10 Af 51/2010
č. j. 10 Af 51/2010-21
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 1 Afs 91/2010-45- KS Č. Budějovice 10 Af 51/2010-21
- NSS 1 Afs 91/2010-45
Citované zákony (7)
Rubrum
10Af 51/2010 – 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.M., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19.3.2010, č.j. 1591/10-1500, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 27.5.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2010, č.j. č.j. 1591/10- 1500, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně o uložení pokuty za porušení předpisů o omezení plateb v hotovosti a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce napadenému rozhodnutí vytýká, že vady, jimiž trpí prvostupňové rozhodnutí, nelze odstranit v odvolacím řízení, protože došlo k nezákonné aplikaci předpisu při posuzování skutkové podstaty věci až po poskytnutí platby v hotovosti. Žalobce nehradil závazek, ve svém podání poukázal na to, že poskytl půjčku a správní orgán vadnou konstrukcí dovodil, že žalobce byl v postavení poskytovatele platby. S touto námitkou se žalovaný Pokračování - 2 - 10Af 51/2010 nevypořádal a své tvrzení neopřel o žádné důkazy. Žalobce se žádným právním úkonem k poskytnutí půjčky nezavázal. Žalovaný byl zavázán právním názorem soudu o tom, že je zapotřebí zabývat se společenskou škodlivostí správního deliktu. Názorem soudu se žalovaný neřídil, nesplnil povinnost uloženou soudem a vydal nové rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce uzavřel s J.O. smlouvu o půjčce, na čemž nemůže nic změnit fakt, že smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o půjčce vznikla okamžikem předání peněz. Žalobci vznikl závazek poskytnout dlužníkovi peníze v dohodnuté částce. Proto byl poskytovatelem platby podle § 2 odst. 1 písm. b/ zákona o platbách v hotovosti. Žalovaný se řídil právním názorem krajského soudu a při svém rozhodování ho respektoval. V novém rozhodnutí o odvolání žalovaný zdůraznil, že ač správní řízení probíhalo za účinnosti zákona o omezení plateb v hotovosti ve znění po novelizaci provedené zák. č. 303/2008 Sb., posouzení protiprávního jednání bylo provedeno podle zákona o omezení plateb v hotovosti ve znění účinném do 18.8.2008. S ohledem na skutečnost, že novelizací zákona byla změněna pravidla o výši pokuty, přičemž nová právní úprava je pro žalobce příznivější, vycházel finanční úřad i žalovaný při stanovení výše pokuty z právní úpravy nové. Tím bylo napraveno pochybení procesního charakteru. Skutkový stav byl zjištěn úplně. Nejsou pochybnosti o tom, jak se protiprávní jednání odehrálo a žalovaný je ve skutkových otázkách se žalobcem zajedno. Rozpor je v právní kvalifikaci a vyvození důsledků. Žalobce byl vyslechnut jako svědek v řízení o dani z příjmů fyzických osob vedeném s J.O. Žalobce poskytnutí půjčky potvrdil a popsal okolnosti vracení peněz. Spis současně obsahuje vyjádření příjemce peněžních prostředků J.O. Skutkový stav byl ve správním řízení zjištěn dostatečně. Žalobce nezpochybňuje skutečnost, že dne 24.5.2006 učinil platbu v hotovosti ve výši 1.600.000 Kč. Žalovaný nezpochybňuje, že jednalo se o půjčku peněz, která proběhla neformálně předáním uvedené částky v hotovosti. Žalobce tvrdí, že peněžní prostředky pocházely z prodeje soukromé nemovitosti. Ze spisu finančního úřadu o dani z převodu nemovitostí vyplynulo, že žalobce prodal v roce 1999 nemovitost za cenu 1.600.000 Kč. Není proto vyloučené, že tyto peněžní prostředky žalobce získal prodejem nemovitosti. Žalovaný za rozhodující v tomto řízení nepožaduje pokazovat, zda poskytnuté peněžní prostředky pocházejí z tohoto prodeje, protože pro posouzení naplnění skutkové podstaty nemá původ prostředků poskytovaných jako platba v hotovosti význam. Finanční orgány nehodlaly zpochybňovat nabytí peněz, za protiprávní označily poskytnutí těchto peněz platbou učiněnou v hotovosti. Žalobci je vytýkáno poskytnutí vysoké částky v hotovosti, nikoliv nabytí těchto peněžních prostředků. Žalovaný poznamenal, že nezdá se pravděpodobné, že by určené finanční prostředky byly přechovávané po dobu více jak pět let v hotovosti, když navíc část kupní ceny byla zaplacena hotově, zbývající část na bankovní účet. Provedení platby bylo v rozporu s cílem zákona omezit daňové úniky, racionalizovat peněžní oběh, zvýšit bezpečnost zúčastněných osob a působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Netransparentnost nakládání s peněžními prostředky nepříznivě ovlivňuje průběh dokazování v jiných řízeních, konkrétně v souzené věci v daňovém řízení vedeném s příjemcem platby J.O. Žalobce porušil normu představující veřejný zájem v oblasti peněžního oběhu. Účel regulace směřuje především do oblasti plateb při podnikání. Obě smluvní strany jsou podnikateli a na ty jsou kladeny vyšší požadavky ohledně znalosti právních předpisů s podnikáním souvisejících. Z rozhodnutí o uložení pokuty je seznatelné, jakými úvahami byl finanční úřad veden při uložení pokuty v konkrétní výši. Ta byla Pokračování - 3 - 10Af 51/2010 stanovena tak, aby odpovídala okolnostem projednávané věci. Při úvaze o výši pokuty finanční úřad nevybočil z mezí správního uvážení a výše pokuty nebyla v odvolacím řízení shledána nepřiměřenou. Z rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se zabýval i materiální stránkou správního deliktu. Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 31.10.2008 čestné prohlášení o tom, že J.O. půjčil dne 24.5.2006 1.600.000 Kč. Poskytnutí půjčky v uvedené výši otvrdil J.O. ve svém vyjádření z 3.11.2008. Dne 20.4.2009 bylo zahájeno řízení v záležitosti porušení předpisů o omezení plateb v hotovosti. K tomuto oznámení žalobce podal písemné vyjádření, v němž uvedl důvody, pro které se zahájením řízení nesouhlasí. Ve spise je založena kupní smlouva ze dne 15.10.1999, jejíž právní účinky vznikly dne 18.10.1999, kterou žalobce převedl nemovitosti za 1.600.000 Kč, přičemž kupní cena v částce 950.000 Kč byla uhrazena v hotovosti, zbytek kupní ceny byl poukázán na bankovní účet. Žalobce jako svědek v daňovém řízení vedeném s J.O. uvedl, že označenému daňovému subjektu půjčil někdy v roce 2005 částku 1.600.000 Kč. Půjčka se uskutečnila v hotovosti oproti směnce a po splacení půjčky byla směnka zničena. Žalobce uvedl, že je mezi lidmi normální, že si pomohou, proto J.O. půjčil peněžní prostředky. Finanční úřad v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 4.6.2009 žalobci uložil pokutu ve výši 60.000 Kč za porušení povinností podle § 3 a 4 zákona o omezení plateb hotovosti tím, že v jednom kalendářním dnu předal příjemci J.O. v hotovosti částku 1.600.000 Kč jako úhradu závazku vzniklého ze smlouvy o půjčce. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce jako poskytovatel platby byl vzhledem k výši částky povinen provést platbu bezhotovostně. Novelizace zákona o omezení plateb v hotovosti uskutečněná zákonem č. 303/2008 Sb. se vztahovala k procesním ustanovením, nedošlo ke změně hmotněprávních předpisů. Závazkem se pak nerozumí dluh, nýbrž obligační právní vztah, ze kterého jednomu účastníku vzniká povinnost poskytnout druhému účastníku určité plnění a druhý účastník má právo plnění požadovat. Z uzavřené smlouvy o půjčce vznikl žalobci závazek poskytnout J.O. plnění, přičemž žalobce byl povinen platbu provést bezhotovostně. Při stanovení výše pokuty bylo přihlédnuto k výši platby, kterou byla porušena povinnost, ta byla porovnána s limitem hotovostní platby, dále bylo zohledněno, že jiné porušení povinnosti podle zákona nebylo shledáno. V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce poukázal na to, že s J.O. neuzavřel žádný závazkový vztah, žalobci žádný závazek poskytnutím půjčky nevznikl. Žalobce poukázal na nesprávnou citaci žalobcova vyjádření, avšak žalobce poskytovatelem platby ve skutečnosti nikdy nebyl. Po zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28.8.2009 krajským soudem bylo odvolání žalobce projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobce nepřenechal hotovost ve výši 1.600.000 Kč bez právního důvodu. Důvodem jeho jednání byla smlouva o půjčce uzavřená s J.O. Na tom nemůže nic změnit fakt, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena písemně. Smlouva o půjčce je reálný