19 CO 1286/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 167 425 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 30. 9. 2021, č. j. 6 C 168/2020-248,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 88 054,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 9. 2021 do zaplacení a ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně částky 38 485,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení mění tak, že žaloba se v této části zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. ohledně úroku z prodlení z částky 88 054,20 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 054,20 Kč za období od 23. 10. 2020 do 23. 9. 2021, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve zbytku se ve výroku III. potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 167 425 Kč s příslušenstvím jako poloviny kupní ceny bytové jednotky, kterou účastníci v roce 2016 zakoupili do podílového spoluvlastnictví za kupní cenu 334 851 Kč. V průběhu řízení žalobce změnil skutková tvrzení tak, že žalovanou částku požaduje jako širší vypořádání podílového spoluvlastnictví v důsledku zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětné bytové jednotce, ke kterému došlo na základě dohody účastníků vložené do katastru nemovitostí. Žalobce tvrdil, že je třeba vypořádat úvěr na pořízení společné věci, který splácel od listopadu 2018 sám a bude jej splácet až do konce února 2022.

2. Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 126 539,50 Kč s úrokem z prodlení od 24. 9. 2021 do zaplacení (výrok I.), co do částky 40 885,50 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl (výrok II.). Ve výroku III. byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky za období od 23. 10. 2020 do 23. 9. 2021 O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku IV. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 27 929,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že účastníci řízení jako partneři kupní smlouvou ze dne 20. 5. 2016 zakoupili do spoluvlastnictví každý s podílem jedné poloviny bytovou jednotku v [obec] za kupní cenu 334 851 Kč. Tato kupní cena byla zaplacena 31. 5. 2016 z účtu žalobce u [právnická osoba] [anonymizováno], a to z úvěru, který byl žalobci poskytnut [právnická osoba] ve výši 300 000 Kč, a z částky 34 851 Kč, která byla zaplacena z prostředků žalované získaných půjčkou od otce a spořením platu žalované od jejího zaměstnavatele na účet žalobce. V řízení bylo prokázáno, že účastníci společně hospodařili do října 2018, úvěrové splátky byly hrazeny z účtu žalobce ve výši 5 274 Kč měsíčně. Úvěr má být splácen po dobu 72 měsíců splátkou ve výši 5 274 Kč až do 20. 2. 2022 včetně, když poslední částka činí 5 273,44 Kč. Žalovaná se žalobcem společně hospodařili, náklady domácnosti a bytu se především hradily z účtu žalobce, na který žalovaná zasílala svůj plat od zaměstnavatele. Žalobci byl vyplácen plat od zaměstnavatele v hotovosti. Plat žalované byl zaslán na účet žalobce naposledy v červnu 2018. Žalobce se v rámci společného soužití účastníků na platbách podílel tak, že žalované peníze odevzdával a společně hospodařili. Soud prvního stupně při hodnocení důkazů vycházel ze společného záměru účastníků, který spočíval v úmyslu společně čerpat úvěr a společně jej splácet, neboť oba se stali podílovými spoluvlastníky nemovitosti. Soud prvního stupně proto uzavřel, že účastníci do června 2018 společně hradili úvěrové splátky z prostředků, které sice šly z platu žalované, ale žalobcem byly poměrně konzumované. Od července 2018 do října 2018 účastníci i nadále společně hospodařili, platby na úvěr šly z příjmů žalobce. Žalobce však prokázal, že od října 2018 hradí úvěrovou splátku výlučně sám a se žalovanou nehospodaří. Do října 2018 bylo zaplaceno 33 splátek, celkem má být zaplaceno 73 splátek, chybělo tedy zaplatit ještě 40 splátek, což představuje částku 210 960 Kč. Žalobce však uplatnil nárok na plnění pouze do výše 167 245 Kč, soud prvního stupně je žalobním návrhem vázán. Pokud žalovaná započítala na pohledávku žalobce částku 34 851 Kč, pak soud prvního stupně shledal důvodnou polovinu této částky ve výši 17 425,50 Kč, neboť žalobce se na této části platby na kupní cenu nepodílel. Pokud žalovaná tvrdila, že na výlučný majetek žalobce za období do října 2018 zaplatila na spoření a pojištění žalobce celkem 25 647 Kč, soud prvního stupně započetl pouze částku 23 460 Kč, když výpisy z účtu bylo prokázáno, že pojištění činilo 880 Kč měsíčně a spoření 500 Kč. Žalovaná měla v tomto období od dubna 2016 do června 2018 zaplatit 27 splátek, nicméně bylo prokázáno, že 10 plateb žalobce žalované vrátil. K započtení je tak způsobilých pouze 23 460 Kč. Další obranu započtení ohledně plateb úvěru soud prvního stupně žalované neuznal. Ze žalované částky 167 425 Kč proto soud prvního stupně odečetl částky k započtení ve výši 23 460 Kč a 17 425,50 Kč. Soud prvního stupně proto vyhověl žalobě co do částky 