10 Af 545/2012
č. j. 10 Af 545/2012-52
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 7 Afs 91/2013-28- KS Č. Budějovice 10 Af 545/2012-52
- NSS 7 Afs 91/2013-28
Citované zákony (7)
Rubrum
10Af 545/2012 - 52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce RNDr. M.P. Ph.D., bytem Č.B, L.2655/38, zast. Mgr. Michalem Vepřekem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 242/9, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 4.9.2012 č.j. 5949/12-1700, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 4.9.2012 č.j. 5949/12-1700 a platební výměr Finančního úřadu v Českých Budějovicích č. 18/2012, č.j. 313402/12/077980303549 se z r u š u j í pro nezákonnost a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.800,-- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Finančního Úřadu v Českých Budějovicích, jímž byl žalobci vyměřen odvod do státního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 300.000 Kč. Žalobce v žalobě uvádí, že uzavřel smlouvu o poskytnutí úvěru z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb. se Státním fondem rozvoje bydlení. Platebním výměrem byl žalobci vyměřen odvod do státního fondu za porušení rozpočtové kázně s odůvodněním, že nesplnil podmínku stanovenou v článku VI odst. 2 písm. Pokračování - 2 - 10Af 545/2012 c/ smlouvy o úvěru do 60 dnů po každém čerpání úvěru předložit fondu daňové doklady prokazující účel použití úvěru a výpis z účtu příjemce prokazující úhradu předložených daňových dokladů, když namísto ve lhůtě do 10.10.2005, respektive 11.10.2005 uvedené dokumenty předložil fondu až dne 22.11.2006. Tyto skutečnosti byly posouzeny finančním úřadem jako porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 218/2000 Sb. Žalobce se proti platebnímu výměru odvolal, odvolání však bylo jako nedůvodné zamítnuto, aniž se žalovaný řádně vypořádal s důvody nezákonnosti platebního výměru namítanými v jeho odvolání. Žalovaný nesprávně vyložil pojem „porušení rozpočtové kázně“, neboť ne každé porušení podmínek sjednaných ve smlouvě o úvěru lze považovat za porušení rozpočtové kázně. Žalovaný se zaměřil pouze na zcela formální pochybení, napravené již několik let před zahájením daňové kontroly, aniž by zkoumal věc z úhlu smyslu a principu poskytování úvěrů z prostředků fondu na základě nařízení č. 616/2004 Sb. V daném případě byl účel poskytnutého úvěru zcela naplněn, žalobce veškeré podmínky pro jeho poskytnutí splnil a použil finanční prostředky na pořízení vlastního bydlení pro svou rodinu. Splnění veškerých podmínek bylo řádně doloženo, byť k předložení daňových dokladů došlo opožděně, za což vznikla žalobci povinnost zaplatit fondu sjednanou sankci ve výši 1.000 Kč. Žalobce má za to, že proto neexistuje žádný důvod pro uložení další sankce v podobě odvodu. Žalovaný zcela ignoroval skutečnost, že fond jako poskytovatel podpory neoznačil podmínky, k jejichž nedodržení postihované odvodem za porušení rozpočtové kázně došlo a naopak je za takové vady vůbec nepovažoval, jestliže po zaplacení sankce sjednané dle smlouvy o úvěru žalobce nadále pokračoval ve splácení úvěru. Rovněž finanční úřad neposuzoval dodržení rozpočtové kázně z hlediska stavu v době jeho rozhodování, kdy byla již předmětná podmínka uvedená ve smlouvě o úvěru zcela splněna. Z hlediska posuzování dodržení rozpočtové kázně je rozhodující skutkový stav, který tu je v době rozhodování finančních orgánů a nikoliv ten, jenž existoval po určitou část předchozího období. V souvislosti s tím odkazuje žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 100/2009-63. Žalobce dále namítá, že nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že fond více než 4 měsíce po údajném porušení rozpočtové kázně, jehož důsledkem měl být dle výkladu finančního úřadu vznik povinnosti vrátit poskytnuté finanční prostředky, snížil jistinu úvěru o částku 30.000 Kč z důvodu narození dítěte. Žalobce má za to, že smyslem a účelem rozpočtových pravidel o porušení rozpočtové kázně a odvodu do státního rozpočtu je stanovení přísného postihu v případech závažného porušení pravidel nakládání se státními prostředky, například použití poskytnutých prostředků na jiný než stanovený