kontrakt, který zavazuje obě smluvní strany. Pokračování - 4 - 10Af 51/2010 Vzniká okamžikem předání jejího objektu, specifikem smlouvy je okamžik jejího vzniku, který je vázán na předání věci. Věřiteli tak vzniká závazek poskytnout dlužníkovi věc. Žalobce proto byl poskytovatelem platby. Trestnost žalobcova počínání byla posuzována podle § 6 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. ve znění platném do 18.8.2008. Podle této právní úpravy statut osoby poskytovatele nebyl rozlišen. Při posuzování protiprávního jednání bylo postupováno v souladu s právní úpravou platnou v době provedení platby, při stanovení výše pokuty bylo vycházeno z právní úpravy podle zákona č. 303/2008 Sb., protože ta byla pro žalobce příznivější z důvodu neexistence dolní hranice pokuty. Provedení hotovostní platby se žalobce dopustil protiprávního jednání za současného naplnění materiální stránky daného správního deliktu, kdy byla posuzována jeho společenská nebezpečnost. Poskytnutí platby bezhotovostně bylo v rozporu s účelem zákona, jehož cílem je omezit daňové úniky, racionalizovat peněžní oběh, zvýšit bezpečnost zúčastněných osob a působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Následkem provedení bezhotovostní platby je bezpochyby netransparentnost nakládání s peněžními prostředky, která nepříznivě ovlivňuje průběh dokazování v jiných řízeních v daném případě v řízení daňovém. Při posouzení výše uložené pokuty bylo přihlédnuto k tomu, že odvolatel porušil normu správního práva představující veřejný zájem v oblasti peněžního oběhu. Účelem právní regulace je dopad do oblasti plateb při podnikání. Krajský soud se danou věcí zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. 10 Ca 119/2009, kdy rozsudkem z 11.1.2010 zrušil původní rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce a především poukázal na to, že zákonem č. 303/2008 Sb. došlo ke změně v tom ohledu, že byly odstraněny dolní hranice za oba typy správních deliktů. V důsledku toho došlo ke snížení hranice minimální společenské škodlivosti jednání spočívajícího v porušení předpisů o omezení plateb v hotovosti. Tím bylo umožněno přiměřeně postihnout i relativně málo společensky škodlivé porušení zákonem vyžadované povinnosti. Z rozhodnutí nebylo však zřejmé, podle jaké právní úpravy byl žalobce postižen. Při posuzování jednání žalobce bylo zapotřebí postupovat podle právní úpravy účinné v době, kdy žalobce se deliktu dopustil, procesní postup se pak řídí úpravou platnou v době, kdy se řízení vede. Trestnost deliktu je pak zapotřebí posuzovat podle právní úpravy platné v době spáchání deliktu, avšak při stanovení výše pokuty podle pozdější právní úpravy, protože ta je pro pachatele deliktu příznivější, jestliže chybí dolní hranice pokuty. Na základě smlouvy o půjčce s J.O. vznikl závazkový vztah a žalobce při poskytnutí dlužné částky plnil svůj závazek jako věřitel dle smlouvy o půjčce. Žalobci proto vznikl závazek peníze v dohodnuté částce předat, je tedy poskytovatelem platby podle § 2 odst. 1 písm. b/ zákona o omezení plateb v hotovosti. I na souzenou záležitost je zapotřebí vztáhnout požadavek zabývat se společenskou nebezpečností počínání žalobce, protože o deliktu lze uvažovat výlučně tehdy, dochází-li k porušení nebo ohrožení zájmu společnosti. Proto bylo finančním orgánům uloženo zkoumat, zda byla naplněna materiální stránka daného deliktu. V té souvislosti soud poukázal na účel zákona o omezení plateb v hotovosti. Žalovanému bylo uloženo zjistit přesně a úplně skutkový stav a při jeho posouzení vzít v úvahu výši předmětné platby a okolnosti platby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobnímu bodu o tom, že žalovaný se právním názorem vyjádřeným v rozsudku ze dne 11.1.2010 neřídil, nelze přisvědčit. Podle právního názoru soudu bylo se zřetelem k novelizaci zákona o omezení plateb v hotovosti provedené zákonem č. 303/2008 Sb. rozlišit aplikaci daného zákona ve znění před novelizací realizovanou označeným právním předpisem a po této novelizaci. Žalovanému bylo uloženo posoudit počínání žalobce uskutečněním Pokračování - 5 - 10Af 