19 CO 1364/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem titul jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18.5.2021, č.j. 18C 69/2020-89,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba, co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení 8 % ročně od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím soud prvního stupně zamítl (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s odůvodněním, že žalovaná jako zaměstnankyně žalobkyně neoprávněně vyplatila z prostředků žalobkyně částku [částka] paní [příjmení], která nebyla zaměstnankyní žalobkyně. Částku [částka] představuje půjčka, která byla žalobkyní poskytnuta žalované na jejich žádost, žalovaná poskytnuté prostředky žalobkyni přes výzvu nevrátila.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela se žalobkyní pracovní smlouvu na zkrácený úvazek s nástupem do pracovního poměru dne [datum]. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná vyplatila dne [datum] částku [částka] z peněz společnosti žalobkyně paní [příjmení], která nebyla zaměstnankyní žalobkyně. Pokyn k vyplacení peněz nebyl dán ze strany jednatele žalobkyně, nýbrž od třetích osob. Nesporné bylo mezi účastníky také to, že žalovaná převzala dne [datum] od žalobkyně částku [částka], spornou mezi stranami sporu byla povaha této částky. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka], kterou žalovaná vyplatila paní [příjmení] z prostředků žalobkyně, soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Dospěl k závěru, že žalovaná nebyla oprávněna vyplatit paní [příjmení] jakoukoliv částku z finančních prostředků žalobkyně, tímto jednáním žalovaná porušila své pracovní povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy a jmenovacího dekretu na vedoucí pozici, když nedbala zájmů společnosti (žalobkyně), čímž způsobila žalobkyni jako svému zaměstnavateli škodu ve výši [částka]. Soud prvního stupně v této části shledal žalobu důvodnou, včetně požadavku na úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Naopak, pokud žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky [částka] z titulu zápůjčky mezi žalobkyní a žalovanou, soud prvního stupně vycházel z ust. § 565 odst. 1 o.z. a § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou došlo k uzavření zápůjčky, když tyto skutečnosti nebyly prokázány ani předloženými důkazními prostředky. Žalobkyně předložila jako důkaz o uzavření smlouvy o zápůjčce soukromou listinu, ze které se podává, že žalovaná si od žalobkyně vzala zálohu ve výši [částka], což žalovaná stvrdila i svým podpisem, pak dopsaný text, že se jedná o půjčku a datem jejího vrácení je napsán odlišným písmem i druhem psací potřeby, než jak vypadá sdělení o záloze a podpis žalované. Jednatel žalobkyně nebyl schopen povahu a skutkové okolnosti dopsání slov„ půjčka“ a„ vrácení půjčky do [datum]“ objasnit, když uvedl, že si nepamatuje, kdo tato slova a kdy do listiny dopsal. Soud prvního stupně shledal původní podobu listiny (bez dopsaných slov o půjčce a jejím vrácení) souladnou i s jinými důkazy, jako je žalovanou předložený poznámkový blok, ze kterého se podává, že zaměstnankyně žalobkyně běžně vybíraly zálohy v hotovosti z finančních prostředků žalobkyně, které následně stejným způsobem jednateli žalobkyně vracely. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání do výroku II. a III. a současně vznesla námitku podjatosti senátu soudu prvního stupně. Žalobkyně nesouhlasí se zamítnutím žaloby co do částky [částka] s příslušenstvím, neboť prokázala oprávněnost svého požadavku na vrácení půjčky – zálohy [částka], která byla žalované předána v hotovosti a do dnešního dne nebyla vrácena. Bylo mnoho důkazů, že půjčka byla žalované opravdu fyzicky předána a nevrácena. Žalované nebyla stažena tato záloha za měsíc květen 2017 ani za žádný další měsíc, tedy zcela jasně ji měla vrátit do měsíce od poskytnutí půjčky. Žalobkyně nesouhlasí ani s rozhodnutím soudu o náhradě nákladů řízení, rozhodnutí považuje za„ krajně ostudné od podjatého soudu“. Žalobkyně se domnívá, že má nárok na náhradu výdajů i náhradu škody s touto žalobou zcela jednoznačně a je věcí opravdu nestranného a nezávislého soudu, aby tak rozhodl. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil ve výroku II. a III. a sám rozhodl tak, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni jak částku [částka], tak půjčku [částka] a rovněž uhradit náklady řízení, a to rovněž všechny cesty k soudnímu jednání.

