15 Co 143/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Mgr. Antonínem Faltou sídlem Zámecká 239, 547 01 Náchod proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Mgr. Ing. Václavem Králem sídlem Mánesova 808/22, 500 02 Hradec Králové o zaplacení 90 750 Kč s příslušenstvím o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 16. prosince 2024, č. j. 4 C 216/2023-150

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. v části výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 8 930 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. v části výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci další částku 1 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení, mění tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 73 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 1 270 Kč za dobu od 28. 7. 2023 do 29. 8. 2024, potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 730 Kč od 28. 7. 2023 do 29. 8. 2024, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 15 730 Kč za dobu od 28. 7. 2023 do 29. 8. 2024, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy všech stupňů v částce 91 629,14 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Ing. Václava Krále.

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.). Zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci dalších 73 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 17 000 Kč od 28. 7. 2023 do 29. 8. 2024 (výrok II.), a současně žalobci uložil, aby rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalované k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 53 812 Kč (výrok III.).

2. Ve věci samé vyšel soud I. stupně z žalobních tvrzení žalobce, podle kterých poskytl žalované právní služby, které vyúčtoval fakturou ze dne 3. 8. 2022 částkou 90 750 Kč včetně DPH se splatností do 13. 8. 2022. Za situace, kdy žalovaná tuto částku neuhradila, žalobce jí zaslal předžalobní výzvu ze dne 21. 6. 2023 a poté, co ani na tuto výzvu žalovaná nereagovala, podal žalobce předmětnou žalobu. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobce poskytl žalované právní služby ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, když na základě plné moci ze dne 19. 3. 2020 převzal její zastoupení ve věci podání kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. Anonymizováno, o které rozhodl Nejvyšší správní soud České republiky rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. Anonymizováno, tak, že kasační stížnost zamítl. Protože se však žalobci nepodařilo prokázat existenci písemné dohody o právním zastoupení, od níž svůj žalobní nárok (smluvní odměnu ve výši 3 000 Kč za hodinu) odvíjel, byl poučen ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř., zda bude nárokovat žalovanou částku z jiného titulu. Poté žalobce podáním ze dne 22. 8. 2024 uvedl, že nebyla-li prokázána smluvní odměna, je třeba postupovat dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále též „AT“), tedy dle předpisu o mimosmluvní odměně. Odměnu přepočetl na částku 169 560 Kč, ale přesto i nadále požaduje pouze 90 750 Kč.

3. Žalovaná se změnou žaloby nesouhlasila a namítla promlčení uplatněného nároku (k ukončení poskytování právní služby žalobcem žalované došlo nabytím právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dne 21. 1. 2021 a pokud žalobce učinil změnu žaloby až 22. 8. 2024, stalo se tak až po uplynutí promlčecí doby) s tvrzením, že pokud žalobce v původní žalobě účtoval hodiny, zatímco ve změněné žalobě účtuje úkony, jedná se o nová skutková tvrzení. Okresní soud však zaujal odlišný názor, když podle něj žalobce od samého počátku požaduje odměnu za právní služby, které žalované na základě jí udělené plné moci poskytl, a proto se svou podstatou o změnu žaloby nejedná, byť je takový procesní úkon takto nazván a musel být žalobcem učiněn z důvodu upřesnění žalobního petitu, když nárok již nemohl být odvozován od vystavené faktury a její splatnosti.

