10 Af 498/2012
č. j. 10 Af 498/2012-35
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 Af 498/2012-35
- NSS 7 Afs 54/2013-32
Citované zákony (4)
Rubrum
10Af 498/2012 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V. J., právně zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 21.5.2012 č.j. 3865/12-1500, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalovanému správnímu orgánu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 20.7.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.5.2012 č.j. 3865/12-1500, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Strakonicích ze dne 23.11.2011 č.j. 113777/11/105910305453, kterým nebylo vyhověno požadavku žalobce na vrácení přeplatku na dani z příjmu fyzických osob ve výši 1.086.031,- Kč a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Pokračování - 2 - 10Af 498/2012 (2) Žalobce tvrdil, že finanční ředitelství posoudilo právní otázku nesprávně, a proto je rozhodnutí nezákonné. Nesprávně byla posouzena otázka přeplatku a prekluze nároku žalobce. Žalobce dne 6.9.2011 podal žádost o vrácení nezákonně vybrané dodatečně vyměřené daně z příjmu fyzických osob, kterou zaplatil na základě rozhodnutí Finančního úřadu ve Strakonicích ze dne 26.2.1998, č.j. 14500/98/105910 ve výši 1.086.031,- Kč. Rozhodnutí bylo totiž dodatečně změněno rozhodnutím o přezkoumání daňového rozhodnutí ze dne 25.8.2004, kterým byla snížena daňová povinnost žalobce z částky 1.086.031,- Kč na částku 990.313,- Kč. Správce daně dne 23.11.2011 žádost o vrácení přeplatku zamítl s odůvodněním, že na osobním účtu žalobce u předmětné daně ke dni podání žádosti nebyl evidován vratitelný přeplatek. Podle názoru žalobce platební výměr na dodatečně doměřenou daň ze dne 26.2.1998 nenabyl nikdy právní moci. To žalobce dovozuje ze skutečnosti, že podal dne 1.7.1996 přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1995, v němž vykázal daň ve výši 0. Po provedené kontrole byla žalobci dodatečně doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1995 ve výši 1.086.031,- Kč, a to právě výměrem ze dne 26.2.1998. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které bylo dne 17.12.1998 zamítnuto. Žalobce podal žádost o přezkoumání rozhodnutí v mimoodvolacím řízení. O jeho podání rozhodlo Ministerstvo financí ČR dne 22.10.2001 pod č.j. 391/73297/2001 tak, že přezkoumání povolilo. Rozhodnutím ze dne 25.8.2004 č.j. 5741/110/2004 byla dodatečně vyměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1995 snížena na částku 990.313,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Ministerstvo financí ČR o odvolání rozhodlo tak, že je dne 5.4.2005 rozhodnutím č.j. 53/23482/2005-533 zamítlo. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který rozhodnutí Ministerstva financí ČR s odkazem na nález Ústavního soudu č.j. II 262/06 ze dne 23.8.2007 zrušil a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. Ministerstvo financí s ohledem na toto stanovisko zrušilo rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 25.8.2004 č.j. 5741/110/2004. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích řízení ve věci dne 29.4.2010 zastavilo. S tímto právním názorem žalobce nesouhlasí. V mnoha řízeních byl totiž deklarován nezákonný postup správce daně při prováděné kontrole. K námitce prekluze nároku žalobce odkázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího správního soudu, ze které rovněž citoval. Z judikatury žalobce vyvodil závěr, že správce daně je povinen vyplatit mu zpět nezákonně vymoženou daň včetně jejího příslušenství. Navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. K žalobním námitkám žalovaný uvedl, že jeho právní názor má oporu ve spise a ve skutkovém stavu tohoto řízení. Pokud žalobce odkazuje na jiná řízení a má na mysli řízení vedené jeho otcem Ing. F. J., pak toto řízení mělo jiný průběh, kdy žalobce podal již proti dodatečnému vyměření daně správní žalobu. K odkazovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu uvedl, že na danou věc nedopadá. V dané věci existuje pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ze dne 26.2.1998, které nebylo zrušeno. Žalobce daňovou povinnost uhradil, a tudíž mu nemohl vzniknout vratitelný přeplatek. Z toho důvodu není přiléhavá ani argumentace žalobce nálezem Ústavního soudu ČR. Rozhodnutí správce daně ze dne 26.2.1998 na daň ve výši 1.086.031,- Kč je platné a účinné. III. Obsah správních spisů Pokračování - 3 - 10Af 498/2012 (4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (5) Finanční ředitelství v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 29.4.2010 pod č.j. 2272/10-1100 zastavilo daňové řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 17.12.1998 č.j. 3084/110/1998. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem ve Strakonicích ze dne 26.2.1998 č.j. 14500/98/105910, kterým mu byla dodatečně vyměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1995 ve výši 1.086.031,- Kč. Stalo se tak s odůvodněním, že se jednalo o případ ze zdaňovacího období roku 1995, kdy bylo možné daň vyměřit nebo doměřit do 31.12.2006. Řízení bylo zastaveno z důvodu prekluze. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. O odvolání rozhodlo Generální finanční ředitelství v Praze rozhodnutím ze dne 1.7.2011 č.j. 1685/11-3120-010440 tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 29.4.2010 č.j. 2272/10-1100 potvrzeno. Z tohoto rozhodnutí vyplývá závěr, že v dané věci nebylo lze povolit přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 17.12.1998, neboť lhůta podle § 55b odst. 2 zákona o správě daní a poplatků skončila dne 31.12.2000 a rozhodnutí o povolení přezkumu bylo vydáno teprve dne 22.10.2001 po uplynutí dvouleté lhůty. (6) Žalobce podal žádost o vrácení nezákonně vybrané dodatečně vyměřené daně z příjmu fyzických osob, kterou doručil Finančnímu úřadu ve Strakonicích dne 6.9.2011. O této žádosti rozhodl Finanční úřad ve Strakonicích dne 23.11.2011 pod č.j. 113777/11/105910305453 tak, že požadavku žalobce na vrácení přeplatku na dani z příjmu ve výši 1.086.031,- Kč se nevyhovuje. O odvolání žalobce ze dne 8.12.2011 rozhodl žalovaný správní orgán dne 21.5.2012 pod č.j. 3865/12-1500 tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že u žalobce nebyl evidován žádný vratitelný přeplatek, řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí ze dne 17.12.1998 bylo zastaveno z důvodu prekluze lhůty pro vyměření či doměření daně za zdaňovací období roku 1995 s odkazem na § 47 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Tento právní názor potvrdilo i Ministerstvo financí ČR v rozhodnutí ze dne 1.7.2011. Rozhodnutí Finančního úřadu ve Strakonicích, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň ve výši 1.086.031,- Kč je pravomocné a vykonatelné. Zamítnutí žádosti o vrácení přeplatku bylo správné a provedeno v souladu se zákonem. IV. Právní názor soudu (7) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (8) V souzeném případě je pro věc stěžejní otázkou, zda žalobcem zaplacená daň z příjmů fyzických osob za rok 1995 ve výši 1.086.031,- Kč, která mu byla doměřena dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu ve Strakonicích dne 26.2.1998, proti kterému bylo odvolání žalobce zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 17.12.1998 č.j. 3084/110/1998 bylo pravomocné, a tudíž vykonatelné. Žalobce totiž právní moc dodatečného platebního výměru ze dne 26.2.1998 zpochybnil v souvislosti s jím podanou žádostí o přezkoumání rozhodnutí odvolacího orgánu, které bylo rozhodnutím Ministerstva financí ČR Pokračování - 4 - 10Af 498/2012 ze dne 22.10.2001 povoleno a rozhodnutím ze dne 25.8.2004 byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1995 žalobci snížena z částky 1.086.031,- Kč na částku 990.313,- Kč. Přestože Ministerstvo financí ČR odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítlo rozhodnutím ze dne 5.4.2005 č.j. 53/23482/2005-533, na základě žaloby žalobce podané u Městského soudu v Praze bylo námitkám žalobce vyhověno a rozhodnutí Ministerstva financí ČR bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení s odkazem na nález Ústavního soudu ČR č.j. II. ÚS 262/06 ze dne 23.8.2007, kterým bylo zrušeno jiné rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ve věci Ing. F. J., druhého účastníka sdružení. Ministerstvo financí ČR s ohledem na stanovisko Městského soudu v Praze zrušilo i rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 25.8.2004. V následném daňovém řízení bylo přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17.12.1998 pod č.j. 3084/110/1998 zastaveno z důvodu prekluze lhůty pro vyměření či doměření daně za zdaňovací období roku 1995. Nemožnost postupu potvrdilo Ministerstvo financí ČR v rozhodnutí ze dne 1.7.2011 pod č.j. 1685/11- 3120-010440. Žalobce s tímto názorem nesouhlasil, a proto požádal o vrácení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob za rok 1995, neboť má za to, že správce daně musí tento přeplatek evidovat, neboť platební výměr nenabyl nikdy právní moci. Tato námitka žalobce není důvodná. (9) Z písemností založených ve spise i z odůvodnění ze spisu posuzovaných písemností platební výměr ze dne 26.2.1998, kterým byla žalobci doměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1995 ve výši 1.086.031,- Kč právní moci nabyl doručením rozhodnutí žalovaného o odvolání, neboť odvolání žalobce proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru bylo zamítnuto a podle § 50 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání přípustné. Rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 17.12.1998 nabylo právní moci dne 23.12.1998. Žalobce nevyužil možnosti soudní ochrany a nepodal proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného správního orgánu (tak jak je zmiňováno v žalobě, žalobu, jak učinil druhý účastník sdružení Ing. F. J.). Žalobce postupoval odlišným způsobem. Podal žádost o přezkoumání rozhodnutí podle § 55b daňového řádu. Využil cesty mimořádného opravného prostředku. Podle ustanovení § 55b odst. 2 zákona správě daní a poplatků, toto přezkoumání může být zahájeno nejpozději do dvou let následujících po roce, v němž nabylo přezkoumávané rozhodnutí právní moci. Tuto lhůtu nelze prodloužit, ani povolit navrácení v předešlý čas. Jinými slovy řečeno, lhůta stanovená v § 55b odst. 2 není lhůtou pro podání žádosti o přezkoumání daňových rozhodnutí, ale představuje lhůtu pro zahájení řízení o přezkoumávání daňových rozhodnutí. To je významné pro souzenou věc. Řízení o mimořádném opravném prostředku, o nějž žalobce požádal, bylo zahájeno dne 22.10.2001, což je po uplynutí lhůty dvou let, neboť rozhodnutí o jehož přezkoumání žalobce požádal, nabylo právní moci 23.12.1998, a tudíž přezkoumání mohlo být ve smyslu § 55b odst. 2 zahájeno nejpozději do dvou let následujících po roce, v němž nabylo přezkoumávané rozhodnutí právní moci. Jestliže řízení o mimořádném opravném prostředku bylo zahájeno dne 22.10.2001, stalo se tak po uplynutí dvouleté prekluzivní lhůty stanovené v § 55b odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. V rámci povolení přezkoumání rozhodnutí došlo rozhodnutím ze dne 25.8.2004 ke snížení dodatečné daně z příjmu za rok 1995 na částku 990.313 Kč. Toto rozhodnutí však bylo na základě dalších postupů žalobce s využitím opravných prostředků i žaloby rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24.4.2008 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V této souvislosti je nutno poukázat na objektivní lhůtu deseti let, stanovenou v § 47 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků, ve které lze vyměřit nebo doměřit daň, neboť tato lhůta skončila u zdaňovacího období roku 1995 dne 31.12.2006. Tato skutečnost měla zásadní význam pro další postup žalovaného správního orgánu, neboť jestliže došlo v roce 2008, tedy po uplynutí deseti let ke zrušení snížené daňové povinnosti žalobci, nebylo možné s ohledem na marné uplynutí desetileté lhůty v roce 2006 Pokračování - 5 - 10Af 498/2012 již v roce 2008 cokoli na této daňové povinnosti žalobce činit, a proto žalovaný, řízení ve věci přezkoumání svého rozhodnutí ze dne 17.12.1998 s ohledem na