11 C 1/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud prvního stupně samosoudkyní Mgr. Kamilou Drábkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa adresa pro doručování: Územní pracoviště obec , ulice a číslo , PSČ obec a dalších účastníků řízení: 1. jméno příjmení , datum narození , bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupených opatrovníkem opatrovník sídlem adresa o nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště , ze dne 22. 12. 2021, č. j. V-5918/2021-302-7, o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí,

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 18.1.2022 se žalobkyně domáhala nahrazení shora citovaného rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [katastrální pracoviště] (dále jen katastrální úřad), jímž byl zamítnut její návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch státu na základě Prohlášení o vzniku práva ohledně pozemků, parcel [číslo] [číslo] obou v [katastrální uzemí], obou zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [katastrální pracoviště], ze dne 12.10.2021 (dále jen Prohlášení). Zamítavé rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že předložené Prohlášení není vkladovou listinou, na jejímž základě je možno vklad vlastnického práva povolit. Vkladovou listinou by měla být konfiskační vyhláška, která však nesplňuje předpoklady podle § 8 zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona, konkrétně neobsahuje označení nemovitostí údaji katastru. Podle žalobkyně tento právní názor není správný, na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [katastrální území] jsou jako vlastníci předmětných pozemků uvedeni každý podílem ½ oba další účastníci řízení. S návrhem na vklad byl předložen nabývací titul k těmto pozemkům ve prospěch státu, a to vyhláška Okresního národního výboru v [obec] ze dne 25. 8. 1947, kterou byly označeny osoby německé národnosti v obci [obec], jimž se ve smyslu dekretu č. 12/ 1945 Sb. konfiskuje veškerý majetek. Též byla předložena knihovní vložka [číslo] pro [katastrální uzemí] a srovnávací sestavení parcel, z něhož vyplývá identita pozemků a jmenný rejstřík v pozemkové knize v k. ú. [katastrální území], z něhož vyplývá, že další účastníci řízení měli majetek v k. ú. [katastrální území] zapsaný pouze v jedné knihovní vložce [číslo] že pozemky tam zapsané jsou identické s pozemky zapsanými dnes na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec]. I když nejsou uvedeny v konfiskační vyhlášce přímo jmenovitě jednotlivé pozemky, je třeba posuzovat tuto listinu optikou doby, v níž doklad vznikl a nelze na ni klást nároky z hlediska dnešních předpisů. Obdobný postup dokládá žalobkyně i dvěma náhodně vybranými konfiskačními vyhláškami z okresu [obec], obcí [obec] a [obec], kde rovněž pozemky nebyly jmenovány. Také rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 222/2000, je použitelné pro předmětnou situaci, hovoří o tom, že při zkoumání určitosti a srozumitelnosti právního úkonu v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí nelze aplikovat výlučně § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. a při nenaplnění některé z náležitostí v něm uvedených automaticky dovozovat nedostatek splnění podmínek podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb., když jeho znění je formulováno, umožňuje, aby údaje potřebné pro realizaci rozhodnutí o povolení vkladu práva, byly na listině obsahující právní úkon účastníků eventuálně i doplněny. Obdobně i judikatura obecných soudů se kloní k názoru, že při zkoumání právního úkonu katastrálním úřadem, na jehož základě je navrhován vklad, nejsou předmětem všechny aspekty platnosti právního úkony, uvedené např. v § 37 občanského zákoníku, ale jenom ty, které jsou uvedeny v citovaném ustanovení zákona č. 265/1992 Sb., tedy je určitost a srozumitelnost (rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 35 Ca 68/99 nebo stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 38). Podle žalobkyně je jednoznačně a nezaměnitelně ze všech předložených dokladů určeno, který majetek je předmětem konfiskace a ve spojení s prohlášením o vzniku práva byly splněny veškeré náležitosti pro vklad vlastnického práva a také je nutno přihlédnout i k tomu, že žalobci nezbývá nic jiného, než vycházet z dokladů, které má k dispozici a nemožnosti je jakkoliv dodatečně doplňovat či opravovat. V identických případech v minulosti katastrální úřad vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně povolil (např. řízení [číslo] [číslo]). Navrhovala proto, aby vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně k předmětným nemovitostem byl povolen.