4. Žalobce učinil předmětem nárokované částky zaplacený soudní poplatek za podání kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč a dále úhradu za právní služby za celkem 20 úkonů po 3 100 Kč, 20 režijních paušálů po 300 Kč a 21% daň z přidané hodnoty ze součtu odměn a režijních paušálů. Dále požadoval zohlednit dle § 12 odst. 1 AT obtížnost věci a časovou náročnost studia podkladů, mimosmluvní odměnou alespoň dvojnásobně, což by činilo celkem 169 560 Kč. On i přes tuto skutečnost však požadoval úhradu toliko 90 750 Kč. Dle specifikace úkonů právní služby, za které žalobce požadoval odměnu (převzetí a příprava zastoupení, 2 úkony za sepis kasační stížnosti, 10 úkonů za prostudování spisu a 7 úkonů za účast na jednání před soudem či jiným orgánem - zde výdaje na konzultace s daňovými poradci), považoval soud I. stupně za opodstatněný požadavek na úhradu odměny za jeden úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí právního zastoupení, jeden úkon právní služby spočívající v odůvodnění kasační stížnosti zaslané Nejvyššímu správnímu soudu a za 3 úkony spočívající v nahlížení a studiu spisu, když žalobce musel prostudovat větší množství jemu poskytnutých podkladů a jím účtovaný čas v rozsahu 6 hodin se tak jeví jako odpovídající. Celkem tedy má žalobce nárok na odměnu za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč a k tomu 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 13 odst. 3 AT, aniž mu bylo přiznáno DPH, neboť osvědčení o registraci žalobce k DPH bylo předloženo až po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení. S podrobným zdůvodněním pak nebyly žalobci přiznány další účtované úkony právní služby, přičemž soud I. stupně neshledal důvod k mimořádnému navýšení odměny podle § 12 odst. 1 AT. Proto vyhověl žalobci co do částky 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data následujícího po doručení změny žaloby právnímu zástupci žalované (30. 8. 2024), ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované 60 % jí vynaložených nákladů za právní zastoupení v tomto řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. a v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení (jak upřesnil při odvolacím jednání). V odvolání uvedl konkrétní důvody svého nesouhlasu se závěry soudu I. stupně ohledně nepřiznání odměny za další úkony právní služby, resp. náhrady výdajů za vynaložené konzultace s daňovými poradci, nenavýšení odměny pro mimořádnou náročnost, nepřiznání nároku na náhradu DPH a data, od kdy mu náleží úroky z prodlení. Přestože mezi účastníky nebyla prokázána existence žalobcem tvrzené písemné dohody o poskytnutí právních služeb, nelze v žádném případě z okolností případu a provedených důkazů tvrdit, že mezi účastníky neexistoval právní vztah, naopak je nutné učinit závěr, že mezi stranami došlo ke konkludentnímu uzavření příkazní smlouvy. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. tak, aby mu byla přiznána celá žalovaná částka včetně náhrady nákladů řízení.

6. Žalovaná podala odvolání proti vyhovujícímu výroku I. pouze v části, jíž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 200 Kč s úrokem z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení, a dále proti výroku III. o náhradě nákladů řízení. Podle názoru žalované soud I. stupně nesprávně posoudil otázku povahy žalobcem tvrzeného „studia spisu“, za které mu byly přiznány 3 úkony dle délky trvání 6 hodin. Žalovaná pak nesouhlasí ani s tím, že jí nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za úkony právní služby spočívající ve vyjádření ze dne 24. 4. 2024 k důkazu žalobce a za vyjádření ve věci samé ze dne 22. 11. 2024, když má za to, že se jednalo o účelně vynaložené náklady na hájení jejích práv před soudem a je zcela bez významu, zda tyto úkony učinila na výzvu soudu či bez ní. Vyjádřením ze dne 24. 4. 2024 žalovaná sporovala pravost a správnost stěžejního listinného důkazu předloženého žalobcem k jeho původním tvrzením o sjednání smluvní hodinové odměny a v důsledku tohoto vyjádření bylo vedeno ve věci další poměrně obsáhlé dokazování včetně svědeckých výpovědí. V rámci vyjádření ze dne 22. 11. 2024 se žalovaná velmi podrobně vyjádřila k dalším důkazům předloženým žalobcem až po konání jednání ve dnech 15. 10. 2024 a 25. 10. 2024, přičemž v rámci procesní ekonomie a hospodárnosti řízení tak žalovaná učinila s předstihem a bez své následné účasti na dalším ústním jednání dne 16. 12. 2024. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v části výroku I. tak, že zamítne žalobu žalobce o zaplacení částky 10 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení, a ve výroku III. tak, že žalobci uloží povinnost nahradit žalované k rukám jejího právního zástupce náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 86 601,65 Kč.