účel nebo porušení jiných zásadních podmínek poskytnuté podpory. Ze strany žalovaného došlo k porušení principu vyjádřeného v § 4 odst. 1 a § 8 správního řádu, ze kterých vyplývá, že veřejná správa je službou veřejnosti, správní orgány jsou povinny koordinovat své postupy a spolupracovat v zájmu naplnění požadavků dobré správy. Žalobce má za to, že se jednalo o drobné opomenutí, které bylo jím napraveno a bylo zároveň prokázáno splnění veškerých podmínek poskytnutého úvěru z fondu. Fond opomenutí nepovažuje za porušení rozpočtové kázně spojené s povinností odvodu do fondu, naopak důsledně akceptuje a potvrzuje další splácení úvěru ve splátkách. Proto žalobce považuje za nemyslitelné, aby ze strany finančního úřadu bylo jeho jednání sankcionováno jako porušení rozpočtové kázně odvodem do fondu a vyměřením citelného penále, ke kterému došlo dalším platebním výměrem ve výši 264.000 Kč. Tento postup vede k popření smyslu a účelu podpory poskytované státem mladým rodinám pro pořízení vlastního bydlení. Žalobce poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, rozhodnutí č.j. 1 Afs 100/2009-63 a 1 Afs 77/2010- 81, kterými argumentoval ve svém odvolání. Žalovaný se s uvedenými rozhodnutími nijak nevypořádal a odbyl je pouze konstatováním, že žalobce v předmětné věci nepředložil žádný dodatek ke smlouvě se změnou podmínky od poskytovatele, ani nenapadal nesrozumitelnost Pokračování - 3 - 10Af 545/2012 podmínky uvedené ve smlouvě, aniž by se zabýval podstatou právních názorů Nejvyššího správního soudu. Fondu rozvoje bydlení bylo známo, že se žalobce opozdil s předložením požadovaných dokumentů, následně uplynulo téměř 6 let mezi údajným porušením rozpočtové kázně a vyměřením odvodu do fondu, přičemž po celou tuto dobu nebyl žalobce informován o tom, že by nastala jakákoliv skutečnost zakládající jeho povinnost odvodu do fondu. Žalobce má tedy za to, že rozhodnutí je v důsledku nesprávné interpretace právních norem v rozporu s ustanovením § 3 písm. e/, § 44 odst. 1 písm. b/ a § 44a rozpočtových pravidel. Postupem v rozporu s § 4 odst. 1 a § 8 správního řádu došlo k porušení principů řádné správy, kdy bylo zasaženo do práva žalobce na řádný výkon veřejné správy, legitimního očekávání a práva na spravedlivý proces. Rovněž došlo k porušení ustanovení článku 2 odst. 3 Ústavy a článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uložením odvodu v rozporu s těmito právními předpisy došlo k zásahu do práva na ochranu vlastnictví. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobce podpisem smlouvy o poskytnutí úvěru z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení bez výhrad akceptoval podmínky čerpání úvěru. Úvěr byl žalobci poskytnut podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb. Podle ustanovení § 6 odst. 6 nařízení vlády č. 616/2004 Sb., o použití prostředků ze Státního fondu rozvoje bydlení, formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou nebo pořízením bytu se v případě porušení podmínek úvěrové smlouvy postupuje podle zvláštního předpisu. Podle ustanovení § 3 písm. e/ zákona č. 218/2000 Sb. je neoprávněným použitím prostředků poskytnutých ze státního fondu mimo jiné porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty. Tyto sankce jdou nad rámec sankcí stanovených zákonem o rozpočtových pravidlech, v žádném případě nemohou být chápány jako alternativa. Na straně žalobce došlo k porušení podmínek smlouvy o poskytnutí úvěru podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb., jestliže se žalobce zavázal do 60 dnů po každém čerpání úvěru předložit poskytovateli úvěru daňové doklady prokazující účel použití úvěru a výpis z účtu příjemce prokazující úhradu jím předložených daňových dokladů. Správce daně v rámci kontroly zjistil, že žalobce čerpal úvěr na úhradu faktur ve výši 86.665 Kč dne 11.8.2005, proto měl faktury na úhradu spolu s výpisem z účtu předložit do 10.10.2005, ovšem požadované doklady v rozporu se smlouvou předložil až dne 22.11.2006. Rovněž faktury v celkové výši 272.367 Kč ze dne 12.8.2005, jež měl předložit spolu s výpisem z účtu v termínu do 11.10.2005, předložil žalobce v rozporu se smlouvou až dne 22.11.2006. Správce