Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

15 Co 9/2025

č. j. 15 Co 9/2025-290

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-02-25 · POTVRZENI · ECLI:CZ:KSCB:2025:15.Co.9.2025.1

  1. OS Tábor 4 C 154/2022-257
  2. KS Č. Budějovice 15 Co 9/2025-290

Citované zákony (0)

Žádné explicitní citace zákonů v textu.

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 9. 2024, č. j. 4 C 154/2022-257

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Odvolací řízení o odvolání žalované se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně z věcí patřících do společného jmění manželů přikázal do vlastnictví žalované zůstatek na účtu vedený u , Anonymizováno, číslo účtu: , č. účtu, ve výši 66 435,39 Kč, tedy finanční prostředky v celkové výši 66 435,39 Kč, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 12 078,60 Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobce se domáhal vypořádání SJM s odůvodněním, že účastníci byli manželé od 26. 8. 1988 do 7. 5. 2022 a za trvání manželství nabyli do společného jmění majetek, o jehož vypořádání se nebyli schopni zcela dohodnout. Předmětem vypořádání učinil pouze peněžní prostředky na účtech účastníků a částky, které byly z účtu žalované tzv. odkloněny. Dále prohlásil, že předmětem vypořádání nejsou peněžní prostředky, které pocházejí z prodeje parcel ve výlučném vlastnictví žalované, a že mu na vypořádání podílu žalovaná již zaplatila částku 30 000 Kč. Žalovaná poukázala na to, že došlo ke zúžení SJM a že vyšší finanční obnosy na účtech mají původ v jejím výlučném majetku a žalobce na ně nemá nárok. Navrhla pouze vypořádání finančních zůstatků, které měl k právní moci rozvodu na svých účtech žalobce.

3. Soud I. stupně ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 25. 8. 2024, č. j. 4 C 154/2022-172, jímž z věcí patřících do společného jmění manželů přikázal do vlastnictví žalobce zůstatky na bankovních účtech vedených u , Anonymizováno, č. , č. účtu, ve výši 123 383,39 Kč, č. , č. účtu, ve výši 69 368,61 Kč a u , právnická osoba, . č. , č. účtu, ve výši 37 106,72 Kč, tedy finanční prostředky ve výši 229 858,72 Kč, do vlastnictví žalované zůstatek na účtu vedený u , Anonymizováno, č. , č. účtu, ve výši 66 435,39 Kč, a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání podílu částku 108 772 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalobce byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 19. 12. 2023, č. j. 15 Co 283/2023-192 zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že pokud žalobce v odvolání namítal, že na účtech, které jsou vedeny na jeho jméno, jsou jeho výlučné prostředky, vyplynulo z provedeného dokazování a obsahu spisu, že toto tvrzení učinil pouze u účtu č. , č. účtu, , což soud I. stupně pominul, proto shledal v této části jeho rozsudek nepřezkoumatelným. Pakliže stejné tvrzení o výlučnosti prostředků na dalších 2 účtech žalobce chybělo, neměl soud I. stupně důvod zabývat se tím, zda je namístě je vyloučit z masy SJM a ani poskytovat žalobci poučení dle § 118a o. s. ř. K tvrzení žalované, že prostředky na účtu č. , č. účtu, u , Anonymizováno, ve výši 847 452,15 Kč jsou její výlučné prostředky, odvolací soud uvedl, že důkazní břemeno k tomuto tvrzení tíží žalovanou, neboť účet byl založen za trvání manželství. Soud I. stupně sice tvrzení žalované přisvědčil, avšak toto tvrzení neměl důkazně podložené. Jestliže soud I. stupně uzavřel, že na žalovanou specifikované účty nebyly zasílány prostředky mající původ v SJM účastníků, omezil se pouze na konstatování, že tento závěr plyne z přehledu o pohybech na účtech, avšak zároveň neuvádí, o jaké pohyby konkrétně jde a na základě čeho dovozuje, že šlo vždy o výlučné prostředky žalované. Závěr o nezařazení finančních prostředků na obou účtech do SJM pak odvolací soud označil za předčasný., právnická osoba, novém řízení soud I. stupně oba účastníky poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř., provedl dokazování, jak to bylo účastníky navrženo a vzal za prokázané, že na všech účtech žalobce byly jeho výlučné prostředky. Žalobce doložil, že na jeho účet č. , č. účtu, mu žalovaná dne 12. 10. 2021 zaslala částku 400 000 Kč (částka za prodej jeho výlučného majetku), dne 20. 7. 2021 jeho výlučné prostředky ve výši 38 000 Kč (za prodej osobního automobilu žalobce) a částku 23 000 Kč (životní pojistka žalobce). Protože mu zaslala částku o 4 074,61 Kč vyšší, jde o částku představující společné prostředky v režimu SJM, která musí být zohledněna v konečném vypořádání. Následně činil žalobce různé převody dílčích částek na jiné své účty, jak je popsáno v odstavci 8. napadeného rozsudku a soud I. stupně uzavřel, že s výjimkou částky 4 074,61 Kč a výplaty jednoho starobního důchodu dne 19. 4. 2022, který žalobce spotřeboval za trvání manželství, byly na účtech, které jsou předmětem řízení, jeho výlučné peněžní prostředky. Tento závěr i přes názor odvolacího soudu učinil i ve vztahu k prostředkům na účtech žalobce č. , č. účtu, a č. , č. účtu, , když vzal do úvahy složitost věci, věk, zdravotní stav žalobce a jeho neorientovanost ve výjimečném počtu bankovních účtů, s nimiž disponovala a hospodařila výlučně žalovaná. Bylo by formální zařadit tyto prostředky žalobce do SJM, když doplněné dokazování prokázalo opak.

