15 CO 59/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli: jméno příjmení , narozený dne 10. 10. 1938 posledně bytem adresa zemřelém dne 24. 7. 2021 s pořízením pro případ smrti za účasti: jméno příjmení , narozený dne 8. 9. 1966 bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa jméno příjmení , narozený dne 7. 12. 1974 bytem adresa titul . jméno příjmení , narozený dne 18. 11. 1982 bytem adresa , PSČ obec a číslo o odvolání pozůstalého syna jméno příjmení proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 17. ledna 2022 č.j. 131 D 229/2021-66

I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora citovaným usnesením určil soud I. stupně postupem dle § 180 z. ř. s. obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 523 202 Kč, výši pasiv pozůstalosti částkou 24 900 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 498 302 Kč (výrok I.), ve smyslu § 185 z. ř. s. potvrdil nabytí dědictví dědicům z pořízení pro případ smrti, bez výhrady soupisu tak, že pozůstalý syn [jméno] [příjmení] nabývá jednu ideální polovinu pozemku – parcely č. st. 185 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa] rodinný dům, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Počátky na [list vlastnictví], v obvyklé ceně 115 975 Kč, pozůstalý syn [jméno] [příjmení] nabývá jednu ideální polovinu pozemku – parcely č. st. 184, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa] rodinný dům, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov, v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Počátky na [list vlastnictví], v obvyklé ceně 366 500 Kč (výrok II.) a ve smyslu § 185 z. ř. s. schválil dohodu dědiců ze zákonné dědické posloupnosti v I. třídě, bez výhrady soupisu o rozdělení pozůstalosti, podle které pozůstalý syn [jméno] [příjmení] dále nabývá práva a povinnosti zůstavitele jako majitele vkladu na účtu u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] v obvyklé ceně zůstatku 20 758,01 Kč, práva a povinnosti zůstavitele jako majitele vkladu na Spoření [obec] spořitelny u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] v obvyklé ceně zůstatku 0,00 Kč, přívěsný vozík za osobní automobil [registrační značka] PEA 84 v obvyklé ceně dle dohody dědiců 2 000 Kč a pohledávku za [právnická osoba], přeplatek za elektřinu ve výši 7 969 Kč, pozůstalý syn [jméno] [příjmení] nabývá motocykl ČZ 125, [registrační značka] v obvyklé ceně 10 000 Kč, a pozůstalý syn [titul]. [jméno] [příjmení] nenabývá z pozůstalosti ničeho s tím, že dědicové uhradí společně a nerozdílně pasiva pozůstalosti, která tvoří pohřební výlohy ve výši 24 900 Kč, a potvrzuje nabytí dědictví dědicům ve smyslu této dohody (výrok III.). Dále rozhodl dle § 146 odst. 1 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Dědicům uložil, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatili notářce odměnu v celkové částce 13 245 Kč, a to pozůstalý syn [jméno] [příjmení] 10 056 Kč a pozůstalý syn [jméno] [příjmení] 3 189 Kč (výrok V.).

2. K důvodům svého rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že zůstavitel ve vlastnoručně psané formálně platné závěti ze dne 7. 3. 2006 odkázal svůj rodinný domek v [obec], [ulice] [adresa] včetně stavební parcely č.st. 184 synovi [jméno] [příjmení]. [příjmení] v obci [část obce] č.p. 24 na parcele č. st. 26 a zahrady [číslo] odkázal synovi [jméno] [příjmení]; tyto nemovité věci ovšem byly před úmrtím zůstavitele uvedenému synovi darovány. Garáž v [obec] č.e. 30 na parcele č. st. [číslo] a polovinu domku v [obec], [ulice] ulice 238, odkázal synovi [jméno] [příjmení]. O ostatním majetku závěť nepořídil. V I. třídě dědiců dle zákonné posloupnosti přicházeli v úvahu tři pozůstalí synové, a to rovným dílem. [příjmení] uznali závěť za pravou a platnou, dědilo se tedy podle závěti i podle zákona. Pakliže v dodatku k závěti ze dne 25. 1. 2009 zůstavitel doplnil, že pokud by syn [jméno] nepoužíval dům [adresa] k trvalému bydlení a prodával ho, žádá rozdělit získané peníze tak, že 50 % ze zisku bude mít on a po 25 % ze zisku budou mít synové [jméno] a [jméno], jedná se o nemožnou odkládací podmínku, která je ve smyslu § 1563 o. z. neplatná. [příjmení] dědictví neodmítli, neuplatnili výhradu soupisu ani u nich nebyl zjištěn důvod dědické nezpůsobilosti. Nabytí majetku uvedeného v závěti bylo proto závětním dědicům potvrzeno v souladu se závětí, o rozdělení části pozůstalosti neuvedené v závěti se dědicové vypořádali dohodou, která byla soudem schválena, neboť neodporuje zákonu.

3. Proti tomuto usnesení podal odvolání dědic [jméno] [příjmení]. Namítl, že soud I. stupně nepřihlédl k dodatku k závěti zůstavitele ze dne 7. 3. 2006, který sepsal dne 25. 1. 2009, v němž pro případ, že syn [jméno] nebude užívat dům [adresa] v [obec] k trvalému bydlení a prodá ho, aby získané peníze rozdělil podle tam uvedených podílů. V průběhu dědického řízení nikdo nezpochybnil platnost závěti ani dodatku a všichni uznali, že se jedná o vyjádření pravé a svobodné vůle otce. Notářka však k dodatku nepřihlížela a do odůvodnění svého usnesení uvedla, že se jedná o podmínku neplatnou. S tím ovšem nesouhlasí. Nejedná se o podmínku ve smyslu § 1563 o. z., ale o příkaz zůstavitele ve smyslu § 1569 a následujících o. z. Tento příkaz je zcela konkrétní, jednoznačný a nezpůsobuje žádné výkladové nejasnosti ohledně vůle zůstavitele. [adresa] v [obec] je od úmrtí otce prázdný, nikdo ho neužívá a jeho bratr [jméno] se vyjadřuje, že ho hodlá prodat. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a do výrokové části doplnil příkaz zůstavitele ohledně vyplacení finančních částek pro každého z dědiců v případě prodeje domu [adresa] v [obec].

4. Dědic [jméno] [příjmení] navrhl potvrzení napadeného usnesení. Zůstavitel se opakovaně vyjadřoval a projevoval jinou vůli, chtěl dodatek zrušit. To by měl dosvědčit mladší bratr, který také přislíbil sepsat darovací smlouvy na tatínkovi poloviny domů [adresa] a [adresa] odpovídající vůli v závěti. To ale do jeho nečekané hospitalizace a úmrtí nestihl zrealizovat. V souladu s tatínkovou vůlí zrušit dodatek se ani neuplatňovaly další jeho požadavky uvedené v posledním odstavci dodatku. Podmínka v dodatku navíc neřeší další situace, jak může s majetkem naložit. Je především v bratrově zájmu, aby dům co nejdříve prodal a on obdržel část zisku, jak mu předem přislíbil i přes zřejmou právní neplatnost dodatku.

5. Dědic [titul]. [jméno] [příjmení] uvedl, že jeho stanovisko k celé věci je nejednoznačné. Dodatky k závěti nalezli jak u matky, tak i u otce. Byli tím překvapeni, neboť když s oběma rodiči v dřívější době hovořili, pak on měl převzít chalupu v Prostým, která na něj byla převedena darovací smlouvou, bratr [jméno] měl získat objekt v [adresa] a [jméno] měl získat dědictví po otci představující podíl na domě [adresa] v [obec] a garáž. Když matka zemřela, otec se vyjadřoval tak, že začal zpochybňovat uvedený dodatek k závěti.

6. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se (na řízení podle tohoto zákona) občanský soudní řád.

7. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 28 z. ř. s. a přezkoumal napadené usnesení v celém rozsahu.

8. Podle § 21 z. ř. s. doplnil odvolací soud dokazování spisem Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 131 D 199/2020, ve kterém bylo vedeno pozůstalostní řízení po [jméno] [příjmení], manželce zůstavitele a matce pozůstalých. V něm bylo rozhodnuto o projednání dědictví na základě závěti, kterou zůstavitelka pořídila rovněž dne 7. 3. 2006 (č.l. 43 spisu), aniž byl předložen jakýkoli dodatek; dědilo se pak podle uvedené závěti a (ohledně ostatního majetku) podle zákona.

9. V rámci tohoto odvolacího řízení dědic [jméno] [příjmení] dodal, že oba dva bratry vyplatí z podílu, který mu připadl po matce, nicméně bratr [jméno] takovou výplatu nechce. Pokud jde o podíl po otci, tam otec projevil jinou vůli, proto je toho názoru, že by žádnou výplatu z podílu otce provádět neměl. Dědic [jméno] [příjmení] (odvolatel) uvedl, že zdravotní stav otce nebyl ani za života jejich matky dobrý, po smrti matky se zhoršoval. Otce navštěvoval, ten se ani v té době nezmínil, že by chtěl na dodatku něco měnit. Chce splnit přání rodičů, které je vyjádřeno v dodatku otce, který byl sepsán v době, kdy otec věděl, co dělá.

10. Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání pozůstalého syna [jméno] [příjmení] není důvodné.

11. Zůstavitel zemřel dne 24. 7. 2021 se zanecháním pořízení pro případ smrti (dále též závěť), dědické právo a vypořádání pozůstalosti se tak řídí právní úpravou účinnou ke dni jeho úmrtí, tedy zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákonem, účinným od 1. 1. 2014 (o. z.). Závěť ze dne 7. 3. 2006 a její dodatek ze dne 25. 1. 2009 (ve kterém zůstavitel uvádí, že pokud by syn [jméno] [příjmení] dům [číslo] nepoužíval k trvalému bydlení a prodával ho, žádá rozdělit získané peníze tak, že 50% zisku pro něho [jméno] [příjmení], 25% ze zisku pro [jméno] [příjmení] a 25% ze zisku pro [jméno] [příjmení]) učinil zůstavitel za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.). Ten sice v ust. § 478 stanovil, že jakékoli podmínky připojené k závěti nemají právní následky, ovšem přechodné ust. § 3070 k zákonu č. 89/2012 Sb. stanoví, že zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tento předpoklad je v dané věci splněn) a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Totéž platí o dovětku i o vedlejších doložkách v pořízení pro případ smrti, pokud jim právní předpisy účinné v době, kdy byly dovětek nebo pořízení pro případ smrti učiněny, odnímají právní následky, anebo je prohlašují za neplatné. To znamená, že dodatek k závěti ze dne 25. 1. 2009 a v něm projevenou vůli (představující do 31. 12. 2013 nepřípustnou podmínku připojenou k závěti ve smyslu § 478 obč. zák.) bylo třeba posoudit podle aktuální právní úpravy.

12. Okresní soud obsah dodatku závěti ze dne 25. 1. 2009 vyhodnotil jako nemožnou (a tudíž neplatnou) odkládací podmínku dle § 1563 odst. 2 o. z., podle kterého ustanovení závěti, kterým se někomu uděluje právo s nemožnou odkládací podmínkou, je neplatné. Podle § 548 odst. 2 věta první o. z. podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Dědic (odkazovník), který byl povolán s odkládací podmínkou, nabývá dědické právo (právo na odkaz) až ke dni, kdy dojde ke splnění podmínky, a tím pomine dědické právo předního dědice (odkazovníka). Je-li nemožné splnění odkládací podmínky, osoba povolaná k dědictví se dědicem vůbec nestane, dědické právo jí nevznikne (srovnej [příjmení], [příjmení] a kol., Občanský zákoník IV, Dědické právo § [číslo] – [číslo], komentář, 1. vydání, C.H.Beck, str. 238 a násl.)

13. S ohledem na podaný výklad je odvolací soud toho názoru, že dodatek k závěti ze dne 25. 1. 2009 odkládací podmínku (ve vztahu k povolání dědice), tedy ani nemožnou a tudíž dle § 1563 odst. 2 o. z. neplatnou, neobsahuje. Zůstavitel ve své závěti ze dne 7. 3. 2006 odkázal rodinný domek [adresa] v [obec] synovi [jméno] [příjmení] bez jakýchkoliv podmínek, na čemž ničeho nemění ani dodatek závěti, neboť ani ten ničím nepodmiňuje nabytí dědického práva tímto dědicem.

14. Dle názoru odvolacího soudu se v případě dodatku k závěti nejedná ani o příkaz zůstavitele dle ust. § 1569 o. z. (jak argumentuje odvolatel), podle kterého zůstaví-li zůstavitel někomu něco s připojením příkazu, posuzuje se příkaz jako rozvazovací podmínka, takže se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz proveden, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli (odst. 1). Za příkaz bývá označováno nařízení, kterým zůstavitel ukládá dědici nebo odkazovníkovi povinnost naložit se zanechaným majetkem či s jeho částí určitým způsobem, nebo aby něco vykonal či opomenul. Příkaz je třeba rozlišit od odkazu (§ 1594 a násl. o. z.). Odkaz je nařízení zůstavitele, aby povinný z dědictví někomu něco vydal. Odkaz tedy vždy sleduje úmysl zůstavitele poskytnout majetkový prospěch odkazovníkovi nebo pododkazovníkovi, kdy zůstavitel stanoví konkrétní povinnosti určité osobě (srovnej komentář shora, str. 256 a násl.).

15. Jelikož dodatek závěti neukládá dědici [jméno] [příjmení] žádnou povinnost, jakým způsobem má naložit se zanechaným majetkem, nejde o příkaz zůstavitele dle § 1569 o. z. Protože zůstavitel v dodatku závěti nařizuje dědici [jméno] [příjmení] vyplatit zisk (vyjádřený procentní hodnotou) z případného prodeje zděděného nemovitého majetku, a to konkrétním osobám, byl tímto způsobem zřízen zůstavitelem odkaz ve smyslu § 1594 odst. 1 o. z., podle kterého odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu.

16. Podle § 184 odst. 1 z. ř. s. soud vydá rozhodnutí o dědictví, bylo-li zjištěno dědické právo a pozůstalostní jmění, byla-li splněna zůstavitelova nařízení, nedošlo-li k nařízení likvidace pozůstalosti a bylo-li mu prokázáno, že byly splněny povinnosti vůči odkazovníkům, stanovené zákonem jako předpoklad pro potvrzení dědictví.

17. Podle § 1691 odst. 1 o. z. byly-li nařízeny odkazy, soud potvrdí dědictví až poté, co mu bude prokázáno, že a) odkazovníkům byly podány zprávy o odkazu, b) splatné odkazy osobám, které nejsou plně svéprávné, právnickým osobám veřejně prospěšným nebo zřízeným ve veřejném zájmu nebo odkazy učiněné za dobročinným a veřejně prospěšným účelem byly splněny a že splnění nesplatných odkazů bylo zajištěno, c) bylo zajištěno i splnění odkazů neznámým nebo nepřítomným osobám.

18. Soudní komisař potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna. Případný spor o to, zda byla splněna zůstavitelova nařízení, není sporem o dědické právo, neboť v takovém sporu nejde o dědické právo, ale o předběžnou otázku nutnou pro vydání usnesení o pozůstalosti. Ti, kteří nejsou účastníky pozůstalostního řízení, nejsou usnesením soudu o dědictví vázáni, proto pokud si myslí, že jejich práva nebyla v usnesení řádně vypořádána, mohou se jich domoci vůči dědicům žalobou ve sporném řízení. Obdobné se týká splnění povinnosti vůči odkazovníkům (§ [číslo], § 1624 o. z.), 19. Právo na odkaz mohou v daném případě nabýt odkazovníci (jde současně o dědice [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]) až po splnění zůstavitelem stanovených podmínek, tedy v případě neužívání domu [adresa] k trvalému bydlení [jméno] [příjmení] a jeho prodeje, což doposud nenastalo. K takovému odkazu tudíž při rozhodování o pozůstalosti není důvod přihlížet a nelze jej zahrnout ani do přezkoumávaného rozhodnutí o dědictví (jak odvolatel požadoval). Pro potvrzení dědictví ve smyslu § 1691 odst. 1 písm. a) o. z. postačuje, že v rámci pozůstalostního řízení bylo o tomto odkazu obsaženém v dodatku závěti informováno, tedy že jak osoba povinná z odkazu ([jméno] Kratochvíl), tak i oba odkazovníci ([jméno] Kratochvíl a [titul] [jméno] [příjmení]) o existenci odkazu vědí (viz i jejich vyjádření při odvolacím jednání). V případě, že v budoucnu nastane okolnost rozhodná pro splnění odkazu a právo odkazovníka nebude uspokojeno dobrovolně, může se odkazovník domáhat svých práv žalobou v občanskoprávním soudním řízení.

20. Jelikož jiné odvolací námitky uplatněny nebyly, odvolací soud, byť s poněkud odlišným odůvodněním, napadené usnesení soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

21. Podle § 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení tak, že na tyto nemá právo žádný z účastníků, když okolnosti tohoto případu jiný postup neodůvodňují.