19 Co 1303/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované společnosti Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnictví nemovitosti, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25.6.2024, č.j. 9 C 331/2023-45,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 354 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Okresní soud v Českém Krumlově soud (prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, jako parcela stavební číslo , hodnota, , jejíž součástí je stavba , adresa, , rodinný dům a pozemku , číslo, - zahrada (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II.).

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, , a to pozemku parc. st. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu , adresa, a pozemku parc. č. , číslo, - zahrada (dále jen nemovitosti). Žalobu odůvodnil tím, že jednu polovinu těchto nemovitostí daroval žalované smlouvou ze dne 5. 8. 2009, když žalovaná tím podmiňovala souhlas se sňatkem. Manželství účastníků bylo rozvedeno 20. 10. 2023, když manželka za trvání manželství opustila rodinnou domácnost poté, co opakovaně navazovala mimomanželské poměry. Žalovaná jako obdarovaná se vůči žalobci chovala způsobem, který byl hrubě v rozporu s dobrými mravy. Žalobce proto žalované zaslal dne 6. 6. 2023 odstoupení od daru, žalovaná jej však odmítla. Žalobce se proto domáhá svého práva podáním určovací žaloby.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná byli manželé, jejich manželství uzavřené dne 20. 6. 2009 bylo rozvedeno 20. 10. 2023 s právní mocí dne 1. 11. 2023. Dne , datum, žalobce žalované smlouvou sepsanou notářským zápisem daroval 1/2 nemovitostí. Součástí darovací smlouvy je prohlášení žalované, že je si „vědoma podmínek, za kterých se může dárce domáhat vrácení daru zpět, tj. tehdy, pokud by se vůči němu obdarovaná chovala způsobem, který by byl hrubě v rozporu s dobrými mravy“. Soud prvního stupně nevzal za prokázané, že by žalovaná podmiňovala souhlas se sňatkem darem od žalobce. Soud prvního stupně má za prokázané, že k úplnému rozpadu partnerského vztahu účastníků vedla dlouhodobá nespokojenost obou účastníků v manželství. Již v řízení o rozvod manželství oba účastníci uváděli, že měli rozdílné představy o manželském soužití, které vedly k hlubokému citovému odcizení. V důsledku manželských neshod se žalovaná v březnu 2023 společně s nezletilými dcerami účastníků odstěhovala ze společné domácnosti. Teprve po ukončení společného soužití v měsíci dubnu 2023 navázala žalovaná vztah se svým současným partnerem panem , jméno FO, . Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané s výpovědí svědka , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, . Nebylo prokázáno, že by mimomanželský poměr žalovaná navázala před ukončením společného soužití se žalobcem. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaná navazovala mimomanželské poměry za doby trvání manželství opakovaně.

4. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ust. § 80 o.s.ř., když uzavřel, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý k právní zájem, neboť vyhověním žalobě by bylo postaven najisto jeho právní postavení ve smyslu vlastnického práva k nemovitostem a vedlo by to ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Nárok žalobce na vrácení daru pak posuzoval podle § 630 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) ve znění účinném do 31. 12. 2013. Vycházel přitom z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, dle kterého je třeba nárok na vrácení daru posoudit podle právní úpravy účinné v době uzavření darovací smlouvy, přestože k nemravnému chování obdarované, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. Žalobce vymezil důvod pro vrácení daru v odstoupení od daru ze dne 6. 6. 2023 tak, že žalovaná „opustila rodinnou domácnost a navázala zřejmě mimomanželský poměr“. Soud prvního stupně vycházel z komentářové literatury a konstantní judikatury k otázce vrácení daru, dle které předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu je možné kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů s ohledem na značnou intenzitu a váhu nebo soustavnost a dlouhou dobu. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnost o hrubé kolizi s dobrými mravy. Odkázal přitom zejména na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, z něhož lze dovodit, že chování typické pro rozvádějící se manžely (zánik společné domácnosti, nezájem o soužití, ztráta citlivých vazeb, nevěra, nevděk) nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. V projednávané věci došlo k zániku společné domácnosti, nezájmu žalované o soužití se žalobcem a ke ztrátě citových vazeb k němu. Skutečnost, že žalovaná opustila společnou domácnost a navázala vztah s jiným partnerem, není soudem hodnocena jako hrubé porušení dobrých mravů shodně se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná sice za trvání manželství, ale po opuštění společné domácnosti se žalobcem, navázala vztah s jiným mužem. Tato skutečnost není soudem považována za hrubé porušení dobrých mravů. Rozsáhle popsaný subjektivní pocit lítosti žalobce nad koncem manželství účastníků není důvodem pro vrácení daru. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, a to nákladů na právní zastoupení advokátem.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání z důvodu, že soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a k tvrzeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť na základě provedených důkazů došel k nesprávným skutkovým zjištěním a neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalobce tvrdil, že žalované nezavdal za trvání manželství důvody opustit rodinnou domácnost ani navazovat opakovaně mimomanželské poměry. Od daru odstoupil proto, že v opuštění rodiny pro četné mimomanželské aféry spatřoval zvlášť hrubé porušení dobrých mravů, a proto, že chování manželky porušovalo dobré mravy, když manželka si dar vymínila jako podmínku uzavření manželství se starším, zajištěným a tehdy již rozvedeným mužem. Žalobce soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně zhodnotil důkaz dopisem od pana „A“ a neprovedl důkaz výslechem žalované. Nesprávným právním posouzením pak je závěr soudu, že skutečnost, zda žalovaná podmiňovala souhlas se sňatkem darem, by neměla vliv na posuzování důvodu pro vrácení daru. Žalobce nesouhlasí ani s posouzením intenzity porušení dobrých mravů soudem. Opakovaně se ohrazoval proti obraně žalované, že odešla z nefunkčního manželství. Dle žalobce bylo naopak manželství funkční, rodina společně žila a všechny rodinné záležitosti sdílela společně. Manželství dle žalobce nepřečkalo až avantýry žalované – nejprve s panem , jméno FO, , poté odchod k jejímu partnerovi, panu , jméno FO, . Vůči žalobci je zavrženíhodná nejen věrolomnost ohledně manželského slibu stvrzeného darem poloviny domu, ale i opakované nevěry, agrese a hlavně to, že mu odlákala dcery. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobě vyhověl.

6. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že s odvoláním nesouhlasí a napadené rozhodnutí soudu považuje za správné. Žalovaná se v řízení před soudem prvního stupně i v řízení o rozvod manželství účastníků podrobně vyjadřovala k tomu, co vedlo k úplnému rozpadu partnerského vztahu účastníků. Není pravdou, že manželství účastníků bylo zcela funkční. Oba účastníci již v řízení o rozvod svého manželství vypovídali, že v manželství nebyli spokojeni a že měli zcela odlišné představy o tom, jak má jejich manželství vypadat. Skutečnost, že se žalobce choval k žalované nevhodně a že již v minulosti ze strachu ze žalobce žalovaná i její dcery opakovaně opouštěly domácnost a odjížděly do , adresa, k rodičům žalované, potvrdily společné děti účastníků tohoto řízení při pohovoru s kolizním opatrovníkem. Není také pravdou, že by se žalovaná nesnažila problémy v manželství řešit. Jíž za trvání manželství pracovala rodina s psycholožkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Tato spolupráce je žalovanou podporována a pokračuje i nyní. Jejím předmětem je především zlepšení vzájemného vztahu žalobce s dcerami. Mimomanželský poměr s panem , jméno FO, , na který žalobce soustavně poukazuje, byl až důsledkem rozvratu manželství účastníků, nikoliv jeho příčinou. Žádný jiný vztah žalovaná nenavázala. Žalobce sice zmiňuje opakované nevěry, tyto však nijak neprokázal a ani prokázat nemohl. Žalovaná se rovněž opakovaně ohrazuje proti tvrzení, že by si dar od žalobce vymínila. Rozhodnutí darovat žalované spoluvlastnický podíl předmětných nemovitostí učinil žalobce sám, bez jakéhokoliv vlivu žalované. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

9. Po skutkové stránce odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť jeho skutkové závěry vyplývají z provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Soud prvního stupně logicky a přesvědčivě odůvodnil, z jakých důkazů vycházel a jaká skutková zjištění z provedených důkazů učinil. Pokud žalobce soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl důkaz účastnickou výpovědí žalované, pak opomněl, že žalovaná se svým výslechem jako účastníce řízení nesouhlasila. Skutkový stav však byl soudem prvního stupně zjištěn z ostatních provedených důkazů v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí soudu ve věci.

10. Rovněž právní hodnocení věci soudem prvního stupně je zcela správné. Správný je jeho závěr, že žalobce má na požadovaném učení ve smyslu § 80 o.s.ř. naléhavý právní zájem, správné je i posouzení nároku žalobce na vrácení daru podle § 630 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalobce důvod pro vrácení daru vymezil v odstoupení od daru ze dne 6. 6. 2023 tak, že žalovaná „opustila rodinnou domácnost a navázala zřejmě mimomanželský poměr“. Soud prvního stupně žalobcem tvrzený důvod pro vrácení daru zcela správně posuzoval s ohledem na skutková zjištění učiněná z provedených důkazů i s ohledem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná navázala mimomanželský poměr s panem , jméno FO, , tento poměr však navázala až po opuštění společné domácnosti v dubnu 2023. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by žalovaná navazovala mimomanželské poměry za trvání manželství opakovaně. Navázání mimomanželského poměru žalovanou nebylo příčinou rozpadu manželství účastníků, když v řízení bylo prokázáno, že k úplnému rozpadu partnerského soužití účastníků vedla jejich dlouhodobá nespokojenost s manželstvím. V řízení o rozvod manželství oba účastníci jako příčiny rozvratu uvedli, že jimi jsou rozdílné představy o manželském soužití, které vedly k hlubokému citovému odcizení, s tím, že není naděje na to, aby se k sobě účastníci vrátili zpět. Stejně tak bylo z pohovoru s nezletilými dětmi v rámci opatrovnického řízení zjištěno, že žalovaná s dcerami v minulosti několikrát opustila společnou domácnost, když mezi rodiči byly neshody. Odvolací soud zcela sdílí závěr soudu prvního stupně, že chování žalované spočívající v nezájmu o soužití se žalobcem, ztrátě citových vazeb a opuštění společné domácnosti, nelze považovat za hrubé porušení dobrých mravů, neboť k němu došlo v souvislosti s rozpadem manželství účastníků. Předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které lze s ohledem na okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, a to buď s ohledem na značnou intenzitu a váhu, nebo soustavnost a dlouhou dobu. Takového chování se však žalovaná v projednávané věci nedopustila. Stejně tak není rozhodující subjektivní pocit žalobce jako dárce, který pociťuje lítost nad rozpadem manželství a nevděk ze strany žalované, ale to, zda dané jednání obdarovaného lze objektivně posoudit jako hrubě porušující dobré mravy. Pokud žalobce poukazoval na skutečnost, že žalovaná si dar nemovitostí vymínila jako podmínku pro uzavření sňatku, taková skutečnost v řízení prokázána nebyla, když nelze pominout, že účastníci uzavřeli manželství dne 20. 6. 2009, k darování nemovitostí žalobcem žalované však došlo až 5. 8. 2009, tedy po uzavření sňatku.

11. Odvolací soud po přezkoumání věci uzavírá, že soud prvního stupně provedl úplné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutkové závěry, na daný případ aplikoval odpovídající ustanovení zákona a učinil i tomu odpovídající právní závěry. Své rozhodnutí soud prvního stupně řádně zdůvodnil, a proto odvolací soud zcela odkazuje na pečlivé, logické a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně, kterému nelze nic vytknout. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný. Je proto povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 3 100 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč, cestovné k soudnímu jednání z Českého Krumlova do Českých Budějovic a zpět ve výši 354 Kč a náhrada za ztrátu času na cestě za 2 půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč. Cestovné bylo vypočteno dle příslušné vyhlášky za cestu osobním automobilem , Anonymizováno, se spotřebou 5,5 l na 100 km, při vzdálenosti 23 km jedna jízda, tj. celkem 46 km, sazbě základní náhrady 5,60 Kč na 1 km a ceně benzínu 38,20 Kč na 1 l, celkem cestovné činí 354 Kč a náklady odvolacího řízení žalované 7 354 Kč. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobci uloženo, aby tyto náklady zaplatil žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.