10 Af 69/2010
č. j. 10 Af 69/2010-44
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 7 Afs 86/2010-91- KS Č. Budějovice 10 Af 69/2010-44
- NSS 7 Afs 86/2010-91
Citované zákony (7)
Rubrum
10Af 69/2010 – 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ŠTROB &, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné náměstí 7, zast. Ing. Alešem Pekárkem, daňovým poradcem v Praze 2, Hálkova 1612/1, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6.5.2010 č.j. 1884/10-1300, takto:
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 21.7.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.5.2010 č.j. 1884/10-1300, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor, březen, duben, květen, červenec, září, listopad a prosinec 2004. Pokračování - 2 - 10Af 69/2010 Žalobce označuje napadené rozhodnutí za nezákonné, kdy byly porušeny povinnosti finančních orgánů při dokazování, v důsledku čehož bylo rozhodnuto na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Předmětem pochybností finančních orgánů zůstává prokázání dodání materiálu společností ASCOP. Při daňové kontrole u společnosti ASCOP byl prověřován nárok na odpočet daně z přidané hodnoty při pořízení materiálu následně dodaném žalobci. Společnost ASCOP tvrdila, že materiál nakupovala u společnosti ADLERS, avšak nebyla schopna své tvrzení prokázat. Neschopnost společnosti ASCOP prokázat nárok na odpočet daně byla žalovaným označena za důkaz vyvracející žalobcovo tvrzení o dodání materiálu společností ASCOP. Taková implikace neobstojí, protože v možnostech žalobce není zkoumat, od koho společnost ASCOP dodaný materiál nakoupila a prokázání takové povinnosti nenáleží žalobci. Žalobce k prokázání svého tvrzení navrhl výslech konkrétních svědků, avšak provedení těchto důkazů bylo odmítnuto. Tím se žalobce dostal do stavu umělé důkazní nouze. Ke shodnému pochybení žalovaného došlo v případě zjištění skutkového stavu dodávek společnosti STRABAG. Rozporné výpovědi svědka N. byly nesprávně hodnoceny a nedůvodným odmítnutím výslechu dvou svědků bylo rozhodováno na základě neúplných skutkových zjištění. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že postupoval v intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu a krajského soudu a odvolací řízení doplnil, když žalobce vyzval k doplnění návrhu na výslech svědků. V rámci daňového řízení byly vyslechnuti svědci JUDr. B., B. a N. Svědci byli vyslechnuti ke skutečnostem, které se týkaly faktického stavu plnění závazkových vztahů a zjišťování reality není podmíněno pochybnostmi správce daně. Požadavek na opakování těchto svědeckých výpovědí nemá opodstatnění. Způsob doplnění dokazování byl předmětem jednání z 3.3.2010, kdy byl zrekapitulován průběh daňového řízení a hodnocení žalobkyní předložených důkazů. Svědek N. po předložení dalších dvanácti faktur uvedl, že materiál byl nakoupen společností STRABAG, další žalobcem konkrétně označení svědkové vyslýcháni nebyli, protože není zapotřebí prověřovat skutečnosti známé nebo ty, které jsou zjevné ze své podstaty. Fyzická existence zabudovaného materiálu a věcí nebyla nikdy zpochybněna, bylo však prokázáno, že společnost ADLERS nedodala žádný materiál společnosti ASCOP, která jej měla prodat žalobci a jednatel společnosti ADLERS vyloučil, že převzal částky uvedené v dokladech společnosti ASCOP a vystavené faktury nikdy nepodepsal. Prokázání nákupu materiálu od označeného plátce navrženými svědeckými důkazy prokázat nelze. To se vztahuje i k dodání a přijetí klimatizačních jednotek. Žalobce neposkytl žádné důkazní prostředky, které by pravý původ materiálu jakkoli prokazovaly. Krajský soud se věcí zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. 10 Ca 226/2008, kdy rozsudkem ze dne 25.2.2009 č.j. 10 Ca 226/2008-50 žalobu zamítl. Bylo tak učiněno s odůvodněním, že žalobcem uplatněným procesním výhradám přisvědčit nelze. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 13.8.2009 č.j. 7 Afs 57/2009-100 byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že krajský soud při svém rozhodování vyšel ze skutkového stavu, který neměl oporu v obsahu spisu. Především pak poukázal na výslovně uplatněnou námitku proti neprovedení důkazů navržených žalobcem. Řada dalších procesních výhrad žalobce byla Nejvyšším správním soudem hodnocena jako neopodstatněná. Krajský soud v Českých Budějovicích vázán rozsudkem Nejvyššího správního soudu původní rozhodnutí žalovaného, které se vztahovalo k dodatečnému doměření daně z přidané Pokračování - 3 - 10Af 69/2010 hodnoty za daná zdaňovací období, rozsudkem ze dne 21.10.2009 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Se zřetelem k uplatněným žalobním bodům vyplynuly ze spisů finančních orgánů následující podstatné skutečnosti. Svědek JUDr. L.B. potvrdil dodávky zboží pro žalobce podle dodacích listů. Zboží mělo být nakoupeno od společnosti ADLERS z Brna, přičemž obchod byl dojednáván jednatelem žalobce. Přes společnost ASCOP se zboží pouze přefakturovávalo. Společnost ASCOP se společností ADLERS nikdy neobchodovala. Ve stejném smyslu se vyjádřil svědek M.B. K dodávkám materiálu společností STRABAG byl vyslechnut V.N., první výpověď podal 29.1.2007, druhou 30.5.2007. Svědek potvrdil převzetí materiálu na elektromontážní práce od žalobce podle faktury ze 14.4.2004. Po kontrole dalších faktur vystavených společností STRABAG byl svědek V.N. opakovaně předvolán a uvedl, že silnoproudé rozvaděče opatřila společnost STRABAG, nemohly být přebírány od žalobce ani od společnosti ASCOP. Ani materiál podle dalších faktur nebyl převzat od žalobce. Svědek potvrdil, že společnost STRABAG přebírala od žalobce materiál a zařízení pouze v jednom případě při změně osazení strojovny chlazení z původních bytových prostor na komerční prostor. Změnu původní výpovědi svědek vysvětlil tím, že nepamatoval si přesně, co společnost STRABAG v roce 2004 fakturovala, avšak po shlédnutí faktur společnosti STRABAG vystavených pro žalobce může uvedené skutečnosti potvrdit. Materiál a zboží v konkrétních dodacích listech společnost STRABAG nepřevzala od žalobce ani od společnosti ASCOP, ale sama tyto věci dodala a zabudovala do Polyfunkčního domu Vítkov. Šetřením u dodavatele klimatizačních jednotek LVZ Liberec bylo zjištěno, že tato společnost neprodala žádné klimatizační jednotky TOP – GEKO společnosti ADLERS či ASCOP. V.K., který působil jako jednatel společnosti ADLERS, jako svědek uvedl, že do týdne předcházejícího podání svědecké výpovědi o společnosti ASCOP neslyšel, faktury pro společnost ASCOP společnost ADLERS nevystavila a podpis na fakturách svědkův není. Spis je doplněn listinnými důkazy a účetními doklady. Po zrušení původního rozhodnutí žalovaného o odvolání vydal žalovaný dne 7.12.2009 výzvu pro žalobce, aby ke každému navrhovanému svědku uvedl, co, kdy a kde měl svědek svými smysly k žalobcem prokazovaným skutečnostem vnímat a co má být předmětem jeho svědecké výpovědi, jaká tvrzení žalobce mají být svědeckou výpovědí prokázána a proč právě takový svědek je způsobilý podat k těmto skutečnostem svědectví. Žalobce na výzvu reagoval sdělením z 29.12.2009. Dne 3.3.2010 se uskutečnilo jednání, jehož účelem bylo projednání doplněného dokazování v rámci odvolacího řízení. V protokolu je uveden výčet faktur, na základě kterých je odpočet daně z přidané hodnoty uplatňován, podávají se zjištění plynoucí z výpovědi svědků a vyjádření žalobce a výsledky šetření dožádaných správců daně. Dále byly Pokračování - 4 - 10Af 69/2010 zhodnoceny listiny ve formě internetové informace o dokončení Polyfunkčního domu Vítkov, první strana kolaudačního rozhodnutí z 31.10.2006, smlouva o dílo ze 17.9.2004, listy ze stavebního deníku, záznam o