daně proto vyhodnotil jednání žalobce jako nedodržení podmínek smlouvy a jako porušení rozpočtové kázně dle ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/ zákona o rozpočtových pravidlech. Jestliže by bylo připuštěno, že poskytovatel je oprávněn i poté, kdy již došlo k porušení podmínek poskytnutí dotace či návratné finanční pomoci změnit podmínky pro její čerpání, znamenalo by to nastolení stavu naprosté právní nejistoty. K argumentu žalobce, že ustanovení § 14 odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech nepožaduje, aby smlouva o úvěru nutně obsahovala výslovné označení méně závažných povinností, pokud je z jejího obsahu naprosto zřejmé, které povinnosti jsou natolik závažné, aby jejich porušení bylo postihováno odvodem za porušení rozpočtové kázně, a které povinnosti takového stupně nedosahují, žalovaný odkázal na ustanovení § 14 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech. Jestliže žádné podmínky smlouvy takto označené nejsou, pak o míře závažnosti jejich porušení nemůže být pochyb. Tento závěr vychází ze zákona a není ani nesprávný ani přepjatě formalistický. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že není správné, jestliže správce daně posuzoval porušení podmínek poskytnutí úvěru z hlediska stavu v době jeho rozhodování, ale z hlediska stavu v minulosti, který byl již zhojen a fondem zcela aprobován. Jestliže by byl tento argument akceptován, nebylo by možné dle žalovaného sankcionovat žádné nedodržení závazných termínů vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí dotací či finančních výpomocí. Rovněž si nesprávně žalobce vykládá skutečnost, že fond více než 4 měsíce po porušení rozpočtové Pokračování - 4 - 10Af 545/2012 kázně žalobcem snížil jistinu úvěru o 30.000 Kč za narození dítěte, jako aprobaci dodatečného splnění podmínky. Snížená částka jistiny po narození dítěte, 4 měsíce po porušení rozpočtové kázně, nemá vliv na výsledek kontrolního zjištění. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Žalobce uzavřel dne 22.6.2005 smlouvu č. 23101595 o poskytnutí úvěru z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb. se Státním fondem rozvoje bydlení. Ve smlouvě se mimo jiné žalobce a jeho manželka zavázali pod smluvní pokutou ve výši 1.000 Kč do 60 dnů po každém čerpání úvěru předložit fondu daňové doklady prokazující účel použití úvěru a výpis z účtu příjemce, prokazující úhradu jím předložených daňových dokladů. Daňové doklady prokazující úhradu za práce na výstavbě předmětu úvěru musí být vystaveny nejdříve po nabytí právní moci stavebního povolení. Finanční úřad v Českých Budějovicích provedl u žalobce kontrolu v souvislosti s poskytnutím úvěru z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení na základě shora uvedené smlouvy o poskytnutí úvěru. Dle závěru kontroly žalobce při čerpání úvěru nepostupoval v souladu s obsahem smlouvy o poskytnutí úvěru, neboť nesplnil shora uvedenou podmínku stanovenou v článku VI odst. 2 písm. c/ smlouvy o poskytnutí úvěru. Správce daně v rámci kontroly zjistil, že žalobce čerpal úvěr na úhradu faktury č. 2005/60-61, č. 2005/60-62, č. 2005/60-63 a č. 2005/60-64 ve výši 86.665 Kč dne 11.8.2005 a na úhradu faktury č. 2005/65- 65 a č. 2005/65-66 v celkové výši 272.367 Kč dne 12.8.2005. Podle smlouvy o poskytnutí úvěru měl faktury na úhradu spolu s výpisem z účtu předložit fondu do 10.10.2005 a faktury na úhradu částky 272.367 Kč, respektive částky 213.335 Kč /dopočet do výše poskytnuté finanční výpomoci 300.000 Kč/ spolu s výpisem z účtu v termínu do 11.10.2005. Požadované doklady však žalobce doručil fondu až dne 22.11.2006. Správce daně vyhodnotil uvedené jednání jako nedodržení podmínek smlouvy, tedy za porušení rozpočtové kázně dle ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a uložil žalobci platebním výměrem ze dne 14.5.0012 odvod do státního fondu dle § 44a odst. 4 písm. c/ zákona o rozpočtových pravidlech ve výši 300.000 Kč. Do stanoveného odvodu byly započítány splátky návratné finanční výpomoci uskutečněné do dne i ode dne porušení rozpočtové kázně. Žalobce se proti vydanému platebnímu výměru odvolal. Namítal, že finanční úřad nesprávně vyložil pojem porušení rozpočtové kázně ve smyslu příslušných ustanovení rozpočtových pravidel, jestliže fond jako poskytovatel podpory neoznačil podmínky, které žalobce nedodržel, za nerespektování rozpočtových pravidel a naopak je za takové porušení povinnosti vůbec nepovažoval. Finanční úřad neposuzoval dodržení rozpočtové kázně z hlediska stavu v době jeho rozhodování, ale z hlediska stavu v minulosti, který byl již po dobu několika let zhojen. Dále nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že fond i více než 4 měsíce po údajném porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce snížil jistinu úvěru o částku 30.000 Kč za narození dítěte. Žalovaný odvolání jako nedůvodné zamítl a napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích potvrdil, neboť žalobce nesplnil podmínku stanovenou v článku VI odst. 2 písm. c/ smlouvy o úvěru, jestliže po každém čerpání nepředložil ve lhůtě stanovené ve smlouvě požadované doklady. Toto jednání žalobce v rozporu se smlouvou je nutno posoudit jako porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 218/2000 Sb. Pokračování - 5 - 10Af 545/2012 Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda v případě žalobce došlo k porušení rozpočtové kázně neoprávněným použitím peněžních prostředků ve smyslu § 44 a § 3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném pro posuzované období. Porušením rozpočtové kázně se dle ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 218/2000 Sb. rozumí „neoprávněné použití nebo zadržení finančních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem.“ Pojem neoprávněné použití finančních prostředků je tak s ohledem na uvedené ustanovení třeba v daném případě vykládat ve smyslu ustanovení § 3 písm. e/ citovaného zákona, které v posuzovaném období výslovně stanovilo, že pro účely tohoto zákona se rozumí neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušením podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty, dále se jím rozumí i to, jak byly tyto peněžní prostředky použity. Na tomto zákonném požadavku musí být tedy založeno a v souladu s ním vykládáno každé individuální rozhodnutí o poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu. Neoprávněným použitím, respektive neoprávněným výdajem je třeba proto rozumět vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu nejen s podmínkami vztahujícími se přímo k deklarovanému a schválenému účelu, ale také takové vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí úvěru, na základě kterých byl poskytnut. Na úvěr není právní nárok a jeho poskytnutí ze státního rozpočtu je dobrou vůlí státu, která musí být vyvážena přísnými podmínkami, které zavazují jejího příjemce. Příjemce je proto povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, ale též podmínky stanovené ve smlouvě. Samotné zákonné ustanovení nerozlišuje, z jakého důvodu k takovému porušení rozpočtové kázně došlo. Ze shora citované zákonné úpravy vyplývá, že porušení rozpočtové kázně je jakékoliv neoprávněné použití veřejných prostředků jejich příjemcem. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o veřejné prostředky, je nutno, aby jejich použití odpovídalo všem podmínkám, za kterých byly poskytnuty. Soud je ovšem toho názoru, že interpretace a aplikace tohoto ustanovení nemůže být mechanická a že při ní nelze nepřihlížet k ostatním skutečnostem, které jsou v každém konkrétním případě jedinečné. Každé zákonné ustanovení totiž musí být vykládáno ve vztahu k dalším ustanovením, aby právo jako celek působilo jako souladný systém norem chování. V daném případě soud shledal, že došlo k porušení příslušné povinnosti ze strany žalobce, ke které se ve smlouvě zavázal. Při aplikačním procesu však shledal rozpornost, jestliže nebyl shledán rozpor mezi cíli, k jejichž dosažení působí právní normy, a to z těchto důvodů. Důvodem dodržování rozpočtové kázně je snaha, aby veřejné prostředky byly využity hospodárně k účelu veřejného zájmu, na který byly poskytnuty. V tomto směru je nutná důsledná kontrola plnění podmínek, za kterých byly prostředky poskytnuty namístě, neboť je kontrolován účel, na který měly být vynaloženy. Cílem použití těchto prostředků