15 Co 94/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a Mgr. Pavla Přibyla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 710 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 2. 2026, č. j. 9 C 2/2026-19

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavcích II. ve výroku o částečném zamítnutí žaloby a III. ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení 12 % ročně od , datum, do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobu v části o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, zamítl. Žalovanému pak uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, .

2. Soud I. stupně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dne , datum, , dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s úrokem , částka, a s poplatkem , částka, do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do , datum, . Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % za každý den prodlení, s omezením maximálně do 50 % úvěrované částky. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil a žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny , částka, , pevně stanovené částky úroku , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru , částka, , smluvní pokuty , částka, a zákonného úroku z prodlení. Při posuzování platnosti smlouvy z hlediska úroků z poskytnutých finančních prostředků soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která je plně použitelná i za nyní účinného o. z. V rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud dovodil, že nepřiměřeně vysoké úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 486/2022 byla shledána výše úroků 60 % ročně za rozpornou s dobrými mravy, neboť téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry. Také Ústavní soud v nálezu III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 69 % ročně a RPSN ve výši 104,83 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce. Přestože tyto závěry byly vysloveny v rámci exekučního řízení, dopadají i na řízení nalézací. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která navazuje na judikaturu Ústavního soudu, je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoliv izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy. Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 o. z. neplatnost právního jednání. V daném případě měl žalovaný dle obsahu smlouvy zaplatit žalobkyni , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a jistinu , částka, do 30 dnů. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 36 % jistiny, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní, rychlá a smlouva o úvěru je jednoduchou formulářovou smlouvou nenáročnou na zpracování či formulaci. Takto sjednaný poplatek ve skutečnosti vede ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru, čímž je obcházen zákon, což má za následek absolutní neplatnost. Ujednání ve smlouvě znamená, že reálná výše úroku představuje 474,5 % ročně, přitom obvyklá výše úroků dle statistických údajů ČNB pro období leden 2025 pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu činí 8,63 % ročně. Faktická výše tudíž dosahuje 54násobek obvyklé hodnoty. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného plyne i z toho, že v případě prodlení se splácením má žalobkyně právo požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Ustanovení smlouvy ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Proto je nutno poskytnutí finančních prostředků žalovanému posoudit jako plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 1 o. z. Nárok žalobkyně je důvodný co do částky , částka, , která je bezdůvodným obohacením a co do úroků z prodlení od , datum, do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná z 63,7 %, žalovaný z 36,3 % a tak jí náleží 27,4 % z celkových nákladů.

3. Proti tomuto rozsudku v zamítavé části podala odvolání žalobkyně. Poukazuje na to, že dle relevantní judikatury nelze přiměřenost sjednaného úroku posuzovat paušálně podle obecně stanovené úrokové sazby, ale je třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 717/2010). Rovněž tak je nutno akcentovat rizikovost poskytovaného úvěru, který může i několikanásobně překračovat obvyklý úrok poskytovaný bankami (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobce poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách, s krátkou dobou splatnosti většinou do měsíce. Poplatek za poskytnutí úvěru slouží k pokrytí veškerých nákladů spojených s administrací a poskytnutím úvěru, zejména nákladů na ověření úvěruschopnosti klientů. Současně musí zajistit přiměřený zisk. Přiměřenost poplatku, který je svou povahou úrokem za poskytnutí úvěru, proto nelze posuzovat podle standardních úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v řádově vyšších částkách. Zde se jedná o tzv. mikropůjčky, jako specifický úvěrový produkt, který poskytuje řada subjektů obdobným způsobem jako žalobkyně. Sjednaný poplatek zde nevybočuje z ustálené praxe a je třeba jej hodnotit jako přiměřený. I přes vysokou výši roční sazby úroku nelze přehlédnout, že byl úrok sjednán nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období pevnou částkou. , adresa, doba splatnosti výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Žalobkyně k tomuto odkazuje na již konstantní judikaturu Krajského soudu v Plzni, jehož několik rozhodnutí přikládá). Závěrem navrhla změnu napadeného výroku tak, aby i v této části bylo žalobě vyhověno.

4. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto podle § 212 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích o částečném zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení. Dle § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud nenařizoval jednání, neboť sporným je právní posouzení věci a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili.

5. Odvolací není opodstatněné.

6. V obecné rovině lze konstatovat, že soud I. stupně postupoval v řízení bez jakýchkoliv procesních vad. Měl splněné podmínky pro rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání a ve věci rozhodl na základě listin přiložených k žalobě, které byly dostatečné k tomu, aby mohla být věc po právní stránce posouzena v souladu s dnes již ustálenou soudní praxí podepsaného soudu. Podrobně rozebral jak právní východiska plynoucí z odborné literatury a judikatury, jež se vztahují k posuzování platnosti úvěrových smluv v rámci spotřebitelských vztahů, stejně jako rozebral obsah smluvního vztahu uzavřeného mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným z hlediska vzájemných práv a povinností. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu I. stupně, jakož i se závěrem právním o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. V podrobnostech proto odvolací soud odkazuje na výstižné a podrobné odůvodnění napadeného rozsudku.7. , právnická osoba, věc není rozhodné, že předmětný spotřebitelský úvěr je tzv. mikroúvěrem, protože i u takového úvěru je nutno se zabývat případnou nerovností mezi právy a povinnostmi smluvních stran. Proto i na danou věc platí právní závěry plynoucí z dnes již ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dlouhodobě je také judikaturou zastáván názor, že spotřebiteli jako slabší smluvní straně je či má být poskytována větší ochrana. Soud I. stupně plně ve shodě se zmíněným východiskem hodnotil komplexně celý obsah předmětné smlouvy a poté učinil správný závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy.

8. Přiléhavě soud I. stupně poukázal na to, že byla sjednána splatnost na dobu 30 dnů a že i při řádném splnění všech svých povinností by žalovaný zaplatil oproti půjčce , částka, celkem , částka, , což je navýšení o více než třetinu. Navýšení o , částka, se sice na první pohled jeví jako poměrně nízké, je však nutno brát v úvahu její procentní hodnotu proti poskytnuté jistině. Není rozhodující, zda poplatek tvořící její podstatnou část je pokládán za skrytý úvěr nebo za „zisk“. V každém případě lze plně souhlasit s okresním soudem, že náklady na administraci tohoto typu smlouvy musí být minimální, při stejném obsahu všech smluv a při elektronickém způsobu jejich přípravy a uzavírání. Z obsahu listin připojených k žalobě neplyne ani to, že by právní předchůdce žalobkyně obsáhle lustroval osobu žalovaného v databázi k dlužníku před uzavřením smlouvy, natož aby bylo prokázáno, že u samotného žalovaného to stálo „desítky až stovky korun“. K tomu přistupuje soudem I. stupně zmiňovaná smluvní pokuta 0,1 % denně a RPSN, které je naprosto extrémní – 5 395,58 % a byť je tato výše ovlivněna krátkou dobou splatnosti úvěru, pohybuje se tato hodnota u klasických úvěrů se splatností několika málo let i v nebankovním sektoru zpravidla na úrovni 100 – 150 %. Z tohoto hlediska je RPSN v daném případě extrémní a jasně vyjadřuje vysoké zatížení dlužníka v předmětném smluvním vztahu. S ohledem na výše uvedené odvolací soud nemůže souhlasit s rozsudky Krajského soudu v Plzni, jichž se žalobkyně dovolává, jimiž ostatně není ani vázán. , adresa, doba splatnosti nemůže „vyvážit“ nerovnováhu v právech a povinnostech, vyjádřenou zejména částkou, kterou by dlužník zaplatil navíc i při řádném plnění svých povinností, ve spojení s výší RPSN. Platnost smlouvy se posuzuje pouze a jenom dle okolností existujících při uzavírání smlouvy. Je proto irelevantní, jakých nároků z ní se žalobkyně v tomto řízení domáhá. Uzavření smlouvy na dálku, prostřednictvím elektronické komunikace, naopak kromě jiného znamená, že dlužník neměl vůbec žádnou možnost zasahovat do znění smlouvy a s ní spojených listin.

9. Také z těchto důvodů soud I. stupně správně dovodil, že na danou smlouvu o úvěru je nutno nahlížet jako na absolutně neplatný právní úkon. Kromě jistiny s úrokem z prodlení tak žalobkyně nemá právo na přiznání jakékoliv další částky plynoucí z této smlouvy. Proto byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku ve věci samé o částečném zamítnutí žaloby podle § 219 o. s. ř. potvrzen, stejně jako související výrok o náhradě nákladů řízení (u něhož lze rovněž odkázat na odůvodnění okresního soudu).

10. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když v této fázi řízení procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.