10 Af 51/2013
č. j. 10 Af 51/2013-26
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 Af 51/2013-26
- NSS 9 Afs 123/2014-44
Citované zákony (7)
Rubrum
10Af 51/2013 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. P.H. , bytem X, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství Brno ze dne X se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce.
Odůvodnění
: I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 1. 2. 2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne X, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Dačicích ze dne 24. 10. 2012, čj. 45736/12/087970301183, kterým byl žalobce vyrozuměn o předpisu úroku z prodlení daňových povinností na daních z příjmů fyzických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 ve výši 10.632 Kč a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2) Žalobce v žalobě uvedl, že není sporu o skutkové podstatě věci, neboť žalobcem bylo daňové tvrzení za rok 2010 zpracované daňovým poradcem podáno v řádném termínu a rovněž byla uhrazena příslušná daň. V řádném termínu bylo podáno i daňové tvrzení za rok Pokračování - 2 - 10Af 51/2013 2011, kdy se žalobce rozhodl podle § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen zákon o daních z příjmů) uplatnit náklady paušální částkou a rovněž byla daň uhrazena. V souladu s ust. § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, tedy v termínu pro řádné daňové tvrzení za rok 2011 podal žalobce i dodatečné daňové tvrzení za rok 2010, kde zahrnul i neuhrazené pohledávky na konci roku 2010. Takto vzniklou daňovou povinnost žalobce uhradil ve třech splátkách pro řádné daňové tvrzení za rok 2011. Z toho důvodu není sporu o tom, že se žalobce dostal do prodlení s úhradou a jeho povinností hradit úrok z prodlení. Podstata sporu se týká období, od kdy prodlení nastalo a od kterého data bude počítán úrok z prodlení. 3) Žalovaný vystavil platební výměr na úrok počínaje dne 1. 7. 2011, tj. dnem po splatnosti řádného daňového tvrzení za rok 2010. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí. Má za to, že prodlení vzniklo od data 1. 7 . 2012. Žalobce k tomu citoval platnou právní úpravu a odkázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5Afs 1/2009. Z tohoto rozsudku žalobce v žalobě citoval podstatné pasáže a pro jeho případ z tohoto rozsudku zdůraznil, že doba prodlení nemohla nastat dříve, než nastaly právní skutečnosti, které takový den určují. Den splatnosti daňové povinnosti žalobce vzniklé na základě uplatnění § 23 odst. 8 není 30. 6. 2011, ale až 30. 6. 2012. 4) Ani doplnění části textu do § 23 odst. 8 ve znění, že poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo, nemohlo na závěrech Nejvyššího správního soudu vyjádřených v rozsudku sp. zn. 5Afs 1/2009 nic změnit, neboť s daňovou povinností, jejíž den splatnosti nenastal, nelze být ani v prodlení dokud takový den splatnosti nenastane. 5) Žalobce dále poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 690/01 z 27. 3. 2007 a dovolával se principů platících v právním státu, jež Ústavní soud potvrdil, a to zásady právní jistoty, předvídatelnosti práva, legitimní předvídatelnosti postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky. Žalobce dále poukázal na rozsudky Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Praze, které ustáleně rozhodovaly o termínu splatnosti daňové povinnosti, vzniklé v důsledku aplikace § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Z žádného z těchto rozhodnutí není patrné, že by bylo podmíněno neexistencí podmínek bezsankčnosti, či že by doplnění podmínek bezsankčnosti mělo toto rozhodování jakkoli ovlivnit. 6) Žalobce odmítl i argumentaci žalovaného, kterou použil v žalobou napadeném rozhodnutí ohledně přechodu od zákona o správě daní a poplatků na nový zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. V dané věci nelze dle názoru žalobce uplatnit § 4 daňového řádu, neboť § 3 téhož zákona a § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů nejsou v rozporu. 