byla výstavba rodinného domu se vznikem jedné bytové jednotky, proto byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 2% ročně. Doba splatnosti úvěru byla stanovena na 20 let. Z obsahu správního spisu vyplývá, že tento účel byl naplněn, což dokládá Pokračování - 6 - 10Af 545/2012 i kolaudační rozhodnutí vydané Magistrátem města České Budějovice dne 15.3.2006, kterým bylo povoleno užívání předmětné stavby. Poskytnuté prostředky měly sloužit na stavbu rodinného domu a tento účel byl tedy naplněn. Žalobce jako příjemce veřejných prostředků porušil povinnost, jestliže v rozporu se smlouvou nepředložil požadované doklady ve stanovené lhůtě, učinil tak s ročním prodlením až dne 22.11.2006, přestože termín uplynul dne 10.10.2005 a 11.10.2005. Účel poskytnutí prostředků jako takový byl posléze naplněn, stavba byla realizována a bylo povoleno její užívání. Za takového stavu nelze dle soudu proto jednoduše aplikovat příslušnou právní normu, ustanovení § 44 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech bez ohledu na účel poskytnutí veřejných prostředků. Taková aplikace právní normy by nezohledňovala účel, pro který byly veřejné prostředky poskytnuty a byla by tak v rozporu s výkladem právního řádu jako celku. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobci bylo následně vyměřeno penále ve výši 264.000 Kč, tedy ve výši téměř odpovídající úvěru, který byl žalobci poskytnut ve výši 300.000 Kč. Proto takový následek aplikace právní normy nemůže být dle soudu přehlížen, neboť by vedl k absurdnímu závěru, že žalobci byl poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč a jen na základě okolnosti, že předložil opožděně daňové doklady, je nucen uhradit penále ve výši 264.000 Kč. Tím se účel poskytnutých prostředků zcela vytrácí. Z těchto pohledů bylo nutno hodnotit příslušné porušení rozpočtové kázně. Soud proto uzavřel, že při hodnocení neurčitého pojmu neoprávněné použití dle § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech je nutné krom jiného vycházet i z účelu poskytnutých veřejných prostředků a jeho naplnění. Z toho tedy vyplývá, že nikoli každé porušení příslušné povinnosti je zároveň neoprávněným použitím prostředků a jako takové musí být vráceno v plné výši zpět do veřejného rozpočtu. Při aplikaci ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/ rozpočtových pravidel nelze bez dalšího vycházet z toho, že by tímto porušením rozpočtové kázně bylo možné nařídit odvod všech poskytnutých prostředků. Při tomto rozhodování je nutné vzít zřetel na účel poskytnutých prostředků a zhodnotit veškeré další skutečnosti, zejména zda ze strany žalobce nedošlo k porušení účelovosti poskytnutých prostředků. Žalobce nedůvodně namítá, že správce daně ignoroval skutečnost, že fond jako poskytovatel podpory neoznačil podmínky, k jejichž porušení žalobcem došlo, za porušení postihované odvodem ze porušení rozpočtové kázně a naopak je za takové porušení nepovažoval, jestliže po zaplacení sankce sjednané dle smlouvy o úvěru nadále pokračoval žalobce ve sjednaném splácení úvěru, neboť v daném případě správce daně postupoval dle zákona o rozpočtových pravidlech a dle nařízení vlády č. 616/2004 Sb. a dospěl k závěru, že žalobce nedodržel podmínky smlouvy a jeho jednání následně kvalifikoval jako porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b/ zákona o rozpočtových pravidlech. Důvodná je námitka, že správce daně neposuzoval dodržení rozpočtové kázně z hlediska stavu v době jeho rozhodování, kdy již byla předmětná podmínka uvedená ve smlouvě o úvěru splněna a stavba, na kterou byl úvěr poskytnut, byla dokončena a řádně zkolaudována. V souvislosti s tím soud opětovně poukazuje na smysl ustanovení § 3 písm. e/ zákona o rozpočtových pravidlech, dle něhož je smyslem tohoto ustanovení zamezit neoprávněnému používání prostředků státního rozpočtu jejich příjemcem tak, aby je nevydal v rozporu se stanovenými podmínkami. Toto pouhé pochybení žalobce, kdy došlo opožděně k předložení požadovaných písemností, nelze však považovat za neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu ve smyslu uvedeného ustanovení a tedy ani za porušení rozpočtové kázně