5. Pokud jde o žalovanou, soud I. stupně opětovně do masy SJM nezařadil částku 847 452,15 Kč na účtu žalované č. , č. účtu, u , Anonymizováno, . Vyšel z toho, že dle Notářského zápisu ze dne 25. 9. 2006 došlo ke zúžení SJM o nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , které žalovaná nabyla za trvání manželství do svého výlučného vlastnictví. Od roku 2006 do roku 2015 žalovaná prodávala pozemky ve svém výlučném vlastnictví (v odstavci 10. jsou prodávané pozemky a kupní ceny specifikovány), přičemž mezi účastníky nebylo sporné, že kupní ceny byly zaplaceny na účet žalované č. , č. účtu, . Následně žalovaná začala finanční prostředky převádět na různé jiné účty, jak je podrobně popsáno v odstavci 11. napadeného rozsudku, vždy se však jednalo o její výlučné prostředky a jejími výlučnými prostředky jsou tudíž i prostředky na sporném účtu. Byla to žalovaná, která za trvání manželství prodala svůj výlučný majetek za cenu cca 8 000 000 Kč a naopak žalobce žádný zásadní příjem do SJM za dobu trvání manželství netvrdil, vyjma své mzdy ze zaměstnání a starobního důchodu. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3070/2021 nebo 22 Cdo 638/2011 na závěru o výhradních prostředcích žalované nic nemění zjištění, že na účet č. , č. účtu, byly poukázány dvě platby mající původ v SJM - 1 000 Kč za vratku testu covid a 213 Kč za vratku TV časopisu – jelikož jde jednoznačně rozlišit mezi výlučnými prostředky a prostředky v SJM, byť jsou uloženy na jednom účtu. Tyto dvě částky tedy nemění charakter výlučných prostředků žalované, bylo však nutné k nim přihlédnou při konečném vypořádání. Stejným způsobem soud I. stupně nahlížel na částky, které mají být podle žalobce tzv. odklonem ze SJM. Jde o částky vybrané žalovanou v hotovosti z účtu č. , č. účtu, – 250 000 Kč dne 28. 1. 2022, 145 000 Kč dne 3. 2. 2022 a 186 881 Kč dne 17. 2. 2022. Tento účet si žalovaná založila dne 12. 11. 2021 (k němu si zřídila spořící účet č. , č. účtu, ) a není sporu o tom, že na uvedený účet jí zaslala dcera částku 500 000 Kč a že na účet byly zasílány prostředky ze spořícího účtu či z jiných účtů, na kterých ale byly výlučné prostředky žalované. Vybráním peněžních prostředků ze sporného účtu tedy nemohlo dojít k žádnému odklonu. Do předmětu vypořádání pak nebylo možné zahrnout nárok žalobce na vypořádání šekových poukázek znějících na jméno účastníků, na jejichž základě měla být vyplacena částka 100 000 Kč žalobci dne 31. 1. 2002 a stejná částka žalované dne 14. 12. 2001, jelikož byl uplatněn až po koncentraci řízení. Vzhledem k tomu, že šlo o plnění více jak 20 let staré, je důvodný předpoklad, že částky byly za manželství spotřebovány. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že čistou hodnotu SJM tvoří zůstatek na účtu u , Anonymizováno, ve výši 66 435,39 Kč, z něhož má každý z účastníků nárok na jednu polovinu. Zohlednil, kolik již žalovaná žalobci zaplatila, výnosy z výlučných prostředků žalované, částky mající původ v SJM uhrazené na účet žalobce a na účet žalované (specifikováno v odstavcích 14. a 20. napadeného rozsudku) a matematickým výpočtem dospěl k závěru, že žalovaná má na vypořádání podílu zaplatit částku 12 078,60 Kč. Při rozhodnutí o nákladech řízení vyšel z toho, že podíly obou účastníků jsou stejné.

