15 CO 59/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli: jméno příjmení, narozený dne 10. 10. 1938 posledně bytem adresa zemřelém dne 24. 7. 2021 s pořízením pro případ smrti za účasti: jméno příjmení, narozený dne 8. 9. 1966 bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa jméno příjmení, narozený dne 7. 12. 1974 bytem adresa titul. jméno příjmení, narozený dne 18. 11. 1982 bytem adresa, PSČ obec a číslo o odvolání pozůstalého syna jméno příjmení proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 17. ledna 2022 č.j. 131 D 229/2021-66

I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora citovaným usnesením určil soud I. stupně postupem dle § 180 z. ř. s. obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 523 202 Kč, výši pasiv pozůstalosti částkou 24 900 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 498 302 Kč (výrok I.), ve smyslu § 185 z. ř. s. potvrdil nabytí dědictví dědicům z pořízení pro případ smrti, bez výhrady soupisu tak, že pozůstalý syn jméno příjmení nabývá jednu ideální polovinu pozemku – parcely č. st. 185 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba adresa rodinný dům, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Počátky na list vlastnictví, v obvyklé ceně 115 975 Kč, pozůstalý syn jméno příjmení nabývá jednu ideální polovinu pozemku – parcely č. st. 184, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba adresa rodinný dům, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov, v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Počátky na list vlastnictví, v obvyklé ceně 366 500 Kč (výrok II.) a ve smyslu § 185 z. ř. s. schválil dohodu dědiců ze zákonné dědické posloupnosti v I. třídě, bez výhrady soupisu o rozdělení pozůstalosti, podle které pozůstalý syn jméno příjmení dále nabývá práva a povinnosti zůstavitele jako majitele vkladu na účtu u právnická osoba, č. ú. bankovní účet v obvyklé ceně zůstatku 20 758,01 Kč, práva a povinnosti zůstavitele jako majitele vkladu na Spoření obec spořitelny u právnická osoba, č. ú. bankovní účet v obvyklé ceně zůstatku 0,00 Kč, přívěsný vozík za osobní automobil registrační značka PEA 84 v obvyklé ceně dle dohody dědiců 2 000 Kč a pohledávku za právnická osoba, přeplatek za elektřinu ve výši 7 969 Kč, pozůstalý syn jméno příjmení nabývá motocykl ČZ 125, registrační značka v obvyklé ceně 10 000 Kč, a pozůstalý syn titul. jméno příjmení nenabývá z pozůstalosti ničeho s tím, že dědicové uhradí společně a nerozdílně pasiva pozůstalosti, která tvoří pohřební výlohy ve výši 24 900 Kč, a potvrzuje nabytí dědictví dědicům ve smyslu této dohody (výrok III.). Dále rozhodl dle § 146 odst. 1 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Dědicům uložil, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatili notářce odměnu v celkové částce 13 245 Kč, a to pozůstalý syn jméno příjmení 10 056 Kč a pozůstalý syn jméno příjmení 3 189 Kč (výrok V.).

2. K důvodům svého rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že zůstavitel ve vlastnoručně psané formálně platné závěti ze dne 7. 3. 2006 odkázal svůj rodinný domek v obec, ulice adresa včetně stavební parcely č.st. 184 synovi jméno příjmení. příjmení v obci část obce č.p. 24 na parcele č. st. 26 a zahrady číslo odkázal synovi jméno příjmení; tyto nemovité věci ovšem byly před úmrtím zůstavitele uvedenému synovi darovány. Garáž v obec č.e. 30 na parcele č. st. číslo a polovinu domku v obec, ulice ulice 238, odkázal synovi jméno příjmení. O ostatním majetku závěť nepořídil. V I. třídě dědiců dle zákonné posloupnosti přicházeli v úvahu tři pozůstalí synové, a to rovným dílem. příjmení uznali závěť za pravou a platnou, dědilo se tedy podle závěti i podle zákona. Pakliže v dodatku k závěti ze dne 25. 1. 2009 zůstavitel doplnil, že pokud by syn jméno nepoužíval dům adresa k trvalému bydlení a prodával ho, žádá rozdělit získané peníze tak, že 50 % ze zisku bude mít on a po 25 % ze zisku budou mít synové jméno a jméno, jedná se o nemožnou odkládací podmínku, která je ve smyslu § 1563 o. z. neplatná. příjmení dědictví neodmítli, neuplatnili výhradu soupisu ani u nich nebyl zjištěn důvod dědické nezpůsobilosti. Nabytí majetku uvedeného v závěti bylo proto závětním dědicům potvrzeno v souladu se závětí, o rozdělení části pozůstalosti neuvedené v závěti se dědicové vypořádali dohodou, která byla soudem schválena, neboť neodporuje zákonu.

3. Proti tomuto usnesení podal odvolání dědic jméno příjmení. Namítl, že soud I. stupně nepřihlédl k dodatku k závěti zůstavitele ze dne 7. 3. 2006, který sepsal dne 25. 1. 2009, v němž pro případ, že syn jméno nebude užívat dům adresa v obec k trvalému bydlení a prodá ho, aby získané peníze rozdělil podle tam uvedených podílů. V průběhu dědického řízení nikdo nezpochybnil platnost závěti ani dodatku a všichni uznali, že se jedná o vyjádření pravé a svobodné vůle otce. Notářka však k dodatku nepřihlížela a do odůvodnění svého usnesení uvedla, že se jedná o podmínku neplatnou. S tím ovšem nesouhlasí. Nejedná se o podmínku ve smyslu § 1563 o. z., ale o příkaz zůstavitele ve smyslu § 1569 a následujících o. z. Tento příkaz je zcela konkrétní, jednoznačný a nezpůsobuje žádné výkladové nejasnosti ohledně vůle zůstavitele. adresa v obec je od úmrtí otce prázdný, nikdo ho neužívá a jeho bratr jméno se vyjadřuje, že ho hodlá prodat. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a do výrokové části doplnil příkaz zůstavitele ohledně vyplacení finančních částek pro každého z dědiců v případě prodeje domu adresa v obec.

4. Dědic jméno příjmení navrhl potvrzení napadeného usnesení. Zůstavitel se opakovaně vyjadřoval a projevoval jinou vůli, chtěl dodatek zrušit. To by měl dosvědčit mladší bratr, který také přislíbil sepsat darovací smlouvy na tatínkovi poloviny domů adresa a adresa odpovídající vůli v závěti. To ale do jeho nečekané hospitalizace a úmrtí nestihl zrealizovat. V souladu s tatínkovou vůlí zrušit dodatek se ani neuplatňovaly další jeho požadavky uvedené v posledním odstavci dodatku. Podmínka v dodatku navíc neřeší další situace, jak může s majetkem naložit. Je především v bratrově zájmu, aby dům co nejdříve prodal a on obdržel část zisku, jak mu předem přislíbil i přes zřejmou právní neplatnost dodatku.

5. Dědic titul. jméno příjmení uvedl, že jeho stanovisko k celé věci je nejednoznačné. Dodatky k závěti nalezli jak u matky, tak i u otce. Byli tím překvapeni, neboť když s oběma rodiči v dřívější době hovořili, pak on měl převzít chalupu v Prostým, která na něj byla převedena darovací smlouvou, bratr jméno měl získat objekt v adresa a jméno měl získat dědictví po otci představující podíl na domě adresa v obec a garáž. Když matka zemřela, otec se vyjadřoval tak, že začal zpochybňovat uvedený dodatek k závěti.

6. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se (na řízení podle tohoto zákona) občanský soudní řád.

7. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 28 z. ř. s. a přezkoumal napadené usnesení v celém rozsahu.

8. Podle § 21 z. ř. s. doplnil odvolací soud dokazování spisem Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 131 D 199/2020, ve kterém bylo vedeno pozůstalostní řízení po jméno příjmení, manželce zůstavitele a matce pozůstalých. V něm bylo rozhodnuto o projednání dědictví na základě závěti, kterou zůstavitelka pořídila rovněž dne 7. 3. 2006 (č.l. 43 spisu), aniž byl předložen jakýkoli dodatek; dědilo se pak podle uvedené závěti a (ohledně ostatního majetku) podle zákona.

9. V rámci tohoto odvolacího řízení dědic jméno příjmení dodal, že oba dva bratry vyplatí z podílu, který mu připadl po matce, nicméně bratr jméno takovou výplatu nechce. Pokud jde o podíl po otci, tam otec projevil jinou vůli, proto je toho názoru, že by žádnou výplatu z podílu otce provádět neměl. Dědic jméno příjmení (odvolatel) uvedl, že zdravotní stav otce nebyl ani za života jejich matky dobrý, po smrti matky se zhoršoval. Otce navštěvoval, ten se ani v té době nezmínil, že by chtěl na dodatku něco měnit. Chce splnit přání rodičů, které je vyjádřeno v dodatku otce, který byl sepsán v době, kdy otec věděl, co dělá.

10. Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání pozůstalého syna jméno příjmení není důvodné.

11. Zůstavitel zemřel dne 24. 7. 2021 se zanecháním pořízení pro případ smrti (dále též závěť), dědické právo a vypořádání pozůstalosti se tak řídí právní úpravou účinnou ke dni jeho úmrtí, tedy zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákonem, účinným od 1. 1. 2014 (o. z.). Závěť ze dne 7. 3. 2006 a její dodatek ze dne 25. 1. 2009 (ve kterém zůstavitel uvádí, že pokud by syn jméno příjmení dům číslo nepoužíval k trvalému bydlení a prodával ho, žádá rozdělit získané peníze tak, že 50% zisku pro něho jméno příjmení, 25% ze zisku pro jméno příjmení a 25% ze zisku pro jméno příjmení) učinil zůstavitel za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.). Ten sice v ust. § 478 stanovil, že jakékoli podmínky připojené k závěti nemají právní následky, ovšem přechodné ust. § 3070 k zákonu č. 89/2012 Sb. stanoví, že zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tento předpoklad je v dané věci splněn) a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Totéž platí o dovětku i o vedlejších doložkách v pořízení pro případ smrti, pokud jim právní předpisy účinné v době, kdy byly dovětek nebo pořízení pro případ smrti učiněny, odnímají právní následky, anebo je prohlašují za neplatné. To znamená, že dodatek k závěti ze dne 25. 1. 2009 a v něm projevenou vůli (představující do 31. 12. 2013 nepřípustnou podmínku připojenou k závěti ve smyslu § 478 obč. zák.) bylo třeba posoudit podle aktuální právní úpravy.

12. Okresní soud obsah dodatku závěti ze dne 25. 1. 2009 vyhodnotil jako nemožnou (a tudíž neplatnou) odkládací podmínku dle § 1563 odst. 2 o. z., podle kterého ustanovení závěti, kterým se někomu uděluje právo s nemožnou odkládací podmínkou, je neplatné. Podle § 548 odst. 2 věta první o. z. podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Dědic (odkazovník), který byl povolán s odkládací podmínkou, nabývá dědické právo (právo na odkaz) až ke dni, kdy dojde ke splnění podmínky, a tím pomine dědické právo předního dědice (odkazovníka). Je-li nemožné splnění odkládací podmínky, osoba povolaná k dědictví se dědicem vůbec nestane, dědické právo jí nevznikne (srovnej příjmení, příjmení a kol., Občanský zákoník IV, Dědické právo § číslo – číslo, komentář, 1. vydání, C.H.Beck, str. 238 a násl.)

13. S ohledem na podaný výklad je odvolací soud toho názoru, že dodatek k závěti ze dne 25. 1. 2009 odkládací podmínku (ve vztahu k povolání dědice), tedy ani nemožnou a tudíž dle § 1563 odst. 2 o. z. neplatnou, neobsahuje. Zůstavitel ve své závěti ze dne 7. 3. 2006 odkázal rodinný domek adresa v obec synovi jméno příjmení bez jakýchkoliv podmínek, na čemž ničeho nemění ani dodatek závěti, neboť ani ten ničím nepodmiňuje nabytí dědického práva tímto dědicem.

14. Dle názoru odvolacího soudu se v případě dodatku k závěti nejedná ani o příkaz zůstavitele dle ust. § 1569 o. z. (jak argumentuje odvolatel), podle kterého zůstaví-li zůstavitel někomu něco s připojením příkazu, posuzuje se příkaz jako rozvazovací podmínka, takže se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz proveden, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli (odst. 1). Za příkaz bývá označováno nařízení, kterým zůstavitel ukládá dědici nebo odkazovníkovi povinnost naložit se zanechaným majetkem či s jeho částí určitým způsobem, nebo aby něco vykonal či opomenul. Příkaz je třeba rozlišit od odkazu (§ 1594 a násl. o. z.). Odkaz je nařízení zůstavitele, aby povinný z dědictví někomu něco vydal. Odkaz tedy vždy sleduje úmysl zůstavitele poskytnout majetkový prospěch odkazovníkovi nebo pododkazovníkovi, kdy zůstavitel stanoví konkrétní povinnosti určité osobě (srovnej komentář shora, str. 256 a násl.).

15. Jelikož dodatek závěti neukládá dědici jméno příjmení žádnou povinnost, jakým způsobem má naložit se zanechaným majetkem, nejde o příkaz zůstavitele dle § 1569 o. z. Protože zůstavitel v dodatku závěti nařizuje dědici jméno příjmení vyplatit zisk (vyjádřený procentní hodnotou) z případného prodeje zděděného nemovitého majetku, a to konkrétním osobám, byl tímto způsobem zřízen zůstavitelem odkaz ve smyslu § 1594 odst. 1 o. z., podle kterého odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu.

16. Podle § 184 odst. 1 z. ř. s. soud vydá rozhodnutí o dědictví, bylo-li zjištěno dědické právo a pozůstalostní jmění, byla-li splněna zůstavitelova nařízení, nedošlo-li k nařízení likvidace pozůstalosti a bylo-li mu prokázáno, že byly splněny povinnosti vůči odkazovníkům, stanovené zákonem jako předpoklad pro potvrzení dědictví.

17. Podle § 1691 odst. 1 o. z. byly-li nařízeny odkazy, soud potvrdí dědictví až poté, co mu bude prokázáno, že a) odkazovníkům byly podány zprávy o odkazu, b) splatné odkazy osobám, které nejsou plně svéprávné, právnickým osobám veřejně prospěšným nebo zřízeným ve veřejném zájmu nebo odkazy učiněné za dobročinným a veřejně prospěšným účelem byly splněny a že splnění nesplatných odkazů bylo zajištěno, c) bylo zajištěno i splnění odkazů neznámým nebo nepřítomným osobám.

18. Soudní komisař potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna. Případný spor o to, zda byla splněna zůstavitelova nařízení, není sporem o dědické právo, neboť v takovém sporu nejde o dědické právo, ale o předběžnou otázku nutnou pro vydání usnesení o pozůstalosti. Ti, kteří nejsou účastníky pozůstalostního řízení, nejsou usnesením soudu o dědictví vázáni, proto pokud si myslí, že jejich práva nebyla v usnesení řádně vypořádána, mohou se jich domoci vůči dědicům žalobou ve sporném řízení. Obdobné se týká splnění povinnosti vůči odkazovníkům (§ číslo, § 1624 o. z.), 19. Právo na odkaz mohou v daném případě nabýt odkazovníci (jde současně o dědice jméno příjmení a titul. jméno příjmení) až po splnění zůstavitelem stanovených podmínek, tedy v případě neužívání domu adresa k trvalému bydlení jméno příjmení a jeho prodeje, což doposud nenastalo. K takovému odkazu tudíž při rozhodování o pozůstalosti není důvod přihlížet a nelze jej zahrnout ani do přezkoumávaného rozhodnutí o dědictví (jak odvolatel požadoval). Pro potvrzení dědictví ve smyslu § 1691 odst. 1 písm. a) o. z. postačuje, že v rámci pozůstalostního řízení bylo o tomto odkazu obsaženém v dodatku závěti informováno, tedy že jak osoba povinná z odkazu (jméno Kratochvíl), tak i oba odkazovníci (jméno Kratochvíl a titul jméno příjmení) o existenci odkazu vědí (viz i jejich vyjádření při odvolacím jednání). V případě, že v budoucnu nastane okolnost rozhodná pro splnění odkazu a právo odkazovníka nebude uspokojeno dobrovolně, může se odkazovník domáhat svých práv žalobou v občanskoprávním soudním řízení.

20. Jelikož jiné odvolací námitky uplatněny nebyly, odvolací soud, byť s poněkud odlišným odůvodněním, napadené usnesení soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

21. Podle § 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení tak, že na tyto nemá právo žádný z účastníků, když okolnosti tohoto případu jiný postup neodůvodňují. Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o rozhodnutí, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou účastníci podat do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.