7. Odvolací soud k odvolání obou účastníků změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 10 200 Kč s příslušenstvím a žalobu i v této části zamítl, zatímco potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 73 750 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že došlo ke změně vylíčení skutkových okolností, podle kterých žalobce uplatněný nárok nepožaduje z titulu smluvní odměny, ale odměny mimosmluvní, takže jde o dva různé nároky vycházející z odlišných tvrzení, kdy rozdílnost těchto dvou nároků žalobce plyne i z poněkud rozdílného vymezení konkrétních činností (úkonů) advokáta, za které byla původně požadována smluvní odměna a po změně žaloby odměna mimosmluvní (zde včetně požadavku na navýšení odměny dle § 12 odst. 1 AT či náhrady hotových výdajů ve formě režijních paušálů). Podání žalobce ze dne 22. 8. 2024 kvalifikoval jako změnu žaloby, a protože otázku promlčení je v tomto případě třeba posuzovat k okamžiku, kdy žalobce podal návrh na změnu žaloby, je zřejmé, že uplynula tříletá promlčecí lhůta a že jeho nárok je promlčen.

8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 25. 3. 2026, č. j. 23 Cdo 172/2026-221, tak, že rozsudek odvolacího soudu ze dne 7. 8. 2025, č. j. 15 Co 143/2025-197, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal dovolání žalobce důvodným s poukazem na to, že odvolací soud nesprávně řešil otázku změny žaloby. Žalobce od samého počátku řízení požaduje po žalované odměnu za právní služby, které jí poskytl na základě udělené plné moci. Skutečnost, že s ohledem na průběh dokazování se žalobci nepodařilo prokázat existenci ujednání o smluvní odměně a požadoval tedy mimosmluvní odměnu za konkrétní úkony právní služby podle advokátního tarifu, nepředstavuje ani změnu žaloby co do jejího skutkového základu, ani se nejedná o změnu uplatňované normy, na jejímž základě žalobce požaduje plnění. V obou případech vyplývá úplatnost výkonu advokacie, tedy právo advokáta na odměnu za poskytnutí právních služeb (§ 22 zákona o advokacii). Vztah smluvní a mimosmluvní odměny lze vzhledem ke znění ust. § 1 odst. 1 AT označit jako vztah subsidiarity mimosmluvní odměny, neboť odkazované ustanovení počítá v prvé řadě s odměnou, na níž se smluvní strany dohodly, a teprve nedohodnou-li se (nebo není-li taková jejich dohoda platná), nastupuje nevyvratitelná domněnka, že se dohodly na mimosmluvní odměně. Odvolacím soudem učiněné právní posouzení otázky totožnosti skutku je tudíž nesprávné a mělo za následek nesprávný závěr v otázce promlčení žalobcem uplatněného nároku.

9. Odvolací soud se tedy zabýval věcí opakovaně. Dle § 212 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v částech dotčených odvoláními, tj. v části výroku I., jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení, v celém výroku II., jímž byla žaloba žalobce zčásti zamítnuta, a v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení. Rozsudek soudu I. stupně v části výroku I., jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení, nebyl odvoláními účastníků napaden a v této části nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Nebylo pak třeba procesně reagovat na tvrzení žalobce v tomto odvolacím řízení (konkrétně při odvolacím jednání dne 14. 7. 2026), že již v rámci částky 90 750 Kč nepožaduje zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost 5 000 Kč, kterou za žalovanou uhradil, a že tento požadavek bere zpět, neboť nikterak nezměnil žalovanou částku, a tudíž se nemohlo jednat o částečné zpětvzetí žaloby dle ust. § 96 o. s. ř., ale pouze o změně ve vylíčení skutkových tvrzení (k tomu srovnej vymezení žalované částky žalobcem, reprodukované v bodě 4. tohoto odůvodnění); proto odvolací soud z tohoto postoje žalobce vycházel a částkou 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost se nezabýval.

10. Žalobce v průběhu jednání odvolacího soudu dne 14. 7. 2026 k důvodům svého odvolání dále doplnil, že pokud jde o problematiku dvou úkonů za blanketní kasační stížnost a její odůvodnění, nelze vycházet ze standardní praxe soudů, kdy přiznání odměny za dva úkony právní služby by v takovém případě bylo na újmu druhé procesní straně v řízení, ovšem mezi účastníky šlo o jiný vztah, přičemž žalobce byl v podstatě donucen k podání blanketní kasační stížnosti jednáním žalované. Pokud jde o mimořádné navýšení odměny, poukazuje na povahu věci, časový a obsahový rozsah. Ohledně nákladů na konzultace měl uzavřenou ad hoc dohodu o provedení práce s jméno FO pro danou věc. Za účelné považuje i konzultace s druhým daňovým poradcem panem Anonymizováno. Podstatná jsou i specifika řízení před správními soudy, kdy např. i finanční úřad si k jednání před správním soudem bere konzultanty či jiné odborníky s ohledem na složitost věci. Žalobce trvá na tom, aby mu byly přiznány úroky z prodlení již na základě původní faktury a přiznáno i DPH. Při studiu spisu se žalobce samozřejmě nenatáčel, nemá tedy žádný konkrétní doklad o rozsahu a časové náročnosti, nicméně ze zahraničních pramenů plyne, že v případě analytického čtení je člověk schopen přečíst 138 slov za minutu, to dle přepočtu žalobce vychází na 19 hodin čtení materiálů.