51/2010 hotovostní platby podle znění zákona v době spáchání protiprávního opatření, což znamená aplikovat konkrétní zákon ve znění v době spáchání deliktu. Jestliže procesní postup se pak řídí právní úpravou platnou v době, kdy řízení se vede a novelizovaná právní úprava vztahující se k výši trestu byla pro žalobce příznivější, postupovat při ukládání trestu podle právní úpravy učiněné zák. č. 303/2008 Sb. Takto vyjádřeným právním názorem se žalovaný řídil, trestnost počínání žalobce posoudil podle právní úpravy účinné do 18.8.2008, při ukládání trestu pak postupoval podle právní úpravy účinné od 19.8.2008. Žalovaný se neodchýlil od právního názoru soudu ani od hodnocení smluvního závazku vzniklého mezi žalobcem a J.O. a své rozhodnutí doplnil v tom ohledu, že zhodnotil společenskou nebezpečnost jednání žalobce spočívajícího v uskutečnění platby v hotovosti v částce 1.600.000,- Kč. Jiný právní názor rozsudek krajského soudu neobsahuje. Dovolává-li se žalobce stanoviska soudu o nezbytnosti zásadního doplnění, pak je zapotřebí poukázat na to, že jedná se o citaci ustanovení § 76 odst. 1 písm. b/ s.ř.s. Pro přezkoumání napadeného rozhodnutí je významné, zda skutkové podklady pro posouzení počínání žalobce jsou úplné. V dané záležitosti mělo dojít k plnění na základě smlouvy o půjčce, kterou žalobce ústně uzavřel s J.O. a označenému dlužníkovi v hotovosti peněžní prostředky předal. Z hlediska úplnosti skutkového zjištění jsou proto spisové podklady naprosto postačující, protože o předání finančních prostředků v hotovosti není žádných pochyb. Tvrzení žalobce o tom pochyb. Tvrzení žalobce o tom, že dlužníkovi předal částku 1.600.000 Kč v hotovosti, dlužník potvrzuje. Jestliže je zákonnou právní normou zakázáno poskytovat v hotovosti platbu přesahující 15.000 EUR, pak výsledky řízení je jednoznačně prokázáno, že žalobce takovou zákonnou povinnost předáním platby 1.600.000 Kč v hotovosti porušil. Porušení formálních znaků protiprávního jednání je tudíž prokázáno a dalšího dokazování není zapotřebí. Doplnění dokazování nebylo třeba ani za účelem posouzení materiální stránky protiprávního jednání žalobce, bylo však zapotřebí skutkové zjištění řádně vyjádřit v rozhodnutí o odvolání, což také bylo učiněno. Vady řízení byly odstraněny tím, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, podle jakého předpisu bylo posuzováno protiprávní jednání žalobce a podle jakého předpisu byla ukládána pokuta. Původní rozhodnutí neobsahovalo úvahu materiální stránce protiprávního počínání žalobce a tato vada byla vydáním napadeného rozhodnutí odstraněna. Dále byla napravena nesprávnost spočívající v nesprávném označení právní normy obsahující skutkovou podstatu protiprávního počínání. Soud nesdílí názor žalobce, že vady prvostupňového rozhodnutí nebylo možno napravit v odvolacím řízení z důvodů uvedených v žalobě. Nedošlo tu k retroaktivní aplikaci zákona o omezení plateb v hotovosti ve znění účinném po poskytnutí platby. Naopak z napadeného rozhodnutí je jednoznačně seznatelné, že počínání žalobce bylo posuzováno podle zákona ve znění účinném před novelizací přijatou zák. č. 303/2008 Sb., avšak výše pokuty byla posuzována podle novelizovaného právního předpisu. Stalo se tak zcela v souladu s právním názorem vyjádřeným krajským soudem a v souladu se zásadami pro posuzování trestnosti počínání. Se zřetelem k článku 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod působí nazpět pro pachatele příznivější zákon. Tím je právě novelizace zákona o omezení plateb v hotovosti, kdy došlo k odstranění dolní hranice pokuty. Odstranění vad prvostupňového rozhodnutí řádným odůvodněním rozhodnutí o odvolání bylo proto možno napravit a za účelem napravení takových vad nebylo zapotřebí rušit prvostupňové rozhodnutí a věc vracet k dalšímu řízení. Pokračování - 6 - 10Af 51/2010 Pro účely zákona o omezení plateb v hotovosti se poskytovatelem platby rozumí ten, kdo platbou uhrazuje závazek. V souzené záležitosti je mezi účastníky nepochybné, že žalobce půjčil J.O. v hotovosti 160.000 Kč. Smlouva o půjčce je vymezena v § 657 