se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Dle soudu správce daně a poté i žalovaný přistoupili k výkladu ustanovení § 3 písm. e/ zákona o rozpočtových pravidlech příliš formalisticky bez ohledu na smysl a účel tohoto ustanovení, kterým je beze Pokračování - 7 - 10Af 545/2012 sporu zamezit neoprávněnému používání prostředků státního rozpočtu jejich příjemcem tak, aby je nevydal v rozporu se stanovenými podmínkami, které jsou určeny ať již právním předpisem, smlouvou, rozhodnutím apod. K takové situaci by například došlo, kdyby žalobce obdržel prostředky a vydal je zcela na jinou stavbu. Soud proto přisvědčil námitce žalobce, že jeho postupem nedošlo k porušení rozpočtové kázně, jestliže nedošlo k neoprávněnému výdeji prostředků, i když daňové doklady prokazující účel použití úvěru a výpis z účtu příjemce ohledně úhrady daňových dokladů doručil fondu téměř s ročním prodlením, neboť za takový výdaj nelze bez dalšího považovat pouhé opožděné dodání faktur a výpisů z účtu. Ve správním soudnictví se uplatňuje pravidlo, že soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu /§ 75 odst. 1 s.ř.s. Smysl tohoto ustanovení vyplývá z funkce správního soudnictví, které je v právním státě nadáno ochranou veřejných subjektivních práv ve veřejné správě. Aby tento smysl byl naplněn, je možné přezkoumávat pouze ty skutečnosti, z nichž vycházelo příslušné správní rozhodnutí, tedy že žalobce předložil daňové doklady opožděně v rozporu se smlouvou, ovšem ke dni provedení kontroly doloženy byly, jestliže je žalobce předložil v roce 2006. Soud má za to, aby se mohlo jednat o neoprávněně použité prostředky, musí je příjemce užít tak, že jejich skutečné užití je zcela v rozporu s jejich určením podle smlouvy, popřípadě je zjevně nehospodárné, to je, musely by být užity tak, že by byl v podstatě zmařen zákonný smysl jejich poskytování. V daném případě ovšem žalobce nepoužil finanční prostředky v rozporu s jejich účelovým určením, což je mezi účastníky nesporné. Soud proto přisvědčil žalobci, že z hlediska posuzování dodržení rozpočtové kázně je rozhodující skutkový stav, který tu byl v době rozhodování finančních orgánů, neboť není zcela irelevantní, že v době rozhodování správce daně podmínka článku VI odst. 2 písm. c/ smlouvy o úvěru byla ze strany žalobce splněna. V daném případě je ovšem zcela nerozhodné, že fond akceptoval postup žalobce a uložil mu smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč, což nespojoval s žádnými dalšími důsledky, nepožadoval okamžité vrácení poskytnutého úvěru a akceptoval pokračování splácení úvěru ve stanovených splátkách, neboť sankce sjednaná mezi žalobcem a poskytovatelem Státním fondem rozvoje bydlení a příjemcem je nad rámec sankcí stanovených zákonem o rozpočtových pravidlech. Nedůvodná je i námitka, že správce daně nepřihlédl ke skutečnosti, že fond po údajném porušení rozpočtové kázně snížil jistinu úvěru o částku 30.000 Kč za narození dítěte, jestliže správce daně postupoval dle zákona o rozpočtových pravidlech. Postup správce daně, kdy dospěl k závěru, že postupem žalovaného došlo k porušení rozpočtové kázně, nelze posuzovat, jak se žalobce domnívá, jako porušení principu vyjádřeného v ustanovení § 4 odst. 1 a § 8 správního řádu, jestliže daňová kontrola byla u žalobce provedena v souladu s daňovým řádem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti krajský soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí orgánu prvého stupně zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s., v němž žalovaný bude vázán shora uvedeným právním názorem. O nákladech řízení bylo rozhodnutí podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Výše náhrady je tvořena zaplaceným soudním poplatkem 3.000 Kč a odměnou za zastupování advokátem – dva úkony právní pomoci po 2.100 Kč a dvakrát 300 Pokračování - 8 - 10Af 545/2012 Kč režijní paušál. Celkem tedy náklady řízení představují částku 7.800 Kč a je povinností žalovaného tuto částku žalobci nahradit ve lhůtě třiceti dnů k rukám zástupce žalobce. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. srpna 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r. Za správnost vyhotovení: Zd. Soukupová