126 539,50 Kč, ve zbytku tj. co do částky 40 885,50 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ust. § 1148 zák. č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně vychází z toho, že širší vypořádání spoluvlastnictví řeší i vypořádání společného závazku vzniklého v souvislosti s pořízením věci. Pokud žalobce prokázal, že 300 000 Kč na kupní cenu bytové jednotky do spoluvlastnictví bylo zaplaceno z úvěru, který sice čerpal žalobce, avšak s vědomím žalované s tím, že tento úvěr budou splácet společně, a tak po určitou dobu společného soužití činili, je na místě vypořádat zbytek společného závazku, jestliže je prokázáno, že došlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a při vyplacení vypořádacího podílu odpovídala náhrada podílu z obvyklé ceny, aniž by tato cena byla nějak upravována s ohledem na vzájemné pohledávky nebo kompenzační námitky. Nebylo vypořádáno to, co žalobce platil sám a ještě bude platit sám do února 2022. S ohledem na změnu skutkových tvrzení žalobcem učiněných podáním soudu ze dne 18. 9. 2021, které bylo doručeno právnímu zástupci žalované dne 20. 9. 2021, soud prvního stupně částečně zamítl návrh žalobce na úrok z prodlení za období od 23. 10. 2020, neboť je přesvědčen, že k prodlení žalované došlo až po upřesnění skutkových tvrzení žaloby. Ve zbytku byl nárok na příslušenství zamítnut. Pokud žalovaná uplatnila korektiv s odkazem na dobré mravy, pak soud prvního stupně uzavřel, že žádné takové okolnosti na straně žalobce zjištěny nebyly. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle poměru úspěchu účastníků ve věci, kdy žalobce byl úspěšný v 75 % a ve 25 % úspěšný nebyl. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci 50 % jeho nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání proti výrokům II., III. a IV. Žalobce soudu vytýká chybné posouzení věci. Jestliže nárok žalobce činí 210 960 Kč, ze kterého je v řízení uplatněno 167 425 Kč, pak i po provedeném zápočtu činí výše nároku žalobce 170 074,50 Kč a žalovaná částka měla být žalobci přiznána v plné výši. Žalobce dále namítá, že částky použité žalovanou k zápočtu nejsou způsobilé k započtení, neboť se nejedná o nárok žalované vůči žalobci. Úhrada pojištění souvisela s úvěrem, který byl žalobci poskytnut na zaplacení kupní ceny bytu, a proto se na této úhradě měla podílet také žalovaná. Pro závěr o tom, zda je žalobce povinen uhradit žalované částky za spoření, je právně významné, že účastníci společně hospodařili a žalobce předával žalované veškerou svoji výplatu, se kterou žalovaná hospodařila. Za popsaného stavu nelze nárok žalované na úhradu zaplaceného spoření dovodit. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud v žalobcem napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil a přiznal žalobci nárok na zaplacení částky v rozsahu, ve kterém byla žaloba okresním soudem zamítnuta.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání také žalovaná, a to do výroku I. a IV. z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Žalovaná nesouhlasí s tím, že předmětný závazek – dluh ze smlouvy o půjčce, je závazkem společným, který by měl být předmětem vypořádání tak, jak je konstruováno v rámci napadeného rozhodnutí. Tato skutečnost nebyla z počátku tvrzena ani ze strany žalobce, navíc nelze dospět k závěru, že by žalobce prokázal, že se jedná o společný závazek. Dle žalované nebyl v řízení proveden jediný důkaz prokazující existenci dohody o tom, že se bude jednat o společný dluh. Ostatně i způsob hrazení tohoto dluhu v průběhu trvání vztahu nesvědčí o existenci dohody o společném dluhu. Kupní cena nemovitosti činila částku 334 851 Kč, kterou prokazatelně výlučně v rozsahu 34 851 Kč uhradila žalovaná a ve zbývající části byla uhrazena z úvěru. Žalovaná připouštěla, že se se žalobcem dohodli, že se na úhradě kupní ceny bude podílet i ona, nedohodla se s ním, že předmětný dluh bude dluhem společným, což nesprávně dovozuje napadené rozhodnutí. Žalovaná odkazuje na své vyjádření ze dne 20. 4. 2021, ve kterém uvedla, které částky byly použity na uhrazení úvěru a fakticky na úhradu jejího podílu na kupní ceně a rovněž na to, že za žalobce uhradila další částky, které započetla na případné pohledávky žalobce. Teoreticky by mohl být důvodný požadavek žalobce na uhrazení poloviny kupní ceny nemovitostí, tedy fakticky částky 150 000 Kč, ze které však žalovaná uhradila v souhrnné výši 121 302 Kč a částečně započetla na další platby jí hrazené. Pokud by zde převyšovala pohledávka žalobce shora uvedené, pak žalovaná namítla, že se jedná o jednání v rozporu s dobrými mravy s ohledem na okolnosti další, především soužití účastníků. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se žaloba zamítá a žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobce a odvolání žalované byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a jsou přípustná, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná pouze částečně.