obč. zák. tak, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Právě takový právní vztah mezi žalobcem a J.O. nastal, protože žalobce měl dlužníkovi označenou částku poskytnout a podle tvrzení smluvních partnerů byla zapůjčená částka v několika splátkách vrácena. Žádný právní předpis nestanoví povinnost uzavřít smlouvu o půjčce písemně a protože podle dohody žalobce s J.O. mělo k půjčení finančních prostředků a jejich následnému vrácení dojít, pak smlouva vznikla ústně a předáním hotovosti bylo podle ní plněno. Žalobce sám ničím nezpochybňuje, že peněžní prostředky J.O. půjčil. Poskytnutím půjčky a jejím vrácením vznikl mezi žalobcem a J.O. právní vztah odpovídající podmínkám předepsaným občanským zákoníkem pro půjčku. Smlouva o půjčce je závazkovým právním vztahem, protože poskytovateli půjčky vzniklá povinnost peněžité prostředky předat v dohodnutém čase a dohodnuté výši dlužníkovi a dlužník má právo poskytnutí půjčky požadovat. Na dlužníkovi je pak povinnost půjčku vrátit a této povinnosti odpovídá právo věřitele vrácení půjčky vyžadovat. Poukazuje se dále na to, že smlouva o půjčce je zařazena v části osmé občanského zákoníku, ve které se upravuje závazkové právo. Jestliže žalobce J.O. půjčku poskytl, pak tu závazkový vztah vznikl, o čemž svědčí samotné plnění ze smlouvy spočívající v poskytnutí finančních prostředků. Existenci závazkového vztahu potvrdil jak žalobce sám tím, že opakovaně uvedl, že finanční prostředky v hotovosti poskytl, tak příjemce takto vyplacených finančních prostředků J.O., který uvedl, že právě sumu ve výši 1.600.000 Kč mu žalobce půjčil. Závazkový vztah, na základě kterého žalobce plnil, byl proto prokázán a skutkové zjištění finančních orgánů o právním vztahu mezi žalobcem a J.O. je proto správné. Z prvostupňového rozhodnutí nelze dovozovat, že jedná se o konstrukci či fikci, je-li reagováno na vyjádření žalobce. Správní orgán v dané pasáži odůvodnění hodnotí právní vztah mezi žalobcem a J.O., přičemž se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, je úsudek prvostupňového orgánu o povaze právního vztahu mezi žalobcem a J.O. správný. Soud poznamenává, že i v rozsudku z 11.1.2010 zaujal názor, že mezi žalobcem a J.O. došlo k uzavření smlouvy o půjčce, která je závazkovým právním vztahem. Žalobce poskytnutím peněžní půjčky J.O. plnil svůj závazek půjčku poskytnout. Počínal si proto jako poskytovatel platby hradící svůj závazek ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b/ zákona o omezení plateb v hotovosti. Žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí nepostupoval v rozporu s právním názorem krajského soudu, jestliže mu bylo uloženo posoudit materiální stránku protiprávního počínání žalobce. To vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se uvádí, že půjčení peněžních prostředků v hodnotě 1.600.000 Kč naplňuje alespoň minimální míru společenské nebezpečnosti provedením platby v rozporu s účelem zákona o omezení plateb v hotovosti. Poukazuje se na cíl zákona a dovozuje se netransparentní nakládání s peněžními prostředky nepříznivě ovlivňující průběh dokazování v jiných řízeních a konkrétně se odkazuje na řízení daňové. Jestliže se žalovaný materiální stránkou protiprávního počínání Pokračování - 7 - 10Af 51/2010 zabýval, nepostupoval v rozporu s právním názorem krajského soudu. Odůvodnění materiální stránky protiprávního počínání má oporu ve spise a pro účel posouzení společenské škodlivosti půjčky poskytnuté jinému daňovému subjektu v hotovosti v částce převyšující zákonem stanovenou hranici plateb v hotovosti měl dostatek podkladů a v tomto ohledu nebylo zapotřebí žádného právního úkonu, jak uvádí se v žalobě, ani doplnění dokazování. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí je zákonu odpovídající, skutkové zjištění má oporu ve výsledcích dokazování a o uložené sankci bylo rozhodnuto procesně správným způsobem. Uložení pokuty za poskytnutí platby v hotovosti v částce 1.600.000 Kč je v souladu se zákonem a pro důvody tvrzené v žalobě není rozhodnutí vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. července 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.