6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Namítl, že žalovaná doložila listiny o prodejích svých pozemků v letech 2006 až 2015 s plněním kupních cen na účet u ČSOB a výpisy z jiných účtů z let 2021 a 2022, ničím ale nedoložila nakládání s peněžními prostředky v mezidobí od inkasa kupní ceny za jednotlivé pozemky do roku 2021 až 2022 a ničím nebylo doloženo, že se jedná o tytéž prostředky. Mezi provedenými důkazy není žádná věcná ani časová kontinuita. Žalovaná z peněz utržených za prodej pozemků vystavěla rodinný dům a z důkazů rovněž vyplývá, že se finančně podílela na vybudování sítí. Intenzivně se podílela na zhodnocování peněžních prostředků na bankovních účtech a produktech a lze předpokládat, že tak činila od počátku. Pokud by potom měl konečný stav prostředků na účtech žalované dílem původ v kupních cenách za pozemky, je součástí těchto prostředků i jejich zhodnocení, které do SJM patří. Pokud žalobce dokládal, že došlo k výplatě 2x 100 000 Kč, chtěl tím pouze příkladmo poukázat na to, že účastníci v SJM měli významnější finanční prostředky a že je nepatřičná úvaha soudu o tom, že účastníci prostředky SJM spotřebovali a prakticky vše, až do zániku SJM existovalo a patřilo žalované. Navrhl proto, aby zůstatek na účtu č. , č. účtu, u , Anonymizováno, ve výši 847 452,15 Kč, hotovostní výběr 250 000 Kč, 145 000 Kč a 186 881 Kč byly přikázány do vlastnictví žalované a aby jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílu částku 476 745,17 Kč.

7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že po poučení soudu dle § 118a o. s. ř. navrhla k prokázání svého tvrzení, že na sporném účtu byly její finanční prostředky, důkazy, které soud I. stupně provedl a řádně vyhodnotil. Zjišťování všech tvrzených skutečností bylo ztíženo tím, že žalovaná činila s finančními prostředky neobvykle rozsáhlý počet bankovních operací, které postupně převáděla na různé účty, které pak rušila a zakládala nové. To však neznamená, že by nemohla prokázat, že přesto všechno šlo o její finanční prostředky. Uložené prostředky chtěla takto zhodnotit o úroky, z čehož měl žalobce nakonec prospěch, protože soud I. stupně je posoudil jako výnos z výlučného majetku žalované. Žalovaná vždy dbala na to, aby se na příslušných účtech její finanční prostředky nemísily s jinými, proto lze poměrně jednoznačně určit, že úložka na uvedeném bankovním účtu ku dni zániku společného jmění účastníků představuje pouze její výhradní prostředky. Z toho jsou vyloučeny 2 částky, které soud I. stupně posoudil jako prostředky ve společném jmění, avšak jedná se o částky naprosto marginální, které lze snadno oddělit od ostatních prostředků na účtu. Pokud jde o tvrzené zohlednění hotovostních výběrů, žalovaná prokázala, že na účtu č. , hodnota, byly po celou dobu jeho existence deponovány pouze prostředky ve výhradním vlastnictví žalované, které nelze promítat do rozhodnutí ve věci.

8. Pokud proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání také žalovaná, bylo její odvolání následně vzato zpět ještě předtím, než o něm odvolací soud rozhodl, proto odvolací soud, aniž by zjišťoval stanovisko žalobce, odvolací řízení k odvolání žalované bez dalšího dle § 222a odst. 1 o. s. ř. zastavil.

9. Odvolání žalobce bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. V novém řízení soud I. stupně řádně poučil účastníky dle § 118a o. s. ř. a provedl dokazování dle jejich návrhu v takovém rozsahu, který mu umožnil přijmout skutkové a právní závěry, s nimiž se odvolací soud i přes podané odvolání zcela ztotožňuje. V podrobnostech lze proto odkázat na písemné odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Předmětem soudního vypořádání účastníci učinili pouze finanční prostředky na jejich účtech a sporné mezi nimi bylo to, zda se jedná o prostředky náležející do SJM či zda se jedná o prostředky výlučné. V novém řízení se soud I. stupně zabýval tvrzením žalobce, že na účtu č. , č. účtu, byly jen jeho výlučné prostředky. Jeho tvrzení měl na podkladě žalobcem navržených důkazů za prokázané, a žalovaná tento závěr nalézacího soudu ničím nezpochybnila. Stejný závěr soud I. stupně učinil i ohledně finančních prostředků na účtech č. , č. účtu, a č. , č. účtu, , přestože odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení vyslovil názor, že své tvrzení o tom, že finanční prostředky i na těchto účtech jsou jeho výlučnými prostředky, žalobce uplatnil až v odvolacím řízení, tedy nepřípustně. Ani proti tomuto závěru žalovaná nebrojila, a tak lze mít v tento okamžik tvrzení žalobce o jeho výlučných prostředcích za nesporné a odvolací soud nemá důvod závěr nalézacího soudu jakkoliv přehodnocovat. Pakliže žalovaná uvedený závěr akceptovala, může odvolací soud v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Sporná nadále zůstala otázka, jaký režim mají finanční prostředky na účtu žalované č. , č. účtu, a prostředky na účtu žalované č. , č. účtu, , které žalobce považuje za prostředky společné a žalovaná za své výlučné prostředky. Rovněž i žalovaná ke svému tvrzení navrhla důkazy, které soud I. stupně všechny provedl. Pokud vzal za prokázané, že žalovaná za trvání manželství získala prodejem svého výlučného majetku téměř 8 000 000 Kč, žalobce proti tomuto závěru nic nenamítal. Namítal pouze to, že nebylo prokázáno nakládání s těmito prostředky v mezidobí od jejich inkasa do roku 2021 – 2022 a že se jedná o tytéž prostředky. V tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v odstavci 11., v němž soud I. stupně pečlivě popsal, jaké a kdy probíhaly převody peněz mezi jednotlivými účty, které žalovaná v průběhu manželství různě zakládala a rušila, a jakého byly původu. Zhodnocením těchto transakcí ve vztahu k dalším důkazům uzavřel, že na obou sporných účtech se vždy nacházely pouze a jenom výlučné prostředky žalované. Tomuto závěru, který je náležitě a podrobně odůvodněn, nelze při absenci konkrétních odvolacích námitek nic vytknout. Žalovaná i dle odvolacího soudu prokázala, že za trvání manželství disponovala nadstandardními finančními prostředky, které sice přerozdělovala na neobvyklé množství účtů, přesto z dokazování vyplynulo, že se na všech účtech nacházely jen její prostředky pocházející z prodeje jejích nemovitostí. Soud I. stupně nezjistil, až na výjimku (vratka za covid test a za časopis), že by na účty, mezi nimiž probíhaly převody, byly poukázány nějaké společné prostředky a žalobce v tomto směru nic konkrétního v prvoinstančním řízení netvrdil a netvrdí ani v odvolání. Netvrdil ani, že by účastníci kromě příjmu z pracovního poměru či příjmu ze starobního důchodu disponovali dalšími společnými prostředky vyšších hodnot, o nichž by se dalo říct, že se smísily s výlučnými prostředky žalované (k tvrzení žalobce, že v roce 2001 účastníci disponovali částkou 200 000 Kč se soud I. stupně správně nezabýval, neboť bylo uplatněno až po koncentraci). Pokud byly společné prostředky ukládány na účet, bylo v řízení prokázáno, že jde o účet, jehož zůstatek byl žalované napadeným rozsudkem přikázán do vlastnictví, nikoliv o některý z účtů, na které žalovaná ukládala a přemísťovala své výlučné prostředky. Závěr soudu I. stupně nemůže být zpochybněn ani tvrzením žalobce, že z peněz získaných prodejem svého výlučného majetku žalovaná vystavěla rodinný dům a podílela se na vybudování sítí. Pokud nějaké své prostředky investovala, je logické, že jejich zůstatek ke dni rozvodu již získané sumě ani zdaleka neodpovídá. Poukazuje-li žalobce na případné výnosy z výlučných peněz žalované, soud I. stupně je řádně v souladu s ustanovením § 709 odst. 2 o. z. zohlednil při výpočtu vypořádacího podílu.

13. S ohledem na výše uvedené a zejména s odkazem na odůvodnění napadeného rozsudku považuje odvolací soud závěr soudu I. stupně, že na obou sporných účtech žalované se ke dni rozvodu manželství účastníků nacházely výlučné prostředky žalované, za důkazně podložený. Proto zůstatky na těchto účtech, případně tvrzené odkloněné prostředky nalézací soud správně nezahrnul do konečného vypořádání.

14. Protože i výpočet vypořádacího podílu považuje odvolací soud za správný, byl napadený rozsudek ve věci samé včetně výroku o nákladech řízení dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

15. Dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vychází ze stanoviska Pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2020 sp. zn. Pl. ÚS-St. 59/23 dle něhož ve sporech iudicium duplex platí obecné pravidlo, podle kterého každý z účastníků nese své náklady řízení a není povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by proto byly dány zvláštní důvody, které obecný soud odůvodní konkrétními okolnostmi rozhodované věci. Žádné takové okolnosti odvolací soud neshledává, a proto nemá důvod úspěšné žalované přiznat právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.