10 Af 6/2016

Rubrum

10Af 6/2016 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Lihovar Lžín, spol. s r.o. se sídlem V Dírné – Lžín 57, okres Tábor, zast. Mgr. Ondřejem Pustějovským, advokátem v Českých Budějovicích, Zahradní 314/8, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, sídlem v Praze 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2015, čj. 53250-4/2015-900000-304.2, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 4. 1. 2016 Městskému soudu v Praze postoupenou dne 13. 1. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2015 čj. 53250-4/2015-900000-304.2, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj o uložení sankce za správní delikt a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Pokračování - 2 - 10Af 6/2016 V žalobě se uvádí, že žalobce byl postižen pro správní delikt za porušení zákona o povinném značení lihu. Ustanovení § 62 odst. 1 písm. l) a § 62 odst. 2 písm. c) bod 2 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, odporuje v žalobě vyjmenovaným právům stanovených v Listině základních práv a svobod a Dodatkovému protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, protože paušalizuje závažnost protiprávního jednání, což znemožňuje přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu. Ke kontrolním páskám se uvádí, že ty jsou vydávány pro různé objemy lihovin a různé množství alkoholu, vždy v balení v určitém množství kontrolních pásek. Provozovatel zařízení pak musí převzít poměrně velké množství těchto pásek i tehdy, je-li produkce poměrně malá. Při nevrácení většího množství nepoužitých pásek, byť o pouhý den uvedené ustanovení neumožňuje uložit nižší pokutu, než v řádech statisíců či milionů korun, která může být pro provozovatele likvidační. Toho si je žalovaný vědom, a potvrdil pokutu na spodní hranici zákonné sazby. Je to známo i Ministerstvu financí, které již učinily kroky k odstranění problémů uvedených v žalobě. Podle názoru žalobce je pro soud dán prostor předložit věc Ústavnímu soudu. Uložená pokuta je pro žalobce likvidační a může jej donutit ukončit podnikatelskou činnost. Poukazuje se na zisk získaný z prodeje alkoholu státem, který je dvojnásobný oproti výrobci. Žalobce nemá žádné finanční rezervy. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že je při svém rozhodování vázán platnými a účinnými právními předpisy, není oprávněn posuzovat ústavnost zákonných ustanovení. Ani případná budoucí změna zákona o povinném značení lihu tak, jak ji popisuje žalobce, nemůže mít vliv na napadené rozhodnutí. Při ukládání pokuty bylo přihlédnuto ke všem relevantním okolnostem, které mohly mít vliv na výši uložené pokuty. Liberační důvody podle zákona o povinném značení lihu shledány nebyly. Ze spisů celních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Celní úřad pro Jihočeský kraj zahájil dne 4. 3. 2014 správní řízení ve věci podezření z porušení právní povinnosti dané § 39 odst. 2 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 3. 12. 2013 odebral kontrolní pásky ke značení lihu konkrétního kódu. Lhůta pro vrácení nepoužité kontrolní pásky činí 9 měsíců ode dne převzetí. Nepoužité pásky v množství 406 kusů žalobce vrátil po této lhůtě dne 24. 11. 2014. Řízení bylo zahájeno dále pro porušení téže povinnosti, kdy žalobce odebral dne 15. 1. 2014 kontrolní pásky označeného kódu v počtu 262 kusů a 345 kusů, přičemž nepoužité kontrolní pásky vrátil po uvedené zákonem stanovené lhůtě dne 24. 11. 2014. V záležitosti kontrolních pásek převzatých dne 15. 1. 2014 byl vydán příkaz, jímž byl žalobce postižen pro správní delikt, proti kterému žalobce podal odpor. V něm poukázal na rozdělení kompetencí mezi dvěma jednateli, poukázal na závažné zdravotní onemocnění jednoho z nich, kdy druhý z jednatelů neměl přístup do trezoru, v němž kontrolní pásky byly uloženy. Pásky byly okamžitě po zjištění opomenutí celnímu úřadu vráceny. Opožděné vrácení kontrolních pásek bylo vyvoláno hospitalizací jednoho z jednatelů. Zaplacení pokuty může mít pro žalobce likvidační důsledky. Obě zahájená řízení o uložení sankce za opožděné vrácení kontrolních pásek byla spojena ke společnému projednání. Dne 5. 