provozu vozidla nákladní dopravy, osvědčení o praktickém dokončení díla, předávací protokol, upomínka z 30.11.2004 a žádost o uvolnění pozastávky z 30.12.2004. Žalovaný se zabýval svědeckými výpověďmi svědka N. Uvádí se, že svědkové byli vyslechnuti k plnění závazkových vztahů a nebyl důvod svědecké výpovědi opakovat. K výslechu dalších žalobcem navržených svědků nebylo přistoupeno se zřetelem k tomu, že není zapotřebí prověřovat skutečnosti známé či zjevné ze své podstaty. Fyzická existence zabudovaného materiálu nebyla nikdy zpochybňována, svědkové však nejsou způsobilí prokázat dodání věcí společností ASCOP, je-li zjištěno, že tržby společnosti ADLERS zabývající se obchodem se sprchovými kouty, nedosahovaly výše částek fakturovaných společností ASCOP žalobci a jednatel společnosti ADLERS vyloučil vystavení faktur pro společnost ASCOP a popřel, že podpis na fakturách je podpisem svědka. Za takové důkazní situace výpovědi svědků nejsou způsobilé prokázat dodání věcí tvrzeným plátcem daně. Uzavírá se, že jednání žalobce vykazuje znaky zneužití práva, které spočívá v uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty a neoprávněného zvýšení nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných plnění bez ekonomického opodstatnění. Po tomto doplnění řízení bylo projednáno odvolání žalobce a jeho doplnění. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto s odůvodněním, že žalobce i zástupce společnosti ASCOP shodně tvrdili, že zboží fakticky existovalo, avšak ve způsobu a okolnostech pořízení materiálu není shoda. To vedlo k ověření skutečností o faktickém dodání materiálu žalobci či společnosti ASCOP u dodavatele společnosti ADLERS. Dožádaný správce daně sice zjistil, že společnost ASCOP vystavila, zaúčtovala a odvedla DPH z konkrétních faktur, avšak při prověřování zdanitelných plnění na vstupu a na výstupu bylo zjištěno, že společnost ADLERS faktury nevystavila. Pokud zaměstnanci žalobce nějaký materiál v konkrétním skladu přebírali, nemohlo se jednat o materiál dodaný společností ADLERS. Pro společnost ADLERS nevystavila faktury ani liberecká společnost LVZ dodávající klimatizační jednotky. Internetová informace o dokončení Polyfunkčního domu Vítkov vyvrací pravdivost tvrzení žalobce o kolaudaci prodejny Delvita. Předložení kopie první strany kolaudačního rozhodnutí nepostačuje k prokázání dodávek materiálu společností ASCOP. Smlouva o dílo ze 17.9.2004 prokazuje, že stavební práce by měly probíhat ještě po slavnostním otevření prodejny Delvita. Na tuto zakázku musel být použit jiný materiál. Ze stavebního deníku z druhé poloviny roku 2004 plyne, že jediný v úvahu přicházející materiál byla izolace. Důkazním prostředkem o přepravě materiálu nelze prokázat, že izolace byla nakoupena právě od společnosti ASCOP. Další důkazní prostředky vztahující se k odstraňování vad a nedodělků byly hodnoceny jako nevěrohodné, jestliže jimi mělo být prokazováno použití materiálu několikamilionové hodnoty ve fázi odstraňování vad a nedodělků. Z výpovědi svědka V.N. plyne, že společnost STRABAG od žalobce ani od společnosti ASCOP nepřebírala materiál. Důvod k opakování svědeckých výpovědí nebyl, protože svědci byli vyslechnuti ke skutečnostem týkajícím se faktického stavu plnění závazkových vztahů. Další žalobcem navržení svědci vyslechnuti nebyli, protože tu není povinnost prověřovat skutečnosti známé nebo ty, které jsou zjevné ze své podstaty. Fyzická existence zabudovaného materiálu nebyla zpochybněna, avšak vzhledem ke zjištění o tom, že věci nemohla dodat společnost ADLERS, není žalobce navrženými svědeckými výpověďmi schopen prokázat, že konkrétní fakturovaný materiál a věci žalobci dodala společnost ASCOP. Kupní smlouva je hodnocena jako účelový právní akt a počínání žalobce je Pokračování - 5 - 10Af 69/2010 hodnoceno jako zneužití práva spočívající v uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty, tedy vznik závazku žalobce ke společnost ASCOP, bez ekonomického opodstatnění. Uzavírá se na základě provedených důkazních prostředků, že žalobce předmětné zboží nepřijal a odpočet daně z přidané hodnoty uplatnil neoprávněně. V řízení byl shromážděn dostatek důkazních prostředků, které spolu vzájemně korespondují a na jejichž základě lze učinit spolehlivé zjištění o skutkovém stavu. Na základě výsledků důkazního řízení vyplynulo, že žalobce nárok na daňový odpočet neprokázal. Postup hodnocení důkazů odpovídá zásadám daňového řízení. Ze zákona o dani z přidané hodnoty vyplývá, že relevantní skutečností pro uplatnění odpočtu daně je prokázání přijetí zdanitelného plnění od plátce daně a jeho použití pro uskutečnění ekonomické činnosti. Proti listinným důkazům žalobce stojí důkazní prostředky získané správcem daně týkající se okolností nákupu zboží společností ASCOP od společnosti ADLERS. Správce daně zjišťoval okolnosti dodání zboží společnosti ASCOP, přičemž nebyly poskytnuty takové důkazní prostředky svědčící o tom, že zboží bylo společností ASCOP dodáno. Shromážděné důkazní prostředky neosvědčují zákonnost uplatněných daňových odpočtů. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souzené záležitosti bylo na žalobci, aby prokázal, zda vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za několik zdaňovacích období roku 2004. Právní úprava nároku na odpočet daně se podle § 111 bod 1 zák. č. 235/2004 Sb. v novelizovaném znění za zdaňovací období do 1.5.2004 řídí § 19 odst. 1 a 2 zák. č. 588/1992 Sb., po tomto datu upravuje podmínky nároku na odpočet § 72 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb. v novelizovaném znění. Z těchto předpisů je zřejmé, že nárok na odpočet daně vzniká tehdy, byla-li zdanitelná plnění přijata, daňový subjekt je převzal od plátce daně a využil je pro svou ekonomickou činnost. Povinností žalobce se zřetelem k důkaznímu břemenu založenému § 31 odst. 9 daňového řádu bylo splnění těchto podmínek prokázat. Při dokazování se postupuje podle § 31 daňového řádu. Žalobce při daňové kontrole předložil listinné důkazy za účelem prokázání nákupu materiálu a věcí od společnosti ASCOP a STRABAG. V průběhu řízení navrhl provést výslechy svědků a takový důkaz byl proveden, dále v odvolacím řízení byl učiněn návrh na doplnění dokazování opakovaným výslechem některých svědků a dále bylo navrženo vyslechnout další konkretizované svědky. Důkazy navržené v odvolacím řízení sledovaly především prokázání žalobcova tvrzení o tom, že materiál a věci byly nakoupeny právě od společností ASCOP a STRABAG. Správce daně provedl dále důkazy související s podnikáním společností ASCOP a ADLERS a činil zjištění u dodavatele klimatizačních jednotek. Z těchto důkazů především vyplynulo, že společnost ADLERS nedodala žádné věci a materiál společnosti ASCOP, což vyplývá jednak ze zjištění o rozsahu ekonomické činnosti společnosti ADLERS, jednak z výpovědi jednatele této společnosti o tom, že faktury, jimiž společnost ASCOP prokazovala pořízení věcí, společnost ADLERS nevystavila a podpis na fakturách není podpisem jednatele společnosti ADLERS. Z toho plyne, že společnost ASCOP neměla zboží, o němž žalobce tvrdí, že jej od této společnosti převzal. Stejná situace je u pořízení klimatizačních jednotek, kdy liberecká společnost nepotvrdila, že klimatizační jednotky dodávala společnosti ASCOP či ADLERS. Důkazními prostředky opatřenými správcem daně je prokázáno, že společnost ASCOP nenakoupila věci, které byly předmětem fakturace pro žalobce. Toto zjištění je pak významné pro úsudek o rozsahu doplnění dokazování na základě důkazních návrhů žalobce. Na výstavbu Polyfunkčního domu Vítkov byl nepochybně použit elektroinstalační materiál, izolace, klimatizační jednotky apod., avšak tato skutečnost nepostačuje