19 CO 1263/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jusíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul , sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno společnosti země , anonymizováno , IČO , sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení , příjmení , sídlem adresa , o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.8.2021, č.j. 12 C 107/2017-289,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání pozemku KN parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětný pozemek“). Soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném vydání předmětného pozemku s odůvodněním, že je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a předmětný pozemek byl právní předchůdkyni žalobkyně odejmut postupem dle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, tedy byl předmětem majetkové křivdy ve smyslu § 5 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, namítal, že je naplněna překážka vydání majetku podle § 8 odst. 1 písm. h) zák. č. 428/2012 Sb., neboť předmětný pozemek byl konfiskován podle dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb., a to na základě vyhlášky [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum].

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně je právní nástupkyní subjektu [jméno společnosti] [anonymizována dvě slova] a jako taková je právním nástupcem po knihovním vlastníku předmětného pozemku. Pokud jde o postup žalobkyně při uplatnění restitučního nároku, postup žalované, identifikaci parcely KN a původní parcely PK, pak tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné a vyplynuly rovněž z provedených listinných důkazů. Po zhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že konfiskace zemědělského majetku právní předchůdkyně žalobkyně na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb. ještě před rozhodným obdobím není prokázána. O takovém postupu svědčí jediný dokument – konfiskační vyhláška [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum]. Žádný další dokument ve vztahu ke konfiskaci dohledán nebyl. Naopak je shromážděna celá řada listin, které svědčí o postupu státu podle zák. č. 142/1947 Sb. vůči majetku právní předchůdkyně žalobkyně. Vyhláška [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] byla vydána [datum], vyvěšena [datum] a sejmuta [datum], tedy před počátkem rozhodného období. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že ke konfiskaci majetku nedošlo dle této vyhlášky [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum], neboť vyhláška nebyla provedena, nesvědčí o tom žádný z důkazů. Naopak proběhl v celé šíři postup podle zák. č. 142/1947 Sb. a stalo se tak navíc v období po [datum], pro něž jsou namístě úvahy o persekuci církevního subjektu. Ministerstvo zemědělství označilo rozhodnutím ze dne [datum] předmětné nemovitosti (ve vztahu k záboru podle zák. č. 215/1919 Sb., o tzv. první pozemkové reformě) za zabrané a vyvlastněné. Dopisem téhož ministerstva ze dne [datum] byla dána [jméno] v [obec] výpověď z hospodaření na nemovitostech. Přídělovou listinou ze dne [datum] rozhodlo Ministerstvo zemědělství o přídělu pozemků [jméno] státnímu podniku určenému k hospodaření na nich. V dané věci tedy došlo k odnětí předmětného pozemku včetně jeho převzetí státem podle zák. č. 142/1947 Sb. Ke stejnému závěru dospěl již správní orgán ve správním řízení.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil podle § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb. ve vztahu k oprávněné osobě, podle § 4 psím. b) téhož zákona, pokud jde o povinnou osobu [jméno společnosti] [země], [anonymizováno], dle § 5 písm. a) ve vztahu k majetkově křivdě a dle § 10 odst. 4 pokud jde o včasnost podané žaloby. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněnou osobou, neboť bylo prokázáno právní nástupnictví žalobkyně po knihovním vlastníkovi předmětného pozemku a zápis v rejstříku Ministerstva kultury ČR, byl naplněn důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. a) citovaného zákona, žaloba byla podána včas podle § 10 odst. 4 tohoto zákona. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, když zformoval petit v souladu se zněním ust. § 10 odst. 4 zák. č. 428/2012 Sb. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětný pozemek byl postižen postupem státu podle zák. č. 142/1947 Sb., čímž je naplněn důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. a) citovaného zákona, bylo prokázáno, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) tohoto zákona. Naopak není dán výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. h) tohoto zákona, jak namítal žalovaný, neboť nebylo prokázáno, že by ke konfiskaci zemědělského majetku právní předchůdkyně žalobkyně došlo na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb. Pokud jde o otázku nezemědělského charakteru předmětného pozemku, byla vyřešena v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. S těmito závěry soud prvního stupně žalobě jako důvodné vyhověl a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně za její právní zastoupení advokátem.

6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, napadený rozsudek považuje za věcně nesprávný a nepřezkoumatelný. Své odvolání opírá o odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., neboť je přesvědčen, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a dále o důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ke konfiskaci majetku nedošlo dle vyhlášky [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum] s tím, že vyhláška nebyla provedena. Žalovaný se neztotožňuje se závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] a nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. [ústavní nález], na které odkazuje soud prvního stupně. Žalovaný naopak zastává právní názor, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebyl ex lege podle dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb. Žalovaný v podaném odvolání polemizuje se závěry shora citovaných nálezů Ústavního soudu, dovozuje, že samotný Ústavní soud je v právním posouzení této věci názorově nejednotný, když odkazuje na usnesen sp. zn. III. ÚS 1852/20 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 1990/20. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobou na nahrazení projevu vůle zamítl a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že se ztotožňuje s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, pokládá jej za správný a prostý vad. Žalobkyně je přesvědčena, že konfiskace předmětného pozemku postupem podle dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb. nebyla účinně provedena, naopak byl předložen ucelený soubor důkazů svědčících o odejmutí předmětného pozemku právnímu předchůdci žalobkyně postupem podle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, který tvoří skutečnost vedoucí k majetkovým křivdám podle ust. § 5 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Žalobkyně se dále ohrazuje proti tvrzení žalovaného, že byl právní předchůdce žalobkyně státně nespolehlivou osobou. Žalobkyně rovněž nevidí prostor pro polemiku žalovaného s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu. Nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by se od uvedených dvou nálezů odchýlilo, nelze tedy ani předjímat budoucí nejednotnou rozhodovací praxi Ústavního soudu. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Podle § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb. je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, za podmínky, že v rozhodném obdobě utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

10. Povinnou osobou podle § 4 zák. č. 428/2012 Sb. je [jméno společnosti] [země] [anonymizováno] za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

11. Podle § 5 písm. a) tohoto zákona skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, je odnětí věci bez náhrady postupem podle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

12. Po skutkové stránce odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, neboť jeho skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn řádně a v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí soudu o podané žalobě. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištěná uvedená v odůvodnění napadeného rozsudku v odstavcích 5. až 13. I odvolací soud proto vychází ze závěrů, že konfiskace zemědělského majetku právní předchůdkyně žalobkyně na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb. ještě před rozhodným obdobím nebyla v řízení prokázána. Jediným dokumentem svědčícím o konfiskaci majetku dle tohoto dekretu prezidenta republiky je vyhláška [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum]. Žádný z důkazů provedených v řízení však nesvědčí o tom, že by ke konfiskaci majetku právní předchůdkyně žalobkyně dle této vyhlášky skutečně došlo. Naopak v řízení bylo řadou listinných důkazů prokázáno, že proběhla konfiskace majetku právní předchůdkyně žalobkyně podle zákona č. 142/1947 Sb., a to v období po [datum]. Svědčí o tom rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum], které označilo předmětné nemovitosti za zabrané a vyvlastněné, dopisem ze dne [datum] Ministerstvo dalo [účastník] v [obec] výpověď z hospodaření na těchto nemovitostech a přídělovou listinou ze dne [datum] rozhodlo o přídělu pozemků [účastník] v [obec] státnímu podniku určenému k hospodaření na nich. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že k odnětí předmětného pozemku včetně jeho převzetí státem nedošlo (jak tvrdí žalovaný) na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb., ale podle zák. č. 142/1947 Sb. Ke stejnému závěru dospěl rovněž správní orgán ve správním řízení.

13. Také právní hodnocení věci soudem prvního stupně je zcela správné. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je oprávněnou osobou dle § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb., žaloba byla podána včas ve lhůtě dle § 10 odst. 4 tohoto zákona a v řízení byl prokázán důvod majetkové křivdy dle § 5 písm. a) tohoto zákona. Žalovaný je osobou povinnou dle § 4 písm. b) téhož zákona a jak správně uzavřel soud prvního stupně, výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. h) tohoto zákona naplněn není. Soud prvního stupně správně vycházel rovněž ze závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1920/20 a nálezu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1975/20. Pokud žalovaný v odvolání poukazoval na usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 1990/20 a III. ÚS 1852/20, pak odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že na projednávanou věc nedopadají a závěry nálezů shora citovaných jimi nejsou překonány. Nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] se týká skutkově i právně prakticky totožné věci, kdy oprávněnou osobou je [jméno společnosti] [anonymizována tři slova] [obec] a povinnou osobou [jméno společnosti] [země], [anonymizováno] Ústavní soud závěry tohoto nálezu potvrdil i dalším nálezem ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1975/20, kdy provedl rekapitulaci dosavadního vývoje své judikatury, vyzdvihl zásadu in favorem restitutionis provázející majetkové vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi podle zák. č. 428/2012 Sb. a uzavřel, že nebyl proveden žádný důkaz svědčící o tom, že by ke konfiskaci došlo podle vyhlášky [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum], tedy před počátkem rozhodného období, konfiskační vyhláška nebyla dle dostupných důkazů provedena. Oproti tomu podle důkazů předložených žalobkyní se stal majetek [účastník] v [obec] předmětem dokončeného řízení o odnětí podle zák. č. 142/1947 Sb. Shora uvedené závěry Ústavního soudu byly potvrzeny i nálezem ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 361/2021.

14. Odvolací důvody uplatněné žalovaným nebyly dle odvolacího soudu naplněny a nebyly zjištěny ani žádné jiné vady, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný. Je proto povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení žalobkyně advokátem. Právní zástupce žalobkyně vykonal v odvolacím řízení dva úkony (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), náleží mu proto odměna za dva úkony právní služby po [částka] dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. K odměně dále náleží i dva režijní paušály po [částka] dle § 13 citované vyhlášky, náhrada za ztrátu času za 9 půlhodin po [částka] za cestu právního zástupce k odvolacímu jednání z [obec] do [obec] a zpět, 21 % DPH z těchto částek dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka] a hotové výdaje za jízdné vlakem z [obec] do [obec] a zpět ve výši [částka] Náklady odvolacího řízení žalobkyně celkem činí [částka]. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil odvolací soud žalovanému, aby tyto náklady zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.