7. Podle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

8. Podle § 1148 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do 1 roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.

9. Po skutkové stránce vychází odvolací soud ze skutkových zjištění, která soud prvního stupně učinil z provedených důkazů. I odvolací soud proto vychází ze zjištění, že účastníci zakoupili na základě kupní smlouvy ze dne 20. 5. 2016 do podílového spoluvlastnictví každý s podílem jedné ideální poloviny bytovou jednotku v [obec] za kupní cenu ve výši 334 851 Kč. V řízení bylo prokázáno, že část kupní ceny ve výši 34 851 Kč byla zaplacena z výlučných prostředků žalované. Částka 300 000 Kč byla zaplacena z úvěru, který byl poskytnut žalobci [právnická osoba] Odvolací soud rovněž považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že účastníci se dohodli na tom, že předmětný byt koupí do podílového spoluvlastnictví a na úhradě kupní ceny se budou podílet společně, tedy pokud nabývali spoluvlastnictví každý v rozsahu jedené ideální poloviny, pak i na úhradě kupní ceny by se měli podílet každý jednou polovinou. Z vyjádření žalované v podaném odvolání i její účastnické výpovědi rovněž vyplývá, že se účastníci dohodli na tom, že budou úvěr společně splácet. Nesprávný je však závěr soudu prvního stupně, že se jednalo o společný závazek účastníků, když úvěr byl poskytnut pouze žalobci. To však nic nemění na tom, že dohoda účastníků byla taková, že se na úhradě tohoto úvěru, který byl použit na zaplacení kupní ceny za společnou věc, budou účastníci podílet společně. Ze smlouvy o úvěru (č. l. 12 – 15 spisu) vyplývá, že byl poskytnut žalobci ve výši 300 000 Kč, v březnu 2016 byla zaplacena splátka úroku ve výši 1 796,67 Kč, od dubna 2016 do října 2018 bylo zaplaceno 31 splátek po 5 274 Kč, od listopadu 2018 do 20. 2. 2022 má být zaplaceno 39 splátek po 5 274 Kč a jedna splátka (poslední) ve výši 5 273,40 Kč Celkem tak na úvěr poskytnutý žalobci ve výši 300 000 Kč má být do 20. 2. 2022 zaplaceno 376 250,11 Kč.

10. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vychází z toho, že na základě dohody účastníků bylo na pořízení společné věci použito z výlučných prostředků žalované 34 851 Kč a z úvěru poskytnutého žalobci 300 000 Kč, avšak na širší vypořádání ve smyslu § 1148 o. z. je třeba vycházet z toho, že na úvěr na pořízení společné věci je třeba zaplatit 376 250,11 Kč, náklady na pořízení společné věci tak celkem činí 411 101,11 Kč. Protože účastníci nabyli předmětnou bytovou jednotku do podílového spoluvlastnictví každý s podílem jedené ideální poloviny, měli by náklady na pořízení společné věci hradit rovněž každý jednou polovinou, tj. každý ve výši 205 550,55 Kč Odvolací soud vychází stejně jako soud prvního stupně z toho, že žalovaná z výlučných prostředků uhradila 34 851 Kč, oba účastníci společně hradili splátky úvěru v období od března 2016 do října 2018 včetně plus první splátku úroků v březnu 2016 ve výši 1 796,67 Kč, v době společného hospodaření tak na úvěr společně zaplatili 165 290,67 Kč. Jestliže v tomto období účastníci společně hospodařili, pak bez ohledu na to, že splátky úvěru byly hrazeny z účtu žalobce, na který zasílala svůj plat pouze žalovaná, pak s ohledem na to, že žalobce dával žalované v rámci společného hospodaření prostředky v hotovosti, je třeba vycházet z toho, že se na úhradě splátek v tomto období podíleli společně, každému z účastníků se za toto období započítává na splácení úvěru jedna polovina této částky, tj. 82 645, 335 Kč. Žalobce sám úvěr splácí od listopadu 2018, do úplného splacení úvěru v únoru 2022 zaplatí na splátkách částku 210 959,40 Kč. Žalovaná pak zaplatila dosud na nákladech na pořízení společné věci částku 34 851 Kč plus 82 645, 335 Kč, tj. částku 117 496, 335 Kč. Žalobce zaplatil částku 82 645, 335 Kč a na splácení úvěru zaplatí výlučně sám 210 959,40 Kč, celkem tedy částku 293 604, 735 Kč. Aby podíly obou účastníků na nákladech na pořízení společné věci byly stejné, je třeba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 88 054,20 Kč, pak budou podíly obou účastníků na pořízení společné věci stejné, a to ve výši 205 550, 555 Kč.

11. Odvolací soud neshledal důvodnými námitky žalované, že případná pohledávka žalobce na širší vypořádání zanikla v důsledku zápočtu pohledávek uplatněných žalovanou. Jak bylo shora uvedeno, žalované lze na vypořádání započítat pouze částku 34 851 Kč, která byla na kupní cenu bytové jednotky zaplacena z jejích výlučných prostředků, tuto částku zohlednil ve svém výpočtu jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Soud prvního stupně také správně dovodil, že nelze započítat splátky úvěru ve výši 121 302 Kč, jak navrhuje žalovaná, neboť tyto splátky byly hrazeny na úvěr u [právnická osoba] poskytnutý žalobci, nikoliv výlučně z prostředků žalované, ale v době společného hospodaření účastníků na základě jejich dohody o společném hrazení tohoto úvěru. Odvolací soud proto ze splátek zaplacených účastníky v době společného hospodaření započítal každému z účastníků jednu jejich polovinu. Pokud žalovaná ve svém podání ze dne 20. 4. 2021 započítává platbu pojištění ve výši 1 796 Kč, pak je třeba uvést, že se nejedná o platbu pojištění, ale o splátku úroku zaplacenou 20. 3. 2016 na úvěr poskytnutý [právnická osoba], tato platba byla rovněž zahrnuta odvolací soudem do splátek zaplacených účastníky společně v době jejich společného hospodaření. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje za důvodný ani zápočet plateb na pojistné žalovaného a na jeho spoření, neboť tyto platby byly hrazeny z účtu žalobce v době společného soužití účastníků, kdy rovněž společně hospodařili, nelze proto dovodit, že by tyto platby hradila žalovaná výlučně ze svých prostředků. Navíc, pokud se jedná o platby spoření žalobce či případně jeho soukromého pojištění, jednalo by se o pohledávky, které nesouvisejí s pořízením společné věci a nepodléhají tak širšímu vypořádání ve smyslu § 1148 o. z. Odvolací soud proto tyto kompenzační námitky žalované posoudil jako nedůvodné. Stejně tak odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že s ohledem na okolnosti, především soužití účastníků, jde na straně žalobce o jednání v rozporu s dobrými mravy. Takové okolnosti dle odvolacího soudu v řízení zjištěny nebyly.

12. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 88 054,20 Kč s úrokem z prodlení jako věcně správný potvrdil stejně tak jako výrok II., kterým byla žaloba co do částky 40 885,50 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Naopak odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 38 485,30 Kč s příslušenstvím tak, že žaloba se v této části zamítá. Odvolací soud dále podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně také ve výroku III. ohledně úroku z prodlení z částky 88 054,20 Kč tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky také za období od 23. 10. 2020 do 23. 9. 2021, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná je v prodlení se zaplacením této částky již od 23. 10. 2020, kdy neplnila na výzvu žalobce k zaplacení. Prodlení žalované není závislé od právního hodnocení nároku žalobce, tedy ani od změny žaloby, kterou žalobce učinil v tomto řízení před soudem prvního stupně.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobce i žalovaná byli v řízení úspěšný každý zhruba z jedné poloviny.