7) Pokud žalovaný při stanovení termínu splatnosti daňové povinnosti vzniklé na základě § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů opírá svůj závěr o ust. § 135 odst. 3 daňového řádu, pak daňová povinnost za neuhrazené pohledávky zahrnuté právě dle § 23 odst. 8 do základu daně, nemohou mít vliv na datum splatnosti odvozené podle § 135 odst. 3 daňového řádu, neboť tyto pohledávky nebyly součástí zákonné výše daně v době podání řádného tvrzení za toto období. Žalobce dále uvedl, že nenachází zákonnou oporu pro žalovaným předestřenou tézi o bezsankčnosti za současného splnění dvou podmínek. Pokud by žalobce hypoteticky připustil, že výklad ust. § 23 odst. 8 o daních z příjmů, jak je aplikuje žalovaný, je možný, pak by se jednalo o jeden z více možných výkladů a v takovém případě by měl orgán Pokračování - 3 - 10Af 51/2013 státní správy uplatnit zásadu „in dubio mitius“ v pochybnost mírněji a měl by se přiklonit k mírnějšímu výkladu, který zastává žalobce. Z těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení, neboť lze mít důvodně za to, že termín splatnosti žalobcovy daňové povinnosti za rok 2010 byl stanoven nesprávně a v důsledku toho byl nesprávně proveden i výpočet úroku z prodlení s úhradou této daňové povinnosti. II. Stručně strnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 8) Žalovaný správní orgán navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. 9) Žalovaný zrekapituloval průběh daňového řízení a shrnul žalobní námitky. Předmětem sporu je způsob výpočtu úroku z prodlení při změně způsobu uplatňování výdajů, kdy dle poslední věty § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů platí, že základ daně se upraví za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování došlo; v tomto případě se má za to, že poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo. Žalovaný odmítl žalobcem tvrzenou nezákonnost rozhodnutí. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí bylo žalobci vysvětleno, z jakého důvodu nelze aplikovat jím uváděný judikát NSS sp. zn. 5Afs 1/2009. V tomto judikátu byla řešena otázka předpisu penále podle ust. § 63 zákona o správě daní a poplatků ve znění do 1. 1. 2007. V nyní posuzovaném případě úprava ust. § 23 odst. 8 již obsahuje podmínky pro zamezení uplatnění úroku z prodlení správcem daně a navazuje tak na procesní úpravu daňového řádu, který nahradil předchozí právní úpravu, kdy podle § 252 odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti a podle ust. § 252 odst. 2 daňového řádu daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den z prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni splatnosti. Úprava splatnosti daně je obsažena v ust. § 135 odst. 3 daňového řádu, podle něhož je daň splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení. Náhradní lhůta splatnosti je upravena v ust. § 141 daňového řádu. 10) Pokud daňový subjekt zjistí, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Poslední známá daň je výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani. Žalovaný má za prokázané, že žalobou napadené rozhodnuté netrpí nezákonnostmi, které žalobce uvedl žalobě. III. Obsah správních spisů 11) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: 12) Dne 30. 6. 2011 podal žalobce řádné přiznání k dani příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 pod čj. 33492/11/087970301183, které zpracoval a podal daňový poradce žalobce. Dne 29. 6. 2012 žalobce podal řádné přiznání k dani z příjmů fyzických Pokračování - 4 - 10Af 51/2013 osob za zdaňovací období roku 2011 pod čj. 37037/12/087970301183, kdy přiznal příjmy dle § 6, § 7 a § 9 zákona o daních z příjmů a uplatnil paušální výdaje 60 %. Dne 29. 6. 2012 podal žalobce dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 pod čj. 37038/12/087970301183, u kterého byl důvod jeho podání zjištěn dne 10. 6. 2012 a oproti řádnému daňovému přiznání byly dodaňovány pouze pohledávky podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů ve výši 450.464 Kč z důvodu přechodu ve způsobu uplatňování výdajů, kdy ze skutečných výdajů souvisejících s příjmy dle § 7 zákona o daních z příjmů podle vedené daňové evidence v roce 2010, žalobce přešel na paušální výdaje dle § 7 odst. 7 písm. b) zákona o daních z příjmů, a to v roce 2011. Celková daňová povinnost činila 86.133 Kč a doměřenou daň ve výši 67.575 Kč správce daně doměřil a předepsal ke dni 31. 7. 2012. Žalobce zaplatil dne 2. 7. 2012 částku 45.217 Kč, dne 3. 7. 2012 částku 20.000 Kč a zbytek ve výši 2.358 Kč z celkové platby 10.000 Kč připsal na účet správce daně dne 10. 8 . 2012. 13) Finanční úřad v Dačicích vydal dne 24. 10. 