2. Další účastníci řízení jsou v řízení zastoupeni opatrovníkem [opatrovník], který se k věci nevyjádřil.

3. Katastrální úřad ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

4. Soud se primárně zabýval otázkou včasnosti žaloby a v tomto směru dospěl k závěru, že žaloba je včasná, neboť byla podána ve lhůtě stanovené § 18 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sv. o katastru nemovitostí (katastrální zákon), kdy na soud byla doručena 18. 1. 2022, přičemž předmětné rozhodnutí katastrálního úřadu bylo žalobkyni doručeno 23. 12. 2021 podle doručenky, která je obsahem spisu katastrálního úřadu.

5. Soud se tak žalobou zaobíral věcně, přičemž v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně podáním doručením soudu dne 1. 11. 2022 a další účastníci řízení, zastoupeni svým opatrovníkem, postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

6. Rozhodnutím, proti němuž tato žaloba směřuje, Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, [katastrální pracoviště], zamítl návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně s odvoláním na § 17 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů a na jím přezkoumávaná hlediska u vkladové listiny, která je soukromou listinou. Navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem předložených listin podle § 17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Jako příloha návrhu na zahájení vkladového řízení bylo předloženo Prohlášení o vzniku vlastnického práva k pozemkům, parcelám [číslo] v k. ú. [obec] ze dne 12. 10. 2021, vyhotovené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových s přílohami, které tvoří list vlastnictví [číslo] pro k. ú. a [obec], srovnávací sestavení parcel pro list vlastnictví [číslo] kopie knihovní vložky [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], kopie jmenného rejstříku pozemkové knihy pro k. ú. [obec], kopie konfiskační vyhlášky ONV v [obec] [číslo] z 25. 8. 1947. Předmětné Prohlášení není vkladovou listinou, na jejímž základě je možné vklad vlastnického práva povolit, neboť podle ustanovení § 66 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky, je prohlášení o vzniku práva vkladovou listinou v těch případech, kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru vzniká, mění se nebo zaniká na základě určité právní skutečnosti, anebo se promlčuje, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru ani listinu, která tuto změnu potvrzuje nebo listinu, na jejímž základě k takové změně dochází. V daném případě vkladovou listinou by měla být konfiskační vyhláška, která však byla předložena v prosté kopii a obsahově také nesplňuje náležitosti vkladové listiny pro zápis do katastru, konkrétně neobsahuje označení nemovitostí údaji katastru, jak to vyžaduje ustanovení § 8 zákona č. 256/2013 Sb. katastrální zákon. Návrh na vklad byl proto zamítnut.

7. Soud vyšel ve smyslu § 250e odst. 2 o. s. ř. ze skutkových závěrů popsaných v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, který de facto převzal skutková tvrzení žalobkyně a ta jsou ve shodě s tím, co žalobkyně tvrdila i v tomto řízení. Těžiště případu spočívalo v právním posouzení.

8. Podle § 12 katastrálního zákona lze vklad provést na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení.

9. Podle § 17 odst. 1 katastrálního zákona ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, a) zda splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) zda její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) zda právní jednání je učiněno v předepsané formě, d) zda účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí, e) zda k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu, e) zda z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné zejména, f) zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání, g) zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní. Tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.

10. Podle § 17 odst. 5 katastrálního zákona, skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 zákona přezkoumává katastrální úřad na základě listin předložených účastníky, popř. soudem nebo soudním exekutorem ke vkladovému řízení dosavadních zápisů v katastru a na základě údajů ze základních registrů z agendového Informačního systému evidence obyvatel a z agendového Informačního systému evidence cizinců a dále na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení po té, co obdrží od katastrálního úřadu informaci podle § 16 odst. 1 (informace o tom, že právní poměry k nemovitosti jsou dotčeny změnou). Tyto skutečnosti katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký byl v okamžiku podání návrhu na vklad.