11. Právní zástupce žalované k věci dále dodal, že požadavek na dvojnásobné navýšení by musel být uplatněn před soudem I. stupně, to se však nestalo. Žalovaná uhradila žalobci 2 úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení a sepis kasační stížnosti, tedy dohromady částku 6 800 Kč, včetně režijních paušálů a úroků z prodlení. Odvolání žalované pak směřovalo do zbývající částky přiznané ve výši 10 200 Kč za 6 hodin studia spisu, nicméně je toho názoru, že tato činnost je součástí přípravy a převzetí zastoupení. Navíc, pokud jde o rozsah takového studia, musel by být prokázán, k čemuž však ze strany žalobce nedošlo. jméno FO. jméno FO byl zaměstnanec žalobce, a tudíž žalobce nemůže požadovat náhradu za tvrzené konzultace se svým zaměstnancem. jméno FO. jméno FO byl daňovým poradcem, nemůže žalobce požadovat náhradu za konzultace s dalším daňovým poradcem panem Anonymizováno, a to z důvodu neúčelnosti takového postupu. Pro mimořádné navýšení odměny dle judikatury by muselo jít o extrémní záležitost. Požadavek na přiznání náhrady jak za blanketní kasační stížnost, tak za její odůvodnění, není opodstatněný, jedná se pouze o jeden úkon právní služby. Pro počet hodin studia spisu je důležité, zda žalobce prokázal tvrzený počet 6 hodin studia materiálů. To mohl učinit svojí výpovědí, k čemuž však nedošlo, resp. ve výpovědi toto netvrdil a neuvedl. Na poskytování právních služeb žalobcem pro žalovanou dopadá nejen vyhláška č. 177/96 Sb., ale i etický kodex advokátní komory, konkrétně článek 8 odst. 3 s tím, že pokud advokát nemá odborné znalosti, má převzetí právního zastoupení odmítnout, resp. má o tom informovat klienta, v daném případě však žalobce takto nepostupoval. Pokud bylo argumentováno tím, že žalobce musel v poslední den lhůty podat blanketní kasační stížnost, mohl převzetí právního zastoupení za takové situace odmítnout.

12. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce i žalované jsou zčásti důvodná.

13. Odvolací soud, při vázanosti právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeném v jeho zrušujícím rozhodnutí ze dne 25. 3. 2026, tedy že podání žalobce ze dne 22. 8. 2024 nebylo změnou žaloby a že tudíž nárok žalobce není promlčen, přezkoumal správnost rozsudku soudu I. stupně v závěrech o nároku žalobce na úhradu mimosmluvní odměny za právní službu, kterou poskytl žalované. Okresní soud rozsah tohoto nároku žalobce hodnotil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v bodech 26. – 29. svého rozhodnutí. Dovodil, že žalobce má nárok na odměnu za 2 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a v sepisu kasační stížnosti a za další 3 úkony právní služby spočívající ve studiu spisu v rozsahu jím původně uváděných 6 hodin, zbývající požadavky žalobce důvodnými neshledal.