k prokázání nároku na Pokračování - 6 - 10Af 69/2010 odpočet daně z přidané hodnoty. Je totiž zapotřebí prokázat, že tyto věci byly nakoupeny od plátce daně. Je-li zjištěno, že společnost ASCOP věci fakturované žalobci neměla a mít nemohla, protože jí nebyly dodány tvrzenými dodavateli, není prokázáno, že věci byly pořízeny od plátce daně. Výsledky důkazního řízení není proto prokázáno dodržení zákonné podmínky pro nárok na daňový odpočet o tom, že zdanitelná plnění byla pořízena od plátce daně. Jestliže společnost ASCOP žádné věci a materiál nenakoupila, pak materiál zabudovaný v polyfunkčním domě nemůže být materiálem pořízeným od společnosti ASCOP. V souzené věci nejde o to, že společnost ASCOP nebyla schopna prokázat nárok na daňový odpočet, ale jsou tu k dispozici další důkazní prostředky, jimiž bylo vyvráceno tvrzení žalobce i svědků působících u společnosti ASCOP o pořízení zboží. Důkazními prostředky opatřenými správcem daně je prokázáno, že zboží fakturované žalobci společností ASCOP tato společnost neměla a jestliže zboží neměla, nemohla jej prodat žalobci. Jde tu proto o fiktivní obchod k jehož prokázání nepostačují formálně perfektní daňové doklady, ale je zapotřebí prokázat reálně existující přijetí zdanitelných plnění. V souzené věci nebylo prokázáno přijetí zdanitelných plnění fakturovaných konkrétními fakturami společností ASCOP, což je z napadeného rozhodnutí zřejmé. V té souvislosti soud poukazuje na rozpory o sjednání obchodu mezi společností ASCOP a společnostní ADLERS ve vyjádření žalobce a svědků působících u společnosti ASCOP. Jestliže není prokázáno dodání materiálu společností ASCOP, nelze argumentovat nemožností žalobce zkoumat, od koho měla společnost ASCOP věci nakupovat. Povinností žalobce bylo prokázat pořízení přijatých zdanitelných plnění jím využitých pro ekonomickou činnost od plátce daně z přidané hodnoty. To však prokázáno nebylo a úsudek o neunesení důkazního břemene žalovaným je proto zcela správný a odpovídající obsahu spisu. Žalobce navrhl k prokázání přijetí zdanitelného plnění od společnosti ASCOP výslech svědků označených v žalobě. Finanční orgány nejsou povinny provádět veškeré důkazy navržené daňovým subjektem, ale pouze takové, které mohou přispět ke zjištění stavu věci. Je-li zcela jednoznačně prokázáno zjištěními správce daně uvedenými v předchozí pasáži rozsudku, že společnost ASCOP zboží fakturované konkrétními fakturami od tvrzených dodavatelů nepořídila, pak na tomto zjištění nemůže nic zvrátit výpověď svědků, kteří měli být přítomni při dodávkách materiálu. Unesení důkazního břemene v souvislosti s prokázáním podmínky o přijetí zdanitelného plnění od plátce daně nebrání postup správce daně nevyslechnutím svědků, ale skutečnost, že jsou tu k dispozici jiné důkazy vyvracející uskutečnění zdanitelného plnění fakturovaného společností ASCOP. Žalobcem navrženými důkazními prostředky nelze za dané důkazní situace zjistit skutečnosti rozhodné pro doměření daně, a proto se nemůže jednat o stav umělé důkazní nouze. Soud nesdílí názor žalobce o nesprávném hodnocení zjištění dožádaného správce daně. Společnost ASCOP žalobci fakturovala zboží, které mělo být dodáno společností ADLERS, případně dodavatelem klimatizačních jednotek. Žádný z dodavatelů nepotvrdil prodej zboží společnosti ASCOP. Jestliže tito dodavatelé společnosti ASCOP zboží fakturované společností ASCOP žalobci neprodali, je skutkové zjištění správce daně o tom, že obchod deklarovaný ve fakturách neuskutečnil správné a má oporu ve spise. Proto nedošlo k porušení § 31 odst. 2 daňového řádu. Pokračování - 7 - 10Af 69/2010 Finanční orgány nepochybily ani při hodnocení podmínek pro nárok na daňový odpočet v souvislosti s dodávkami společnosti STRABAG. Dodržení podmínek pro daňový odpočet nebylo posuzováno selekcí výpovědí svědka N. Svědek V.N. byl vyslechnut