10 Af 86/2011
č. j. 10 Af 86/2011-32
V PLATNOSTICitované zákony (9)
Rubrum
10Af 86/2011 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudců JUDr. Věry Balejové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada v právní věci žalobce FV Valeon s.r.o., se sídlem Praha 8, Kobylisy, Bojasova 1252/21, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.8.2011 č.j. 3209/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 2, takto:
Výrok
V řízení se p o k r a č u j e. Žaloba se z a m í t á. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Zúčastněná osoba n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 22.9.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 21.6.2011 č.j. 326667/11/077910302673, kterým byla zamítnuta stížnost na postup plátce daně na základě ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 7e a 7g zák. č. 180/2005 Sb., o Pokračování - 2 - 10Af 86/2011 podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve znění pozdějších předpisů a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce je vlastníkem a provozovatelem fotovoltaické elektrárny FVE Bystrá. Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. smlouvu o dodávce elektřiny dne 3.1.2011. Žalobce distributorovi vyúčtoval výkupní cenu za měsíc leden 2011. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale srazil odvod za elektřinu podle § 7a zákona o podpoře. Rozhodnutí žalovaného i předcházející rozhodnutí prvoinstančního orgánu spočívají na nesprávném právním posouzení věci a jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek odůvodnění. Závěr o zákonné povinnosti distributora srazit, vybrat a odvést odvod je v rozporu s právním řádem ČR. Byly porušeny zákonné garance poskytnuté výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů. Současně byl porušen princip důvěry v právo a zákaz retroaktivity, princip přiměřenosti a rovnosti při zásazích do základních práv. Bylo porušeno základní právo na ochranu vlastnictví. Žalobce namítl rozpor odvodu s ústavním pořádkem, především skutečnost, že ČR nedodržuje závazky vyplývající z mezinárodního práva. Žalobce namítl protiprávnost výběru odvodu, k čemuž odkázal i na nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 53/10. Ve prospěch názoru žalobce bylo argumentováno tím, že skupina senátorů podala návrh na zrušení právní úpravy odvodu k Ústavnímu soudu. Žalobce zpochybnil závěr žalovaného, že odůvodnění rozhodnutí orgánu I. stupně je v souladu s ustanovením § 102 odst. 3 daňového řádu. Současně namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Hodnotil tedy aplikaci právního předpisu a uzavřel, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť tak správci daně nepřísluší, aby hodnotil soulad jednotlivých právních norem s ústavním pořádkem. Žalobcem odkazovaný nález Ústavního soudu není na projednávanou věc aplikovatelný. K nedostatečnému odůvodnění žalovaný uvedl, že námitka není důvodná. Rozhodnutí o odvolání včetně odůvodnění je formálně i obsahově bezvadné. Nejsou-li uvedeny konkrétní vady, nelze se k žalobní námitce blíže vyjádřit. III. Obsah správních spisů (4) Ze spisů finančních orgánů vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (5) Předmětem podnikání žalobce je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 – 3 živnostenského zákona. Bylo zahájeno insolvenční řízení, jehož účinky nastaly dne 30.6.2011. Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy dne 3.1.2011. V souladu se smlouvou dodal žalobce elektrickou energii v měsíci lednu 2011. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné Pokračování - 3 - 10Af 86/2011 výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 7a a násl. zákona o podpoře. (6) Žalobce proto podal stížnost na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku, kterou správce daně posoudil rozhodnutím ze dne 21.6.2011 jako nedůvodnou a zamítl ji. Plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Podle tohoto zákona je poplatníkem odvodu výrobce elektřiny, plátcem je provozovatel přenosové soustavy, Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, neboť podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán. (7) Proti rozhodnutí správce daně se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Nově zavedený odvod z elektřiny ze slunečního záření je jako plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést ve lhůtě 25 dnů po skončení odvodového období. Plátce nemá zákonnou možnost své povinnosti neplnit, aniž by mu nesplněním povinností nevznikla majetková či jiná sankční odpovědnost. Plátce daně postupoval z toho důvodu v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení. Byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a zároveň bylo zkoumáno, zda daň byla sražena v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný zabývat nemohl, neboť protiústavnost zákona přísluší řešit Ústavnímu soudu ČR. IV. Průběh řízení před správním soudem (8) Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23.11.2011 řízení přerušil z důvodu podání návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů Ústavnímu soudu. Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. nálezem ze dne 15.5.2012 č.j. Pl.ÚS 17/11 zamítl. Soud proto rozhodl podle § 48 odst. 5 s.ř.s., že se v řízení pokračuje, neboť odpadla překážka řízení. V. Právní názor soudu (9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (10) Předmětem přezkumu bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti zamítnutí stížnosti správcem daně na postup společnosti Pokračování - 4 - 10Af 86/2011 E.ON Distribuce při provedení srážky a odvodu z elektřiny ze slunečního záření a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce odvodu ve správné výši odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období řádně srazil a odvedl. (11) Žalobce především namítl rozpor zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Dále uvedl, že novela uvedeného zákona, která nabyla účinnosti dne 1.1.2011 je v rozporu s článkem 1., 3., 4. odst. 1, 11. odst. 1 a 26. Listiny základních práv a svobod a zároveň s článkem 1. odst. 1 Ústavy ČR. Především zdůraznil porušení principu důvěry v právo a zákazu retroaktivity, principu přiměřenosti a rovnosti při zásazích do základních práv, porušení základního práva