14. Podle § 11 odst. 1 písm. d) AT mimosmluvní odměna náleží za úkon právní služby spočívající v písemném podání či návrhu ve věci samé. Soud I. stupně v bodě 26. odůvodnění svého rozhodnutí v souladu s ustálenou soudní praxí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2025, sp. zn. Anonymizováno neshledal správným názor žalobce, že má nárok na odměnu jak za sepsání blanketní kasační stížnosti, tak i za její odůvodnění, neboť ve smyslu citovaného ustanovení se jedná o jeden úkon právní služby (kasační stížnost) s nárokem na jednu odměnu; nejde tedy o situaci, že by za jedno z uvedených 2 podání nebyla odměna přiznána. Na uvedeném závěru nemohou ničeho změnit ani okolnosti projednávané věci, tedy že s ohledem na časové okolnosti věci (žalovaná se měla na žalobce obrátit poslední den lhůty k podání kasační stížnosti), žalobci nezbývalo nic jiného, než podat nejprve pouze blanketní kasační stížnost. Rovněž tak není důvod na uvedenou problematiku nahlížet odlišným způsobem oproti rozhodování o náhradě nákladů řízení (kde samotný žalobce uznává, že takový postup by neměl jít k tíži druhé strany řízení), neboť nárok žalobce je posuzován právě podle ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně (stejně jako náhrada nákladů řízení). Proto odvolání žalobce v této části není důvodné.

15. Podle § 11 odst. 1 písm. f) AT mimosmluvní odměna náleží za úkon právní služby spočívající v prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny. Podle § 11 odst. 3 AT za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou nejbližší. K požadavku na odměnu za nahlížení do spisu judikatura uvádí, že takový postup je výjimečný, bude-li v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednáním ve věci (srovnej Nejvyšší soud sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, Ústavní soud sp. zn. I. ÚS 1042/18). V daném případě však dle skutečností uváděných žalobcem a plynoucích z dokazování spojuje žalobce (a stejně tak i soud I. stupně) nárok na odměnu za tyto úkony právní služby s tím, že žalobce musel v rámci přípravy zastoupení a v souvislosti s podáním kasační stížnosti prostudovat větší množství podkladů předložených mu žalovanou jako klientem. Nicméně podstata úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 písm. f), odst. 3 AT spočívá v tom, že advokát v průběhu právního zastoupení nahlíží do spisu vedeného u příslušného soudu či jiného státního orgánu, nikoliv to, že se seznamuje s materiály poskytnutými mu klientem. Materiály klienta nepředstavují spis ve smyslu citovaného ustanovení, neboť spisem je zejména soubor listin, které se vztahují ke konkrétní věci, v níž orgán veřejné moci jedná, a který orgán veřejné moci zakládá a vede. Seznámením se s materiály klienta se zástupce seznamuje s věcí, což je nezbytný předpoklad přípravy zastoupení, proto tuto činnost je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení nebo v první poradě s klientem včetně převzetí věci v případě ustanoveného zástupce dle § 11 odst. 1 písm. a) a b) AT (srovnej Nejvyšší správní soud Anonymizováno či sp. zn. Anonymizováno). Odvolací soud proto dospívá k závěru o důvodnosti odvolání žalované, tedy že žalobci byla nesprávně přiznána odměna za 3 úkony právní služby, včetně tří režijních paušálů, za nahlížení do spisu dle § 11 odst. 1 písm. f) odst. 3 AT, aniž bylo třeba se zabývat konkrétním počtem hodin takového studia ze strany žalobce. Pokud žalobce v odvolání poukazoval na rozsah takového materiálu, se kterým se musel seznámit, zohlednil odvolací soud tuto stránku věci v rámci úvahy o mimořádném zvýšení odměny dle § 12 odst. 1 AT (viz níže).

