15 Co 150/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 1. dubna 2026, č. j. 10 C 108/2024-217

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku p. č. hodnota se stavbou č. p. Anonymizováno, která je jeho součástí, zapsanému u právnická osoba pro Anonymizováno Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa, přikázal je do výlučného vlastnictví žalobkyně, které uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 7 166 250 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (I. - III.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a každému účastníku uložil povinnost nahradit Anonymizováno náklady řízení ve výši 2 478 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (IV. - VI.).

2. Dle odůvodnění rozsudku žaloba směrovala původně vůči sestře žalobkyně jméno FO s odůvodněním, že v průběhu pozůstalostního řízení po matce účastnic, na jehož základě se jméno FO stala podílovou spoluvlastnictví, začalo být zjevné, že účastnice mají rozdílné pohledy na budoucí vlastnické uspořádání poměrů k domu č. p. Anonymizováno (jde o dům o třech podlažích s bytovými i nebytovými jednotkami – dále jen nemovitost), docházelo k neshodám ohledně správy nemovitosti, která dle názoru žalobkyně není vzhledem k dlouhodobě vysoce konfliktním vztahům mezi spoluvlastnicemi reálně dělitelná. Na této argumentaci setrvala žalobkyně i poté, co původní žalovaná v průběhu řízení převedla svůj spoluvlastnický podíl na svého syna tituly před jménem jméno FO a ten následně na současného žalovaného tituly před jménem jméno FO. Naopak všichni postupně žalovaní shodně navrhovali vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením společné věci, tedy rozdělením budovy na bytové a nebytové jednotky.

3. Soud I. stupně zjistil, že žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl ideální ¾ na nemovitosti na základě darovacích smluv ze dne 23. 11. 2015 a 13. 11. 2018 a na základě usnesení Anonymizováno č. j. Anonymizováno ze dne 13. 3. 2024 (řízení o pozůstalosti po matce původních účastnic jméno FO), přičemž na základě tohoto dědického rozhodnutí nabyla podíl na nemovitosti o velikosti ideální ¼ i původní žalovaná jméno FO. V průběhu řízení darovací smlouvu ze dne 11. 11. 2024 převedla tato žalovaná svůj spoluvlastnický podíl na svého syna tituly před jménem jméno FO, který jej dne 11. 3. 2025 převedl kupní smlouvou na současného žalovaného tituly před jménem jméno FO; o procesním nástupnictví bylo soudem I. stupně vždy rozhodnuto. Protože aktuální účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti a oba mají na zrušení podílového spoluvlastnictví zájem, soud I. stupně rozhodl o jeho zrušení (§ 1140 a § 1143 o. z.). Jelikož vzájemné konfliktní vztahy spoluvlastníků mohou být dle judikatury soudů důvodem, který brání reálnému dělení věci dle § 1144 odst. 1 o. z., zabýval se soud I. stupně k argumentaci žalobkyně povahou a kvalitou vzájemných vztahů účastníků a jejich možnými dopady do užívacích vztahů k jednotkám, společným částem nemovitosti a do její správy.

4. Na základě výpovědí žalobkyně, původní žalované jméno FO, partnera žalobkyně jméno FO, syna původní žalované tituly před jménem jméno FO a předložené komunikace mezi účastnicemi, a s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 399/2024, 22 Cdo 1978/2024 a 22 Cdo 3250/2020), dospěl soud I. stupně k závěru, že mezi účastnicemi nejde pouze o spor o samotnou věc, nýbrž o hluboký osobní konflikt mezi sestrami, který má dlouhodobý charakter a byl sice navenek eskalován po smrti jejich matky, avšak jeho kořeny sahají do dřívější doby. Účastnice nejsou schopny věcné komunikace, jejich jednání je výrazně ovlivněno emocemi a nejsou schopny dosáhnout ani základní dohody o otázkách spojených se správou nemovitosti; konflikt přesahuje rámec nemovitosti a týká se i dalších majetkových sporů, včetně finančních prostředků po zemřelé matce a negativně zasahuje další členy rodiny, zejména jejich děti. Soud tak neshledal reálným předpoklad, že by účastnice byly schopny spolupracovat v budoucnu v rozsahu nezbytném pro správu společných částí budovy, které by po případném rozdělení na jednotky zůstaly v jejich spoluvlastnictví. Takto intenzivní a dlouhodobé narušení vztahu soud považoval za překážku reálného dělení věci a účastnicím sdělil, že přistoupí k vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitosti do výlučného vlastnictví jedné z účastnic. K tomu žalovaná jméno FO sdělila, že těchto skutečností si je vědoma a následně darovací smlouvou ze dne 11. 11. 2024 přistoupila k převodu svého spoluvlastnického podílu na syna tituly před jménem jméno FO. Po dalším doplnění dokazování (výpovědí nového žalovaného, komunikací právních zástupců a stanoviskem žalobkyně) soud I. stupně účastníkům sdělil, že vysoká míra konfliktnosti vzájemných vztahů mezi žalobkyní a původní žalovanou se promítá do vztahu žalobkyně k žalovanému tituly před jménem jméno FO, neboť dlouhodobé spory o majetek vedly k zásadnímu narušení rodinných vztahů. Za této situace soud opět neshledal reálným předpoklad pro potřebnou součinnost spoluvlastníků a sdělil jim, že přistoupí k vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitosti do výlučného vlastnictví jednoho z nich. V návaznosti na to žalovaný převedl kupní smlouvou ze dne 11. 3. 2025 svůj spoluvlastnický podíl na tituly před jménem jméno FO. Soud I. stupně následně provedl důkazy komunikací mezi žalobkyní a tímto novým spoluvlastníkem, případně jejich právními zástupci. Dle vyjádření svého právního zástupce nabyl žalovaný tituly před jménem jméno FO spoluvlastnický podíl jako investici, v řízení preferuje reálné rozdělení nemovitosti za účelem získání pasivního příjmu z nájmu, přičemž má zájem o jeden byt a jeden nebytový prostor, nemá v úmyslu v domě bydlet. Zástupce žalobkyně k tomu uvedl, že převod podílu na současného žalovaného vykazuje shodné znaky jako předchozí převod na syna původní žalované, žalovaný není nezávislou osobou, neboť je v úzkém osobním vztahu s rodinou původní žalované, konkrétně jako blízký přítel jejího manžela, proto změnu vlastníka považuje za účelovou. Soud I. stupně se s tímto názorem žalobkyně ztotožnil s tím, že převod spoluvlastnického podílu na současného žalovaného považuje za účelový, směřující k prosazení požadavků původní žalované na reálné rozdělení nemovitosti. Tento závěr dovozuje z časové a věcné souvislosti jednotlivých převodů s průběhem řízení, přičemž i současný žalovaný je s původní žalovanou osobně propojen, bydlí ve stejném městě, zastává shodná procesní stanoviska a je zastoupen totožným zástupcem. Současný žalovaný tedy nevystupuje jako nezávislý subjekt, jedná ve shodě s původní žalovanou, a proto nelze očekávat, že by jeho vztah k žalobkyni byl odlišný od jejích vztahů s původními žalovanými. Byť současný žalovaný deklaruje investiční záměr s nemovitostí, nelze odhlédnout od jeho osobního propojení s rodinou původní žalované a od rizik plynoucích pro budoucí správu a užívání nemovitosti. Účelem řízení je přitom odstranění nefunkčního spoluvlastnického vztahu. Z těchto důvodů soud I. stupně nepovažoval reálné dělení nemovitosti za vhodný ani možný způsob vypořádání spoluvlastnictví.

5. Proto postupoval podle § 1147 o. z. a nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, která je její většinovou spoluvlastnictví, v nemovitosti dlouhodobě bydlí a spravuje ji, měla o její přikázání zájem a jako jediná prokázala, že je schopna žalovanému zaplatit vypořádací podíl. Ohledně ceny nemovitosti soud I. stupně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku zpracovaného znalkyní tituly před jménem adresa/Anonymizováno, které nebyly žádnou ze stran zpochybněny a která stanovila obvyklou cenu částkou 28 665 000 Kč. Jelikož žalovaný je vlastníkem podílu ideální ¼, činí výše vypořádacího podílu 7 166 250 Kč. Protože z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že je schopna tuto částku žalovanému zaplatit nejpozději do jednoho měsíce od uplatnění práva na odkoupení podílových listů podílového fondu, uložil soud žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému danou částku ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku. O nákladech řízení účastníků rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. každému z účastníků uložil povinnost zaplatit státu jednu polovinu nákladů na svědečné vyplacené za výslech tituly před jménem jméno FO v celkové částce 4 956 Kč.

6. Rozsudek v celém rozsahu napadl odvoláním žalovaný. Nesouhlasí se závěry soudu I. stupně, že vztahy mezi žalobkyní a předchozími žalovanými jméno FO a tituly před jménem jméno FO byly natolik konfliktní, aby bránily vypořádání spoluvlastnictví rozdělením, a že převod podílu na současného žalovaného byl účelový; takový závěr je založen pouze na domněnkách. Soudu I. stupně vytýká, že se nezabýval mírou konfliktnosti vztahů mezi současnými účastníky a nepřípustně přenesl údajnou konfliktnost vztahů mezi bývalými účastníky na osobu žalovaného. Soudem I. stupně citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou přiléhavá, neboť v nich popisované konflikty mezi spoluvlastníky byly mimořádně intenzivní, na rozdíl od projednávané věci. Z dokazování vyplývá, že vztahy mezi žalobkyní a současným žalovaným žádné nejsou, nikdy se neviděli, neznají se a žalovaný nemá objektivní důvod, aby i on měl se žalobkyní zhoršený vztah. Soud měl tedy vypořádat spoluvlastnictví rozdělením nemovitosti na jednotky dle § 1144 o. z., neboť jde o primární způsob vypořádání. Pokud mezi žalobkyní a původní žalovanou existují neshody, ty souvisely s tím, že původní žalovaná vnímala majetkové uspořádání po jejich matce jako pro sebe méně příznivé, po smrti matky proběhla mezi nimi emotivní komunikace, jednalo se však o ojedinělou situaci. Závěr soudu by vedl k nepřijatelnému stavu, kdy by postačovalo pouhé tvrzení o konfliktních vztazích k vyloučení preferovaného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Konfliktnost vztahů byla tvrzena především žalobkyní a její rodinou, a to účelově, s cílem dosáhnout přikázání nemovitosti do jejího výlučného vlastnictví. Původní žalovaná ani její rodina nemají vůči žalobkyni žádné zásadní výhrady a případné dřívější neshody považují za překonané. Jelikož dle citované judikatury Nejvyššího soudu překážkou reálného rozdělení jsou pouze konflikty intenzivní, které objektivně znemožňují součinnost spoluvlastníků a jsou mezi aktuálními spoluvlastníky, nebyly tyto podmínky v projednávané věci naplněny. Proto žalovaný navrhoval změnu rozsudku tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků bude vypořádáno na rozdělením nemovitosti na jednotky.

7. Žalobkyně považovala odvolání za nedůvodné. Dle jejího názoru žalovaný intenzitu konfliktnosti vztahů spoluvlastníků bagatelizuje ve snaze dosáhnout jím požadovaného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Soud I. stupně se touto otázkou dostatečně zabýval, k jejímu objasnění provedl potřebné důkazy a správně vyhodnotil chování dřívějších žalovaných, kteří v průběhu řízení opakovaně účelově převáděli spoluvlastnický podíl podle vývoje soudního řízení. Nemůže obstát ani tvrzení žalovaného, že mu soud nezákonně odebral vlastnické právo, neboť postup soudu měl oporu v ustanovení § 1147 o. z. a spoluvlastnické právo žalovaného bylo ošetřeno tím, že žalobkyni byla uložena povinnost poskytnout mu za jeho podíl přiměřenou náhradu. Proto žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Odvolací soud v prvé řadě konstatuje, že v postupu soudu I. stupně neshledal žádnou procesní vadu ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř., pro kterou by napadené rozhodnutí nemohlo obstát; žádná vada řízení nebyla tvrzena ani v rámci odvolacího řízení. Soud I. stupně se věcí řádně zabýval i po věcné stránce, když provedl účastníky navržené důkazy (při posledním jednání dne 1. 4. 2026 účastníci další důkazy neoznačili). Takto řádně zjistil spoluvlastnické vztahy k nemovitosti, jakož i postupné převody spoluvlastnického podílu žalovanou stranou v průběhu tohoto řízení. Odvolací soud proto na tyto závěry soudu I. stupně, kterou jsou shora reprodukovány, v plném rozsahu odkazuje a vychází z nich.

