19 Co 282/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci zástavního věřitele: Jméno zástavního věřitele ., IČO IČO zástavního věřitele sídlem Adresa zástavního věřitele zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti zástavnímu dlužníkovi: Jméno zástavního dlužníka ., IČO IČO zástavního dlužníka sídlem Adresa zástavního dlužníka zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o soudním prodeji zástavy, o odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31.10.2024, č. j. 7 C 50/2024-66 Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Okresní soud napadeným usnesením nařídil soudní prodej zástavy, a to pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , pozemku parc. č , číslo, parc č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím a 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že zástavní věřitel splnil podmínky podle § 358 odst. 1 z.ř.s., tedy doložil zajištěnou pohledávku, existenci zástavního práva a kdo je zástavním dlužníkem. Zástavní věřitel předložil smlouvu o úvěru č. , číslo, ze dne 11.5.2023, kde se dva věřitelé (, jméno FO, jako věřitel č. 1. a zástavní věřitel , Jméno zástavního věřitele, . jako věřitel č. 2.) zavázali poskytnout dlužníku společnosti , právnická osoba, úvěr ve výši 100 000 Kč, a to vyplacením této částky na tam uvedený bankovní účet. Zástavní věřitel dál předložil listinu, kterou prokázal vyplacení úvěru na uvedený účet. Dále předložil zástavní smlouvu uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, kterou bylo zřízeno zástavní právo na výše uvedené nemovitosti k zajištění výše uvedeného úvěru. Okresní soud uzavřel, že zástavní věřitel vymezil a osvědčil rozhodné skutečnosti, tedy že existuje zajištěná pohledávka, vzniklo zástavní právo na předmětných nemovitostech a zástavní dlužník je vlastníkem předmětných zajištěných nemovitostí, proto návrhu vyhověl a nařídil soudní prodej uvedené zástavy. V souladu s konstantní soudní judikaturou o náhradě nákladů řízení nerozhodoval, neboť o této bude rozhodován v další fázi řízení, ve které dojde k realizaci prodeje zástavy.

2. Proti tomuto usnesení podal odvolání zástavní dlužník a navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh na nařízení soudního prodeje zástavy zamítá. Jako odvolací důvod odvolatel uvádí, že soud prvního stupně měl nesprávně po právní stránce posoudit okolnosti vzniku údajné pohledávky zajištěné zástavním právem, tedy odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Předložená smlouva o úvěru, jejímiž účastníky jsou na straně úvěrujícího dva subjekty, přičemž není zřejmé, zda vůbec některý z nich, popřípadě který z nich společně poskytl své peněžní prostředky úvěrovanému, odporuje § 2395 občanského zákoníku, podle kterého podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je sjednání závazku úvěrujícího poskytnout určitou částku úvěrovanému a závazku úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Z tvrzení zástavního věřitele není vůbec zřejmé, že by vůbec, případně který ze dvou úvěrujících účastníků úvěrové smlouvy peněžní prostředky skutečně poskytl úvěrovanému, když tyto prostředky byly úvěrovaným údajně čerpány z tzv. provizorního účtu projektu od dalšího subjektu, a to společnosti , právnická osoba, Zástavní dlužník je přesvědčen, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s § 2395 občanského zákoníku. Pokud skutečně bylo osobnímu dlužníku poskytnuto nějaké plnění, zástavní věřitel neprokázal a ani to netvrdí, že by takové plnění poskytl právě zástavní věřitel a že by se tudíž mohl domáhat vrácení takového plnění z titulu bezdůvodného obohacení.

3. K odvolání zástavního dlužníka se vyjádřil zástavní věřitel, s odvoláním nesouhlasí a navrhuje napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit. Nesouhlasí s argumentací odvolatele, skutečnost, že smlouvu o úvěru uzavřely dva subjekty na straně věřitele, je situací zcela běžnou a nemůže způsobit neplatnost smlouvy. Ve smlouvě je navíc jasně ujednáno, že oba věřitelé jsou oprávněni společně a nerozdílně. Zástavní věřitel také řádně prokázal poskytnutí úvěru, a to vyplacení sjednané částky na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání zástavního dlužníka bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavní dlužníkem.

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že zástavní věřitel splnil podmínky uvedené v § 358 odst. 1 z.ř.s., tedy řádně doložil existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva a kdo je zástavním dlužníkem. Odvolací soud neshledává žádnou z uplatněných námitek v podaném odvolání za důvodnou. Skutečnost, že na straně věřitele určitého právního vztahu vystupuje více subjektů, je zcela běžnou situací, se kterou hmotné právo počítá a také ji výslovně upravuje. Nelze tedy souhlasit s právním názorem odvolatele., že skutečnost, že smlouva o úvěru je uzavřena mezi dvěma úvěrujícími a jedním úvěrovaným má způsobit absolutní neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu rozporu s § 2395 občanského zákoníku. Ve smlouvě o úvěru, a to v článku II. odstavec 3, je výslovně uvedeno, že oba věřitelé jsou oprávněni společně a nerozdílně. Tím je zcela jednoznačně definován režim úvěrujících a jejich vzájemné vztahy i jejich vztahy vůči úvěrovanému. Podle § 1877 o.z. tedy platí v případě více věřitelů oprávněných společně a nerozdílně, že kterýkoliv z nich může žádat celé plnění po dlužníku.

8. Odvolací soud nemůže považovat za důvodnou ani druhou námitku odvolatele, že zástavní věřitel netvrdí a neprokázal, jak konkrétně došlo k vyplacení úvěru, konkrétně kterým z věřitelů. Podle předložené smlouvy o úvěru bylo čerpání úvěru sjednáno tak, že dojde k vyplacení finanční částky úvěru na konkrétní, tam uvedený bankovní účet. Zástavní věřitel prokázal předloženou listinou, že došlo k vyplacení finančního plnění na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Pro poměry smlouvy o úvěru a vzájemného vztahu více úvěrujících je nepodstatné, který z úvěrujících, či v jakém poměru oba poskytli sjednaný úvěr. Současně jde o okolnosti jdoucí nad rámec toho, co zástavní věřitel musí podle § 358 odst. 1 z.ř.s. prokázat. Odvolací soud toto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

9. Odvolací soud o náhradě nákladu odvolacího řízení nerozhodoval shodně jako soud prvního stupně, když v tomto typu řízení se tak nečiní, o výši těchto nákladů bude rozhodnuto a budou vymáhány v další fázi řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, č.j. 21Cdo 2380/2017).

10. Těsně před odvolacím jednáním dne 3.4.2025 obdržel odvolací soud podání zástavního dlužníka, který sliboval, že ve lhůtě 14 dnů uhradí zajištěnou pohledávku a omluvil svou účast na odvolacím jednání. Dále sdělil, že kontaktoval zástavního věřitele a dal mu ke zvážení podání společného návrhu účastníků na odročení odvolacího jednání nebo přerušení řízení. Zástavní dlužník proto navrhoval, aby se jednání dne 3.4.2025 nekonalo. Současně však prohlásil, že pokud se k jeho návrhu zástavní věřitel nepřipojí a jednání dne 3.4.2025 se bude konat, je zástavní dlužník srozuměn s tím, že soud věc projedná v jeho nepřítomnosti. Zástavní věřitel se k návrhu zástavního dlužníka nepřipojil, naopak trval na projednání jeho odvolání a odvolací soud také neshledal žádný důvod nepokračovat v odvolacím řízení. Odvolací jednání proto bylo konáno v nepřítomnosti zástavního dlužníka jako účastníka, který se z něj řádně omluvil.