dvakrát, přičemž poprvé vyjadřoval se k faktuře ze 14.4.2004. K dalšímu výslechu téhož svědka došlo po opatření dalších daňových dokladů společnosti STRABAG. Svědek se vyjadřoval ke konkrétním daňovým dokladům a uvedl, že elektroinstalační materiál a zboží dodávala společnost STRABAG a tento materiál nemohla přebírat od žalobce. Svědek současně objasnil rozpor mezi původním vyjádřením k jediné faktuře a vyjádřením k dalším dvanácti fakturám a uvedl, že si přesně nepamatoval, co společnost STRABAG v roce 2004 fakturovala. To si uvědomil až poté, co zhlédl faktury společnosti STRABAG vystavených pro žalobce. Svědek V.N. při výpovědi z 30.5.2007 výslovně uvedl, že fakturované zboží společností STRABAG žalobci nebylo dodáno žalobcem ani společností ASCOP, ale jednalo se o dodávku zboží společností STRABAG. Rozpor mezi původní výpovědí a druhou výpovědí svědek vysvětlil a lze svědkovi uvěřit, jestliže uvedl, že si s odstupem času přesně nepamatoval, co bylo fakturováno a byl tak způsobilý učinit poté, co se seznámil s obsahem dalších faktur společnost STRABAG pro žalobce. Jestliže finanční orgány zhodnotily výpověď svědka V.N. tak, že materiál fakturovaný společností STRABAG konkrétními fakturami z roku 2004 představoval materiál a věci dodané společností STRABAG a nikoli žalobcem či společností ASCOP, pak je zjištění finančních orgánů správné. Svědkové M.H. a M.L. měli potvrdit dodání elektroinstalačního materiálu společností ASCOP a existenci materiálu dodaného na stavbu a převzetí nedokončené výroby s materiálem od společnosti STRABAG. Ve vztahu k dodávkám společnosti ASCOP a doplnění dokazování v tomto ohledu soud odkazuje na to, co bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku o tom, že v zájmu zjištění stavu věci nebylo zapotřebí svědky vyslýchat, bylo-li prokázáno, že společnost ASCOP zboží fakturované žalobci reálně neměla. Z výpovědi svědka N. pak vyplývá, že společnost STRABAG využívala na stavbě polyfunkčního domu materiál svůj, pro realizaci stavby jí žádný materiál nebyl dodáván společností ASCOP či žalobcem. Za dané důkazní situace nebylo prokázáno, že společnost STRABAG využívala při stavbě materiál dodávaný společností ASCOP. Úsudek o tom, že dodržení podmínek předepsaných pro uplatnění daňového odpočtu nebylo prokázáno, je proto správný a má oporu ve spise. Jestliže žalobcem navržené důkazní prostředky nebyly způsobilé přispět ke zjištění stavu věci, bylo-li prokázáno důkazními prostředky opatřenými finančními orgány, že společnost ASCOP nevlastnila zboží fakturované žalobci, nejedná se o nedůvodné odmítnutí důkazních prostředků. Skutkový stav, který vzal žalovaný při svém rozhodování za základ, je správný, protože v řízení nebylo prokázáno, že společnost ASCOP fakturované zboží vlastnila. Neprovedením navržených důkazů nebylo žalobci znemožněno prokázat tvrzení o pořízení zdanitelných plnění od společnosti ASCOP, čímž nebylo prokázáno dodržení zákonem předepsaných podmínek pro uplatnění daňového odpočtu. Dodávky materiálu na výstavbu domu nebyly finančními orgány nikterak zpochybněny. Proto nebylo v tomto ohledu zapotřebí řízení doplňovat výslechy svědků. Pro zjištění skutkového stavu má však význam skutečnost, že důkazy provedenými správcem daně bylo shledáno, že společnost ASCOP fakturované zboží nevlastnila. Neprovedení Pokračování - 8 - 10Af 69/2010 důkazních prostředků ve formě výslechu navržených svědků proto není vadou řízení a žalobci nelze přisvědčit, že rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Napadené rozhodnutí není proto stiženo namítaným procesním pochybením při dokazování a rozhodnutí proto nezákonné není. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není stiženo vadami tvrzenými v žalobě. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. září 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová