15 Co 273/2023

Plný text

Soudní rozhodnutí - 15Co 273/2023 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 15Co 273/2023 Právní věta: Zvláštní úprava přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu (2290 o.z.) se na podnájemní vztah, ani v případě podnájmu družstevního bytu, nepoužije. Soud: Krajský soud v Českých Budějovicích ECLI: ECLI:CZ:KSCB:2023:

15. CO.273.2023.1 Datum rozhodnutí: 16.11.2023 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Podnájem bytu Dotčené předpisy: § 2290 předpisu č. 89/2012Sb. Kategorie rozhodnutí: B Číslo jednací: 15 Co 273/2023 - 103 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] trvale bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neoprávněnost výpovědi o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15. 8. 2023 č. j. 1 C 273/2022-70 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba o neoprávněnost výpovědi žalované jakožto nájemce z podnájmu bytu [číslo] umístěného ve 2. patře domu [adresa] v [obec], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec], ze dne 30. 9. 2022, doručená žalobci jakožto podnájemci dne 30. 9. 2022, se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 12 194 Kč k rukám jejího právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Pelhřimově (dále jen soud I. stupně) rozhodl, že výpověď žalované jakožto nájemce z podnájmu bytu [číslo] ve 2. patře domu [adresa] v [obec], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec], ze dne 30. 9. 2022, doručená žalobci jakožto podnájemci dne 30. 9. 2022, je neoprávněná, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení].

2. Žalobce se domáhal vyslovení neoprávněnosti výpovědi žalované z podnájmu bytu s argumentací, že na právní poměr založený smlouvou o podnájmu se vztahují ust. § 2235 a násl. o. z. o nájmu bytu, neboť podnájemce je chráněn stejně jako nájemce, zejména pokud se jedná o ukončení podnájmu. Navíc žalovaná, byť je formálně nájemcem, vystupuje fakticky jako vlastník bytu, neboť jde o byt družstevní. Dle názoru žalobce lze smlouvu o podnájmu vypovědět jen z důvodů stanovených občanským zákoníkem; zároveň ve výpovědi musí být tento důvod uveden, včetně poučení o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem. Jelikož tyto náležitosti výpověď neobsahuje, je dle názoru žalobce nicotná; ve smyslu rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 4249/2016 jde zároveň o výpověď neoprávněnou.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, že podnájem není chráněn jako nájem, jí podaná výpověď nemá vady a nebyla omezena ani výpovědními důvody uvedenými v § 2288 o. z. Dále namítla nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na určení neoprávněnosti výpovědi podle § 80 o. s. ř., když přezkum oprávněnosti výpovědi dle § 2286 odst. 2 o. z. je možný pouze v případě výpovědi z nájmu bytu, nikoliv výpovědi z podnájmu (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1524/2019).

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování měl za nepochybné, že mezi účastníky vznikl smluvní vztah podle smlouvy o podnájmu bytu ze dne 1. 1. 2016 uzavřené mezi žalovanou jako nájemcem a žalobcem jako podnájemcem, která v bodě 7 obsahuje ujednání o zániku podnájemního vztahu. Žalovaná dopisem ze dne 30. 9. 2022 dala výpověď z podnájmu bytu žalobci, když výpověď neobsahuje žádný výpovědní důvod. S ohledem na obsah ujednání ve smlouvě o podnájmu bytu (podle kterého nájemce může vypovědět nájem bytu za podmínek stanovených občanským zákoníkem a podnájemce z jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodu) soud I. stupně dovodil, že žalovaná jako nájemce mohla vypovědět podnájem bytu jen z důvodů stanovených občanským zákoníkem pro výpověď nájmu bytu. Za logický považoval odkaz žalobce na příslušná ustanovení § 2235 a násl. o. z. o nájmu bytu, dopadající na uzavřenou smlouvu o podnájmu s tím, že na danou věc (náležitosti výpovědi z podnájmu) se vztahuje rovněž ust. § 2288 odst. 3 o. z. (uvedení výpovědního důvodu) a ust. § 2286 odst. 2 o. z. (uvedení poučení o soudním přezkumu). Za přiléhavý považoval rovněž poukaz žalobce na rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 4249/2016 (neoprávněnost výpovědi i v případě její nicotnosti) s tím, že naléhavý právní zájem není zapotřebí prokazovat. Soud proto podané žalobě vyhověl, neboť výpověď z podnájmu je neoprávněná již proto, že neobsahuje žádný výpovědní důvod. V řízení úspěšnému žalobci pak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení.

5. Rozsudek napadla žalovaná odvoláním s tím, že soud I. stupně chybně posoudil oprávněnost výpovědi a nesprávně vyložil text podnájemní smlouvy. Pokud je zde uvedeno, že podnajímatel (žalovaná) je oprávněn nájemní smlouvy vypovědět z důvodů stanovených občanským zákoníkem, potom ten žádné důvody pro výpověď podnájmu ze strany podnájemce nestanoví a nelze tak dovodit, že ten může podnájem vypovědět jen z důvodů pro ukončení nájemního vztahu. Proto žalovaná navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, popř. změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.

6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku, když se ztotožnil se závěry soudu I. stupně. K argumentaci žalované v řízení před soudem I. stupně a k jejímu odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 pak při odvolacím jednání odkázal na obsah podané žaloby a tam uvedené důvody, pro které se dle jeho názoru ustanovení o nájmu bytu vztahují i na podnájem, což musí platit tím spíše u družstevního bydlení (byť žalovaná jako člen družstva má právo nájmu, fakticky má postavení pronajímatele). Proto byl oprávněn podat předmětnou žalobu o neoprávněnost výpovědi z podnájmu. Pro případ, že by měl prokazovat naléhavý právní zájem na podané žalobě, ten spočívá v řešení jeho bytové potřeby.

7. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, a to v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. při jednání dne 9. 11. 2023 v nepřítomnosti žalované, která se z účasti na jednání omluvila. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

8. Odvolací soud vychází z nezpochybněných skutkových závěrů soudu I. stupně, že žalovanou jako nájemcem a žalobcem jako podnájemcem byla dne 1. 1. 2016 uzavřena smlouva o podnájmu družstevního bytu [číslo] ve 2. patře domu [adresa] v [obec], obsahující v bodě 7 ujednání o zániku podnájmu bytu, a že dopisem ze dne 30. 9. 2022 dala žalovaná žalobci výpověď z podnájmu tohoto bytu bez uvedení jakéhokoliv důvodu, jakož i bez poučení o právu žalobce vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem. Pro rozhodnutí dané věci bylo podstatné, zda a popřípadě v jakém rozsahu dopadají na podnájem bytu ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu, včetně toho, zda i v případě podnájmu lze postupovat podle § 2290 o. z., podle kterého nájemce (bytu či domu) má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do 2 měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

9. Danou problematikou se zabýval již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1526/2019 (uveřejněném pod R 94/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), na který odkazovala žalovaná již v řízení před soudem I. stupně. Nejvyšší soud se zde vyjádřil jednak obecně k institutu podnájmu se závěrem, že právní úprava podnájmu jak v obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215, 2216 o. z.), tak i v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a domu (§ 2274 – 2278 o. z.) je úpravou poměrně kusou. Podstatou podnájmu, který bývá vymezován jako„ nájem nájemního práva“, je, že nájemce přenechává za úplatu pronajatou věc k užití třetí osobě a užívací právo ji může zřídit i na dobu nájmu věci. Podnájemní vztah se tedy vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, to znamená, že je na nájemním (hlavním) vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Zanikne-li nájemní vztah, zanikne i vztah podnájemní, a to bez zřetele k tomu, z jakého důvodu k zániku nájemního vztahu došlo, a bez zřetele k tomu, co si ohledně skončení podnájmu sjednali nájemce a podnájemce. Pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Je-li podnájemní vztah„ slabší“ než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce. Zároveň Nejvyšší soud, při posuzování žaloby na určení neplatnosti a neoprávněnosti výpovědi z podnájmu nebytových prostor, uvedl, že na tento podnájem se kromě § 2215 a 2216 o. z. použijí zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 a násl. o. z.), ovšem jen přiměřeně s přihlédnutím ke specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upraveny podnájemní smlouvou. Uzavřel přitom, že občanský zákoník neobsahuje zvláštní úpravu přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího k podnikání. Ust. § 2314 o. z. dává tuto možnost jen stranám nájemního vztahu (neujednaly-li si něco jiného), jde přitom o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, při níž žalobce nemusí prokazovat naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Smysl a účel úpravy ani povaha podnájemního práva nevyžaduje, aby se tento speciální institut a s tím spojené námitkové řízení vztahovalo i na podnájemní vztah, proto neshledal správným názor, že je možné analogicky aplikovat § 2314 o. z. (upravující právo vznést námitky proti výpovědi a žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi).

10. Shora podaný výklad týkající se jak obecně vymezení podnájemního vztahu, tak i zvláštního přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího k podnikání, je dle názoru odvolacího soudu aplikovatelný i na smluvní vztah z podnájmu bytu. Nelze tak přisvědčit názoru žalobce, že na právní poměr založený smlouvou o podnájmu bytu se vztahují (v plném rozsahu) ust. § 2235 a násl. o. z. o nájmu bytu, zejména ustanovení o ukončení podnájmu, neboť ustanovení o nájmu bytu se na podnájem použijí pouze přiměřeně s přihlédnutím ke specifikům podnájemního vztahu, přičemž je-li ten vztahem slabším než vztah nájemní, nemůže žalobce jakožto podnájemce požívat ani stejné právní ochrany jako nájemce v vztahu k pronajínateli. To plyne i z porovnání právní úpravy skončení nájmu bytu obsažené v § 2286 a násl. o. z., která stanoví taxativně důvody výpovědi nájmu bytu ze strany pronajímatele a povinné náležitosti takové výpovědi, s právem nájemce požádat o soudní přezkum oprávněnosti výpovědi, zatímco úprava podnájmu bytu obsažená v ust. § 2274 až 2278 o. z. stanovuje z hlediska skončení podnájmu pouze jeho skončení společně s nájmem. Na skončení podnájmu bytu výpovědí proto nelze dle názoru odvolacího soudu v plném rozsahu aplikovat zákonná ustanovení o výpovědi nájmu bytu, tedy ani ust. § 2290 o. z. o přezkumu oprávněnosti výpovědi soudem. Má-li přitom podnájemce za to, že výpověď daná mu nájemcem z podnájmu je neoprávněná, může tento svůj názor (obranu) uplatnit v případném řízení o žalobě na vyklizení bytu. I z tohoto pohledu není důvod rozšiřovat ochranu poskytovanou speciálním ustanovením § 2290 o. z. nájemci bytu i na podnájemce bytu.

11. Uvedené závěry dopadají dle odvolacího soudu i na podnájem družstevního bytu (posuzovaný v dané věci). Ten je upraven v ust. § 741 až 747 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění předpisů pozdějších, která obsahují pouze úpravu specifických práv člena bytového družstva (např. právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu či platby za užívání družstevního bytu), nicméně v dalším ust. § 741 odst. 1 o. z. odkazuje na ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu nebo nájem prostoru sloužícího k podnikání, popř. na ujednání stanov (ve vztahu k nim nebyla účastníky tvrzena žádná úprava otázek souvisejících s podnájmem, dopadajících na posouzení věci). To znamená, že podnájem družstevního bytu není zvláštním způsobem upraven (oproti podnájmu bytu), a proto i na v tomto řízení posuzovaný podnájem družstevního bytu plně dopadají shora uvedené závěry, tedy i závěr vylučující postup dle § 2290 o. z.

12. Pokud soud I. stupně na základě obsahu účastníky uzavřené smlouvy o podnájmu dovodil, že žalovaná jako nájemce mohla výpovědět podnájem pouze z důvodů stanovených občanským zákoníkem pro výpověď nájmu, neplyne z obsahu uzavřené smlouvy o podnájmu žádné ujednání smluvních stran o soudním přezkumu oprávněnosti takové výpovědi postupem dle § 2290 o. z. Navíc s ohledem na podaný výklad o specifičnosti takové žaloby, definované v hmotněprávním předpise, by dle názoru odvolacího soudu nebylo takové smluvní ujednání ani přípustné.

13. Zároveň odvolací soud uzavírá, že žalobce nemá na určení neoprávněnosti výpovědi z podnájmu bytu ani naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. Nejvyšší soud již v citovaném rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 uvedl, že žaloba o určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, a ani tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo. Jelikož posouzení oprávněnosti, resp. i žalobcem tvrzené nicotnosti výpovědi z podnájmu má povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení toho, zda podnájemní vztah mezi účastníky na základě smlouvy ze dne 1. 1. 2016 nadále trvá, není dán ani naléhavý právní zájem žalobce na určení neoprávněnosti výpovědi z podnájmu bytu dle § 80 o. s. ř.

14. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu žalobce o neoprávněnost výpovědi žalované z podnájmu bytu zamítl. S ohledem na shora uvedené důvody vedoucí k zamítnutí žaloby neměl odvolací soud důvod zabývat se v tomto řízení tím, zda výpověď z podnájmu bytu byla žalovanou dána oprávněně.

15. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná byla v řízení úspěšná, a proto jí podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Za řízení před soudem I. stupně jde o náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě z 1. 2. 2023 a účast na jednání soudu dne 15. 8. 2023) po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen AT), 3 režijní náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, cestovné k jednání soudu I. stupně na trase [obec] – [obec] a zpět v částce 825 Kč a náhrada za promeškaný čas za tuto cestu za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT. Za odvolací řízení jde o 1 úkon právní služby (podání odvolání) ve výši 1 500 Kč a jednu náhradu hotových výdajů 300 Kč. Pokud byl právním zástupcem žalované účtován další úkon za závěrečný návrh, jde dle obsahu spisu o podání ze dne 7. 11. 2023 obsahující pouze omluvu z jednání a odvolací návrh, který byl učiněn již v podaném odvolání; nejde proto o písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, ze které by náležela odměna (to samé platí i pro další podání právního zástupce s vyúčtováním nákladů řízení). Náklady právního zastoupení žalované tak činí celkem částku 8 425 Kč, ke které přistupuje náhrada 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši (po zaokrouhlení) 1 769 Kč. Společně se zaplaceným soudním poplatkem z odvolání v částce 2 000 Kč činí náklady řízení žalované celkem 12 194 Kč. Odvolací soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů uvedenou částku k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon. Tábor 16. listopadu 2023 Mgr. Pavel Přibyl předseda senátu