16. Podle § 13 odst. 1 AT advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Pokud žalobce požadoval přiznání odměny dle § 11 odst. 1 písm. g) AT jako za účast při úkonu správního či jiného orgánu, a to za porady či konzultace s daňovými poradci, soud I. stupně na tento požadavek nahlížel po právní stránce správně jako na hotové výdaje žalobce jím zaplacené (vynaložené) za tyto konzultace. Ostatně i samotný žalobce v podaném odvolání tento právní náhled nezpochybňuje. Dospěl-li soud I. stupně dále k závěru, že pokud se podstata kasační stížnosti týkala daňové problematiky a žalobce není v této oblasti odborníkem, je spojení výdaje s konkrétními úkony žalobce natolik automatické, že pokyn klienta k právní službě zahrnoval i akceptaci tohoto výdaje, aniž by si advokát musel obstarat souhlas klienta, odvolací soud ve shodě se stanoviskem žalované s tímto názorem nemůže souhlasit. V této souvislosti žalovaná přiléhavě poukazuje na čl. 8 odst. 3 Etického kodexu České advokátní komory (veřejně dostupný na jejích webových stránkách), podle kterého ve věci, v níž nemá dostatek zkušeností nebo speciálních znalostí, odmítne advokát poskytnutí právní služby, ledaže žadatel po vysvětlení souhlasí, aby právní služba byla poskytnuta; v takovém případě advokát zpravidla postupuje ve spolupráci s jiným advokátem nebo jiným odborníkem. Pokud se tedy poskytnutí právní služby žalobcem pro žalovanou týkalo specifické oblasti daňového práva a žalobce považoval za potřebnou konzultaci s daňovým poradcem (v daném případě dokonce se dvěma), měl o této situaci informovat žalovanou a vyžádat se výslovně její souhlas s takovým postupem. Žalobce v řízení netvrdil, že by žalovanou v tomto smyslu informoval a vyžádal si její souhlas s konzultacemi s daňovými poradci (naopak dle tvrzení žalované se prezentoval jako odborník na danou problematiku, proto byl také požádán o právní zatupování), proto dle názoru soudu nemá dle § 13 odst. 1 AT nárok na náhradu za částky vyplacené daňovým poradcům za konzultace. Z tohoto důvodu se pak odvolací soud již nemusel zabývat důvody, pro které soud I. stupně žalobci náhradu za takto vynaložené částky nepřiznal (tedy že daňový poradce jméno FO. jméno FO byl na základě uzavřené dohody o provedení práce zaměstnancem žalobce a že zapojení dalšího daňového poradce tituly před jménem jméno FO nebylo již účelné).

17. Podle § 12 odst. 1 AT u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných může advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. Z citovaného ustanovení plyne možnost mimořádného zvýšení odměny za hrazené úkony právní služby podle § 7 AT až na trojnásobek, pokud jsou dány okolnosti spočívající v neobvykle zvýšených odborných či profesních nárocích na advokáta při realizaci konkrétního úkonu právní služby, které nelze paušálně odvozovat od obtížnosti věci (srovnej Nejvyšší soud sp. zn. 30 Cdo 4016/2019), nebo pokud jde o úkony časově náročné, tedy úkony velmi dlouhé, trvající déle než několik hodin, nebo úkony vykonané večer, v noci, ve svátek nebo v den pracovního volna (shodně např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 8 To 12/02). Pokud žalobce pro poskytnutí právní služby potřeboval konzultace se dvěma daňovými poradci, nelze na jeho straně shledat takovou zvýšenou odbornost, pro kterou by bylo na místě mimořádné zvýšení odměny za přiznané úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis kasační stížnosti). Nicméně odvolací soud nepovažuje za správný názor soudu I. stupně, že rozsáhlá materie, se kterou se musí právní zástupce seznámit, není vůbec kritériem pro navýšení odměny, neboť vedle mimořádné obtížnosti je druhým samostatným důvodem pro navýšení odměny časová náročnost jednotlivých úkonů právní služby. Jak vyplynulo z dokazování provedeného soudem I. stupně, lze uznat odvolací námitku žalobce, že rozsah podkladů, které bylo třeba nastudovat pro řádné převzetí zastoupení a následné sepsání kasační stížnosti, byl objemný, a proto i časově náročný. Například jen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 2020, č.j. Anonymizováno je obsažen na 29 stranách strojopisu, přičemž vychází z podkladů nashromážděných v rámci tzv. daňové kontroly Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, územního pracoviště v Táboře, jak je v něm podrobně uvedeno. I pokud by například jednotlivé platební výměry (žalobcem uváděný rozsah 82 stran) byly obsahově obdobné, bylo třeba, aby se žalobce s těmito a s dalšími jím uváděnými podklady řádně seznámil. Jelikož úkony právní služby shora specifikované, za které byla žalobci přiznána odměna, nejsou právním předpisem spojeny s nějakým časovým rozsahem (oproti např. úkonu nahlížení do spisu či účasti u jednání), je možné pro jejich časovou náročnost přistoupit u obou z nich k navýšení odměny dle § 12 odst. 1 AT na dvojnásobek, jak žalobce požadoval; nelze přitom přisvědčit žalované, že tento požadavek nebyl uplatněn již před soudem I. stupně (viz bod 4. tohoto odůvodnění).

18. Dle obsahu spisu soudu I. stupně, ten usnesením ze dne 25. 10. 2024, č. j. 4 C 216/2023-126, vyzval žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. mimo jiného k předložení dokladu o tom, že je plátcem DPH, a to ve lhůtě 2 týdny od doručení usnesení. To bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 30. 10. 2024 a pokud žalobce předložil rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty dne 13. 11. 2024, došlo k tomu včas ve lhůtě stanovené soudem I. stupně. Není proto správný poukaz soudu I. stupně na to, že uvedený doklad byl žalobcem předložen pozdě po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., neboť k důkazům předloženým později lze přihlédnout právě za situace, kdy byli účastníci vyzváni k jejich předložení postupem dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej § 118 odst. 1 in fine o. s. ř.).

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Podle § 1968 o. z. dlužník, který řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. V dané věci soud I. stupně nesprávně vyhodnotil otázku vzniku nároku žalobce na úhradu úroků z prodlení, neboť vyšel z rozhodného okamžiku změny žaloby, nicméně i s ohledem na shora reprodukované stanovisko Nejvyššího soudu, že o žádnou změnu žaloby nešlo, vznikl žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení již od výzvy doručené žalované dne 27. 7. 2023, na základě které se dostala do prodlení, za které je odpovědná.

20. Žalovaná by tedy měla zaplatit žalobci dle shora uvedeného za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis kasační stížnosti) odměnu stanovenou dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 částkou 3 100 Kč a zvýšenou dle § 12 odst. 1 AT na dvojnásobek, tedy odměnu 6 200 Kč za jeden úkon právní služby. S připočtením 2 náhrad hotových výdajů po 300 Kč ke každému z těchto úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 AT, opět účinného do 31. 12. 2024, by činil nárok žalobce 13 000 Kč. Jelikož žalobce v průběhu řízení doložil, že je plátcem DPH, náleží mu z této částky ještě 21%, tj. 2 730 Kč. Celkem je tedy žaloba důvodná ohledně částky 15 730 Kč. Za situace, kdy žalobci byla rozsudkem soudu I. stupně pravomocně přiznána částka 6 800 Kč s úroky z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení, má nárok ještě na úhradu částky 8 930 Kč se zákonným úrokem z prodlení z celé přiznané částky 15 730 Kč od 28. 7. 2023 do 29. 8. 2024 a z odvolacím soudem nově přiznané částky 8 930 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení (výroky I. a IV.); ve zbývajícím rozsahu nebyla žaloba žalobce důvodná, a proto bylo třeba ji zamítnout (výroky II. a III.). Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v odstavci I. v části výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 8 930 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení, a v odstavci II. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 73 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 1 270 Kč za dobu od 28. 7. 2023 do 29. 8. 2024, potvrdil. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně v odstavci I. v části výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci další částku 1 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2024 do zaplacení tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, a v odstavci II. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 730 Kč od 28. 7. 2023 do 29. 8. 2024 tak, že v tomto rozsahu naopak žalobě vyhověl.

21. Jelikož odvolací soud zčásti změnil rozsudek soudu I. stupně, podle § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 243g odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. V řízení před soudem I. stupně byla jeho předmětem částka 90 750 Kč, žalobce celkem uspěl ohledně částky 15 730 Kč (17 % předmětu řízení), žalovaná v rozsahu 83 % předmětu řízení, tudíž dle poměru úspěchu účastníků ve věci vzniklo úspěšnější žalované právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 % (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Jde o náklady žalované vynaložené na právní zastoupení, přičemž odvolací soud při jejich vyčíslení nemá důvod postupovat jinak, než jak učinil v odůvodnění svého předchozího rozhodnutí ze dne 7. 8. 2025. Proto znovu uvádí, že okresní soud shledal za účelné 11 úkonů právní služby spočívající v přípravě a převzetí věci, podání odporu proti platebnímu rozkazu, účasti na jednáních soudu I. stupně v termínech 10. 10. 2023, 17. 5. 2024, 12. 7. 2024 po jednom úkonu právní služby a v rozsahu 2 úkonů právní služby dne 30. 8. 2024, neboť toto jednání přesáhlo 2 hodiny, vyjádření v rámci koncentrace řízení a závěrečný návrh. Soud I. stupně neshledal odůvodněný požadavek právního zástupce žalované na přiznání odměny za další 2 písemná podání ze dne 24. 4. 2024 a 22. 11. 2024 s odůvodněním, že k žádnému z nich nebyla žalovaná vyzývána. S takovým zdůvodněním odvolací soud nemůže souhlasit, neboť ničeho nevypovídá o účelnosti takových úkonů právní služby, která je ve smyslu ust. § 142 a násl. o. s. ř. zásadní pro přiznání náhrady nákladů řízení. Nicméně vyjádření žalované ze dne 24. 4. 2024 obsahuje pouze její jednovětné stanovisko, že sporuje pravost a platnost žalobcem doložené dohody o poskytnutí právních služeb ze dne 19. 3. 2020, kterou nikdy nepodepsala. Takové stanovisko mohlo být bez problémů učiněno při následném jednání soudu I. stupně dne 17. 5. 2024 (žalovaná v rámci svého stanoviska žádné důkazy nenavrhovala, přičemž ani žalobce po jeho obdržení žádné důkazní návrhy do dne jednání neučinil) a tudíž za něj náhrada nákladů řízení ani dle názoru odvolacího soudu nenáleží. Další písemné vyjádření žalované ze dne 22. 11. 2024 však obsahuje rozbor otázky promlčení nároku žalobce a dále hodnocení jeho nároku na úhradu mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu, a to i s hledem na doložení dalších důkazů žalobcem. Proto odvolací soud shledal námitku žalované týkající se nepřiznání náhrady nákladů za tento úkon právní služby, spadající pod ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, opodstatněnou. Tudíž právnímu zástupci žalované náleží za poskytnutí právních služeb žalované v řízení před soudem I. stupně odměna za celkem 12 úkonů právní služby po 4 740 Kč (56 880 Kč), 12x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (3 600 Kč), náhrada za promeškaný čas 5 000 Kč a cestovné spojené s cestami k jednáním soudu I. stupně 13 681,89 Kč. V součtu se jedná o 79 161,89 Kč, spolu s 21% DPH 16 623,99 Kč jde celkem o částku 95 785,88 Kč, z toho 66% činí 63 218,68 Kč.

22. Předmětem dalšího řízení (odvolacího i dovolacího) byla částka 83 950 Kč, žalobce uspěl ohledně částky 8 930 Kč (11%) a žalovaná pak v rozsahu 89%, tudíž žalovaná má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů těchto fází řízení v rozsahu 78%. Náklady odvolacího řízení spočívají v odměně právního zástupce žalované za 4 úkony právní služby (odvolání ze dne 27. 1. 2025, písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne 5. 3. 2025, a účast právního zástupce žalované při jednání odvolacího soudu ve dnech 31. 7. 2025 a 14. 7. 2026) dle advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Předmětem odvolání žalované ve věci samé byla částka 10 200 Kč s příslušenstvím, tudíž odměna činí 1 540 Kč, písemné vyjádření žalované k odvolání žalobce se obsahově týkalo nepřiznané částky 73 750 Kč s příslušenstvím, tudíž odměna za tento úkon činí 4 060 Kč. Pouze jednání odvolacího soudu se týkala obou částek v celkové výši 83 950 Kč s příslušenstvím a odměna za účast na nich proto činí 2 x 4 460 Kč. Dále se jedná o 4 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady za promeškaný čas za 20 půlhodin ztráty času po požadovaných 100 Kč při cestě k jednáním odvolacího soudu (celkem 2 000 Kč) a náhradu cestovních výdajů za tyto cesty z adresa a zpět ve výši 6 045,82 Kč, což v součtu činí 24 365,82 Kč a spolu s 21% daní z přidané hodnoty 5 116,82 Kč jde celkem o částku 29 482,64 Kč, k tomu soudní poplatek za odvolání 1 000 Kč, celkem 30 482,64 Kč, z toho 78% činí 23 776,46 Kč.

23. Za dovolací řízení jde o 1 úkon právní služby (písemné vyjádření k dovolání žalobce ze dne 5. 1. 2026), předmětem dovolání žalobce byla částka 83 950 Kč s příslušenstvím, proto za tento úkon náleží odměna právnímu zástupci žalované ve výši 4 460 Kč s náhradou hotových výdajů 450 Kč, včetně 21% DPH 1 031,10 Kč celkem 5 941,10 Kč, z toho 78% činí 4 634 Kč.

24. Náklady řízení před soudy všech stupňů v celkové částce 91 629,14 Kč je žalobce povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Ing. Václava Krále (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 211 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o rozhodnutí, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou účastníci podat do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.