2012 pod čj. 45736/12/087970301183 platební výměr na úrok z prodlení, kterým žalobce vyrozuměl o předpisu úroku z prodlení daňových povinností, a to na daň z příjmů fyzických osob podávajících přiznání za zdaňovací období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, který byl žalobci předepsán na jeho osobní účet dne 31. 8. 2012 ve výši 10.632 Kč. V odůvodnění tohoto platebního výměru je pouze uvedeno, že správce daně žalobci předepsal úrok z prodlení z dodatečně stanovené daňové povinnosti, která nebyla uhrazena včas v řádném termínu a přiložil k platebnímu výměru výpočet úroku z prodlení ve výši 10.632 Kč. Žalobce podal proti tomuto platebnímu výměru odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto dne 16. 5. 2013 pod čj. 12945/13/5000-14103-701743 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Dačicích ze dne 24. 10. 2012 čj. 45736/12/087970301183 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že v konkrétním případě byla lhůta pro podání řádného daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011, posouzena podle § 136 odst. 2 daňového řádu a uplynula dne 2. 7. 2012. Dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 podal žalobce dne 29. 6. 2012, a proto byla splněna první podmínka pro uplatnění bezsankčního postupu podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Rozdíl daňové povinnosti vyplývající z dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 ve výši 67.575 Kč byl splatný dne 31. 7. 2012 a byl pokryt částkou 45.217 Kč dne 2. 7. 2012, částkou 20.000 Kč dne 3. 7. 2012 a zbytek ve výši 2.358 Kč dne 10. 8. 2012. Nebyla proto splněna druhá podmínka pro bezsankční postup. Z toho důvodu provedl správce daně výpočet úroku z prodlení dodatečně tvrzeného rozdílu daňové povinnosti ve výši 67.575 Kč od původního dne splatnosti daňové povinnosti daně z příjmů fyzických osob za rok 2010, kdy počátek úročení připadl na 12. 7. 2011, tento den lze odvodit z napadeného platebního výměru pouze z celkového počtu dnů úročení zbytku dlužné částky ve výši 2.358 Kč, tedy 396 dnů za období od 12. 7. 2011 do 10. 8. 2012 včetně. Odkazovaný rozsudek NSS sp. zn. 5Afs 1/2009 na daný případ aplikovat nelze, neboť v nyní posuzovaném případě zákonná úprava § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů obsahuje podmínky pro zamezení uplatnění úroku z prodlení správcem daně a lépe navazuje na procesní úpravu stanovenou daňovým řádem, než tomu bylo jako v případě konkrétního judikátu u sankcí v době platnosti zákona o správě daní a poplatků. Pokračování - 5 - 10Af 51/2013 IV. Právní názor soudu 14) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. 15) V projednávané věci není mezi účastníky sporu o skutkovém stavu. Žalobce v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 uplatnil oproti daňovému přiznání za zdaňovací období roku 2010 a podle § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb. v platném znění náklady paušální částkou. Současně v souladu s týmž ustanovením v termínu pro řádné daňové tvrzení za rok 2011 podal žalobce i dodatečné daňové tvrzení za rok 2010, ve kterém do zdanitelných příjmů za rok 2010 zahrnul i neuhrazené pohledávky na konci roku 2010. Takto vzniklou daňovou povinnost žalobce uhradil ve třech splátkách po termínu pro řádné daňové tvrzení za rok 2011. Mezi žalobcem a žalovaným není proto ani sporu o tom, že se žalobce dostal do prodlení s úhradou daně a měl by hradit úrok z prodlení. Podstata sporu spočívá v tom, od kterého data prodlení žalobce nastalo. 16) Podle ust. § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro konkrétní zdaňovací období se výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období (část zdaňovacího období) předcházející dni ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, pronájmu nebo zahájení likvidace upraví a dle poslední věty tohoto ustanovení tak, že základ daně (dílčí základ daně) se upraví za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo; v tomto případě se má za to, že poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo. 17) Z podkladů založených ve spise i obsahu žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalobce podal dne 30. 6. 2011 řádné přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 pod čj. 33492/11/087970301183, které bylo zpracováno a podáno daňovým poradcem a uvedl v něm příjmy podle § 6, § 7 a § 8 zákona o daních z příjmů. K příjmům dle § 7 zákona o daních z příjmů uplatnil související výdaje dle daňové evidence. Vypočtená daňová povinnost ve výši 18.558 Kč byla správcem daně vyměřena ke dni 1. 7. 2011 a následně po navýšení o rozdíl mezi nárokem na daňový bonus a vyplacenými měsíčními bonusy na děti a po snížení o zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků byla ve výši 17.895 Kč správcem daně žalobci předepsána k úhradě ke dni 1. 7. 2011. Žalobce daňovou povinnost uhradil. Dne 29. 6. 2012 podal žalobce řádné přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 pod čj. 37037/12/087970301183, které zpracoval a podal daňový poradce žalobcem. V daňovém přiznání byly uvedené příjmy dle § 6, § 7 a § 9 zákona o daních z příjmů a k nim uplatněny dle § 7 zákona o daních z příjmů paušální 60 % výdaje. Vypočtená daňová povinnost ve výši 10.381 Kč byla správcem daně vyměřena ke dni 2. 7. 2012 a po úpravě (navýšení) ve výši 225 Kč předepsána žalobci k úhradě. Dne 29. 6. 2012 podal žalobce dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 pod čj. 37038/12/087970301183, u kterého byly důvody pro jeho podání zjištěny dne 10. 6. 2012 a oproti řádnému daňovému přiznání za rok 2010 pouze dodaňovalo ve smyslu § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů pohledávky ve výši 450.464 Kč z důvodu přechodu ze skutečných výdajů souvisejícím s příjmy dle § 7 zákona o daních z příjmů na paušální výdaje dle § 7 odst. Pokračování - 6 - 10Af 51/2013 7 písm. b) zákona o daních z příjmů v roce 2011. Doměřená daň ve výši 67.575 Kč byla žalobci předepsána k úhradě ke dni 31. 7. 2012. Žalobce uhradil částku 45.217 Kč z celkové platby 67.575 Kč dne 2. 7. 2012, částku 20.000 Kč dne 3. 7. 2012 a zbytek částku 2.358 Kč z celkové platby 10.000 Kč dne 10. 8. 2012. 18) Žalovaný správní orgán dospěl k závěru z důvodu nesplnění podmínky pro bezsankční postup podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, neboť neproběhlo plné zaplacení daně do 2. 7. 2012, že je dán postup podle § 252 daňového řádu a předepsal žalobci úrok z prodlení. Výpočet z úroku prodlení provedl správce daně z dodatečně tvrzeného rozdílu daňové povinnosti 67.575 Kč od původního dne splatnosti daňové povinnosti daně z příjmů fyzických osob za rok 2010 s ohledem na § 135 odst. 3 a § 136 odst. 2 daňového řádu od 1. 7. 2011. Současně žalovaný odmítl v dané souvislosti postupovat dle právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v rozsudku sp. zn. 5Afs 1/2009, neboť dle názoru žalovaného tento rozsudek nelze na konkrétní případ aplikovat. Podle žalovaného zákonná úprava stanovená § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů již obsahuje podmínky pro zamezení uplatnění úroku z prodlení správcem daně a lépe navazuje na procesní úpravu, danou ustanoveními daňového řádu než tomu bylo v době platnosti zákona o správě daní a poplatků. Tento názor a závěr žalovaného správního orgánu soud nepovažuje za správný. 19) V souzeném případě je třeba vzít na zřetel především skutečnost, že žalobce podal řádné daňové přiznání za rok 2010 a daňovou povinnost včas uhradil. Dodatečně podané daňové přiznání v termínu pro zdaňovací období roku 2011 bylo podáno rovněž v řádném termínu a včas, neboť dodatečným daňovým přiznáním žalobce nenapravoval nesprávně stanovenou daňovou povinnost, ale postupoval v souladu s ust. § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Žalobci totiž vznikla ve smyslu citovaného ustanovení zákona o daních z příjmů povinnost dodatečně upravit základ daně, neboť žalobce změnil způsob uplatnění výdajů, což není ve vztahu k původně stanovené daňové povinnosti náprava nesprávně nižší daňové povinnosti, a proto nelze při výpočtu penále vycházet od data splatnosti původní daňové povinnosti, ale od data splatnosti, které nastalo v důsledku podání dodatečného daňového přiznání. Žalobce nebyl v prodlení s úhradou původní daňové povinnosti. 20) Soud na rozdíl od žalovaného správního orgánu považuje závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 5As 1/2009 za podstatné pro posouzení konkrétního případu. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že den splatnosti, od kterého lze určit dobu prodlení a počítat penále nemohl nastat dříve, než nastaly právní skutečnosti, který takový den určují. Ve smyslu doplnění části textu v § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů není poplatník v prodlení, pokud podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo. Z toho vyplývá, že pokud nenastal den splatnosti dodatečně přiznané daňové povinnosti, nemohlo dojít ani k prodlení, neboť povinnost dodatečně zpětně upravit základ daně vznikla žalobci v důsledku zákonem stanovených skutečností, a proto nelze považovat původně stanovenou daňovou povinnost za nesprávně nižší a při výpočtu penále vycházet již od data splatnosti daňové povinnosti za rok 2010. Penále (úrok z prodlení) je určitým druhem sankce, kterou je poplatník postižen za to, že nepřiznal svou daňovou povinnost řádně a v době, kdy příslušná daňová povinnost byla splatná, tzn. určitým způsobem porušil zákonnou povinnost řádně daň vypočítat a přiznat. Pokud však poplatník upravuje daňovou povinnost na základě příkazu zákona, který z určitých důvodů takový postup zpětného zásahu do již řádně a správně vyměřené daňové povinnosti přikazuje, pak nelze dospět k závěru, že se poplatník ocitl v prodlení již ode dne původní splatnosti daně. Pokračování - 7 - 10Af 51/2013 21) Soud dále odkazuje na již zmiňovaný judikát Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5Afs 1/2009, jehož pro souzenou věc lze citovat „…že soustava daní musí být z hlediska její koncepce i konkrétné aplikace transparentní, předvídatelná a přiměřená. V opačném případě zmíněnou legitimizační funkci nemůže splňovat a v konečném důsledku, tak zpochybňuje samotný význam a funkci státu. Promítnutí uvedené základní zásady, z níž nutno při výkladu daňových zákonů vycházet, do konkrétních výkladových problémů lze vysledovat též v řadě rozhodnutí Ústavního soudu, např. v nálezu ze dne 15. 12. 2003 ve věci sp. zn. IV. ÚS 666/02, zveřejněném pod č. 145 ve svazku č. 31 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Zde Ústavní soud uvedl, že za situace, kdy právo umožňuje dvojí výklad, nelze pominout, že na poli veřejného práva mohou státní orgány činit pouze to, co jim zákon výslovně umožňuje; z této maximy pak plyne, že při ukládání a vymáhání daní dle zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod), tedy při de facto odnětí části nabytého vlastnictví, jsou orgány veřejné moci povinny ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod – tedy v případě pochybností postupovat mírněji (in dubio mitius)…..“. 22) S ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že postup žalovaného správního orgánu byl v rozporu se zákonem, a proto rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 23) Rozhodnutí žalovaného správního orgánu je navíc nepřezkoumatelné z hlediska úvahy ohledně hodnocení prodlení žalobce s úhradou doměřené daně, neboť v žalovaném rozhodnutí je na straně 3 konstatováno, že správce daně doměřil a předepsal doměřenou daň ve výši 67.575 Kč k úhradě ke dni 31. 7. 2012, k čemuž je zároveň argumentováno ust. § 141 odst. 1 daňového řádu, kde je stanoveno, kdy je povinen daňový subjekt podat dodatečné daňové přiznání na daň vyšší a v jaké lhůtě má rozdílnou částku uhradit. Součastně je však k tomu argumentováno ust. § 252 odst. 1 a 2 daňového řádu a ve vztahu k odvolacím námitkám uzavřeno, že bezsankční postup podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů by nastal, pokud by proběhlo plné zaplacení daně do 2. 7. 2012, což se nestalo, a proto byl správce daně povinen postupovat podle § 252 daňového řádu a předepsat úrok. To je uvedeno na straně 5 žalobou napadeného rozhodnutí. Jak je zřejmé daňové orgány si neujasnily datum, kdy mělo dojít k prodlení žalobce a není z něho rovněž zřejmé, které datum splatnosti dodatečně doměřené daně bylo považováno za správné. Vzhledem k tomu, že však celková úvaha daňových orgánů ohledně prodlení žalobce s doplatkem dodatečně doměřené daně, nebyla v souladu s platnou právní úpravou, nemá již tato dílčí nepřezkoumatelnost rozhodnutí vliv na celkovou nezákonnost rozhodnutí. Soud proto postupoval podle § 78 odst. 1 s.ř. a napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k řízení. V. Závěr, náklady řízení 24) Soud proto uzavřel, že postupoval podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a rozhodnutí žalovaného zrušil i s přihlédnutím k ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 25) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném Pokračování - 8 - 10Af 51/2013 případě úspěšný, a proto mu soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 3.000 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. února 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.