Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 Af 569/2012

č. j. 10 Af 569/2012-23

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2013-02-01 · ECLI:CZ:KSCB:,2013:10.Af.569.2012.23

  1. KS Č. Budějovice 10 Af 569/2012-23
  2. NSS 2 Afs 22/2013-24

Citované zákony (6)

Rubrum

10Af 569/2012 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce SUN PROTECTION s.r.o., se sídlem Česká 283, zast. Mgr. Jiřím Šebestou, advokátem v Brně, Čechyňská 16, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 27.8.2012 č.j. 6292/12-1200, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

: Žalobou doručenou dne 26.10.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27.8.2012 č.j. 6292/12-1200 jímž byla zamítnuta odvolání žalobce proti zamítnutí stížností správcem daně na postup plátce daně a tato prvostupňová rozhodnutí potvrzena. Napadené rozhodnutí vydalo Finanční Pokračování - 2 - 10Af 569/2012 ředitelství České Budějovice, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zák. č. 531/1990 Sb., ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb. o finanční správě ČR, v novelizovaném znění, se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Odvolací finanční ředitelství v Brně. Žalobce poukazuje na to, že se společností E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje. Distributor se zavázal hradit žalobci výkupní cenu. Ta žalobci nebyla uhrazena v plné výši, protože z výkupní ceny byla provedena srážka odvodu za elektřinu ze slunečního záření. Česká republika implementovala předpisy Evropské unie o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů a na základě vnitrostátní úpravy začaly vznikat fotovoltaické elektrárny. Skrytá daň odporuje původnímu smyslu zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Daň byla zavedena selektivně. Z toho co bylo uvedeno, žalobce dovozuje, že postup žalovaného je protiústavní, porušuje právo legitimního očekávání a vlastnické právo. Postup žalovaného porušuje základní princip demokratického státu, a to zákaz retroaktivity právních norem i nepravá retroaktivita je v rozporu se základními principy, na nichž stojí ústavní pořádek státu. Výkupní ceny elektrické energie jsou stanoveny zák. č.180/2005 Sb., ceny jsou v souladu s tímto zákonem stanoveny Energetickým regulačním úřadem. Žalobce vyjadřuje předsvědčení, že právní úprava přijatá zák. č. 402/2010 Sb. nemůže obstát v porovnání s úpravou provedenou zák. č. 180/2005 Sb.. Tato právní úprava umožňuje dvě různé intepretace, přičemž jedna z úprav je neústavní. Nově vložená Hlava III. do zák. 180/2005 Sb., porušuje několik zásad ústavou zaručených práv, konkrétně ochranu legitimního očekávání zákazu retroaktivity rovnost před zákonem. Žalovaný návrh zamítnutí žaloby. Uvedl, že v souladu s § 5 odst. 1 daňového řádu postupoval v souladu se zákonem, přezkoumal, zda plátce srazil odvod v zákonem stanovené výši a v postupu plátce neshledal žádné pochybení. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů byla posouzena Ústavním soudem nálezem ze dne 15.5.2012 zn. Pl. ÚS 17/11. Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy mezi žalobcem a společnosti E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice. Žalobce fakturoval Distributorovi za měsíc prosinec 2011 částku 331.592,12 Kč za zelený bonus za leden 2012 částku 574.839,25 Kč, za zelený bonus za měsíc únor 2012 částku 900.210,79 Kč a za zelený bonus za měsíc březen částku 1.459.819,30 Kč. Žádosti žalobce o vysvětlení postupu plátce daně při provedení srážky odvodu z elektřiny ze slunečního záření vyřídila společnost E.ON Distribuce sdělením, že postupovala v souladu se zákonem a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby své zákonné povinnosti nedodržovala. Stížnosti žalobce vyřídil Finanční úřad v Českých Budějovicích, který je rozhodnutími ze dne 23.4.2012 a 25.6.2012 zamítl. Odkázal na změnu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů provedené zákonem č. 402/2010 Sb., podle jehož ustanovení § 7a) a Pokračování - 3 - 10Af 569/2012 násl. je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření za konkrétní období v určitých zařízeních. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, protože podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán. O odvoláních rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Ústavnost právní úpravy byla posouzena Ústavním soudem dne 15.5.2012 zn. Pl. ÚS 17/11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem. Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci. Novelizace přijatá zák. č. 402/2010 Sb. upravuje znění zák. č. 180/2005 Sb.. Tato novelizace byla posouzena Ústavním soudem, který svým nálezem ze dne 15.5.2012 zn. Pl. ÚS 17/11 shledal, že tato novelizace je ústavní. Ústavní soud se zabýval právě garancí podle Pokračování - 4 - 10Af 569/2012 § 6 odst. 1 zák. 380/2005 Sb., kterého se žalobce dovolává a poukázal na to, že zavedením odvodu za elektřinu ze slunečního záření došlo ve své podstatě ke změně výše podpory provozovatelům fotovoltaických elektráren. Ústavní soud vyšel z názoru, že právní úprava veřejné podpory výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů je přenesená na koncového zákazníka a státní rozpočet a náklady na financování této podpory nejsou zjevně přiměřené deklarovaným cílům, v té souvislosti bylo poukázáno na odvrácení negativních sociálně ekonomických dopadů, které spočívají v podstatném zvýšení ceny elektrické energie pro koncového spotřebitele a dále byl vzat zřetel k extrémnímu poklesu nákladů na zřízení fotovoltaické elektrárny. Odvod založený zákonem je Ústavním soudem chápán jako rozumné a přiměřené opatření, kdy současně se poukazuje na zaručenou patnáctiletou návratnost vložených investic, která je zákonem garantovaná. Zásah do zaručených výkupních cen zavedením odvodu proto Ústavní soud hodnotil jako souladný s ústavními principy. Postupoval-li plátce daně a žalovaný v souladu se zák. č. 402/2010 Sb., neznamená to, že porušil ust. § 6 zák. č. 180/2005 Sb.. Nejde tu o rozpor mezi dvěma zákonnými předpisy, ale jedná se o novelizaci původního předpisu z roku 2005, která ve své postatě představuje snížení podpory výroby elektřiny ze slunečního záření. Tato právní úprava nezakládá dvě různé interpretace, pouze dodatečně zakládá odvod, což stalo se rovněž ústavním způsobem, kdy soud připomíná názor Ústavního soudu o tom, že právní úprava, tak jak byla přijata, není absolutně neměnná a k nové regulaci lze dojít i nově stanoveným zatížením. Ústavnost zákona, který byl v souzené věci aplikován, byla posouzena Ústavním soudem nálezem ze dne 15.5.2012 zn. Pl. ÚS 17/11. Právě Ústavní soud je povolán k posouzení souladu zákona s ústavním pořádkem, což také Ústavní soud učinil a zabýval se ochranou legitimního očekávání, zákazem retroaktivity právních předpisů, rovností před zákonem. Ve vztahu k legitimnímu očekávání bylo poukázáno především na to, že neměnnost právní úpravy podpory výroby elektřiny ze slunečního záření z žádné právní úpravy nevyplývá, jedná se o retroaktivitu nepravou, která je přípustná. Vzhledem ke skutečnostem v nálezu uvedeným možnost budoucích změn nebyla vyloučena, nejde o postižení úzké skupiny výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jestliže nová právní úprava dopadá na všechny provozovatele fotovoltaických elektráren od 1.1.2011 a nejde tu o situaci, kdy některý z takových výrobců byl ve srovnání s jinými znevýhodněn. V odstavci 76 nálezu je pak vyložena úvaha Ústavního soudu, ze které se dovozuje, že při zavedení daného odvodu nedošlo ke svévoli a nebylo zřetelem k tomu, co se tvrdí v žalobě, vykročeno z mezí ústavnosti. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy a zásadami, kterých se žalobce dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Pokračování - 5 - 10Af 569/2012 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 1. února 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á ,v.r. Za správnost vyhotovení: Jaroslava Prázdná

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.