3. 2015 se uskutečnilo ústní jednání, při kterém jednatel žalobce vysvětlil důvody opožděného vrácení kontrolních pásek shodně s tím, co bylo uvedeno v odporu proti Pokračování - 3 - 10Af 6/2016 příkazu a v protokolu se podává výčet důkazů, které celní orgán provedl. Jednatel žalobce k věci uvedl, že pásky vrátili z vlastní iniciativy a nemohlo dojít k jejich zneužití. K nedodržení lhůty došlo pro závažné zdravotní problémy jednatele společnosti. Uvažovaná sankce je neadekvátní ke společenské nebezpečnosti a státem chráněnému zájmu. Případná pokuta jeví se žalobci jako likvidační. Ekonomickou situaci žalobce dokládá finanční analýza. Dne 3. 9. 2015 vydal Celní úřad pro Jihočeský kraj rozhodnutí, jímž byl žalobce postižen pro správní delikt, kdy ve lhůtě stanovené zákonem nevrátil celnímu úřadu kontrolní pásky v počtu 406 kusů, dále z dalšího odběru kontrolních pásek nebylo vráceno 262 kusů a konečně bylo opožděně vráceno 345 kusů kontrolních pásek. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 228.000 Kč a současně stanovena povinnost nahradit náklady řízení. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce nedodržel povinnost podle § 39 odst. 2 zákona o povinném značení lihu vrátit nepoužité kontrolní pásky nejpozději ve lhůtě 9 měsíců ode dne jejich převzetí. Protože jedná se o objektivní odpovědnost, nebylo zkoumáno naplnění subjektivní stránky správního deliktu a míra zavinění. Podmínky pro aplikaci § 71 odst. 1 zákona o vyvinění nebyly splněny. Nebylo zjištěno, že žalobce vynaložil veškeré úsilí, aby porušení zákonné povinnosti zabránil. Výše pokuty je § 62 odst. 2 písm. c) bod 1 zákona upravena tak, že za projednávaný správní delikt uloží se pokuta od částky odpovídající spotřební dani z lihu, kterou by byla právnická nebo podnikající fyzická osoba povinna uhradit, pokud by uvedla do volného daňového oběhu líh označený kontrolní páskou, kterou v rozporu s § 39 odst. 1 a 2 nebo 3 nevrátila, do desetinásobku této částky. Rozpětí proto činí 228.000 Kč až 2.280.000 Kč. Při ukládání sankce bylo vycházeno ze závažnosti a rozsahu následků, které mohou uložením sankce nastat, a pokuta byla uložena na spodní hranici zákonné sazby. Žalovaný v odvolání zopakoval důvody, které mu bránily vrátit včas nepoužité kontrolní pásky, poukázal na to, že došlo k přecenění závažnosti a rozsahu následků, které porušením právní povinnosti mohly nastat. Zdůraznil, že uložená pokuta je pro žalobce likvidační a nepřiměřená a svou ekonomickou situaci v odvolání odůvodnil. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že z právní úpravy jednoznačně vyplývá, že subjekt, který odebral kontrolní pásky, je povinen nespotřebované kontrolní pásky vrátit ve stanovené devíti měsíční lhůtě. Nerespektování této povinnosti je správním deliktem. Povinnost kontrolní pásky vrátit bezprostředně souvisí s předmětem činnosti žalobce, a proto patří mezi jeho zákonné povinnosti. Liberační důvody podle § 71 odst. 1 zákona se zřetelem k tomu, co žalobcem bylo tvrzeno, shledány nebyly. Povinnost podle § 39 odst. 2 zákona sleduje prevenci zneužití kontrolních pásek ke značení mimobilančního lihu, kdy líh obecně tíží vysoká spotřební daň a nakládání s lihem je z pohledu státu vysoce daňově rizikovou činností. Proto jsou nároky na kontrolu stanoveny přísně. Skutečnost, že kontrolní pásky byly vráceny, lze zohlednit při rozhodování o výši uložené pokuty, nikoli však při hodnocení naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu. Pokuta byla uložena v nejnižší možné výši. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souzené záležitosti není mezi účastníky na sporu, že žalobce nevrátil nepoužité kontrolní pásky ve lhůtě stanovené zákonem. Tuto lhůtu upravuje § 39 odst. 2 zákona Pokračování - 4 - 10Af 6/2016 č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, v novelizovaném znění a ukládá držiteli kontrolních pásek vrátit nepoužitou kontrolní pásku správci daně nejpozději do 9 měsíců ode dne jejího převzetí. Za porušení povinností podle tohoto zákona jsou v části šesté upraveny správní delikty. Deliktů na úseku držení kontrolních pásek se týká § 62. Právnická osoba se jako držitel dopustí mimo jiné správního deliktu podle § 62 odst. 1 písm. l) tím, že v rozporu s § 39 odst. 1, 2 nebo 3 nevrátí kontrolní pásky. Právě tohoto správního deliktu se žalobce dopustil tím, že ve lhůtě 9 měsíců v konkrétních případech kontrolní pásky nevrátil. Postih za tento správní delikt je pak upraven v § 62 odst. 2 zákona, který stanoví, že za správní delikt se uloží pokuta, což znamená, že uložit se musí a není na výběru správního orgánu, zda tak učiní či nikoli. Výše sankce je stanovena pod písm. c) bod 2 této normy tak, že dolní hranice pokuty za tento správní delikt činí částku odpovídající spotřební dani z lihu, kterou by byla právnická nebo podnikající fyzická osoba povinna uhradit, pokud by uvedla do volného daňového oběhu líh označený kontrolní páskou, kterou nevrátila, horní hranice sazby pak představuje desetinásobek této částky. V souzené věci, kdy je prokázáno, že žalobce se správního deliktu včasným nevrácením kontrolních pásek dopustil, byla pokuta uložena ve výši odpovídající spotřební dani z lihu, pokud by do volného daňového oběhu byl žalobcem uveden líh v rozsahu nevrácených kontrolních pásek. Znamená to, že pokuta byla uložena na samé spodní hranici sazby předpokládané zákonem. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí celního úřadu je zjevné, že celní orgány při ukládání sankce hodnotily kritéria stanovená § 71 odst. 2 zákona, hodnotily závažnost správního deliktu, způsob jeho spáchání, následky i okolnosti, za nichž byl spáchán. Právě vzhledem k těmto zjištěním byla sankce uložena na spodní hranici sazby. Odpovědnost za správní delikt je odpovědností objektivní. Možnost vyvinění upravuje § 71 odst. 1 zákona, podle kterého právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které by bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Těmto zákonným požadavkům nelze podřadit obranu žalobce spočívající v tom, že jeden z jednatelů společnosti byl ve lhůtě stanovené pro vrácení kontrolních pásek stižen závažným onemocněním. Podle výpisu z obchodního rejstříku za společnost jednají jednatelé dva, přičemž druhý z jednatelů obstarává především výrobní provoz. V době nepřítomnosti druhého, nemocného jednatele, nelze předpokládat, že za žalobce nebyly činěny úkony, které nejsou podřaditelné výrobní činnosti. Nelze proto dovodit, že bylo vynaloženo veškeré úsilí, které lze požadovat, aby porušení právní povinnosti spočívající ve včasném vrácení kontrolních pásek bylo zabráněno. Soud proto uzavřel, že sankce byla uložena v souladu se zákonem. Soud je ve smyslu článku 95 odst. 2 Ústavy ČR zákonem vázán a nemá možnost tuto pokutu snížit pod dolní hranici sazby sankce stanovené zákonem o povinném značení lihu. Proto nemůže vejít na argumentaci žalobce o tom, že takto uložená pokuta může být likvidační. Pokutu v nižší výši zákon stanovit neumožňuje, a proto nepřichází v úvahu, jakékoli využití moderačního práva soudem. Žalobní tvrzení o možných dopadech uložené pokuty odpovídají v podstatě zjištění celních orgánů o ekonomickém stavu žalobce vyplývající z finanční analýzy pořízené Generálním ředitelstvím cel. V této analýze se uvádí, že společnost je předlužená, rentabilita celkového vlastního kapitálu záporná, obrat aktiv se meziročně zvýšil, přesto nedosahuje doporučenou hodnotu, ani průměr odvětví v ČR. Uzavírá se, že společnost za hospodářský Pokračování - 5 - 10Af 6/2016 rok 2013 byla shledána finančně nestabilní. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že i tato finanční analýza přispěla k uložení sankce v nejnižší možné výši. Jak vyplývá ze žaloby, ekonomický stav žalobce vedl k tomu, že celní úřad žalobci povolil dluh vzniklý uložením sankce splácet. Žalobce soudu navrhl postupovat podle článku 95 odst. 2 Ústavy podat návrh Ústavnímu soudu na zrušení částí § 62 odst. 1 písm. l) a § 62 odst. 2 písm. c) bod 2 zákona o povinném značení lihu. Tento návrh opírá o názor, že předpisy odporují článku 1, 4 odst. 4, 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 1 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud nesdílí názor, že stanovení sazby daného správního deliktu odporuje právě těmto ustanovením Listiny, kterých se žalobce dovolává. Rozsah sankce je stanoven se zřetelem k zájmům, které jsou zákonem o povinném značení lihu sledovány. Je obecně známo, že v nedávné době vyvstaly právě v souvislosti s výrobou a obchodováním lihu závažné problémy projevující se v tom, že tento vybraný výrobek nebyl podnikatelskými subjekty řádně zdaňován, vyráběn a do obchodní sítě distribuován v řadě případů v natolik závadném stavu, že ohrožoval lidský život a zdraví. Proto se zřetelem ke společenskému zájmu na ochraně řádného výběru spotřební daně a ochraně lidského zdraví byla nejnižší výše sankce stanovena v částce odpovídající spotřební dani z lihu v rozsahu nevrácených kontrolních pásek. Státní moc byla tudíž při přijetí sankčních předpisů zcela v souladu s článkem 2 odst. 2 Listiny. Nejde proto o zneužití předpisu zákona o povinném značení lihu, které by odporovalo podstatě a smyslu základních práv a svobod. Touto zákonnou úpravou není ani nikterak narušeno vlastnické právo žalobce. Zákon obsahuje společná ustanovení ke správním deliktům a v § 71 odst. 2 předpokládá povinnost celních orgánů přihlédnout k závažnosti správního deliktu, způsobu jeho spáchání, následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. Proto se nemůže jednat o paušalizaci závažnosti protiprávního jednání, zákon umožňuje zohlednit okolnosti konkrétního případu, přihlédnout k osobě delikventa, jeho poměrům, majetkové situaci. Výše sankce, respektive její spodní mez za daný správní delikt je vázána na výši spotřební daně z lihu a porovnáním s dalšími skutkovými podstatami správních deliktů a sankce za ně ukládané nelze dovodit, že sankce za správní delikt podle § 62 odst. 1 písm. l) zákona je v rozporu s ústavními předpisy, na které žalobce odkazuje. Důvodem pro úsudek o neústavnosti předpisu není ani rozsah kontrolních pásek vydávaných podnikatelským subjektům. Neobstojí ani argument názorem Ústavního soudu publikovaném pod č. 219/2014 Sb., jímž byla zrušena spodní hranice pokuty podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti. Pokuta uložená na spodní hranici sazby nepřesahuje možné výnosy z podnikání, což lze shledat porovnáním s finanční analýzou, pro uložení této sankce se nestává žalobcova činnost bezúčelnou, na rozdíl od věci projednávané Ústavním soudem, která vztahovala se k předpisům o zaměstnanosti, právní úpravou sankce podle zákona o povinném značení lihu je ochrana zájmu na výběru spotřební daně z lihu a ochrana lidského zdraví. Právě se zřetelem k zájmům chráněných zákonem o povinném značení lihu se nelze úspěšně dovolávat ochrany práv podle článku 11 odst. 1, článku 4 odst. 4 a článku 1 dodatkového protokolu, jak dělo se ve věci projednávané Ústavním soudem v nálezu, kterého se žalobce dovolává. Je-li soud vázán zákonem, pak při svém rozhodování nemůže vzít v úvahu názory ministerstva financí na případnou dosud nepřijatou změnu legislativy. Pro důvody uvedené v žalobě soud proto neshledal prostor pro podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení konkrétní právní normy. Pokračování - 6 - 10Af 6/2016 Ze žaloby je zřejmé, že žalobci byly povoleny splátky uložené sankce. Vyjma řízení o správních deliktech výkon působnosti podle § 2 zákona o povinném značení lihu vykonává správce spotřební daně. Pokuta je příjmem státního rozpočtu a nemusí být vyloučeno, že je podřaditelná § 2 odst. 3 písm. b) daňového řádu. Přicházela by proto možnost podat žádost o částečné či úplné prominutí uložené sankce ve smyslu § 259 daňového řádu. Soud uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné a není dán důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení § 62 odst. 1 písm. l) a § 62 odst. 2 písm. c) bod 2 zákona č. 307/2013 Sb., v novelizovaném znění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. června 2016 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Pokračování - 7 - 10Af 6/2016 Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka