10 Af 67/2013
č. j. 10 Af 67/2013-45
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Rubrum
10Af 67/2013 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce F.D., bytem X, právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Trnkou, advokátem, Příkopy 25, Pelhřimov, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 28. 5. 2012 Krajskému soudu v Brně postoupenou dne 25. 9. 2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2013, které nabylo právní moci dne 11. 9. 2013, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 22. 3. 2012, čj. X, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Pelhřimově ze dne 26. 9. 2011, kterými byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí 2008 ve výši 103.550 Kč a současně sdělena povinnost uhradit penále v částce 20.710 Kč a za IV. čtvrtletí roku 2008 ve výši 64.141 Kč a sdělena povinnost uhradit penále v částce 12.828 Kč a tato rozhodnutí byla potvrzena. Pokračování - 2 - 10Af 67/2013 2) Žalobce namítal nezákonnost vydaných platebních výměrů. Správce daně vytýkal žalobci neprokázání přijetí zdanitelných plnění od společnosti MRID Stavitelství s.r.o. Praha 4, jako subdodávky na stavbě Masna Žirovnice. K doložení přijetí zdanitelných plnění žalobce v průběhu daňové kontroly předložil soubor písemných důkazů ze stávajících ze smlouvy o dílo, protokolu o předání díla ze dne 31. 10. 2008 daňových dokladů, výdajových a příjmových dokladů a přehledu docházky pracovníků společnosti MRID Stavitelství s.r.o. na stavbu. 3) Daňové orgány k předloženým důkazům zaujaly stanovisko, že se jednalo o formální doklady, které neprokazují, že žalobce předmětné zdanitelné plnění přijal. Stanovisko bylo opřeno o výsledky dožádání příslušnému správci daně, který zjistil, že se žalobcem předložené doklady v účetnictví společnosti MRID Stavitelství s.r.o. nenachází. Žalovaný nevysvětlil v čem formálnost dokladů spočívá. 4) Žalobce v odvolání namítal a připomínal správci daně povinnost hodnotit důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a povinnost vycházet ze skutečného obsahu právního úkonu ve smyslu § 8 daňového řádu. Správce daně měl k dispozici celou řadu důkazů, z nichž jediný výslech svědka R. svědčil v neprospěch žalobce, zatímco ostatní důkazy prokazovaly, že žalobce předmětné plnění přijal. Žalovaný přitom neměl pochybnosti o uskutečnění zdanitelného plnění investorovi stavby Masna Žirovnice. Žalobce vyslovil přesvědčení, že z předložených důkazů vyplývá, že plnění, které přijal od společnosti MRID Stavební s.r.o. je součástí plnění a je rovněž významným důkazem o přijetí zdanitelného plnění. 5) Žalobce vyslovil přesvědčení, že výpověď svědka R. byla provedena protiprávním způsobem, neboť provedením nezbytných úkonů podle § 113 odst. 2 daňového řádu, lze získávat pouze takové údaje, které mají sloužit k postupu podle § 113 odst. 1 daňového řádu, tedy k autoremedurnímu rozhodnutí podle písm. a), b), popřípadě odmítnuto odvolání podle písm. c). Použití postupu podle § 113 odst. 2 k získání důkazů, které měly být opatřovány v rámci daňové kontroly využít nelze. V dané věci správce daně měl možnost vyslechnout svědka R. v průběhu daňové kontroly. Této možnosti nevyužil a vyslechl namísto něho svědka R., jehož svědectví je zcela nepoužitelné, neboť jedná se o svědectví z druhé ruky. V postupu správce daně žalobce spatřuje účelové opatřování a selektování důkazů, jehož cílem není zjistit skutečný stav věci ve smyslu § 5 odst. 3 daňového řádu, ale opatřit si důkazy, které budou účelově použity k vyvrácení žalobcova tvrzení. 6) Žalobce poukázal na zásadní rozpory mezi skutečnostmi zjištěnými u společnosti MRID Stavitelství s.r.o. na straně jedné a doklady, které žalobce od této společnosti získal na straně druhé. Žalovaný se k těmto rozporům nevyjádřil a nevysvětlil, z jakých důvodů považuje informace získané od společnosti MRID Stavitelství s.r.o. věrohodné a doklady, které předložil žalobce, hodnotí jako neplatné, respektive neprůkazné. Podle žalobce bylo povinností žalovaného zabývat se prověrkou účetních dokladů u společnosti MRID Stavební s.r.o. s cílem zjistit, zda u této společnosti nedochází k porušování daňových a jiných předpisů. Úvaha o zatajení přijatých plateb a o jejich použití mimo účetnictví MRID Stavební s.r.o. se zde velmi nabízí, a to mimo jiné i proto, že přímo z vyjádření svědka R. vyplývá, že jméno této společnosti bývá zneužíváno. Žalobce setrval na tvrzení, že zdanitelné plnění od této společnosti přijal. Z napadeného rozhodnutí nelze zjistit, v čem formálnost dokladů spočívá. Ze všech těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. Pokračování - 3 - 10Af 67/2013 II. Stručně shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 7) Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření zaslaném Krajskému soudu v Brně dne 9. 7. 2012 navrhl zamítnutí žaloby. 8) Žalovaný odmítl tvrzení žalobce o porušení § 8, § 113 odst. 2 a § 5 odst. 3 daňového řádu. Odkázal k tomu na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde tyto námitky vypořádal. 9) Předmětem sporu je splnění podmínek pro vznik nároku na odpočet daně na vstupu. Předmětem dokazování v daňovém řízení byla žalobcem deklarovaná plnění od společnosti MRID Stavitelství s.r.o., jako dokončovací stavební práce. Žalovaný zdůraznil, že nestačí předložit formálně bezvadné doklady, neboť dokazování v daňovém řízení je postaveno na zásadě, že daňový subjekt má povinnost daň přiznat a povinnost své tvrzení doložit. Tyto podmínky žalobce nesplnil. 10) Zásada volného hodnocení důkazů nebyla porušena. Žalobce zaměnil prokázání přijetí zdanitelného plnění za prokázání uskutečnění vlastní ekonomické činnosti. Unesení důkazní břemene nespočívá v množství předložených důkazních prostředků. Správce daně vycházel, jak z důkazních prostředků poskytnutých žalobcem, tak i z důkazů získaných vlastních činností. Důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. V rozhodnutí uvedl a vysvětlil argumenty, které vedl k zamítnutí odvolání. Žalobce sám při ústním jednání dne 16. 5. 2011 uvedl, že smlouvu sepisoval s jednatelem deklarovaného dodavatele M.R. a peníze předával tomu, kdo je uveden na dokladech. Dožádaný Finanční úřad v Chrudimi zjistil, že faktury se v účetnictví společnosti nenachází, jsou psány jiným písmem, jiný formát razítka, jiný podpis, jinou strukturu číselné řady faktur. Zástupce deklarovaného dodavatele zmocněný pro jednání před správcem daně J.R. uvedl, že doklady vystavuje jednatel osobně, nikdy neudělil plnou moc k vystavování dokladů a přijímání peněz a společnost neměla vlastní zaměstnance. Společnost práce neprovedla, nevystavily faktury, ani nepřijala platby. Jednatel společnosti p. R. uvedl, že daňový subjekt nezná, smlouvu neuzavřel, není na ní jeho podpis, ani razítko společnosti, nevystavila faktury, ani doklady o přijatých částkách. Z toho důvodu bylo jednoznačně vyloučeno, aby společnost pro žalobce provedla jim vykazované zdanitelné plnění, na základě kterého uplatnil žalobce nárok na odpočet daně. 11) Žalovaný k neobjasnění pojmu formální doklad doplnil, že sice takový pojem daňový řád nepoužívá, nicméně je zřejmé, že jako formální doklad i v souladu s konstantní judikaturou je třeba rozumět označení pro daňové doklady, které neprokazují konkrétní existenci zdanitelného plnění. Žalovaný nesdílí názor žalobce, že došlo k porušení § 5 odst. 3 daňového řádu, ani § 113 odst. 2 téhož zákona. Dopředu nelze před provedením úkonu předvídat, zda na jeho základě bude vydáno rozhodnutí či nikoliv. 12) Žalovaný shrnul, že v případě žalobce doklady, kterými prokazoval plnění, nebyly podloženy skutečným provedením fakturovaných prací deklarovaným dodavatelem. Skutečné plnění žalobce neprokázal, neunesl důkazní břemeno k prokázání nároků na odpočet daně. Správce daně i žalovaný postupovali důsledně v souladu s platnou právní úpravou. Pokračování - 4 - 10Af 67/2013 III. Obsah správních spisů 13) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: 14) Dne 27. 12. 2010 byla s žalobcem zahájena daňová kontrola mimo jiné i kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2008 až IV. čtvrtletí 2008. Žalobce v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty uplatnil nárok na odpočty na základě faktur, které byly vystaveny za dokončovací stavební práce, kde byla uvedena smluvní cena ústní dohodou. Správce daně požádal Finanční úřad pro Prahu 4 o zjištění, zda se v účetnictví daňového subjektu MRID Stavitelství s.r.o., Praha 4 nachází konkrétně označené daňové doklady za stavební práce, na základě nichž žalobce uplatnil nárok na daňový odpočet. Finanční úřad v Chrudimi provedl místní šetření u společnosti MRID Stavitelství s.r.o, Praha 4 a zjistil, že faktury u daňového subjektu jsou psány jiným písmem, mají jiný formát, jiný podpis a jinou strukturu číselné řady. Prověřované faktury nebyly u daňového subjektu zjištěny. Správce daně dne 28. 4. 2011 při ústním jednání shrnul dosavadní průběh jednání a požadoval po žalobci prokázat, že uvedené služby, na základě sporných dokladů pro žalobce provedla společnost MRID Stavitelství s.r.o, Praha 4. Dne 16. 5. 2011 se uskutečnilo další ústní jednání, při kterém žalobce sdělil, že smlouvu sepisoval s panem M.R.. Uvedl, že pracovníci společnosti MRID Stavitelství s.r.o. na stavbu dojížděli, nebyli to pracovníci, o kterých by měl žalobce nějakou povědomost, a úhrady hradili v hotovosti. 15) Dožádaný správce daně Finanční úřad Chrudimi provedl dne 16. 6. 2011 výslech svědka J.R., který uvedl, že dle informací společnosti MRID Stavitelství s.r.o. neuzavřela společnost se žalobcem smlouvu, ani v této lokalitě s nikým nejednala a faktury, které žalobce předložil k prokázání přijetí zdanitelného plnění, společnost nevystavila a uvedené částky nepřijala. Svědek uvedl, že smlouvy i faktury podepisuje pan R. osobně a práce přebírá rovněž osobně. 16) Dne 22. 9. 2011 byla projednána se žalobcem zpráva o daňové kontrole za předmětná zdaňovací období. Ve zprávě o daňové kontrole byl vysloven závěr, že žalobce nedoložil žádné důkazní prostředky k tomu, aby správce daně mohl uznat nárok na jím uplatněný odpočet na dani z přidané hodnoty. Dne 26. 9. 2011 vydal správce daně dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za III. čtvrtletí a IV. čtvrtletí roku 2008 a doměřil žalobci daňovou povinnost a sdělil výši penále. Žalobce se proti dodatečným platebním výměrům včas odvolal. Dne 12. 12. 2011 se uskutečnila svědecká výpověď M.R. prostřednictvím dožádaného správce daně Finančního úřadu v Chrudimi, z níž je zřejmé, že svědek uvedl, že společnost MRID Stavitelství s.r.o. prověřované doklady nevystavila, práce neprovedla, nesouhlasí razítko ani podpis, pana V. svědek neznal a plnou moc k jednání za společnost kromě zastupování u finančního úřadu nikdy neudělil. 17) Dne 11. 1. 2012 se konalo ústní jednání ve věci seznámení žalobce s doplněním odvolacího řízení ve smyslu § 113 odst. 2 daňového řádu. Žalobci bylo sděleno, že jeho návrh na vyslechnutí svědka V. správce daně neakceptoval, neboť žalobce neuvedl potřebné údaje o této třetí osobě, ani neprokázal a nevysvětlil jaký je důvod účasti této třetí osoby, co by měla prokázat, či vysvětlit. Finanční ředitelství v Brně seznámilo dne 27. 1. 2012 žalobce písemnou formou se zjištěnými skutečnostmi a důkazy ve smyslu § 115 odst. 2 daňového řádu. Téhož dne byl písemnou formou žalobce vyzván k tomu, aby uplatnil právo vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, případně navrhnout další důkazy ve smyslu § 115 odst. 2 daňového řádu, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Pokračování - 5 - 10Af 67/2013 18) Žalobce se písemnou formou k podkladům pro rozhodnutí vyjádřil. Žalovaný správní orgán rozhodl o odvolání žalobce dne 22. 3. 2012 pod čj. 4774/12-1302-708158 tak, že odvolání proti dodatečným platebním výměrům za III. a IV. čtvrtletí 2008 zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že daňový subjekt předložil v průběhu daňové kontroly k deklarovanému plnění pouze formální doklady. Pro věci je však podstatné posouzení nejen formálních náležitostí daňových dokladů, ale skutkový stav, tzn., zda došlo k uskutečnění deklarovaného zdanitelného plnění deklarovaným dodavatelem. Listinné důkazy osvědčily pouze formální naplnění zákonných podmínek pro uplatnění nároků na odpočet. Doklady, byť se všemi požadovanými formálními náležitostmi, nemohou být podkladem pro uznání nároků na odpočet DPH, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo. V daňovém řízení žalobce předložil pouze čestné prohlášení pana V., který nebyl jednatelem společnosti MRID, navíc čestné prohlášení nemůže být důkazem, pokud není podepřeno jiným konkrétním zjištěním. Provedením výslechů svědků R. a R. naopak bylo zjištěno, že pana V. pan R. nezná, nikdy ho k jednání nezmocnil, žádné doklady nepřebíral a nepotvrzoval, navíc společnost užívá jiný formát razítka i faktur. Provedením výslechu R. byla potvrzena výpověď jeho zástupce R. R. zcela jednoznačně potvrdil, že daňový subjekt ani pana V. nezná a deklarované práce pro něj společnost MRID neprovedla. IV. Právní názor soudu 19) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. 20) V souzeném případě bylo pro posouzení právní otázky, zda žalobci vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty rozhodující prokázání naplnění podmínek stanovených v § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Uvedená právní norma stanoví na plátce daně požadavek pro uplatnění nároků na odpočet daně, aby přijatá zdanitelná plnění použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Další podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet podle § 73 odst. 1 téhož zákona je prokázání nároku na odpočet daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem daně. Daňové řízení je postaveno na zásadě, podle které má daňový subjekt povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a současně povinnost toto své tvrzení doložit (břemeno důkazní). Povinností daňového subjektu je prokázat všechny skutečnosti, které uvedl v přiznání, hlášení, a vyúčtování nebo k jejichž prokázání byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván (§ 92 odst. 3, 4 daňového řádu). Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně za předpokladu, že nelze potřebné informace získat z vlastní úřední evidence. Jinak řečeno daňový subjekt je odpovědný za to, že jím předložené důkazy budou prokazovat jeho tvrzení, neboť tím bude postaveno najisto, že má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006 pod č. 130/1996 Sb.). 21) Povinností daňového subjektu kromě prokázání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty formálně správnými daňovými doklady je také prokázání toho, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo. Není-li totiž prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je uvedeno v dokladech předložených daňovým subjektem, tak nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, uznán být nemůže. Nepostačuje pouze předložení řádně vyplněných dokladů, není-li současně prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění Pokračování - 6 - 10Af 67/2013 fakticky došlo od deklarovaného plátce daně. Formálně správný doklad nemůže být sám o sobě podkladem pro uznání nároků na odpočet daně z přidané hodnoty. Pokud daňový subjekt nezajistí dostatek důkazních prostředků pro svá tvrzení a naopak správce daně získá takové důkazní prostředky, které jsou v rozporu s tvrzením žalobce a toto tvrzení zpochybňují a vyvracejí, nelze vyslovit jiný závěr, než že nárok na odpočet daně z přidané hodnoty není prokázán. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7Afs 54/2009 Sb. „….každý subjekt vstupující do obchodních vztahů totiž musí zachovávat náležitou míru obezřetnosti, především vzhledem k povaze poskytovaných služeb. V zájmu daňového subjektu tedy je, aby nad rámec svých běžných obchodních potřeb shromažďoval pro účely případného unesení důkazního břemene v daňovém řízení důkazy, které mohou prokázat, že k uskutečnění předmětné služby skutečně došlo…..“. 22) Nebylo proto v rozporu se zákonem, jestliže správce daně po žalobci požadoval, aby prokázal zákonem stanovené předpoklady pro uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty. Pokud žalobce předkládanými doklady tomuto požadavku nevyhověl, respektive jím předkládané doklady jeho tvrzení nepotvrzovala a zjištění učiněná správcem daně byla v rozporu s těmito doklady, jak vyplývá v dané věci z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, pak nelze zpochybňovat závěr, který daňové orgány vyslovily, že žalobce unesl své důkazní břemeno. 23) Jestliže, jak vyplývá z písemností založených ve spise, především pak z obsahu zprávy o daňové kontroly, jakož i z obsahu výpovědí svědků, jichž se žalobce účastnil, nebylo zástupcem společnosti MRID Stavitelství s.r.o., která měla zdanitelné plnění žalobci dodat, potvrzeno, že k uskutečnění takového zdanitelného plnění došlo naopak bylo poskytnutí konkrétního zdanitelného plnění na základě správci daně předložených dokladů vyvráceno, pak doklady, které přijetí takového zdanitelného plnění, které žalobce správci daně předložil, byly správně označeny jako doklady formální, neboť neprokázaly, že žalobce předmětné zdanitelné plnění přijal, neboť takové zdanitelné plnění nebylo deklarovaným dodavatelem žalobci dodáno. Tento postup byl žalobci v žalobou napadené rozhodnutí řádně vysvětlen. Není proto důvodná námitka, že žalovaný použil termín formální doklady, aniž blíže vysvětlil, v čem tato formálnost spočívá. Z rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, je zcela srozumitelná úvaha správce daně i žalovaného správního orgánu, že společnost MRID není dodavatelem uvedeným na dokladech. 24) Namítal-li žalobce porušení povinnosti hodnotit důkazy podle zásady volného hodnocení důkazů a přitom vycházet ze skutečného obsahu právního úkonu ve smyslu § 8 daňového řádu, pak ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Lze souhlasit se žalobcem v tom, že správce daně měl k dispozici celou řadu důkazů. Nelze však přisvědčit jeho následnému tvrzení, že pouze jediný důkaz výslech svědka R. byl v neprospěch žalobce, zatímco ostatní důkazy prokazovaly, že žalobce předmětné plnění přijal. Takový závěr z písemností založených ve spise, ani z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí nevyplývá. Správce daně zjistil, že společnost MRID nemá žalobcem předložené doklady ve svém účetnictví. To vyplynulo z výsledku místního šetření dožádaným správcem daně ze dne 16. 2. 2011, který byl zaznamenán v úředním záznamu. Prověřované faktury se v účetnictví společnosti nenacházely, byly psány jiným písmem, měly jiný formát razítka, jiný podpis, jinou struktury číselné řady faktur. Zástupce deklarovaného dodavatele zmocněný pro jednání se správcem daně J.R., který byl vyslechnut dožádaným správcem daně dne 16. 6. 2011 jako svědek za účasti žalobce uvedl, že doklady vystavuje a smlouvy podepisuje jednatel osobně, nikdy neudělil plnou moc k vystavování dokladů a příjímání peněz. Společnost nikdy neměla vlastní zaměstnance a práce neprovedla. Nevystavila faktury, ani Pokračování - 7 - 10Af 67/2013 nepřijala platby. Tyto skutečnosti potvrdil i konkrétní výslech svědka jednatele společnosti R. dne 12. 12. 2011. Svědek R. uvedl, že smlouvu se žalobcem neuzavřel, není na ní jeho podpis, ani razítko společnosti, nevystavil faktury, ani doklady o přijatých částkách, kromě J.R. nikoho nezmocnil k zastupování společnosti. Společnost využívá jiné razítko, jiný formát faktur. Svědek R. uvedl, že pana V. nezná a k jednání ho nikdy nezmocnil. Nelze proto přisvědčit žalobcovu tvrzení, že ostatní doklady prokazují, že předmětné plnění přijal. K žalobcovu tvrzení, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že nemá pochybnosti o uskutečnění žalobcova zdanitelného plnění investorovi stavby Masna Žirovnice, nemá pro posouzení dané věci význam, neboť předmětem sporu je prokázání přijetí zdanitelných plnění od společnosti MRID Stavitelství s.r.o., což se žalobci v daňovém řízení nepodařilo. Na tomto závěru nemůže nic změnit konstatování správce daně, že nemá pochybnosti o uskutečnění zdanitelného plnění žalobcem investorovi stavby Masna Žirovnice, neboť pro věc je jediným rozhodujícím zjištěním, zda toto plnění přijal žalobce právě od společnosti MRID Stavební s.r.o. Pokud toto plnění přijal od jiné společnosti nebo obstaral jiným způsobem, pak to pro závěr vyslovený zjištění správcem daně nemá právní význam. 25) K námitce žalobce týkající se porušení § 8 daňového řádu soud v prvé řadě připomíná obsah tohoto ustanovení. Správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly důvodné rozdíly. Správce daně vychází se skutečného obsahu právního úkonu nebo skutečností rozhodných pro správu daní. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že v průběhu dokazování správce daně zvažuje, zda navrhované důkazní prostředky postačují, které další je třeba provést a použít, aby byl co nejvíce prokázán skutkový stav. Pro stanovení míry důkazů potřebných k prokazování dokazované skutečnosti nejsou stanovena závazná pravidla. Úvaha správce daně představuje myšlenkou činnost úředních osob správce daně. Povinností správce daně je zjistit skutkový stav dostatečným způsobem, zákonným způsobem a při hodnocení důkazů neporušit pravidla logického uvažování. Tyto zásady byly v dané věci naplněny, soud neshledal porušení těchto pravidel. K tomu lze odkázat na stranu 5 až 8 žalobou napadeného rozhodnutí, kde jsou tyto úvahy vysvětleny. Soud považuje toto posouzení za správné a dostačující. 26) Opodstatněná nebyla ani námitka žalobce, kterou vytkl postup podle § 113 odst. 2 daňového řádu v souvislosti s opatřením výpovědi svědka R.. Žalovaný správní orgán se touto námitkou zabýval a svůj postup vysvětlil na straně 7 žalobou napadeného rozhodnutí. Soud považuje rovněž toto vysvětlení a vypořádání této odvolací námitky za správné a dostačující. Nad rámec tohoto vysvětlení, k této žalobní námitce lze doplnit, že ust. § 113 daňového řádu slouží k zajištění hospodárnosti řízení a zjednodušení postupů, aniž by postup stanovený v tomto ustanovení měl za následek porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Daňový subjekt může ve svém odvolání namítat, že správce daně nezjistil dostatečně skutkový stav věci. Ustanovení odst. 2 umožňuje řízení doplnit o nezbytné úkony. Právě toto ustanovení správci daně umožňuje vést dále řízení a doplnit potřebné úkony, jejichž potřeba vyplyne z obsahu podaného odvolání. Takový postup ve smyslu § 113 odst. 2 daňového řádu představuje postup správce daně, který napadené rozhodnutí vydal. Platí totiž, že rozhodnutí prvého a druhého stupně tvoří jeden celek a s ohledem na citované ustanovení daňového řádu lze odstraňovat, respektive doplnit důkazy správcem daně, aniž by nutně muselo dojít k autoremeduře, ať již částečné či úplné. Ustanovení § 113 odst. 2 daňového řádu nemá přímou návaznost na odst. 1 písm. a), b) a c) a postup podle odst. 2 citovaného ustanovení není vázán pouze na situace předvídané v odst. 1 písm. a), b) a c). Pokračování - 8 - 10Af 67/2013 26) Nadto lze poukázat na to, že názor žalobce na využití § 113 daňového řádu neodpovídá názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 8Afs 15/2007-75 v němž bylo vysloveno, že rozhodnutím odvolacího orgánu o odvolání proti platebnímu výměru daňové řízení končí. To jinými slovy znamená, že vady odvoláním napadeného rozhodnutí či postupu správce daně v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, musí být odstraněny v odvolacím řízení. Na takový postup pamatuje ust. § 115 odst. 1 daňového řádu, kdy v rámci odvolacího řízení může odvolací orgán provádět dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení, anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně, který napadené rozhodnutí vydal se stanovením přiměřené lhůty. V konkrétním případě nemohl správce daně, jehož rozhodnutí bylo odvoláním napadeno, posoudit všechny údaje uvedené v odvolání z výsledků, jichž provedeného řízení, a proto doplnil řízení o nezbytné úkony, aby mohl posoudit, zda nepřichází v úvahu některý z postupů uvedený právě v ust. § 113 daňového řádu. Vzhledem k tomu, že takový postup v úvahu nepřicházel, o odvolání sám nerozhodl, jak je stanoveno v odst. 3 citovaného ustanovení, postoupil odvolání se spisem a stanoviskem odvolacímu orgánu. Soud v tomto postupu daňových orgánů neshledal pochybení, ani zkrácení žalobce na jeho právech. 27) Soud nesdílí názor žalobce, že správce daně účelově opatřoval či selektoval důkazy a jeho cílem nebylo zjistit skutečný stav věci ve smyslu § 5 odst. 3 daňového řádu. Pokud by totiž svědek R. potvrdil verzi žalobce, mohlo zcela reálně dojít k postupu předvídanému v § 113 odst. daňového řádu. Vzhledem k tomu, že verze předestřená žalobcem výslechem svědka R. potvrzena nebyla, setrval správce daně na správnosti svých závěrů, který vyslovil v dodatečných platebních výměrech, a proto nemohl odvolání vyhovět a předložil je k rozhodnutí nadřízenému správci daně. Z tohoto postupu správce daně v žádném směru nevyplývá, že si opatřoval důkazy, které budou účelově sloužit k vyvrácení tvrzení žalobce. Správce daně nemohl předvídat, že důkazy, které žalobce navrhl, budou sloužit k vyvrácení tvrzení žalobce, naopak prověřoval verzi, kterou žalobce předestřel ohledně zdanitelného plnění od společnosti MRID. Jestliže jednatel této společnosti nepotvrdil, že zdanitelné plnění bylo uskutečněno, pak nelze z toho dovozovat, že správce daně opatřoval důkazy, které by měly být účelově použity k vyvrácení tvrzení žalobce. 28) Zcela nedůvodnou hodnotil soud další žalobní námitku, že z výsledku dožádání proveden svým správcem daně příslušným společnosti MRID Stavitelství s.r.o. vyplynuly zásadní rozpory mezi skutečnostmi zjištěnými u této společnosti na straně jedné a mezi doklady, které žalobce o této společnosti získal na straně druhé a tyto rozpory nebyly vysvětleny a správce daně neuvedl, z jakých důvodů považuje informace získané od společnosti MRID za věrohodné a doklady, které předložil žalobce naopak neprůkazné. 29) Soud na rozdíl od žalobce při zjišťování skutečností pro posouzení dané záležitosti žádné rozpory neshledal. Pokud je tvrzení žalobce odlišné od zjištění správce daně, pak nelze takový stav označit za rozporný. Z takovéhoto skutkového zjištění jednoznačně vyplývá, že žalobce neunesl důkazní břemeno. V jakém směru důkazní břemeno neunesl, správce daně dostatečným způsobem v žalobou napadeném rozhodnutí popsal. Z písemností založených ve spise soud zjistil, že žalobce měl možnost po celou dobu daňové kontroly předkládat důkazy a doplňovat návrhy na dokazování. Žalobce svého práva využil, listiny, které měl k dispozici, předložil. Správcem daně však bylo prokázáno, že tvrzení a listiny předložené žalobcem neodpovídají skutečnosti. Zjištění, které učinil správce daně při místním šetření u společnosti MRID, naopak byla zcela v souladu s obsahem výpovědi svědka jednatele této společnosti a dále pak osoby, která zastupovala společnost u finančního úřadu. Veškerá tato zjištění Pokračování - 9 - 10Af 67/2013 vyvracela tvrzení žalobce, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo společností, která měla žalobcem předložené doklady vystavit. Naopak bylo zjištěno, že faktury, ani doklady touto společností vystaveny být nemohly, a to z mnoha důvodů, které jsou podrobně rozvedeny v žalobou napadeném rozhodnutí. Soud proto uzavřel, že nesdílí názor žalobce o existenci zásadních rozporů a nebylo povinností žalovaného správního orgánu prověrkou účetních dokladů u společnosti MRID Stavitelství s.r.o. zjišťovat, zda u této společnosti nedochází k porušování daňových a jiných předpisů. 30) Soud neshledal ani porušení zásady daňového řízení tak jak je stanovena v § 5 odst. 3 daňového řádu, tedy zásady přiměřenosti. Zásada přiměřenosti, jinými slovy zásada proporcionality, spočívá v tom, že zajišťuje šetření práv osob, vůči nimž směřují pravomoce správce daně. To lze vykládat jinými slovy tak, že správce daně při respektování základního cíle správy daní, tedy správnému zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrad, může v odůvodněných případech vyjít vstříc daňovému subjektu, např. při jeho požadavku o povolení posečkání daně nebo zaplacení ve splátkách nebo při prodlužování lhůty na žádost daňového subjektu. Soud neshledal v postupu správce daně vůči žalobci porušení této zásady, neboť správce daně tuto zásadu respektoval a vycházel daňovému subjektu v jeho požadavcích vstříc. Soud neshledal, že by správce daně volil takové prostředky, které by žalobce nad míru zatěžovaly. Ostatně žaloba se omezila pouze na obecné vytýkání procesního postupu žalovanému bez uvedení konkrétní situace, kdy mělo skutečně dojít k zásahu do práv žalobce nerespektováním této zásady. 31) Soud proto uzavřel, že správní orgány při hodnocení důkazů postupovaly v souladu s § 8 odst. 1 daňového řádu, neboť hodnotily důkazy podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě, všechny důkazy ve vzájemné souvislosti a přihlížely ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Řídily se i dostupnou judikaturou Nejvyššího správního soudu a při hodnocení obdobných záležitostí dbaly na to, aby při posuzování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalovaný správní orgán v rozhodnutí vysvětlil, jaký význam měly jednotlivé důkazy pro rozhodnutí správce daně a co z provedených důkazů správce daně zjistil. Dokazování provedené správcem daně odpovídalo požadavkům daňového řádu. Soud neshledal porušení zásad daňového řízení. V důsledku těchto závěrů lze vyslovit závěr, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. V. Závěr, náklady řízení 32) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné, rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné a vydané v souladu s právními předpisy. Žaloba byla proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. 33) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas, neboť ve lhůtě stanovené v tomto ustanovení nesdělili soudu, že s tímto postupem nesouhlasí. Pokračování - 10 - 10Af 67/2013
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. března 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.