10. Jelikož žalobkyně, i po změně osoby spoluvlastníka, neměla zájem na zachování podílového spoluvlastnictví, soud I. stupně vyšel správně z ustanovení § 1140 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat s tím, že každý spoluvlastník může kdykoliv žádat o zrušení spoluvlastnictví, ale nesmí tak učinit v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků; žádná konkrétní skutečnost vylučující zrušení spoluvlastnictví ze strany žádného ze žalovaných tvrzena nebyla. Přestože tedy aktuální žalovaný v písemné korespondenci se žalobkyní (komunikace uvedená v bodě 22. odůvodnění rozsudku) navrhoval prioritně zachování podílového spoluvlastnictví, soud I. stupně správně v souladu s § 1143 o. z., s ohledem na postoj žalobkyně, rozhodl o jeho zrušení.

11. V souladu se zákonnou úpravou vypořádání spoluvlastnictví (§ 1144 a násl. o. z.) vyšel pak správně z toho, že občanský zákoník stanoví závazné pořadí způsobů vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu. Primárním způsobem tohoto vypořádání je rozdělení společné věci (§ 1144 o. z.), včetně rozdělení domu na jednotky (§ 1165 o. z.), a teprve tehdy, není-li to dobře možné, může soud přikázat věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. V bodě 17. odůvodnění rozsudku soud I. stupně citoval relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 399/2024, 22 Cdo 1978/2024 a 22 Cdo 3250/2020, ze kterých plyne nemožnost rozdělení nemovitosti na jednotky (jak požadovali všichni postupně žalovaní) z důvodu konfliktních vztahů mezi spoluvlastníky za situace, kdy vzhledem k jejich narušeným vztahům nelze očekávat, že budou do budoucna schopni spolupracovat při správě nemovitosti (společných částí).

12. Soud I. stupně se v prvé řadě zabýval situací a vztahy mezi původními účastnicemi řízení, tedy mezi žalobkyní a její sestrou jméno FO. Byť žalobkyně podala žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví již dne 28. 3. 2024, tedy krátce poté, co se původní žalovaná jméno FO stala spoluvlastnicí na základě usnesení Anonymizováno ze dne 13. 3. 2024, č.j. Anonymizováno soud I. stupně správně přihlížel při hodnocení vztahu těchto osob nejen k situaci, která zde byla v době jejich spoluvlastnictví (tedy fakticky v průběhu řízení), ale i ke skutečnostem z doby dřívější, které ovlivnily jejich vztahy až do současné podoby. Pokud k těmto záležitostem provedl dokazování výpověďmi obou tehdejších účastnic řízení, svědeckými výpověďmi partnera žalobkyně jméno FO a syna původní žalované tituly před jménem jméno FO a souborem zpráv zasílaných mezi účastnicemi, odpovídají zásadám volného hodnocení těchto důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. závěry uvedené soudem I. stupně v bodě 18. odůvodnění napadeného rozsudku, tedy že mezi původními účastnicemi jakožto sestrami jde o hluboký osobní konflikt dlouhodobého charakteru, který přesahuje rámec dané nemovitosti a týká se i dalších majetkových sporů, včetně finančních prostředků po zemřelé matce, což negativně zasahuje i další členy rodiny, zejména jejich děti. Konflikt mezi účastnicemi se týká zejména darovací smlouvy ze dne 13. 11. 2018 uzavřené matkou účastnic ve prospěch žalobkyně ohledně převodu spoluvlastnického podílu 1/6 na nemovitosti, kterou rodina původní žalované zpochybňuje s ohledem na duševní stav matky účastnic a považuje takové jednání žalobkyně za okradení rodiny žalované. Soud I. stupně v této souvislosti (na základě zpráv zasílaných mezi účastnicemi) přiléhavě poukázal na vyhrožování žalovanou textem: „Cikány tam dám, pokud nezrušíš tu 1/6.“ či „Když už jsem ta svině, tak já se jako svině začnu chovat!“. Pokud je dále v této souvislosti žalovanou poukazováno na to, že věc předá policii či právníkům, je zřejmé, že situace související s darovací smlouvou ze dne 13. 11. 2018 významně zasáhla do vztahu mezi původními účastnicemi řízení. Dále soud I. stupně z uvedených zpráv správně poukázal rovněž na tvrzené historické křivdy mezi účastnicemi (žalobkyně zmiňovala jí vynaložené prostředky vložené do nemovitosti, naopak žalovaná poukazovala na čerpání výnosů z nemovitosti pouze žalobkyní), jakož i na situaci v osobních vztazích v rodině (vztah účastnic k jejich matce). Obsah uvedené komunikace je jednoznačný, přičemž obsahově jí odpovídá i výpověď svědka jméno FO, partnera žalobkyně, který situaci po úmrtí matky účastnic označil jako velmi vyhrocenou a poukázal na opakované osobní a telefonické konflikty mezi účastnicemi a výhružky ze strany žalované. Pokud tedy žalovaná v podaném odvolání zpochybňuje závěry soudu I. stupně o konfliktnosti vztahů mezi původními účastnicemi poukazem na to, že vychází mimo jiné z účelových výpovědí žalobkyně a její rodiny, potom v této souvislosti hodnocené výpovědi žalobkyně a svědka jméno FO zapadají do kontextu písemné komunikace účastnic. Proto hodnocení vztahu mezi žalobkyní a původní žalovanou jméno FO, učiněné soudem I. stupně v bodě 18. odůvodnění jeho rozsudku, považuje odvolací soud za odpovídající provedeným důkazům, a tudíž i správné. Byť lze přisvědčit odvolání žalovaného, že situace popisované v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 399/2024 či 22 Cdo 3250/2020 byly mnohem vyhrocenější, přesto je na místě závěr, že uvedené konfliktní situace mezi účastnicemi jejich vztahy vyhrotily natolik, že objektivně vylučují jejich spolupráci a součinnost, které by byly nezbytné pro správu společných částí budovy při jejím rozdělení na bytové a nebytové jednotky. Pokud pak původní žalovaná jméno FO převedla svůj spoluvlastnický podíl na svého syna tituly před jménem jméno FO, soud I. stupně v bodě 21. odůvodnění svého rozsudku správně poukázal na to, že vysoká míra konfliktnosti vzájemných vztahů původních účastnic se promítá i do vztahu žalobkyně k uvedenému synovi původní žalované, neboť došlo k zásadnímu narušení rodinných vztahů i k dalším členům rodin původních účastnic. Proto odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že popsaná konfliktnost vztahů mezi rodinami původních účastnic, potažmo i ve vztahu k dětem původních účastnic, vylučovala reálné rozdělení nemovitosti dle § 1144 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1165 o. z. (tedy vznik bytových a nebytových jednotek rozhodnutím soudu při zrušení vypořádání spoluvlastnictví) za účastenství původní žalované a následně jejího syna tituly před jménem jméno FO. Ostatně toho si tito žalovaní museli být vědomi, pakliže po sdělení soudu I. stupně o nemožnosti reálného dělení nemovitosti pro konfliktnost těchto vztahů převedli svůj spoluvlastnický podíl postupně až na současného žalovaného, stojícího (formálně) mimo rodinu původní žalované. Pokud se domnívali, že vztahy se žalobkyní nejsou tak intenzivně narušeny či že neshody byly překonány (jak je namítáno v odvolání), mohli toto své stanovisko v řízení prosazovat (např. navržením dalších důkazů) a nepřevádět svůj spoluvlastnický podíl.

13. Soud I. stupně nepochybil ani při hodnocení převodu spoluvlastnického podílu na současného žalovaného jako účelového, směřujícího k prosazení požadavku původní žalované jméno FO na reálné rozdělení nemovitosti. Soud I. stupně v této souvislosti v bodě 24. odůvodnění svého rozsudku správně poukázal na časové a věcné souvislosti jednotlivých převodů spoluvlastnického podílu původní žalované nejprve na svého syna a následně na současného žalovaného, a to vždy bezprostředně po sdělení stanoviska soudu k otázce způsobu vypořádání. Pokud současný žalovaný bydlí ve stejném městě jako žalovaná původní, je zastoupen stejným právním zástupcem a zastává stejná stanoviska jako původní žalovaná, je na místě závěr soudu I. stupně, že současný žalovaný je s původní žalovanou osobně propojen. Pakliže v této souvislosti žalobkyně uvedla, že současný žalovaný je blízkým přítel manžela původní žalované, žalovaný tuto informaci nezpochybnil. Pokud původní žalovaná i její syn tituly před jménem jméno FO jako další žalovaný prosazovali vypořádání podílového spoluvlastnictví vytvořením bytových a nebytových jednotek s tím, že některé z těchto jednotek by jim připadli, je naprosto nelogické, proč by se tohoto svého nároku vzdali tím, že dojde k převodu jejich spoluvlastnického podílu na třetí (cizí) osobu, která by s ním nakládala nezávisle na vůli původní žalované. O účelovosti převodu spoluvlastnického podílu na žalovaného svědčí i email původní žalované jméno FO ze dne 22. 3. 2024 adresovaný právnímu zástupci žalobkyně (bod 4. odůvodnění napadeného rozsudku), ve kterém jednoznačně uvádí, že o vyplacení svého podílu nestojí, sama nabídla, že žalobkyni vyplatí, synové a snacha žalované jsou doktoři a z nemovitosti by udělali lékařský dům. Dále v uvedeném emailu poukázala na problémy ve svém manželství s tím, že je ráda, že tím získala možnost jít bydlet do Anonymizováno a že má snad právo bydlet ve svém domě. Takto vyjádřené postoje původní žalované k nemovitosti svědčí o tom, že k poslednímu převodu spoluvlastnického podílu na současného žalovaného došlo účelově a pouze proto, aby se vyloučily důsledky negativních vzájemných vztahů mezi žalobkyní a původní žalovanou, popřípadě jejím synem tituly před jménem jméno FO ohledně způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Proto obstojí závěr soudu I. stupně, že současný žalovaný nevystupuje jako nezávislý subjekt a že jedná ve shodě s původní žalovanou; proto i na jeho vztah k žalobkyni je třeba nahlížet shodně, jako na vztah žalobkyně a původní žalované, neboli není důležité, že si nikdy neviděli a že se neznají (jak je namítáno v odvolání). V této souvislosti proto odvolací soud poukazuje na obecné principy občanského zákoníku vyjádřené v § 6 odst. 1 o. z., podle kterého má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, přičemž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu (§ 6 odst. 2 o. z.), a v § 8 o. z., podle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Proto dle názoru odvolacího soudu současný žalovaný nemůže mít jiné, a to výhodnější postavení, oproti tomu, kdy by účastníkem tohoto řízení byla původní žalovaná či její syn. Soud I. stupně tak dospěl ke správnému závěru, že ani při současném okruhu spoluvlastníků není reálné dělení nemovitosti dobře možným způsobem vypořádání spoluvlastnictví ve smyslu § 1144 odst. 1 o. z.

14. Ve shodě s názorem žalobkyně musí rovněž odvolací soud odmítnout argumentaci žalovaného tím, že v rozporu se zákonem soud zasáhl do jeho vlastnického práva. Navíc s ohledem na obsah komunikace se žalobkyní (bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku) žalovaný věděl o probíhajícím soudním řízení i o postoji žalobkyně k (ne)zachování spoluvlastnictví, bylo tak pouze na jeho zvážení, zda do spoluvlastnického vztahu vstoupí. jméno FO žalovaný bral své spoluvlastnictví jako investici, je třeba zmínit, že na vypořádání jeho podílu se mu dostává podstatně vyšší částky, než byla kupní cena ve výši 6 200 000 Kč obsažená v kupní smlouvě ze dne 11. 3. 2025, kterou měl za koupi uhradit.

15. Za této situace soud I. stupně v souladu s § 1147 o. z. přistoupil k v pořadí druhému způsobu vypořádání spoluvlastnictví, tedy k přikázání nemovitosti za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Jelikož důvody přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobkyně, obvyklá cena nemovitosti, od ní se odvíjející výše vypořádacího podílu ve prospěch žalovaného a lhůta pro jeho zaplacení byly soudem I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku řádně zdůvodněny a žalovaný žádné odvolací námitky proti těmto závěrům nevznesl, odvolací soud zde plně odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně (body 25. až 27.).

16. Proto mohl být rozsudek soudu I. stupně jak v příslušných výrocích ve věci samé, tak i v závislých výrocích o nákladech řízení, které jsou rovněž bezchybné, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo ani na náhradu nákladů této fáze řízení, neboť s ohledem na soudem I. stupně citované rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20 je třeba v tomto druhu řízení spatřovat u obou stran pouze částečný úspěch ve věci; takový závěr dopadá i na řízení odvolací. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o rozhodnutí, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou účastníci podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.