19 Co 1528/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 8. 2025, č. j. 36 C 68/2025-100,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrob II.).

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že spolu se žalovanou žil v družském poměru a společně se rozhodli pro koupi bytu v , adresa, . Žalobce za tímto účelem převedl na účet žalované částku 100 000 Kč jako část prostředků, které měly být použity na úhradu kupní ceny bytu. Na základě kupní smlouvy ze dne 24. 10. 2022 se výlučným vlastníkem bytu stala žalovaná, tím na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení v podobě poskytnuté částky 100 000 Kč, kterou by měla žalobci vrátit. Na výzvu k vrácení zaslané částky ze dne 8. 1. 2025 žalovaná nereagovala.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Namítala, že částku 100 000 Kč jí žalobce sice poskytl, nicméně zcela nezištně a bez předchozí dohody, kdy se jednalo o nevratnou částku. Na zaslání této částky se se žalovaným předem nedohodla a ani ji nepoužila na financování předmětného bytu.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce zaslal žalované dne 5. 12. 2021 částku 100 000 Kč. Platbu označil poznámkou „na náš byteček“. V té době neexistoval právní důvod, pro který žalobce žalované plnění poskytl. Žalovaná sama uzavřela smlouvu o budoucí kupní smlouvě na byt dne 29. 12. 2021, žalobce ve své výpovědi potvrdil, že v době, kdy částku 100 000 Kč na účet žalované zaslal, neměl v úmyslu stát se podílovým spoluvlastníkem bytu v , adresa, , neboť měl svůj byt v , adresa, . Předpokládal však, že v bytě bude bydlet a kdyby se rozešli, částku mu žalovaná vrátí. Až později žalobce svůj názor na nabytí bytu změnil, dne 13. 2. 2022 byl podepsán dodatek č. 1 ke smlouvě o smlouvě budoucí kupní, podle něhož se měl stát podílovým spoluvlastníkem bytu společně se žalovanou. Koncem roku 2022 však opět svůj názor na nabytí spoluvlastnického podílu k bytové jednotce změnil, dne 16. 12. 2022 byl podepsán dodatek č. 2 ke smlouvě o smlouvě budoucí kupní, na základě kterého se výlučným vlastníkem bytové jednotky měla opět stát pouze žalovaná. Žalovaná byt nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 16. 12. 2022 do svého výlučného vlastnictví.

5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle § 2997 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého právo na vrácení toho, co plnil, nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Předpokladem pro vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený (zde žalovaná) nabyl, je, aby si byl plnitel (zde žalobce) vědom toho, v okamžiku, kdy plnění poskytuje, že nemá povinnost plnit. Tvrzení žalované o tom, že částku 100 000 Kč jí poskytl žalobce jen tak, bez předchozí dohody, opřené dále o tvrzení žalovaného, že v době poskytnutí této částky neměl v úmyslu nabýt bytovou jednotku do podílového spoluvlastnictví, odpovídá i samotná časová souslednost, jak byly smlouva o smlouvě budoucí kupní, její dodatky a samotná kupní smlouva podepsány. Soud prvního stupně uzavřel, že po oboustranné dohodě nabyla předmětnou bytovou jednotku pouze žalovaná, která uhradila i její kupní cenu, částečně ze svých finančních prostředků a částečně z hypotečního úvěru, kde jsou oba účastníci dle svých shodných tvrzení spoludlužníci. Žalobce nenabídl žádné důkazy k prokázání toho, že by se z jeho strany jednalo například o půjčku, když sám uváděl, že v té době nepožadoval vrácení poskytnuté částky, neboť se domníval, že se žalovanou spolu zůstanou. Neprokázal ani jakoukoliv předchozí dohodu o tom, že žalované finanční prostředky zašle a očekává jejich vrácení. V době, kdy finanční prostředky žalované zasílal, tak činil zcela ze svého soukromého záměru, plynoucího z partnerského vztahu se žalovanou, kdy se domníval, že byt budou užívat společně, a tedy i na vlastní riziko, že partnerský vztah bude trvat i nadále. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, když dospěl k závěru, že se jedná v podstatě o obdobu darování, kdy žalobce vědomě poskytoval žalované finanční prostředky bez předchozí dohody, aniž by k tomu byl povinen. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšná žalovaná žádné náklady nepožadovala.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání z důvodu, že soud prvního stupně věc špatně právně posoudil. Soud žalobu zamítl s tím, že věc posoudil podle § 2997 odst. 1 o. z., když odkázal na výslech obou účastníků a vyšel z toho, že v době poskytnutí předmětné částky ji žalobce poskytoval bez výzvy - bez povinnosti vůči žalované a bez vůle získat vlastnická práva k bytu. V takovém případě pak dle citovaného ustanovení nemá právo na vrácení předmětné částky. Žalobce poukazuje na ustanovení § 2997 o. z., konkrétně část věty druhé „ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl“. Žalobce poskytl uvedenou částku z důvodu, že mezi ním a žalovanou existovalo pouto druh a družka a uvedený byt bude užívat společně se žalovanou, tj. v budoucnu bude tvořit se žalovanou plnohodnotnou domácnost. Žalobce tak zcela jistě právní důvod měl a ten uvedl do zprávy pro příjemce „na náš byteček“. Pokud následně došlo k podpisu dodatku č. 1 smlouvy o budoucí smlouvě kupní, který znamenal podílové spoluvlastnictví žalobce k bytu, pak důvod držení částky byl ještě posílen, což platilo od 13. 2. 2022. V okamžiku podpisu dodatku č. 2 z října roku 2022 odpadl i důvod pro ponechání si částky 100 000 Kč, tj. důvod držení této částky na straně žalované odpadl a byl ukončen vztah se žalovanou, tak vzniklo zcela jistě bezdůvodné obohacení. Žalobce ve své účastnické výpovědi dokonce uvedl, že mezi účastníky existovala dohoda o vrácení částky 100 000 Kč. Právní důvod, tedy žalobce měl, a to minimálně částečné užívání předmětné bytové jednotky. Pokud tento důvod odpadl, pak se zjevně jedná o bezdůvodné obohacení a použití ustanovení § 2997 o. z. nepřichází do úvahy. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla shodnou argumentaci jako ve vyjádření k žalobě. Odvolání žalobce nepovažuje za důvodné, navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se žalovaná vzdala.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

10. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je jak po skutkové, tak po právní stránce zcela správné. Soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav, neboť jeho skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Skutkový stav byl zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, pokud soud prvního stupně nedoplnil dokazování výpisem z účtu žalované, pak postupoval správně, když i odvolací soud tento důkaz považuje za nadbytečný s ohledem na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci. Tento svůj postup také soud prvního stupně řádně odůvodnil. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně tak, jak jsou uvedena v odstavcích 4. až 14. odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Rovněž právní hodnocení věci soudem prvního stupně považuje odvolací soud za správné. Podle § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. právo na vrácení toho, co plnil, nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Žalobce se domáhal vrácení částky 100 000 Kč s odůvodněním, že tuto částku žalované plnil z právního důvodu, který později odpadl. V řízení však bylo prokázáno, že v době, kdy žalobce zaslal žalované na účet částku 100 000 Kč, neměl v úmyslu stát se podílovým spoluvlastníkem předmětného bytu v , adresa, , neboť měl svůj byt v , adresa, . O tom svědčí také skutečnost, že smlouvu o budoucí kupní smlouvě na předmětnou bytovou jednotku uzavřela dne 29. 12. 2021 pouze žalovaná, která se měla stát výlučným vlastníkem této bytové jednotky. Až následně žalobce změnil názor na nabytí bytu, když na základě dodatku č. 1 ze dne 13. 2. 2022 ke smlouvě o budoucí smlouvě kupní měli účastníci nabýt předmětný byt do podílového spoluvlastnictví. Následně žalobce opět změnil svůj názor, když podle dodatku č. 2 k téže smlouvě ze dne 16. 2. 2022 měla bytovou jednotku nabýt žalovaná do svého výlučného vlastnictví, což se nakonec na základě kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2022 také stalo. Ačkoliv žalobce v podaném odvolání tvrdí, že mezi účastníky existovala dohoda o vrácení této částky 100 000 Kč, pak přes poučení soudu prvního stupně k takovému tvrzení, že by se snad mělo jednat o zápůjčku, žádné důkazy nenavrhl. Žalovaná naopak uvedla, že žalobce jí částku 100 000 Kč zaslal bez předchozí dohody, stejně tak bez dohody o jejím následném vrácení. Žalobce naopak sám uvedl, že v době poskytnutí částky 100 000 Kč nepožadoval její vrácení, neboť se domníval, že spolu se žalovanou zůstanou. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobce v době, kdy částku 100 000 Kč žalované zaslal na její účet, tak činil zcela ze svého soukromého záměru, který vyplýval z partnerského vztahu se žalovanou, když se domníval, že byt budou užívat společně. To však nelze považovat za právní důvod, který následně po rozchodu účastníků odpadl, když nebyla v řízení prokázána taková dohoda, že by v případě rozchodu účastníků měla žalovaná žalobci poskytnutou částku vracet. V řízení bylo naopak prokázáno, že předmětný byt nabyla žalovaná do svého výlučného vlastnictví na základě dohody obou účastníků. Stejně tak na základě dohody obou účastníků byl byt částečně financován z hypotečního úvěru, jehož spoludlužníky jsou oba účastníci řízení. Hypoteční úvěr však podle souhlasného vyjádření obou účastníků splácí výlučně žalovaná. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 100 000 Kč v době trvání jejich družského poměru bez předchozí dohody a rovněž bez dohody o jejím následném vrácení, bylo nadbytečné prokazovat, jak s touto částkou žalovaná naložila. Pokud žalobce v odvolání uváděl, že částku poskytl z důvodu, že mezi účastníky existoval družský poměr a žalobce předpokládal, že předmětný byt bude užívat společně se žalovanou, o čemž svědčí zpráva pro příjemce „na náš byteček“, pak dle odvolacího soudu se nejedná o právní důvod plnění ve smyslu § 2997 odst. 1 věta druhá o. z., který později odpadl z důvodu, že se účastníci rozešli a svůj družský vztah ukončili.

12. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšná žalovaná náhradu nákladů odvolacího řízení nepožadovala.