uplynutí prekluzivní lhůty, zastavil. Tento postup byl potvrzen i Ministerstvem financí ČR v rozhodnutí ze dne 1.7.2011. Ministerstvo financí ČR navíc poukázalo na skutečnost, že k povolení předmětného přezkumného řízení došlo po uplynutí specielní dvouleté lhůty od nabytí právní moci přezkoumávaného rozhodnutí po 31.12.2000. Z toho vyplynul závěr, že rozhodnutí o dodatečném vyměření daně a rozhodnutí o odvolání proti uvedenému platebního výměru zůstala v platnosti. (10) Názor žalobce, že platební výměr na dodatečně doměřenou daň nenabyl nikdy právní moci, není, s ohledem na výše uvedené, správný. Z rekapitulace předchozího průběhu řízení naopak vyplývá a je nepochybné, že dodatečný platební výměr ze dne 26.2.1998 nabyl právní moci doručením rozhodnutí o odvolání ze dne 17.12.1998, a to dne 23.12.1998. Jestliže ve smyslu § 55b odst. 2 zákona o správě daní a poplatků nedošlo k zahájení přezkumného řízení do 31.12.2000, nemohlo být takové řízení vedeno, jelikož lhůtu dvou let následující po roce, kdy přezkoumávané rozhodnutí nabylo právní moci, nelze prodloužit. Tento právní názor byl správně vyjádřen i v rozhodnutí žalovaného o zastavení přezkumného řízení. Tento právní názor soud považuje za správný, byť rozhodnutí, ve kterém byl vyjádřen, nepřezkoumává. Nic na tom nemůže změnit nesouhlas žalobce, který ostatně vyjádřil v žalobě proti těmto rozhodnutím, o které dosud nebylo Městským soudem v Praze rozhodnuto. Byl-li totiž deklarován nezákonný postup správce daně, nemůže to automaticky znamenat existenci přeplatku, který by bylo lze žalobci vrátit. Takový postup by musel vyplynout z dalšího postupu správce daně, kterým by došlo ke zrušení rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem. To však v dané věci zákonným postupem provedeno nebylo. Právní význam pro úspěšnost podané žaloby nemají ani žalobcem namítané průtahy ze strany správce daně, neboť nemohou změnit závěr o neexistenci přeplatku na dani. (11) Žalobcem odkazované judikáty Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu ČR nedopadají na souzený případ. Naopak soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23.2.2010 sp. zn. 7 Afs 20/2007, ve kterém je vysloven názor ohledně charakteru dvouleté lhůty stanovené v § 55b odst. 2 a zákona o správě daní a poplatků jakož i lhůty deseti let podle § 47 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Rozšířený senát jednoznačně potvrdil, že řízení podle § 55b zákona o správě daní a poplatků musí být dokončeno ve lhůtě deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání. Z toho jednoznačně vyplývá, že celková délka přezkumného řízení včetně řízení o odvolání proti výsledku přezkoumání je omezena částí desetileté lhůty, která z této lhůty zbývá v okamžiku zahájení přezkoumání, přičemž běh této lhůty není možné žádným úkonem v rámci přezkumného řízení přerušit. (12) Soud nemohl přisvědčit ani argumentaci žalobce, že správce daně je povinen mu vyplatit nezákonně vymoženou daň. O takový případ se nejednalo. Žalobce zaplatil na základě vykonatelného dodatečného platebního výměru dodatečně doměřenou daň. Rozhodnutí poté nabylo právní moci v souvislosti s rozhodnutím žalovaného o odvolání žalobce. Pravomocné rozhodnutí o odvolání žalobce nenapadl správní žalobou. Žalobce využil mimořádného opravného prostředku. V rámci tohoto řízení nedošlo ke zrušení platebního výměru, ale v rámci povoleného přezkumu pouze ke změně výše dodatečně stanovené daně. Byť bylo toto rozhodnutí o změně daňové povinnosti žalobce na základě jeho dalších opravných prostředků i soudní žaloby zrušeno, nebylo zrušeno pravomocné rozhodnutí o dodatečném doměření daně, a proto nevznikl na účtu žalobce vratitelný přeplatek. Pokračování - 6 - 10Af 498/2012 V. Závěr, náklady řízení (12) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za vydané v souladu s právními předpisy. Žaloba byla proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. (13) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17. dubna 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.