na ochranu vlastnictví, rozporu odvodu s ústavním pořádkem, protiprávnost výběru odvodu i protiprávnost jednání distributora. Zpochybnil závěr žalovaného, že odůvodnění rozhodnutí orgánu I. stupně je v souladu s ustanovením § 102 odst. 3 daňového řádu. Namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek odůvodnění. (12) K tomu soud především poukazuje na platnou právní úpravu provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelou došlo k uzákonění odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 ze zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny a sazba činí 26 %. Zákon upravuje způsob výběru odvodu a stanoví povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. (13) Pro posouzení převážné části námitek vyslovených žalobcem v žalobě postupoval soud podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15.5.2012 č.j. Pl. ÚS 17/11, kterým Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítl. Neshledal tvrzenou protiústavnost napadených ustanovení zákona. Přitom se zabýval ústavností zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření (novelizace zákona č. 180/2005 Sb. zákonem 402/2010 Sb.), přezkoumával ústavnost uvalení daně darovací na bezplatné použití povolenek (novelizace zákona č. 357/1992 Sb.) a ústavnost článku II. bod 2 – přechodných ustanovení zákona č. 346/2010 Sb., kterým se do budoucna ruší osvobození od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. e) nebo § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (příjmy z provozu solárních zařízení). Ústavní soud dovodil, že zavedením odvodu za elektřinu ze slunečního záření došlo v podstatě ke změně výše podpory, která je provozovatelům FV poskytována. Ustanovení § 7a – 7i působí účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jimž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, účinností právního předpisu teprve počíná, předmětem odvodu není elektřina vyrobená před účinností zákona. Ústavní soud konstatoval obecnou přípustnost nepravé retroaktivity. Uvedl v této souvislosti ke zmiňovanému pojmu legitimního očekávání, jehož podstatou je majetkový zájem, že byl hodnocen v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud posuzoval i hledisko proporcionality a zájem provozovatelů FV na zachování zákonem stanovené ceny bez dalšího krácení odvodem, který neshledal. Ústavní soud konstatoval, že je prioritní, že i po přijetí legislativních změn zůstala zachována podpora využití obnovitelných zdrojů energie v míře, která zajistí garanci výše příjmů. Neshledal diskriminaci výrobců solární energie, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2010 oproti těm, kteří uvedli výrobny do provozu dříve. Nebyl porušen Pokračování - 5 - 10Af 86/2011 princip ústavní rovnosti. V citovaném nálezu je vysloven závěr, že přijetím zpochybněné právní úpravy se nejednalo o zásah, který by ve svém důsledku znamenal porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již se jedná o právo vlastnické či svobodu podnikání, případně nerespektování základních náležitostí demokratického a právního státu. Zpochybněná zákonná ustanovení nejsou v rozporu s ústavním pořádkem. (14) Ve světle tohoto nálezu Ústavního soudu s odůvodněním v něm uvedeným dospěl soud k závěru, že odvod nebyl v rozporu s právním řádem České republiky. Zákonné garance poskytnuté výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů nebyly porušeny. Nedošlo k porušení ani dalších principů, a to důvěry v právo, zákazu retroaktivity, porušení principu přiměřenosti a rovnosti při zásazích do základních práv, nebylo porušeno základní právo na ochranu vlastnictví. Soud neshledal ani rozpor odvodu s ústavním pořádkem či protiprávnost výběru odvodu nebo protiprávní jednání distributora. Pokud finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl Ústavním soudem hodnocen jako souladný s ústavním pořádkem, je rozhodnutí věcně správné. Nejedná se o nesprávné právní posouzení věci. (15) Důvodná nebyla ani další námitka žalobce ohledně nesprávného závěru žalovaného, že odůvodnění rozhodnutí orgánu I. stupně je v souladu s ustanovením § 102 odst. 3 daňového řádu. Toto ustanovení daňového řádu stanoví povinnost v odůvodnění rozhodnutí správce daně uvést důvody výroku rozhodnutí a informaci o tom, jak se správce daně vypořádal s návrhy a námitkami uplatněnými příjemcem rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného i orgánu prvostupňového je zřejmé, že se daňové orgány zákonnou úpravou řídily. Rozhodnutí je řádně odůvodněno a odůvodnění je dostatečné. Předmětem rozhodování správce daně byla stížnost žalobce směřující proti postupu plátce daně. Postupem plátce daně se finanční úřad zabýval, uvedl, jaké předpisy aplikoval a dovodil, že plátce daně své povinnosti odvést odvod v souladu se zákonem dostál. Důvody rozhodnutí jsou seznatelné a rozhodnutí je přezkoumatelné. Ani rozhodnutí žalovaného netrpí nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění. Pokud je namítáno, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami, pak k tomu je třeba uvést, že je zmiňována příkladmo jediná výhrada. Tato výhrada důvodná není, neboť úsudek žalovaného, že v postupu správce daně neshledal žádné pochybení je postačující, pokud tomuto závěru v rozhodnutí předchází odkaz na příslušné právní normy zakládající odvod elektřiny ze slunečního záření. V rozhodnutí je uvedeno, kdo je poplatníkem, kdo plátcem odvodu, výše sazby i způsob výběru odvodu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto zcela jednoznačně srozumitelné, na základě jakých předpisů bylo postupováno, a jaké úvahy učinil žalovaný, když dospěl k závěru, že plátci odvodu vznikla povinnost odvod vybrat a odvést, což bylo v dané věci učiněno. Soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, které jsou v žalobě uvedeny. VI. Závěr, náklady řízení (16) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodná zamítnuta. (17) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval. Zúčastněné osobě nebyla náhrada nákladů řízení přiznána podle ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jí soudem nebyla Pokračování - 6 - 10Af 86/2011 uložena žádná povinnost. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. srpna 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.