15 Co 127/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci zástavního věřitele: Jméno zástavního věřitele ., IČO IČO zástavního věřitele sídlem Adresa zástavního věřitele zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Kindlem sídlem Blatenská 3218/83, 430 01 Chomutov proti zástavnímu dlužníku: Jméno zástavního dlužníka , narozený rodné přijmení 30. 5. 1988 bytem Adresa zástavního dlužníka o soudní prodej zástavy o odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 13. prosince 2024, č. j. 9 C 236/2024-32 Usnesení soudu I. stupně se v odstavci I. ve výroku o nařízení soudního prodeje zástavy potvrzuje.

1. Shora citovaným usnesením nařídil soud I. stupně k uspokojení pohledávky zástavního věřitele z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 12. 2021 uzavřené mezi zástavním věřitelem a , jméno FO, , IČO , IČO, , ve výši 1 778 000 Kč spolu s úrokem ve výši 2 % měsíčně (tj. 24 % p. a.) z částky 1 778 000 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 1 778 000 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení, prodej zástavy, a to pozemku , Anonymizováno, jehož součástí je stavba , Anonymizováno, – rodinný dům, pozemku , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Tábor, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, (výrok I.), a nevyhověl žádosti zástavního dlužníka o odročení jednání ze dne 12. 12. 2024 (výrok II.).

2. V důvodech tohoto svého rozhodnutí uvedl, že zástavní věřitel zapůjčil finanční prostředky ve výši 1 850 000 Kč s úrokem 2 % měsíčně dlužnici , jméno FO, . Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla zajištěna zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 21. 12. 2021 uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem , jméno FO, . Jelikož poslední úhrada dlužníka byla připsána na účet věřitele 20. 10. 2022, dluh se stal uplynutím 45 dnů splatným v celé výši. Do podání návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy nebyl zůstatek dlužné částky ani zčásti uspokojen, a proto za situace, kdy zástavní věřitel doložil ve smyslu § 358 odst. 1 z. ř. s. všechny potřebné skutečnosti, tedy zajištěnou pohledávku, existenci zástavního práva k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, soud návrhu zástavního věřitele vyhověl a soudní prodej zástavy nařídil. Takto rozhodl v nepřítomnosti zástavního dlužníka, který požádal o odročení jednání nařízeného na den 13. 12. 2024, ovšem neuvedl, ani nedoložil žádné závažné důvody, pro které požadoval jednání odročit (§ 119 odst. 1 o. s. ř.).

3. Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník odvolání. Namítl v něm, že uzavřel dne 11. 7. 2024 se společností , právnická osoba, . smlouvu o zápůjčce na vyplacení původní dlužné částky i s úroky, které jsou v advokátní úschově. Je ochoten vyplatit původní pohledávku bez prodeje nemovitosti, neboť se jedná o rodinný dům, kde bydlí zástavní dlužník s rodinou. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně změnil a návrh na nařízení soudního prodeje zástavy zamítl.

4. Zástavní věřitel navrhl potvrzení usnesení soudu I. stupně. Nemá žádné informace o tom, že by k úhradě dlužné částky došlo. Takto zástavní dlužník reaguje opakovaně a poté, co mu zástavní věřitel vyčíslí pohledávku a sdělí platební údaje, zástavní dlužník na ně následně nereaguje.

5. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se (na řízení podle tohoto zákona občanský soudní řád).

6. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 28 z. ř. s. a přezkoumal usnesení soudu I. stupně v rozsahu dotčeném odvoláním, tj. pouze ve výroku I., jímž byl nařízen soudní prodej zástavy, neboť pouze proti němu směřovala odvolací argumentace. Výrok II. usnesení soudu I. stupně nebyl odvoláním dotčen a v této části nabylo usnesení samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.), navíc proti tomuto výroku usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, není odvolání přípustné [§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

7. K projednání odvolání při jednání dne 29. 4. 2025 přistoupil odvolací soud v nepřítomnosti zástavního dlužníka, který i v tomto řízení požádal svým podáním, které bylo odvolacímu soudu doručeno dne 29. 4. 2025 před zahájením jednání, o odročení jednání, a to z důvodu, že dostal informaci z pražské nemocnice o uvolnění termínu na operaci dcery , Anonymizováno, , ke které se mají dostavit 29. 4. 2025 na 14:00 hodin (o tom může předložit lékařskou zprávu a propustku). Zástavní dlužník však ani k této žádosti, stejně jako v řízení před soudem I. stupně, nepřipojil žádné listiny, které by osvědčovaly jím tvrzené skutečnosti. Odvolací soud tak nemohl posoudit opodstatněnost zástavním dlužníkem tvrzeného důvodu pro odročení jednání. Protože neshledal dle § 119 odst. 1 o. s. ř. na straně zástavního dlužníka důležité důvody pro odročení jednání, jeho žádost o odročení jednání zamítl. Podané odvolání tak projednal v jeho nepřítomnosti a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.

8. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy správně zkoumal dle § 358 odst. 1 z. ř. s., zda zástavní věřitel doložil zde uvedené skutečnosti rozhodné pro vyhovění návrhu (zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, kdo je zástavním dlužníkem). V tomto směru ve svém rozhodnutí popsal, na základě jakých listin považuje tyto skutečnosti za doložené (viz body 4. a 5. usnesení). O správnosti těchto zjištění nemá pochyb ani odvolací soud. Ostatně zástavní dlužník proti zjištěnému skutkovému stavu věci soudem I. stupně nevznášel žádné námitky. V odvolání pouze uváděl, že má zajištěny finanční prostředky pro úhradu vymáhané pohledávky. Toto své tvrzení ovšem nijak nedoložil, když navíc se nejedná o takovou skutečnost, která by měla vliv na rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy (proto se jí odvolací soud nemusel blíže zabývat). Za této situace proto odvolací soud usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku I. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

9. Odvolací soud, shodně jako soud I. stupně, nerozhodoval o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť o těch bude případně rozhodnuto až ve druhé fázi řízení (tedy v rámci řízení vykonávacího), jak bezchybně uvedl okresní soud v bodu 6. usnesení, na který odvolací soud odkazuje.