5. Žalobkyně kromě odvolání samostatným podáním vznesla námitku podjatosti senátu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, a to jak předsedkyně [titul] [jméno] [příjmení], tak obou přísedících. Důvodem podjatosti je dle žalobkyně skutečnost, že při jednání nařízeném na [datum] byl jako člen senátu přítomen přísedící [titul] [jméno] [příjmení], který byl navržen žalovanou jako svědek. Dle žalobkyně nemůže být předsedkyně senátu [titul] [příjmení] nepodjatá, neboť se s přísedícím [titul] [příjmení] potkávala i v jiných věcech. Stejně tak přísedící přítomní u druhého jednání se žalovanou jednali v zájmu žalované a hovořili za ni. Jestliže byl první senát při prvním soudním jednání se žalovanou uznán podjatý zejména přítomností [titul] [příjmení] v osobním a mnohostranném vztahu se žalovanými paní [příjmení] a paní [příjmení], tak by stejně měl být uznán podjatým druhý senát při druhém soudním jednání, když ani nepřiznal žalobkyni nárok na soudní výlohy, když jednoznačně situaci zavinil sám soud.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání také žalovaná, když nesouhlasí zejména s tím, že nebyli předvolání jí navržení svědci [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení].

7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně a odvolání žalované byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a jsou přípustná, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání jsou zčásti důvodná, rozsudek soudu prvního stupně je proto třeba změnit.

8. Odvolací soud věc projednal a rozhodl dne [datum] v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, neboť se k odvolacímu jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Žalovaná zaslala odvolacímu soudu kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, o odročení jednání však výslovně nepožádala, odvolací soud proto toto podání žalované posoudil jako omluvu z nařízeného jednání.

9. Pokud žalobkyně vznesla v odvolacím řízení námitku podjatosti senátu soudu prvního stupně, odvolací soud o ní nerozhodoval samostatně, ale posoudil ji jako odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř.

10. Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

11. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně [titul] [jméno] [příjmení] k vznesené námitce podjatosti uvedla, že účastníky ani jejich zástupce nezná. Při prvním nařízeném jednání v této věci byl členem senátu přísedící [titul] [jméno] [příjmení]. Před zahájením jednání se ukázalo, že se s jednatelem žalobkyně osobně zná, jednání proto nebylo zahajováno, věc byla předložena nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti. Nadřízený soud rozhodl tak, že [titul] [jméno] [příjmení] je vyloučen z projednávání této věci. Předsedkyně senátu osobně [titul] [příjmení] nezná, nevzpomíná si, že by v minulosti byl členem jejího senátu. Toto bylo první jednání, kde nezávisle na její vůli byl přísedící. Přísedící [jméno] [příjmení] [jméno] k námitce podjatosti uvedla, že nemá žádný poměr k účastníkům řízení, žalobkyni ani žalovanou osobně nezná a nikdy s nimi nepřišla do kontaktu. Přísedící [jméno] [příjmení] sdělil, že účastníky sporu viděl u soudu poprvé a nebyl s ním nikdy v kontaktu. Žádná podjatost jeho osoby proto nemohla být.

12. Z obsahu spisu vyplývá, že při prvním jednání nařízeném ve věci na [datum] byli jako členové senátu přítomni [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Před zahájením jednání bylo zjištěno, že [titul] [jméno] [příjmení] se zná s jednatelem žalobkyně, jednání z toho důvodu nebylo zahájeno a věc byla předložena s námitkou podjatosti [titul] [příjmení] nadřízenému soudu. Ten rozhodl usnesením ze dne 1.3.2021, č.j. 19 Nc 1701/2021-63 o tom, že přísedící [titul] [jméno] [příjmení] je vyloučen z projednávání a rozhodování této věci. Další jednání ve věci samé bylo nařízeno na [datum], členy senátu byli kromě předsedkyně [titul] [jméno] [příjmení] přísedící [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ze spisu je rovněž zřejmé, že osoby přísedících nevybírá předseda senátu, ale jsou soudci přidělováni podle platného rozvrhu práce Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Z vyjádření předsedkyně senátu i obou přísedících vyplývá, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k právnímu zástupci žalobkyně. Pro poměr k věci lze soudce či přísedícího vyloučit, když má na výsledku řízení přímý právní zájem nebo má o věci poznatky, které získal o věci jiným způsobem než z dokazování při jednání. Pro poměr k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům je soudce vyloučen v případě, kdy některý z účastníků nebo jejich zástupců je blízkou osobu soudce, nebo když má soudce k některému z účastníků nebo jejich zástupcům přátelský nebo nepřátelský vztah či vztah ekonomické závislosti. Naopak ve smyslu § 14 odst. 4 o.s.ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nemůže tak být důvodem pro vyloučení senátu soudu prvního stupně skutečnost, že předsedkyně senátu [titul] [jméno] [příjmení] rozhodovala v jiné věci vedené žalobkyní proti žalované paní [příjmení]. Důvodem pro vyloučení členů senátu není ani skutečnost, že k prvému jednání nařízenému v této věci byl podle rozvrhu práce jako jeden z přísedících předvolán [titul] [jméno] [příjmení], neboť předsedkyně senátu správně ve věci nezahájila jednání a věc předložila nadřízenému soudu. [titul] [jméno] [příjmení] se na projednávání věci žádným způsobem nepodílel. Pouze ta skutečnost, že [titul] [jméno] [příjmení] je přísedícím u Okresního soudu v Jindřichově Hradci, není sama o sobě důvodem, pro který by měli být ostatní přísedící či soudci tohoto soudu z projednávání a rozhodování této věci vyloučeni. Žalobkyně ve vznesené námitce podjatosti neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o poměru soudkyně a přísedících k věci, k účastníkům řízení či jejich zástupcům, odvolací soud proto námitku podjatosti vznesenou žalobkyní neshledal důvodnou. Odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. tak nebyl naplněn.

13. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] jako škody, kterou jí žalovaná způsobila tím, že tuto částku vyplatila paní [příjmení] z prostředků žalobkyně bez pokynu či souhlasu jednatele žalobkyně, odvolací soud poučil žalobkyni o odlišném právním názoru na vznik škody jako jednoho z předpokladů odpovědnosti žalované jako zaměstnance za škodu vzniklou žalobkyni. Poukázal přitom na ustanovení § 2952 o.z. a rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 20.2.2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002. Žalobkyně poté doplnila svá tvrzení tak, že sama vyzývala paní [příjmení] k vrácení částky [částka], a to i písemně. K vrácení částky [částka] vyzývala paní [příjmení] také žalovaná. Žalobkyně v této věci podala rovněž trestní oznámení, věc však byla Policií ČR odložena s tím, že se má svého nároku domáhat cestou občanskoprávní.

14. Soud prvního stupně žalobě co do částky [částka] s příslušenstvím vyhověl, neboť dospěl k závěru, že žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy, čímž způsobila žalobkyni jako zaměstnavateli škodu ve smyslu § 250 odst. 1 zákoníku práce. Předpokladem vzniku odpovědnosti žalované za škodu způsobenou žalobkyni je vznik škody. V tomto případě představuje škodu částka [částka], která byla vyplacena žalovanou z prostředků žalobkyně paní [příjmení] Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že tato částka byla paní [příjmení] vyplacena bez právního důvodu, když byla vyplacena bez vědomí a souhlasu žalobkyně z jejích prostředků. Žalobkyni tak vznikla za paní [příjmení] pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však neprokázala vznik škody jako jednoho ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, neboť škoda musí v době uplatnění nároku na náhradu škody existovat a nemůže být pouze hypotetickým nárokem, který může nastat za splnění dalšího předpokladu, a to že žalobce nebude ve sporu se svým dlužníkem úspěšný. V daném případě bylo na žalobkyni jako věřiteli, aby prokázala takové skutkové okolnosti, z nichž by vyplýval jednoznačný závěr, že dlužník odmítl splnit jeho pohledávku, dobrovolně mu ji plnit nehodlá, že nárok uplatnil u soudu a nebyl úspěšný ani při jeho exekučním vymáhání. V daném případě žalobkyně tvrdila pouze to, že podala trestní oznámení, věc však byla odložena. Žalobkyně nepodala proti paní [příjmení] jako své dlužnici žalobu, ani po ní plnění jiným způsobem nevymáhala. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně částku [částka] po svém dlužníkovi – paní [příjmení] řádně nevymáhala, škoda jí proto ještě nevznikla a žaloba je v této části podána předčasně. S těmito závěry odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. změnil tak, že se žaloba co do částky [částka] s příslušenstvím zamítá.

15. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka], soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Tento závěr soudu prvního stupně odvolací soud nepovažuje za správný, neboť v řízen bylo prokázáno a mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná částku [částka] dne [datum] od žalobkyně převzala. Sporná byla povaha této částky, když žalovaná tvrdila, že se jednalo o zálohu na nákupy do prodejny, jako jsou odpadkové pytle, paragony, docházkové listy apod. Jestliže žalovaná potvrdila, že částku [částka] dne [datum] od žalobkyně převzala, bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že měla právní důvod tuto částku si ponechat, resp. že ji použila dle svého tvrzení na nákupy do prodejny žalobkyně. V řízení před soudem prvního stupně takové skutečnosti zjištěny ani prokázány nebyly. Žalovaná se odvolacího jednání dne [datum] nezúčastnila, nemohla být proto odvolacím soudem poučena o břemenu tvrzení a břemenu důkazním. Pokud žalovaná ve svém podání ze dne [datum] stejně jako v podaném odvolání navrhovala předvolat svědky [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], pak s ohledem na vyjádření žalované k žalobě byli tito svědci uváděni k tvrzení, že částku [částka] vyplatila žalovaná paní [příjmení] po domluvě a pokynu právě s panem [příjmení] a panem [jméno]. Za situace, kdy žalovaná v řízení před soudem prvního stupně žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že částku [částka] použila na nákup do prodejny žalobkyně (odpadkové pytle, paragony, docházkové listy) nepředložila a nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by měla jiný právní důvod částku [částka] si ponechat, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že žaloba co do částky [částka] s příslušenstvím je důvodná. Postupoval proto podle § 220 o.s.ř. a změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od [datum] do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o.z.

16. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně i žalovaná byly v řízení úspěšné pouze částečně. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.