10 Af 63/2010
č. j. 10 Af 63/2010-71
V PLATNOSTICitované zákony (10)
Rubrum
10Af 63/2010 – 71 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Českomoravské olejářské komanditní společnosti, se sídlem Horní Vltavice 116, zast. Ing. Tomášem Hajduškem, daňovým poradcem, Katovice, Školní 419, proti žalovanému Finančnímu úřadu ve Vimperku, 1. máje 200, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu domáhá zrušení rozhodnutí o uložení záznamní písemnosti. V žalobě uvádí, že dle rozsudku č.j. 10 Af 49/2010-27 Krajského soudu v Českých Budějovicích, je předmětné rozhodnutí z přezkoumání podle § 70 písm. a/ s.ř.s. vyloučeno, neboť není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. Jestliže tedy rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti není rozhodnutím, jež lze přezkoumat, potom je zcela zřejmě splněna podmínka žalobní legitimace dle § 82 s.ř.s. Soud je povinen žalobu věcně projednat a meritorně o ní rozhodnout, a to i přesto, že žalobce má možnost žalovat případné rozhodnutí o uložení pokuty za její úplné či částečné nevedení. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.12.2007 č.j. 8 Aps 1/2006-92, dle něhož podání žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu nebrání skutečnost, že s žalobcem může být vedeno řízení o přestupku Pokračování - 2 - 10Af 63/2010 spočívající v tom, že se dobrovolně nepodrobil tomuto zásahu, nebo že se v řízení podle § 65 a násl. s.ř.s. může domáhat přezkoumání rozhodnutí o tomto přestupku, nebo že se může domáhat náhrady škody, která mu tímto zásahem vznikla. Dle žalobce je neudržitelný právní názor, podle něhož se proti vyřízení či proti nevyřízení námitek může daňový subjekt bránit až žalobě směřující proti rozhodnutí o daňové povinnosti samotné. Toto by znamenalo odepření soudní ochrany. Dle žalobce je uvedená žaloba přípustná, neboť daňový řád neumožňuje žádný další opravný prostředek. Žalobce podal neúspěšně žádost o osvědčení neplatnosti rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti. Žalobce namítá nezákonnost uvedeného rozhodnutí, které nutí žalobce plnit povinnosti, které mu zákon neukládá a dokonce ho nutí porušovat zákon, a to za situace, kdy v přímém důsledku nezákonného pokynu dochází ke snižování hodnoty majetku společnosti. Zákonné podmínky pro vydání takového rozhodnutí nebyly naplněny, rozhodnutí neobsahuje deklaraci těchto podmínek a ani osvědčení jejich naplnění. Žalobce je rozhodnutím nucen porušovat zákon a je nucen plnit povinnosti, přičemž není ze zákona nadán takovými pravomocemi a oprávněními, aby mohl uložené povinnosti beze zbytku dostát. Napadené rozhodnutí neobsahuje žádné konkrétní důvody, proč považuje správce daně za nezbytné, aby žalobce vedl uloženou záznamní povinnost a neobsahuje ani druh daně, jejíž základ a výše se za pomoci záznamní povinnosti má stanovit. Přílišnou obecnost a plošnost uložené záznamní povinnosti dokládá tím, že finanční orgány v rámci celé České republiky vydávají zcela shodná rozhodnutí, což nelze nazvat jinak než organizovanou šikanou ze strany státu. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí jej nutí ke shromaždování a evidenci osobních údajů v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů, přičemž napadené rozhodnutí neobsahuje uvedení konkrétního právního důvodu, na základě kterého stanovil povinnost shromažďovat a evidovat osobní údaje jako identifikaci řidiče, označení odběratele minerálních olejů, přesnou adresu vyložení minerálních olejů z dopravního prostředku. Je tedy vyžadováno plnění fakticky nemožného. Žalobce má za to, že jsou splněny podmínky žaloby stanovené v § 82 s.ř.s., neboť pokyn je nucen plnit přímo žalobce, přičemž pokyn žalovaného je nezákonný a rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti není rozhodnutím, proti kterému lze podat žalobu dle § 65 s.ř.s., rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti je určeno přímo žalobci a nezákonný pokyn žalovaného trvá i nadále, neboť záznamní povinnost je ukládána bez časového omezení. Žalobcem je proto navrhováno zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2010. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla odmítnuta dle § 46 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. z důvodu, že nelze v řízení pokračovat pro neodstranitelný nedostatek žaloby, neboť předmět žaloby, kdy žalobou ze dne 16.7.2010 bylo navrhováno zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22.4.2010, již neexistuje, neboť žalovaný vydal dne 20.7.2010 nové rozhodnutí č.j. 23116/10/102970305458, kterým žalobci uložil novou záznamní povinnost a tímto novým rozhodnutím pozbylo platnosti rozhodnutí původní ze dne 22.4.2010. Není dán důvod pro pokračování soudního řízení. Žalobce dne 3.8.2010 v replice k vyjádření žalovaného navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2010, č.j. 23116/10/102970305458, které nahradilo původní rozhodnutí, jež bylo považováno žalobcem za nezákonný zásah. V daném případě byla žalobci rozhodnutím ze dne 23.4.2010 č.j. 16736/10/102970303735 uložena podle ustanovení § 39 odst. 1 a 2 daňového řádu evidenční /záznamní/ povinnost. Žalobci bylo uloženo, aby vedl kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy zvláštní záznamy potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně, a to o všech nakoupených a prodaných minerálních olejích vymezených v § 45 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů. Byla stanovena Pokračování - 3 - 10Af 63/2010 elektronická forma záznamní povinnosti umožňující písemný výstup a výstup na elektronický nosič dat. Žalobce byl poučen, že proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně odvolat. Žalobce proto podal dne 29.4.2010 žádost o osvědčení neplatnosti napadeného rozhodnutí a žalovaný žalobci dne 13.5.2010 sdělil, že žádosti nebude vyhověno a neplatnost rozhodnutí osvědčena nebyla. Rozhodnutím ze dne 20.7.2010 č.j. 23116/10/102970305458 byla uložena žalobci dle § 39 odst. 1 a 2 daňového řádu evidenční povinnost, byla uložena elektronická forma záznamní povinnosti, umožňující písemný výstup a výstup na technické nosiče dat, kdy byly doporučeny formáty souborů pro výstup ze záznamní povinnosti vedené v elektronické formě, neboť při vedení záznamní povinnosti elektronicky je potřebné, aby byl umožněn výstup v písemné podobě nebo na technických nosičích dat, nejlépe v tam uvedených formátech souborů. V záznamní povinnosti je daňový subjekt povinen u každého jednotlivého nákupu vybraných výrobků za účelem jejich dalšího prodeje a u každého jednotlivého prodeje mimo čerpací stanice uvádět např. datum nákupu, označení dodavatele vybraných výrobků, slovní označení a kód kombinované nomenklatury nakoupeného vybraného výrobku, jednotkovou cenu za litr nakoupeného výrobku, jež obsahuje spotřební daň s tím, že v záznamní povinnosti je daňový subjekt povinen při prodeji vybraných výrobků na čerpací stanici pohonných hmot uvádět další údaje, a to přesnou adresu prodeje vybraných výrobků, zásoby na počátku období v litrech, nákup v průběhu období v litrech, prodej v průběhu období v litrech, zásoby na konci období v litrech, slovní označení a kód kombinované nomenklatury prodaného výrobku, celkovou měsíční tržbu včetně DPH za vybraný výrobek. Dle tohoto rozhodnutí tímto rozhodnutím pozbývá platnost rozhodnutí ze dne 22.4.2010 č.j. 16736/10/102970303735. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že pro správné stanovení daňového základu a daně správce daně považuje za nezbytné, aby kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy daňový subjekt vedl i evidenci ohledně údajů stanovených ve výroku rozhodnutí, které umožní přezkoumat obchodní transakce s vybranými výrobky, neboť základní evidence neumožňuje dostatečně podchytit všechny aspekty obchodních transakcí s ohledem na specifičnost oblasti podnikání, nákupu prodeje a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu, s výjimkou výhradního nákupu prodeje a skladování paliv a maziv ve spotřebitelském balení do 50 kg na 1 ks balení. Řádné plnění povinností vyplývající ze zákonných norem není dostačující pro správné a úplné vyměření daně, proto dle daňového řádu byla žalobci stanovena uvedeným rozhodnutím tato povinnost. Žaloba není důvodná, a to z následujících důvodů: V případě žalob na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením jde vždy o situace svojí povahou mající základ ve skutkovém stavu, v aktivním konkrétním jednání žalovaného, ať už zcela bez opory v platném právu či o jednání, které sice vykazuje znaky jednání právními předpisy upraveného, avšak vzhledem ke konkrétní situaci jde o zjevné vybočení z tohoto rámce, že jej lze za splnění ostatních zákonných podmínek považovat za nezákonný zásah. Pod pojem zásahu pak spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou zákony oprávněny, jde však o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla např. faktické pokyny, bezprostřední zásahy /při ohrožení, při demonstraci příkazy ke zjednání nápravy/, zajišťovací úkony atd. Ochrana podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou-li kumulativně, tedy zároveň splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo /první podmínka/ zkrácen na svých právech /druhá podmínka/ nezákonným /třetí podmínka/ zásahem, pokynem nebo donucením /„zásahem“ v širším smyslu/ správního orgánu, který není rozhodnutím /čtvrtá podmínka/ a Pokračování - 4 - 10Af 63/2010 byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo /pátá podmínka/, přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování zásahu /šestá podmínka/. Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout. Krajský soud proto v dané záležitosti posuzoval, zda rozhodnutí o uložení evidenční záznamní povinnosti vydané žalovaným, kterým byla žalobci uložena záznamní povinnost, stanovená ve výroku uvedeného rozhodnutí, je způsobilé být nezákonným zásahem vůči žalobci. V daném případě napadeným rozhodnutím bylo žalobci uloženo vést, kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy, zvláštní záznamy potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně, a to o všech nakoupených a prodaných minerálních olejích vymezených v § 45 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů s tím, že v záznamní povinnosti je žalobce povinen u každého jednotlivého nákupu minerálních olejů za účelem jejich dalšího prodeje nebo u každého jednotlivého nákupu minerálních olejů za účelem prodeje minerálních olejů z nich vyrobené uvést požadované údaje s tím, že žalobce má povinnost předat požadované záznamy do patnácti dnů po skončení měsíce v elektronické podobě správci daně. Rozhodnutí bylo odůvodněno odkazem na § 39 odst. 1 daňového řádu charakterem provozované činnosti, kdy žalobce je povinen uchovávat stanovenou záznamní povinnost po dobu dokud nezanikne právo daň vyměřit či dodatečně stanovit, rovněž tak i záznamy a doklady k nim se vztahující s tím, že správce daně je oprávněn se přesvědčovat v průběhu zdaňovacího období o plnění uložené záznamní povinnosti žalobce. Daňový subjekt je povinen vést celou řadu různých evidencí. Dle ustanovení § 39 daňového řádu správce daně může daňovému subjektu uložit, aby kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy vedl zvláštní záznamy pro potřebné správné stanovení daňového základu a daně. Povinnost vést záznamy ukládá správce daně rozhodnutím, proti kterému se nelze samostatně odvolat. Součástí rozhodnutí musí být přesné stanovení zaznamenávaných údajů a jejich členění a uspořádání včetně návaznosti na doklady, v nichž je záznam veden. Povinné záznamy daňového subjektu jsou důkazním prostředkem ve smyslu § 31 odst. 4, pokud správce daně chce například stanovit daň za použití pomůcek, je povinen nejprve prokázat existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost nejen účetnictví, ale i povinných evidencí či záznamů vedených daňovým subjektem. Jediným kritériem obsaženým v citovaném ustanovení je tedy potřeba správného stanovení daňového základu a daně. Je tedy ponecháno zcela na úvaze správce daně, aby posoudil potřebu vedení těchto zvláštních záznamů. Napadené správní rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti má znaky rozhodnutí, jedná se však o úkon umožňující správci daně plnění povinností uložených daňovým řádem, to je mimo jiné zajistit shromáždění potřebných podkladů pro správné stanovení daňového základu a daně. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmo, že uvedeným rozhodnutím o uložení záznamní povinnosti nejsou zasažena subjektivní hmotná práva žalobce. Rozhodnutím, jímž by v daném případě mohla být zasažena subjektivní hmotná práva žalobce, je až rozhodnutí navazující na uvedené rozhodnutí. Uvedenému závěru svědčí rovněž i okolnost, že dle § 39 odst. 2 daňového řádu se nelze proti uvedenému rozhodnutí odvolat, tedy podat řádný opravný prostředek. K zásahu do veřejného subjektivního práva žalobce proto může dojít až následným rozhodnutím ve věci samé, kdy teprve při přezkoumávání Pokračování - 5 - 10Af 63/2010 tohoto rozhodnutí by k námitce žalobce byla přezkoumávána i zákonnost a rozsah uložené záznamní povinnosti a její vztah k věci samé. Aktivně legitimován k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu nebo pokynu nebo donucení správního orgánu je osoba, která tvrdí, že byla tímto zásahem, pokynem či donucením přímo zkrácena na svých právech. Soud v rámci úvahy o splnění podmínek řízení zkoumal toto tvrzení, nikoliv už jeho důvodnost, neboť ta je předmětem vlastního meritorního posouzení a uzavřel, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu. V souvislosti s rozhodnutím o uložení záznamní povinnosti mohou vzniknout u žalobce pochybnosti o dalším postupu správce daně v případě neplnění uvedeného rozhodnutí, avšak právní řád neposkytuje ochranu před subjektivním pocitem, ale pouze ochranu subjektivních práv, což je nutné charakterizovat jako ochranu konkrétních práv určité osoby. Bylo proto uzavřeno, že ani po úpravě žalobcova petitu soud neshledal splnění zákonných podmínek pro poskytnutí ochrany, konkrétně přímé /první podmínka/ zkrácení na jeho právech /druhá podmínka/. Nejedná se o nezákonný zásah v případě, že žalovaný postupoval v souladu s § 39 odst. 1 a 2 daňového řádu a uložil žalobci, aby vedl kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy, zvláštními záznamy potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně, a to o všech nakoupených a prodaných motorových benzinech uvedených pod stanovenými kódy, přičemž forma záznamní povinnosti byla stanovena jako elektronická, jež umožňuje písemný výstup a výstup na technické nosiče dat a v záznamní povinnosti byla žalobci uložena povinnost u každého jednotlivého nákupu vybraných výrobků za účelem jejich dalšího prodeje a u každého jednotlivého prodeje mimo čerpací stanice údaje uvedené ve výroku rozhodnutí. Žalovaný postupoval v souladu s ustanovením § 39 daňového řádu, dle něhož může daňovému subjektu uložit, aby kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy vedl zvláštní záznamy pro potřebné správné stanovení daňového základu a daně. Součástí rozhodnutí musí být rovněž přesné stanovení zaznamenávaných údajů a jejich členění a uspořádání, včetně návaznosti na doklady, v nichž je veden záznam. Tyto povinné záznamy jsou důkazním prostředkem ve smyslu § 31 odst. 4 daňového řádu a kritériem obsaženým v uvedeném ustanovení je potřeba správného stanovení daňového základu a daně, proto je zcela na úvaze správce daně, aby posoudil potřebu vedení těchto zvláštních záznamů a jejich rozsah. Žalovaný tedy postupoval zcela v souladu s § 39 daňového řádu, proto není splněna třetí podmínka předepsaná pro nezákonný zásah v případě, že postup žalovaného nebyl shledán nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením v případě, že žalovaný postupoval při vydání rozhodnutí v souladu s § 39 daňového řádu. Rozhodnutím, jímž by v daném případě mohla být zasažena subjektivní hmotná práva žalobce, je až rozhodnutí navazující na uvedené rozhodnutí. Teprve při přezkoumávání tohoto rozhodnutí by k námitce žalobce byla přezkoumávána i zákonnost a rozsah uložené záznamní povinnosti a její vztah k věci samé. Předmětné rozhodnutí tedy není rozhodnutím, jímž by mohla být zasažena subjektivní hmotná práva žalobce, proto se nejedná o rozhodnutí jež by bylo přezkoumatelné dle § 65 s.ř.s. Čtvrtá podmínka pokyn není rozhodnutím je tedy splněná, rovněž tak i podmínka pátá, že se jedná o pokyn zaměřený přímo proti žalobci, rovněž tak je splněna i podmínka, že zásah nebo jeho důsledky trvají a hrozí jeho opakování. Soud proto uzavřel, že zásah tvrzený žalobcem nesplňuje definiční znaky zásahu uvedené v § 82 s.ř.s. v případě, že není možno se domáhat ochrany před jakýmkoli zásahem, Pokračování - 6 - 10Af 63/2010 ale pouze před takovým, který splňuje shora uvedené podmínky. Ty v daném případě splněny nebyly, nebyla splněna podmínka první, druhá a třetí, a proto se nejedná o nezákonný zásah, v případě, že tato záznamní povinnost byla uložena zcela v souladu s § 39 odst. 1 a 2 daňového řádu, tedy nebyly splněny tři z kumulativně formulovaných podmínek důvodnosti ochrany před nezákonným zásahem dle § 82 s.ř.s. K zákonnosti rozhodnutí žalovaného o uložení záznamní povinnosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 132/2005-68, dle něhož v § 39 daňového řádu není stanoveno, jaké skutečnosti mohou nebo mají být důvodem pro stanovení záznamní povinnosti. Jediným kritériem obsaženým v citovaném ustanovení je potřeba správného stanovení daňového základu a daně. Je tedy ponecháno zcela na úvaze správce daně, aby posoudil potřebu vedení těchto zvláštních záznamů. Není ani vyloučeno, aby rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti bylo vydáno na základě zjištění závažných a opakujících se nedostatků ve vedení evidence vyplývající ze zákona. Jestliže správce daně při šetření zjistí, že evidence je neúplná, je oprávněn k uložení pokuty dle § 37 daňového řádu. Podmínky pro vydání předmětného rozhodnutí byly tedy splněny, nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní důvody, proč považuje správce daně za nezbytné, aby žalobce vedl uloženou záznamní povinnost v případě, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že správce daně požaduje předmětnou evidenci pro správné stanovení daňového základu a daně, které umožní přezkoumat obchodní transakce s minerálními oleji v případě, že obecně závazné předpisy neumožňují dostatečně podchytit všechny aspekty obchodních transakcí s minerálními oleji. Správce daně neuvedl druh daně, neboť evidence ohledně údajů stanovených ve výroku předmětného rozhodnutí je možno využít pro všechny druhy daně dle daňového subjektu. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že napadené rozhodnutí jej nutí ke shromažďování údajů v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů, v případě požadavku žalovaného identifikovat vozidlo a řidiče /SPZ vozidla, jméno a příjmení řidiče/ nelze z těchto údajů za osobní údaje považovat jméno a příjmení řidiče, neboť na jejich základě je v postatě vyloučeno určit nebo kontaktovat konkrétní osobu. Pokud jde o registrační značku vozidla, jedná se o údaje, které jsou zpravidla veřejně dostupné – přímo na komunikaci či veřejném prostoru. Za osobní údaj nelze považovat ani jméno a příjmení řidiče ve spojení s registrační značkou vozidla, neboť ani na základě těchto údajů totiž není možné konkrétní osobu určit nebo kontaktovat. Neexistuje ani žádný veřejně dostupný registr registračních značek aut, v němž by bylo možné zjistit identitu osoby podle registrační značky vozidla. Navíc v případě registrační značky vozidla se jedná o označení, které je v průběhu času i proměnlivé. Jméno a příjmení fyzické osoby ve spojení s registrační značkou vozidla nelze zpravidla zjistit konkrétní identitu, proto soud uzavřel, že jméno a příjmení fyzické osoby /v daném případě řidiče/ není osobním údajem ve smyslu § 4 písm. a/ zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Na žalobce proto nelze hledět jako na zpracovatele, který zpracovává osobní údaje podle uvedeného ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k/ zákona ochraně osobních údajů. Žalobce má za to, že jeho zaměstnanci nemají žádné zákonné oprávnění vyzývat řidiče k prokázání totožnosti, tedy ke sdělení jeho jména příjmení. Tato výhrada je nedůvodná za situace, že žalobci bylo předmětným rozhodnutím žalovaného uloženo mimo jiné v rámci záznamní povinnosti označit odběratele vybraných výrobků /u odběratele právnické osoby uvádět její název a DIČ, u odběratele fyzické osoby její jméno, příjmení a DIČ/ a identifikovat vozidlo a jeho řidiče/. Je na žalobci, jakým způsobem toto rozhodnutí bude Pokračování - 7 - 10Af 63/2010 realizováno a zajištěno jeho plnění, jakým způsobem bude plnit povinnost při zaznamenávání adresy vykládky vybraných výrobků z dopravního prostředku, neboť právě na základě předmětného rozhodnutí je žalobce oprávněn zjišťovat od kupujícího uvedení požadovaných údajů, které jsou veřejně přístupné a rovněž tak i přesnou adresu vyložení minerálních olejů z dopravního prostředku, která bude dle uvedeného rozhodnutí přesná, případně deklarovaná. Soud poznamenává, že jestliže žalobce vstupuje do obchodních vztahů, má oprávnění vyzvat obchodní partnery – odběratele vybraných výrobků o uvedení údajů jež jsou veřejně přístupné v obchodním rejstříku, o uvedení u právnické osoby o její název a DIČ a u fyzické osoby o její jméno, příjmení a DIČ. Soud poznamenává, že žalobní petit v řízení o žalobě žalobce na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 s.ř.s., kdy žalobcem je navrhováno zrušení rozhodnutí žalovaného o uložení záznamní povinnosti, je v rozporu s § 87 odst. 2 s.ř.s., dle něhož má soud zakázat správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval a přikázat mu, aby je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Z důvodů shora uvedených soud žalobu jako nedůvodnou podle § 87 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. září 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.