11. Podle § 8 písm. a) katastrálního zákona v listinách pro zápis práv do katastru musí být nemovitosti označeny údaji katastru, a to pozemek musí být označen parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a v případě, že jsou v katastrálním území pozemky vedeny ve dvou číselných řadách a jde o stavební parcelu, též údajem o této skutečnosti, jinak se má za to, že jde o pozemkovou parcelu 12. Soud se ztotožňuje s právním názorem katastrálního úřadu, že předmětné Prohlášení je soukromou listinnou, neboť nespadá do kategorie veřejných listin, jak jsou vymezeny v § 567 až § 569 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (nejde o listinu vydanou orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listinu za veřejnou listinu prohlášenou zákonem).

13. Ustanovení § 66 vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky, uvádí pro případ, kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru vzniká, mění se nebo zaniká na základě určité právní skutečnosti, nezávislé na zápisu do katastru, anebo se promlčuje, ale přitom nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru, ani listinu, která tuto změnu potvrzuje, nebo listinu, na jejímž základě k takové změně dochází, případně pro tuto listinu nestanoví náležitosti potřebné pro zápis do katastru, lze provést zápis do katastru, na základě prohlášení o vzniku práva vydaného osobou, jejíž právo vzniklo při zániku osoby, v jejíž prospěch je zaniklé právo dosud v katastru zapsáno (odst. 1 písm. c/). Náležitosti této listiny stanoví § 66 odst. 4 citovaného předpisu pod písmeny a) až f) (označení osoby, která prohlášení vydává a které právo vzniklo, údaje podle odstavce 2 písm. a), označení osoby, jejíž právo zaniklo, údaje podle odst. 2 písm. a), označení nemovitostí údaji podle katastrálního zákona, označená práva, které podle prohlášení vzniklo, odkaz na ustanovení jiného právního předpisu, podle kterého ke vzniku práva došlo a uvedeny právní skutečnosti, které vedly ke vzniku práva).

14. Již katastrální úřad měl k dispozici listinné důkazy žalobcem předložené v soudním řízení, a to konfiskační vyhlášku Okresního národního výboru v [obec] č. j. 1595 vydanou v [obec] 25. 8. 1947, která označuje podle § 1 odst. 10 Dekretu prezidenta republiky ze dne 21. 6. 1945 č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců, nepřátel českého a slovenského národa za osoby německé národnosti v obci [obec], mimo jiné, [jméno] a [jméno] [příjmení], bytem neznámo, s tím, že těmto osobám byl podle § 1 odst. 1 citovaného dekretu zkonfiskován pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek v obci [obec]. Vyhláška byla vyvěšena od 25. 8. 1947 do 17. 9. 1947. Z části fotokopie pozemkové knihy je zjištěno, že u jmen obou dalších účastníků řízení je zapsáno č. knihovní vložky 254. Další konfiskační vyhlášky Okresního národního výboru v [obec] (ze dne 11. 10. 1945 pro [obec] a ze dne 11. 10. 1945 pro [obec]), jakož i listiny s nimi související se nevztahují k projednávané věci a nemají jako důkaz žádný význam. Totéž platí o postupu jiných katastrálních úřadů v případech jiných konfiskovaných nemovitostí.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí je zjištěno, že vlastníky předmětných pozemků jsou zapsáni oba další účastníci řízení, každý podílem ideální jedné poloviny vzhledem k celku, jako nabývající titul je uvedena pozemková kniha, vložka [číslo]. Fotokopie této knihovní vložky je rovněž předložena, stejně tak jako srovnávací sestavení parcel, z něhož vyplývá identita původních parcel PK [číslo] současných parcel KN [číslo]. Prohlášení o vzniku práva vydala Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jako osoba, jíž právo vzniklo a jako osoby, jimž právo zaniklo, jsou v této listině označeni oba další účastníci řízení. Prohlášení se týká parcel [číslo] obou v k.ú. [obec] a odkazuje se na dekret prezidenta republiky č. 12/45 Sb. a § 10 a § 11 zákona č 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění. Jako právní skutečnosti je uvedeno, že předmětné pozemky jsou dosud zapsány na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] ve vlastnictví dalších účastníků řízení, kteří je nabyli kupní smlouvou z 26.2.1942, podle výše zmiňované konfiskační vyhlášky byl majetek obou dalších účastníků řízení konfiskován podle dekretu č. 12/ 1945 Sb. Vzhledem k tomu je vlastníkem majetku Česká republika, podle § 10 zákona č. 219/2000 Sb. právo hospodaření náleží Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který osvědčuje tímto prohlášením svou příslušnost hospodařit a prohlášení předkládá v souladu s ust. § 7 katastrálního zákona a ust. § 66 katastrální vyhlášky k zajištění zápisu práva do katastru nemovitostí.

16. Na základě předložených důkazů dospěl soud k závěru, že rozhodnutí katastrálního úřadu je věcně správné, avšak po právní stránce hodnotí soud posuzovaný případ odlišně.

17. Ze žalobních tvrzení plyne, že další účastníci řízení pozbyli svého vlastnického práva konfiskací majetku podle Dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., ze dne 21. června 1945, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Podle § 1 odst. 1 tohoto předpisu s okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví a) všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost, b) zrádců a nepřátel republiky jakékoliv národnosti a státní příslušnosti, projevivších toto nepřátelství zejména za krize a války v letech 1938 až 1945, c) akciových a jiných společností a korporací, jejichž správa úmyslně a záměrně sloužila německému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům.

18. Soudní judikatura dovodila, že ke konfiskaci docházelo účinností dekretu, nebylo třeba dalších rozhodnutí. Právní skutečností, na jejímž základě došlo k přechodu vlastnického práva na stát byl tedy dekret samotný a vlastnické právo přecházelo dnem jeho účinnosti (23.6.1945), a to k veškerému majetku konfiskované osoby. Následné konfiskační vyhlášky, vydávané tehdejšími okresními národními výbory (nebo okresními správními komisemi), měly účinky pouze deklaratorní, jejich význam však spočíval v tom, že klasifikovaly (označovaly) osoby, na něž účinky konfiskace dopadají (podrobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 4716/2016, 22 Cdo 5583/2016, 28 Cdo 4922/2016). Výčet konfiskovaného majetku tyto dokumenty neobsahovaly. Z toho důvodu soud nesdílí právní názor katastrálního úřadu, že vkladovou listinou v posuzované věci má být právě předmětná vyhláška.

19. Podle ust. § 66 odst. 1 katastrální vyhlášky prohlášení o vzniku práva je vkladovou listinou pouze v těch případech, kdy právo zapisované do katastru, vzniká, mění se nebo zaniká na základě určité právní skutečnosti, přičemž jde o listinu, kterou vystavuje osoba, jejíž právo vzniklo při zániku osoby, v jejíž prospěch je zaniklé právo dosud v katastru zapsáno. Prohlášení tedy může být vkladovou listinou pouze v případech, kdy ke vzniku práva určité osoby došlo zánikem jiné osoby (např. vlastnické právo v katastru nemovitostí je zapsáno pro [právnická osoba], která zanikla fúzí sloučením s [právnická osoba], jež vstoupila do všech práv a povinností zaniklé společnosti a stává se tak její nástupnickou právnickou osobou, viz § 174 odst. 1, § 178 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění). Z logiky věci pak plyne, že prohlášení je vyloučeno použít jako vkladovou listinu v otázkách vlastnického práva fyzických osob, u nichž v právním slova smyslu o zániku hovořit nelze.

20. Formálně vzato, prohlášení předložené ke vkladovému řízení žalobkyní má veškeré náležitosti předepsané § 66 odst. 4 katastrální vyhlášky. Jak je ovšem zřejmé z výše uvedeného výkladu, nemůže být vkladovou listinou, podle níž by bylo možno navrhovaný vklad vlastnického práva pro žalobkyni povolit. Žalobkyně si tak bude muset opatřit jiný dokument, který bude svou povahou a náležitostmi splňovat parametry vkladové listiny dle předpisů o katastru nemovitostí pro tento specifický případ, na jehož základě bude možno návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch státu vyhovět.

21. Soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 250i o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žádnému z nich náklady řízení nevznikly. Právo na jejich náhradu by měli jinak úspěšní další účastníci řízení proti neúspěšné žalobkyni.