15 Co 87/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce /I, Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vrácení daru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 5. prosince 2024, č. j. 2 C 219/2024-37

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba, aby bylo určeno, že odstoupení žalobce od darovací smlouvy ze dne 29. 12. 2015 je po právu, a že žalovaná je povinna u , právnická osoba, , Anonymizováno, , adresa, , strpět vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí, podle kterého bude jako vlastník jedné poloviny nemovitostí – dosud zapsaných na žalovanou - tj. pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je jiná stavba č. p. , Anonymizováno, , a pozemků p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, a p. č. , hodnota, , vše v obci a katastrálním území , adresa, , zapsán žalobce, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 13 189 Kč k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal rozhodnutí, že dárce má právo na vrácení daru podle § 2072 o. z. a že obdarovaná je povinna vrátit dar dárci 1/2 pozemku st. , Anonymizováno, , jehož součástí je jiná stavba č. p. , Anonymizováno, , 1/2 pozemku p. č. , Anonymizováno, , 1/2 pozemku p. č. , Anonymizováno, , 1/2 pozemku p. č. , Anonymizováno, a 1/2 pozemku p. č. , hodnota, , vše v obci a katastrálním území , adresa, (odst. I. a II.). Žalobci pak uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 6 534 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (odst. III.).

2. Žalobce v žalobě podané dne 23. 7. 2024 tvrdil, že účastníci byli od 13. 6. 2015 manželé a žalobce za trvání manželství na základě darovací smlouvy ze dne 29. 12. 2015 daroval žalované 1/2 shora specifikovaných nemovitých věcí. Za trvání manželství podala žalovaná na žalobce trestní oznámení, ve kterém jej obvinila z napadení a nebezpečného vyhrožování, ke kterému mělo dojít dne 30. 6. 2023 v „Rodinné kavárně“ ve , adresa, . Policií ČR byla věc předána Komisi pro projednání přestupků při MěÚ , adresa, , která usnesením ze dne 28. 2. 2024 řízení zastavila. Následně žalobce svým dopisem ze dne 17. 4. 2024 žalované sdělil, že odvolává dar nemovitostí pro nevděk a požádal žalovanou o vrácení daru, která to odmítla. Dle názoru žalobce žalovaná svým lživým a nepravdivým udáním porušila dobré mravy takovým způsobem, že to odůvodňuje vrácení daru.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a trvala na tom, že žalobce se vůči ní dne 30. 6. 2023 dopustil agresivního jednání.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování specifikovanými listinnými důkazy konstatoval, že v platném odvolání daru musí být uvedeno, v čem konkrétně dárce nevděk obdarovaného spatřuje. V dopise nazvaném Odvolání daru pro nevděk ze dne 17. 4. 2024 tyto konkrétní důvody žalobcem uvedeny nejsou, a proto jej nelze považovat za dostatečně určité. Zároveň soud I. stupně konstatoval, že nemohl vyhovět ani jednomu ze žalobních požadavků žalobce, neboť na obecném určení práva žalobce na vrácení daru podle § 2072 o. z. není ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem, přičemž ani jedním z formulovaných žalobních výroků nemůže žalobce dosáhnout změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí tak, aby byl uveden jako výlučný vlastník. Pokud se jedná o „vrácení“ darované nemovitosti, je nezbytné formulovat výrok žaloby tak, že má být určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí s tím, že jako předběžnou otázku si soud posoudí, zda došlo k platnému odvolání daru. Jelikož hmotněprávní poučení ve vztahu k tomu, čeho a jak se má žalobce domáhat, přesahuje procesní poučovací povinnost soudů, byla žaloba zamítnuta. Úspěšné žalované pak soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení za specifikované náklady právního zastoupení v částce 6 534 Kč.

5. Rozsudek napadl žalobce odvoláním, ve kterém soudu I. stupně vytýká neúplné skutkové zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Přisvědčuje soudu I. stupně, že dopis ze dne 17. 4. 2024 nespecifikuje konkrétním způsobem projevený nevděk, nicméně mezi účastníky bylo v té době toto nepochybné. Navíc v žalobě je tento nevděk konkretizován a z tohoto výslovně uvedeného důvodu je požadováno vrácení daru. Za odstoupení od daru lze ve smyslu § 2072 o. z. pokládat i samotné podání žaloby, v níž se toto požaduje. Pokud jde o problematiku žalobního petitu, podle § 79 odst. 1 o. s. ř. musí být ze žaloby patrno, čeho se žalobce domáhá. To neznamená, že v žalobě musí být uvedeno přesné znění výroku rozsudku. Žalobce má za to, že jím uvedený petit požadavku zákona vyhovuje, o čemž svědčí i odůvodnění rozsudku, neboť soudu bylo zřejmé, čeho se domáhá. Měl-li soud za to, že petit nesplňuje požadavky zákona, měl žalobce podle § 43 odst. 1 o. s. ř. poučit a poskytnout mu lhůtu k opravě nebo doplnění žaloby. Nicméně z procesní opatrnosti žalobce navrhl znění petitu tak, aby bylo určeno, že odstoupení žalobce od darovací smlouvy ze dne 29. 12. 2015 je po právu a že žalovaná je povinna u , právnická osoba, , Anonymizováno, , adresa, , strpět vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí, podle kterého bude jako vlastník 1/2 nemovitostí – dosud zapsaných na žalovanou – tj. pozemku st. , Anonymizováno, , jehož součástí je jiná stavba č. p. , Anonymizováno, , a pozemků p. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vše v obci a k. ú. , adresa, , zapsán žalobce. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná s odvoláním žalobce nesouhlasila. Uvedla, že žalobce musí dát žalovanému jednoznačně a prokazatelně najevo, z jakého důvodu se vrácení daru domáhá. Přitom nemůže požadovat pouhé určení, že odstoupení od smlouvy je důvodné a následně chtít, aby žalovaná učinila u katastrálního úřadu příslušné zápisy ve prospěch žalobce. Byť souhlasí s tím, že konkretizace důvodů pro vrácení daru se může stát samotnou žalobou, žalobní petit musí obsahovat požadavek na určení, že vrácený dar je ve vlastnictví žalobce. Jelikož tedy žalobce nesprávně formuloval žalobu, žalovaná navrhla potvrzení rozsudku v plném rozsahu.

7. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu.

8. Odvolací soud posoudil obsah odvolání žalobce současně jako návrh na změnu žaloby a usnesením ze dne 17. 3. 2025, č. j. 15 Co 87/2025-51, dle § 95 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř., tuto změnu žaloby, spočívající ve změně žalobního návrhu, připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. K tomu odvolací soud dodává, že při rozhodování o připuštění či nepřipuštění změny návrhu se nezkoumá jeho věcná stránka, neboť takové posouzení je vyhrazeno až konečnému rozhodnutí ve věci, přičemž je na žalobci, který disponuje předmětem řízení, čeho se bude domáhat.

9. Po projednání odvolání žalobce při jednání dne 8. 4. 2025 dospěl odvolací soud k závěru, že ani změněnému žalobnímu návrhu žalobce nelze vyhovět, a to ze stejných důvodů, pro které přistoupil k zamítnutí původních žalobních požadavků již soud I. stupně.

10. Z obsahu žaloby podané žalobcem a reprodukované v bodě 2. odůvodnění tohoto rozsudku je zřejmé, že žalobce se domáhá vůči žalované vrácení daru pro nevděk podle § 2072 o. z., když dar poskytl žalované na základě darovací smlouvy ze dne 29. 12. 2015. S ohledem na datum uzavření této darovací smlouvy soud I. stupně správně postupoval dle § 2072 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.).

11. Odborná literatura i ustálená soudní praxe jsou zajedno v tom, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnického práva dárce k věci, dojde na základě 2 právních skutečností, a to hrubého (nyní zjevného) porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu (nyní právního jednání) dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení (odvolání) daru. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vyjadřujících se k aplikaci § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, vysvětlil – a tyto závěry jsou aplikovatelné i v poměrech úpravy § 2072 o. z. – že v řízení o určení vlastnictví ke dříve darované věci, které je důsledkem naplnění dispozice této právní normy, soud svým rozhodnutím pouze deklaruje vznik a zánik práv a povinností dárce a obdarovaného ke dni doručení kvalifikované výzvy. K platnosti právního úkonu (jednání) dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Důvody pro odvolání daru lze precizovat v žalobě nebo v řízení před soudem (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1147/2024).

12. V daném případě odvolání daru žalobcem v jeho dopise ze dne 17. 4. 2024 žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující vrácení daru neobsahovalo a lze tak přisvědčit soudu I. stupně, že jej nelze považovat za určité právní jednání, které tedy nemohlo vyvolat ani předpokládané následky ve smyslu § 2072 o. z. Nicméně v této otázce lze přisvědčit odvolání žalobce, že důvody odvolání daru byly konkretizovány v jím podané žalobě dne 23. 7. 2024 (za důvod pro vrácení daru žalobce označil lživé a nepravdivé udání žalované ohledně událostí ze dne 30. 6. 2023), ze které jednoznačně rovněž vyplývá požadavek žalobce na vrácení daru (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. 33 Cdo 224/2023, který posuzoval obdobnou skutkovou situaci).

13. Nicméně v dané věci nebylo třeba, aby se soudy zabývaly věcnou důvodností odvolání daru žalobcem obsaženým v podané žalobě, neboť jak původní žalobní požadavky, tak i žalobní požadavky uplatněné v rámci odvolání, jsou věcně nesprávné. I ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1147/2024 plyne, že důsledkem naplnění dispozice právní normy § 2072 o. z. (odvolání daru pro nevděk) je v procesní rovině řízení o určení vlastnictví ke dříve darované věci, kde soud svým rozhodnutím deklaruje vznik a zánik práv a povinností dárce a obdarovaného ke dni doručení kvalifikované výzvy (odvolání daru). Jak již správně uvedl soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku, žalobní návrh (petit) bylo třeba formulovat tak, že má být určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí, neboť pouze na základě takového rozsudku lze provést změnu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí (dle zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, v platném znění). Soud I. stupně rovněž správně uvedl, že pouze jako předběžnou otázku si soud posoudí, zda došlo k platnému a důvodnému odvolání daru. Pokud se tedy žalobce na základě připuštěné změny žalobního návrhu domáhá určení, že odstoupení od darovací smlouvy ze dne 29. 12. 2015 je po právu, nemá na takovém určení práva ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem. Uvedl-li žalobce při odvolacím jednání na výzvu odvolacího soudu k odůvodnění naléhavého právního zájmu na takovém určení, že žalovaná porušila dobré mravy a žalobce se tak domáhá vrácení daru a obnovení svého vlastnického práva tak, jak tomu bylo před darováním, nezakládá ani takové zdůvodnění ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavost právního zájmu na požadovaném určení. Druhý žalobní požadavek ohledně povinnosti žalované strpět vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce neodpovídá ve smyslu podaného výkladu žalobě na vrácení daru podle § 2072 o. z., přičemž ani na základě takového výroku rozhodnutí by žalobce nedosáhl požadované změny zápisu v katastru nemovitostí.

14. Žalobce v odvolání správně uvádí, že dle § 79 odst. 1 o. s. ř. musí být ze žaloby patrno, čeho se žalobce domáhá. Je rovněž pravdou, že soud není povinen převzít doslovně navrhovaný žalobní petit do výroku svého rozhodnutí, nicméně nemůže sám měnit smysl a obsah toho, co žalobce požaduje. Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný (tak tomu bylo v daném případě jak ohledně žalobního petitu uplatněného původní žalobou, tak i žalobního petitu změněného v odvolacím řízení), není důvodem k postupu podle § 5 o. s. ř. (poskytnutí poučení účastníkům o jejich procesních právech a povinnostech) okolnost, že žalobě nelze vyhovět proto, že nemá oporu v hmotném právu. Takové poučení by totiž bylo v rozporu s ústavně zakotveným principem rovnosti účastníků řízení, neboť soud by poskytl účastníku na úkor druhé strany sporu nikoliv poučení o procesních vadách žaloby, nýbrž poučení o důvodech, pro které jí nelze vyhovět (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 344/96). Proto nelze přisvědčit ani odvolací námitce žalobce, že soud I. stupně měl žalobce poučit dle § 43 odst. 1 o. s. ř. a poskytnout mu lhůtu k opravě nebo doplnění žaloby (konkrétně žalobního návrhu), neboť pro takový postup nebyl ve smyslu shora uvedeného žádný důvod; ze stejných důvodů neměl ani odvolací soud povinnost poučovat žalobce o správnosti znění žalobního petitu změněného v podaném odvolání.

15. S ohledem na odvolacím soudem připuštěnou změnu žalobního návrhu a nutnost rozhodnout o takto změněné žalobě, odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně a rovněž změněnou žalobu žalobce ze shora uvedených důvodů jako nedůvodnou zamítl.

16. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná v řízení uspěla a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů celého řízení. Za řízení před soudem I. stupně jde o částku 6 534 Kč vyčíslenou soudem I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku a představující náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření z 11. 9. 2024 a účast na jednání soudu I. stupně) po 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, 3 režijní náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky a náhradu 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 1 134 Kč. Za odvolací řízení se jedná o náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalobce a účast na jednání odvolacího soudu) po 2 300 Kč dle § 7 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (byť předmětem odvolacího řízení byly 2 nároky uplatněné žalobcem, právní zástupce žalované požadoval náhradu pouze za jeden předmět řízení), 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhradu 21 % DPH v částce 1 155 Kč, tedy za odvolací řízení 6 655 Kč. Odvolací soud proto žalobci uložil povinnost nahradit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů celkem částku 13 189 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).