10 Af 575/2012
č. j. 10 Af 575/2012-28
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
10Af 575/2012 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ADMIRAL GLOBAL BETTING a.s., se sídlem Rousínov, Komořany 146, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 31.8.2012 č.j. KUJCK/21202/2012/OEKO, takto:
Výrok
Žaloba s e z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 2.11.2012 domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo projednáno jeho odvolání proti platebnímu výměru ze dne 19.6.2012 Městského úřadu Strakonice o vyměření místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení. Toto rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť způsob přijetí zákona č. 183/2010, jímž byl novelizován zákon č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích byl přijat ústavně nekonformním způsobem, jestliže poplatková povinnost byla uložena na základě novely zákona o místních poplatcích, která byla přijata protiústavním způsobem, došlo tak k zásahu do ústavně a mezinárodně právně garantovaných práv společnosti, a to zejména práva vlastnit, respektive pokojně užívat majetek. Pokračování - 2 - 10Af 575/2012 V žalobě žalobce dále uvádí, že novela zákona o místních poplatcích byla přijata protiústavním způsobem, do navrhované novelizace zákona o podpoře sportu totiž byla protiústavním způsobem včleněna novela zákona o místních poplatcích jako tzv. přílepek až při jednání Senátu parlamentu ČR dne 23.4.2012. Tento názor o protiústavním přijetí předmětné novely opírá žalobce o závěry vyplývající z judikatury Ústavního soudu judikovaného např. v nálezu ze dne 15.2.2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06, kdy musí pozměňovací návrh poslance vykazovat úzký vztah s předkládanou právní úpravou. Předmětná novela však byla schválena v rámci nesouvisející novely zákona o podpoře sportu, cestou „přílepku“, proto je tento způsob přijetí předmětné novely zákona o místních poplatcích nutno považovat za protiústavní. Obsah a účel obou návrhů novel spolu přímo nesouvisejí, navíc rozhodně ne úzce, jak tento vzájemný vztah vymezil ve své judikatuře Ústavní soud ČR. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu jsou dány důvody pro to, aby byla novela zákona o místních poplatcích Ústavním soudem shledána protiústavním přílepkem, a tudíž byla zrušena. Žalobce v žalobě navrhl přerušení řízení, neboť k návrhu Krajského soudu v Hradci Králové je u Ústavního soudu ČR vedeno řízení o ústavní stížnosti na konstatování protiústavnosti ustanovení § 1 písm. g) a § 10a zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích ve znění zakotveném zákonem č. 183/2010 Sb. a účinném do změny provedené zákonem č. 458/2011 Sb., in eventum na konstatování protiústavnosti části III. zákona č. 183/2010. Usnesením krajského soudu č.j. 10Af 575/2012-23 ze dne 8.1.2013 bylo řízení do pravomocného skončení řízení o ústavní stížnosti ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 6/12 přerušeno. Ústavní soud ČR vydal dne 9.1.2013 nález sp. zn. Pl. ÚS 6/2012, proto soud dne 19.3.2013 rozhodl o pokračování v řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, ve kterém bylo řádně popsáno, co vedlo žalovaného ke způsobu rozhodnutí v předmětném případě. Námitka žalobce, že novela zákona o místních poplatcích provedená zákonem č. 183/2010 jako „přílepek“, je v důsledku toho protiústavní, je dle žalovaného v rámci poplatkového řízení bezpředmětná. Správce daně vyměřil místní poplatek podle jiného právního předpisu, na základě platné a účinné Obecně závazné vyhlášky Města Strakonice č. 7/2010 o místních poplatcích. Obecně závazná vyhláška byla vydána na základě platných a účinných právních předpisů, schválena byla příslušným orgánem obce a řádně vyhlášena. Do doby než o nezákonnosti rozhodne Ústavní soud, je třeba na uvedenou vyhlášku nahlížet jako na platnou a účinnou v příslušném období. Žalovaný se zabýval všemi námitkami žalobce uvedenými v odvolání a dospěl k závěru, že v daném případě žalobce měl zaplatit místní poplatek za jiné technické herní zařízení, na které mu bylo Ministerstvem financí vydáno povolení. Ze spisové dokumentace byly zjištěny s ohledem na žalobní body tyto rozhodné skutečnosti. Žalobce ohlásil dne 10.3.2011 Městskému úřadu ve Strakonicích provozování hracích zařízení, jejichž provoz byl povolen Ministerstvem financí ČR podle § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách ve znění pozdějších předpisů. V ohlášení žalobce uvedl, že dle jeho názoru podléhá místnímu poplatku jenom takové zařízení, které tvoří kompaktní funkčně nedělitelný a programově řízený celek. V případě, že by žalovaný jako správce poplatku byl odlišného názoru, je dán důvod, aby byl zahájen postup k odstranění pochybností a v nalézacím řízení byl stanoven žalobci místní poplatek Pokračování - 3 - 10Af 575/2012 rozhodnutím. V uvedeném podání žalobce dále sdělil, že na území Města Strakonice provozuje loterii nebo jinou podobnou hru provozovanou prostřednictvím centrálního loterijního systému na interaktivních videoloterijních terminálech, které však nepovažuje za jiné technické herní zařízení podléhající místnímu poplatku, ale za součást jediného technického celku centrálního loterijního systému. Ohlášení žalobce podal z důvodu nejistoty, zda je poplatníkem ve smyslu vyhlášky. Žalobce správce poplatku zároveň v případě dotčení obecně závaznou vyhláškou vyzval, aby mu doručil platební výměr, ve kterém výši místního poplatku stanoví. Ve správním spise je založena Obecně závazná vyhláška Města Strakonice č. 7/2010 o místních poplatcích, která byla schválena na jednání zastupitelstva Města Strakonice dne 15.12.2010. Platebním výměrem ze dne 19.6.2012 č.j. MUST/026153/2012/FIN/šmo Městský úřad Strakonice vyměřil žalobci místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení za období od 1.1.2011 do 31.3.2011 ve výši 50 000,- Kč. Žalobce se proti platebnímu výměru na místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj dne 9.7.2012 odvolal, neboť považuje novelu zákona o místních poplatcích - zákon č. 183/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb. o podpoře sportu, za přijatou protiústavním způsobem. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Strakonice ze dne 19.6.2012 potvrzeno s odůvodněním, že námitka žalobce, že novela zákona o místních poplatcích provedená jako „přílepek“ je v důsledku toho protiústavní, je v rámci poplatkového řízení bezpředmětná, neboť pouze Ústavnímu soudu přísluší posoudit, zda je zákon v souladu s ústavním pořádkem. V odůvodnění je zdůrazněno, že je odvolacímu orgánu známo, že u Ústavního soudu je podán návrh na konstatování protiústavnosti ustanovení § 1 písm. g) a § 10a zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích ve znění zákona č. 183/2010 Sb. před novelizací provedenou zákonem č. 458/2011 Sb., in eventum protiústavnosti části třetí zákona č. 183/2010 Sb. Žalovaný však je povinen zákonný předpis aplikovat, daňovým řádem není žalovanému dána možnost vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. se může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí ten, kdo tvrdí, že jím byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. V daném případě žaloba byla tedy podána osobou oprávněnou a byla podána i včas. K námitce ohledně nesprávného způsobu přijetí zákona č. 183/2010 Sb., který mimo jiné novelizuje zákon č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, neboť byl přijat dle žalobce ústavně nekonformním způsobem v případě, že novela zákona byla přijata tzv. „přílepkem“ soud uvádí, že protiústavnost přijetí ustanovení § 1 písm. g) a § 10a zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích ve znění zákona č. 183/2010 Sb., před novelizací provedenou zákonem č. 458/2011 Sb., nebyla Ústavním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 6/12 zjištěna. Pokračování - 4 - 10Af 575/2012 Nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 6/12 ze dne 9.1.2013 nebyla shledána protiústavnost předmětné právní úpravy. Ústavní soud v odůvodnění uvedl, že procedurální pochybení vztahující se k napadeným ustanovením, která jsou spatřována v absenci úzkého vztahu pozměňovacích návrhů s předmětem navrhovaného zákona, v překročení zákonného rámce pro podávání legislativně technických návrhů a ve skutečnosti, že pozměňovací návrh senátora Kubery byl samostatným návrhem a jako takový měl být předložen Poslanecké sněmovně a nikoli Senátu shledáno nebylo. Ústavní soud tedy dovodil, že k vyslovení protiústavnosti napadených ustanovení zákona o místních poplatcích není důvod. Proto byl návrh na konstatování protiústavnosti shora uvedených ustanovení jako nedůvodný zamítnut. Z tohoto nálezu Ústavního soudu ze dne 9.1.2013 soud vychází a řídí se výkladem Ústavního soudu o tom, že tu nejsou procedurální vady při přijímání dané právní úpravy. K námitce žalobce o tom, že novela zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích v platném znění, nebyla uskutečněna v souladu s ústavními principy právního řádu ČR, pak nemůže být v souladu s Ústavou ČR ani obecně závazná vyhláška. Soud uvádí, že obecně závazná vyhláška Města Strakonice č. 7/2010 o místních poplatcích byla vydána na základě platných a účinných právních předpisů, rovněž byla i schválena příslušným orgánem obce a řádně vyhlášena. Soulad obecně závazné vyhlášky se zákony posuzuje Ministerstvo vnitra v rámci výkonu dozoru dle § 123 a násl. zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, soudu proto nepřísluší v rámci tohoto řízení se zabývat tím, zda je obecně závazná vyhláška v souladu s platnými právními předpisy. Soud poznamenává, že stanovení poplatků patří do samostatné působnosti obce (§ 14 odst. 1 zákona o místních poplatcích) a obec je zavede obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků (§ 14 odst. 2 téhož zákona). Poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podléhá každý povolený hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení a platí jej jeho provozovatel s tím, že sazba poplatku za každý výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení na tři měsíce může činit částku od 1000 Kč do 5000 Kč (§ 10a tamtéž). Soud shledal, že Město Strakonice vydalo obecně závaznou vyhlášku v rámci zákonného zmocnění v ustanovení § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích a v souladu s ním. Podle obecně závazné vyhlášky č. 7/2010, tak poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podléhá každý povolený výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Soud proto uzavřel, že vybírání místního poplatku se opírá o zákonnou úpravu, která byla provedena obecně závaznou vyhláškou. Jestliže novela zákona o místních poplatcích byla přijata tak, že nebyly zjištěny procedurální vady při přijímání dané právní úpravy, nemohlo dojít na straně žalobce k zásahu do jeho ústavně a mezinárodně právně garantovaných práv, a to zejména jeho práva vlastnit, respektive pokojně užívat majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny a článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Pokračování - 5 - 10Af 575/2012 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 5. června 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.