10 Af 91/2012
č. j. 10 Af 91/2012-28
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 Af 91/2012-28
- NSS 7 Afs 102/2012-26
Citované zákony (5)
Rubrum
10Af 91/2012 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce FOTON POWER, a.s., se sídlem v Praze 4, Kyslíková 1984/4, zast. JUDr. Jaroslavem Kopou, advokátem v Brně, Mezírka 1, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 8.12.2011 č.j. 6153/11-1200, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 8.2.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.12.2011 č.j. 6153/11-1200, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti zamítnutí stížnosti správcem daně na postup plátce daně a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na rozpor mezi výkladem práva restriktivně pozitivistickým a chápáním práva jako nástroje regulujícího jednání a chování subjektů v kontextu celé společnosti a právního pořádku společenství. Ten žalobce spatřuje mezi státem poskytnutou Pokračování - 2 - 10Af 91/2012 dotací a fodatečným zdaněním. Skutkový stav byl proto vyhodnocen vadně. Poukazuje se nepřípustnost retroaktivity, žalobce se dovolává rovného zacházení a zákazu diskriminace. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. V souzené věci žalovaný posuzoval, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Žalovaný pak hodnotil aplikaci právního předpisu a shledal, že plátce nikterak nepochybil, odvod srazil a odvedl ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, protože není na správci daně ani žalovaném. Názorem Ústavního soudu je žalovaný připraven se řídit. Po dobu platnosti právního předpisu je na finančních orgánech takové předpisy respektovat a trvat na jejich dodržování dotčenými subjekty. Nález, kterého se žalobce dovolává, nelze v projednávané věci aplikovat. Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Dne 8.3.2011 byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy mezi žalobcem a společnosti E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice. Žalobce fakturoval distributorovi za měsíc květen 2011 částku 1.452.993,84 Kč. Současně s fakturací množství dodané elektrické energie uplatnil daň z přidané hodnoty. Žádost žalobce o vysvětlení postupu při provedení srážky odvodu z elektřiny ze slunečního záření byla vyřízena společností E.ON Distribuce sdělením, že bylo postupovaáno v souladu se zákonem a nelze po společnosti spravedlivě požadovat, aby své zákonné povinnosti nedodržovala. Stížnost žalobce byla projednána Finančním úřadem v Českých Budějovicích, který ji rozhodnutím ze dne 12.9.2011 zamítl. Odkázal na změnu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů provedené zákonem č. 402/2010 Sb., podle jehož ustanovení § 7a) a násl. je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření za konkrétní období v určitých zařízeních. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, protože podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán. O odvolání žalobce uplatněném v podstatě z obdobných důvodů obsažených v žalobě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu Pokračování - 3 - 10Af 91/2012 není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele vztahující se k ústavnosti úpravy odvodu nejsou na posouzení finančních orgánů. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, že žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem. Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci. Dovozuje-li žalobce nesprávné právní posouzení věci z toho, že ustanovení § 7a/ a násl. zákona je v rozporu s právním řádem České republiky, pak ústavnost novelizačního předpisu byla posouzena Ústavním soudem nálezem ze dne 15.5.2012 pod sp.zn. Pl. ÚS 17/11, kdy Ústavní soud rozpor dané novelizace s ústavním pořádkem České republiky neshledal. Z obsáhlého odůvodnění nálezu Ústavního soudu jsou pak zřejmá hlediska, ze kterých byla ústavnost zákona č. 402/2010 posuzována. Posouzení ústavnosti předpisu je na Ústavním soudu a krajský soud působící ve věcech správního soudnictví se v projednávané věci nálezem Ústavního soudu řídí, proto soud nemůže žalobci přisvědčit, že právní normy aplikované v souzené věci jsou neústavní, jak je v žalobě dovozováno. K argumentaci žalobce pozitivistickým přístupem k chápání práva soud poukazuje na to, že finanční orgány se ve smyslu § 5 odst. 1 daňového řádu jsou povinni daným zákonem se řídit. Jestliže tak učinily, postupovaly v souladu se zákonem. Přitom vyšly ze správně zjištěného skutkového stavu o tom, že žalobce dodal do elektrizační soustavy jím fakturovaný objem elektrické energie. O tom ostatně není mezi účastníky sporu. I soud je při svém rozhodování zákonem vázán, což vyplývá z článku 95 odst. 1 Ústavy ČR. Pokračování - 4 - 10Af 91/2012 K argumentaci poskytnutím dotace na základě zákona a následným zdaněním ve formě odvodu poukazuje soud na názor vyjádřený Ústavním soudem v označeném nálezu o tom, že žádný právní předpis do budoucna nevylučuje možnost daňového zatížení podpory, protože tu nejde o neměnnou právní úpravu. K žalobní výhradě o tom, že odvod není dani podřaditelný odkazuje soud na ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu, podle kterého se daní rozumí i odvod, u kterého je zákonem stanoveno, že je spravován podle daňového řádu. Právě o takovou situaci se v souzené věci jedná a daný odvod je podřaditelný dani vybírané srážkou. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí netrpí vadami uvedenými v žalobě. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 5 - 10Af 91/2012 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 1. listopadu 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.