19 CO 316/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa o určení vlastnického práva, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10.12.2021, č.j. 5 C 41/2021-285,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 840,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je vlastnicí části pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], a to části o výměře 151 m2 oddělené geometrickým plánem [číslo] – [číslo] vyhotoveným [titul] [jméno] [příjmení], ověřeným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce] PGP – [číslo] dne [datum], kdy tato část bude vedena pod parc. [číslo] (když se jedná o část pozemku označeného geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [titul] [jméno] [příjmení], ověřeným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce] PGP – [číslo] dne [datum] jako parc. [číslo]). Dále rozhodl o tom, že geometrický plán [číslo] je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok v odstavci I.). Pokud se žalobkyně domáhala určení vlastnictví ke zbylé části pozemku, nově vedeného pod parc. [číslo] tak v této části žalobu zamítl (výrok v odstavci II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 739 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k části parcely [číslo] označené geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [titul] [jméno] [příjmení], ověřeným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce] PGP – [číslo] – [číslo] ze dne [datum] jako parc. [číslo] s odůvodněním, že držby shora uvedeného pozemku se ujala v době, kdy se ujala držby pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], neboť všechny tyto pozemky dohromady tvořily oplocený celek v letech 1970 – 2018 a vzhledem k tomu, že držby tohoto celku, který nabyla darem od svých rodičů dne [datum], kdy nastaly právní účinky vkladu jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne [datum], nemovitost vydržela v roce 2005. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť spornou část pozemku chce nadále užívat a není zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí, zároveň vede s žalovanou spor o náhradu škody za poražené stromy rostoucí na tomto pozemku a jeho vlastnictví je třeba postavit najisto. Soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil závěr o tom, že sporný pozemek označený jako parc. [číslo] o výměře 241 m2 je úzký pruh přiléhající k hranici pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] (část) a parc. č. st. [číslo] (zde přiléhá k části budovy, jež byla užívána jako stodola). Část tohoto pozemku tvoří pozemek označený jako parc. [číslo] o výměře 151 m2 podle shora uvedeného geometrického plánu (dále jen pozemek). Pozemek parc. [číslo] je úzký pruh přiléhající k hranici pozemku parc. [číslo] odpovídá oplocení vedoucímu podél pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] (v [obec]) vyznačeného v záznamu podrobného měření změn [číslo] zpracovatele [právnická osoba] ze dne [datum]. Zjistil, že žalobkyně se ujala držby pozemku na základě darovací smlouvy, kterou uzavřela dne [datum] se svými rodiči, kteří tento pozemek obhospodařovali, vysázeli na něm stromy, které byly žalovanou dne [datum] pokáceny. Právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly k [datum]. Soud zjistil, že byly darovány pozemky o celkové výměře uvedené ve smlouvě 868 m2, darované nemovitosti byly oploceny jako celek, oplocení zasahovalo do pozemku parc. [číslo] který žalobkyně nabyla až v rámci dodatečného vypořádání dědictví po babičce, [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], právní účinky zápisu k [datum] O tom, že pozemek [číslo] není veden v katastru na její osobu, byla zpravena přípisem [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum]. Soud zjistil, že šlo o pozemky rodinou bezprostředně užívané, žalovaná neměla důvod zajímat se o parametry, nadto ji v přesvědčení utvrzoval i znalecký posudek znalce [jméno] [příjmení], vypracovaný dne [datum], který oceňoval stromy zasázené na předmětném pozemku. Dne [datum] pokácela žalovaná stromy, které na pozemku rostly, sundala oplocení žalobkyně nacházející se na pozemku, plotové sloupky přesunula na hranici pozemku parc. [číslo] parc. [číslo]. Před kácením byla zahrada užívaná žalobkyní oplocena, oplocení bylo kompletní, nebylo děravé. Žalovaná léta užívání pozemku žalobkyní trpěla, léta o pozemek neprojevila zájem. Žalovaná neprokázala, že by žalobkyně věděla, že užívá cizí pozemek, tvrdila pouze, že to měl vědět v roce 2007 otec žalobkyně a s žalobkyní měla tuto situaci řešit až v roce 2016. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 130, § 134 odst. 1, 2 obč. zák. učinil závěr o tom, že žalobkyně se chopila držby pozemku, o němž se domnívala, že je součástí nemovitostí, které nabyla na základě darovací smlouvy od svých rodičů a pozemek v dobré víře držela nepřetržitě až do března 2018. Ve prospěch dobré víry žalobkyně svědčí, že její právní předchůdci byly osoby jí blízké, u nichž neměla důvod k větší opatrnosti ohledně rozsahu od nich nabytého majetku, zejména, šlo-li o nemovitost darovanou. Žalobkyně nenabývala pozemek, který by neznala, ale pozemek bezprostředně užívaný rodinou, neměla důvod zajímat se o jeho parametry, neměla důvod zkoumat, kudy vede hranice, nahlížet do katastrálních map, otrofotomap. Z hlediska běžné opatrnosti je rozdíl v přístupu nabyvatele v případě, kdy je mu věc prodána za úplatu cizí osobou a v případě, kdy ji získá bezúplatně od nejbližších osob z jejich déletrvající držby. Ve prospěch dobré víry žalobkyně podle soudu prvního stupně svědčí i poměr výměry nabytého a skutečně převáděného pozemku, když předmětný pozemek má výměru 151 m2 a darovací smlouvou převáděné pozemky měly výměru 868 m2 (skutečně užívané pozemky měly ale výměru vyšší, neboť oplocena byla i část pozemku parc. [číslo]) s tím, že při posuzování poměru skutečně držené plochy pozemků je třeba vycházet nikoli z parcelní výměry nabytého pozemku, ale celkové výměry pozemku, který tvoří přirozený funkční celek, byť neodpovídá geometrickému či parcelnímu ztvárnění podle příslušného katastrálního operátu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2004/2004, 22 Cdo 954/2005). Žalobkyně je způsobilým subjektem vydržení, pozemek je způsobilým objektem pro vydržení, neboť judikatura dovodila, že část parcely je způsobilým předmětem vydržení, podle [spisová značka] je způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva i pozemek, který je součástí parcely. Žalobkyně byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jí pozemek patří a vydržecí lhůta podle soudu prvního stupně uplynula [datum]. Soud žalobě částečně vyhověl ohledně části pozemku parc. [číslo] o které má za prokázané, že v době, kdy se žalobkyně ujala držby, tvořila tato část oplocený funkční celek s darovanými nemovitostmi a byla s nimi užívána. Z provedeného dokazování je podle soudu nepochybné, že zbylá část pozemku oplocena nebyla, neodpovídá oplocené části v záznamu měření změn [číslo] z roku 2007, o kterém sama žalobkyně tvrdila, že zobrazuje oplocení tak, jak bylo od roku 1970 do roku 2018 a pokud sama tvrdí, že se ujala držby pouze oploceného celku, nezbylo, než žalobu ohledně další části pozemku parc. [číslo] zamítnout. Žalovaná předložila řadu ortofot, která jsou nezřetelná a není v nich podle soudu promítnuta katastrální mapa, jeví se, že oplocení bylo vedeno jinak, než je zaznamenáno v záznamu měření změn z roku 2007. Snímky se však nevztahují k dotčenému období, vyjma snímku z roku 1996, ze kterého však není zřejmé žádné oplocení. Pokud žalovaná poukazovala na rohový sloupek, který při odstraňování porostů zachytil na fotografii starosta obce, pak podle soudu leží mimo jakoukoli vytyčenou hranici, je situován uvnitř zahrady, jeho postavení nekopíruje správnou hranici s pozemkem parc. [číslo] (místní šetření – fotografie, video). Podle účastnické výpovědi žalobkyně bylo o tento sloupek opřeno pletivo vnitřního plotu, který vedl od silnice, při výslechu nejprve tvrdila, že byl zbořen v roce 2002, možná dříve, k otázce, že to bylo, než se vdala, zároveň uvedla, že si ho moc nepamatuje, protože byla malá. Bratr žalobkyně uvedl, že se jednalo o sloupek prapůvodního dřevěného plotu, který si on pamatuje z černobílých fotografií. Manžel žalobkyně neví, k čemu sloužil, stejně tak matka žalobkyně. Na vnitřní plot (uvnitř byl možná nějaký meziplůtek) si pamatuje svědkyně [jméno] [příjmení].

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolala s odůvodněním, že mezi účastníky je nepochybné, že držba žalobkyně byla přerušena [datum], kdy žalovaná odstranila plot nacházející se na předmětném pozemku, resp. [datum], kdy byly odstraněny trvalé porosty nacházející se na tomto pozemku. V důsledku takto přerušené držby nemohla žalobkyně nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku v důsledku mimořádného vydržení tak, jak má na mysli § 1095 NOZ, neboť ve smyslu § [číslo] tato lhůta pro mimořádné vydržení neskončí dříve než po uplynutí pěti let od účinnosti NOZ, tedy nemohla skončit dříve než [datum]. Vydržení bylo s ohledem na závěr soudu, že k němu došlo před [datum] posuzováno podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. a žalovaná vychází z toho, že nemohlo dojít k vydržení, v tomto konkrétním případě vydržení je nutno doložit i tzv. iustus titulus, tzn. nějaký právní důvod, nějaký právní způsob nabytí vlastnictví, který by odůvodňoval dobrou víru žalobkyně a k tomu v konkrétním případě nedošlo. Žalobkyně si byla vědoma toho, že tzv. iustus titulus jí schází a že není schopna doložit svůj nabývací titul k předmětnému pozemku a není schopna fakticky doložit změnu hranic pozemku, který užívá, není schopna k tomu doložit žádný nabývací titul, a proto si k odůvodnění své dobré víry napomáhá tvrzením, že si velmi dobře pamatuje, že spolu s právními předchůdci – svými rodiči, v hranicích oplocení ze severní strany sázela stromky, když tento plot byl v místě instalován již před výsadbou stromů, nejpozději v roce 1970 a tuto myšlenku rozvíjí tak, že uvádí, že v souvislosti s darovací smlouvou ze dne [datum] se nevědomky také chopila držby části pozemku žalovaného, neboť byla v dobré víře v to, že faktický stav, jaký existoval ke dni uchopení držby žalobkyní v terénu, odpovídá hranici pozemku žalobkyně s pozemkem žalované. Žalovaný předložil důkazy pořízené objektivně bez jakéhokoliv ovlivnění ze strany účastníků, a to letecké snímky předmětných nemovitostí. Z těchto leteckých snímků je objektivně prokázán průběh vlastnické hranice pozemků žalobkyně, resp. jejích právních předchůdců na předložených leteckých snímcích jsou jednoznačně vidět jednotlivé druhy kultur zemědělských pozemků, jsou zcela zřetelné hranice těchto kultur. Tyto letecké snímky jsou v plném souladu s dalším důkazem, rohovým sloupkem, který je na barevné fotografii v příloze k vyjádření k žalobě ze dne [datum], a ze které jednoznačně vyplývá průběh původní vlastnické hranice. Tyto skutečnosti jsou v souladu i s provedenými důkazy, zejména s výslechem [jméno] [příjmení], kdy byla svědkem toho, jak otec nezletilé sází sazenice smrčků za hranicemi svého oploceného plotu. Svědek [příjmení] potvrdil, že severní hranice jejich pozemku a severní hranice pozemku ostatních sousedů tvořily jednu rovinu, pozemky šly v jedné rovině. O odstranění oplocení a odstranění porostů na sporném pozemku nerozhodl starosta [obec]. [příjmení] sám, tento postup si nechal schválit zastupitelstvem. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednala v omluvitelném omylu, žalovaná je však názoru, že žalobkyně nejednala v omluvitelném omylu, nemohla se uchopit oprávněné držby a pozemek, jehož vydržení se domáhá, nemohla vydržet.

3. Žalobkyně považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný, netrpí vadami, které by měly za následek jeho změnu nebo zrušení odvolacím soudem. Rozsudek soudu prvního stupně byl řádně a logicky odůvodněn a z pohledu žalobkyně byly důkazy, které byly v řízení provedeny, řádně soudem interpretovány a byly z nich transparentně učiněny závěry. Současně bylo přiléhavě odkázáno na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. Žalovaná v odvolání tendenčně interpretuje vybrané důkazy, které byly v řízení provedeny a rozhodujícím soudem byly okomentovány a zohledněny. Žalovaná opomíjí, že například svědkyně paní [jméno] [příjmení] nebyla schopna v rámci své svědecké výpovědi časově zařadit vylíčení okolností, které jí navíc byly k věci známy jen velmi obecně a povšechně, mnoho věcí si nepamatovala, nebyla schopna vyjádřit se k tomu, kterého roku pan [příjmení] sázel stromy. Ve spisu se nachází náčrt současné podoby plotu, jak si ho svědkyně vybavuje, svědkyní načrtnutá poloha oplocení zdaleka neodpovídá současné podobě plotu, jak byla soudem zjištěna. Z její výpovědi nebyly zjištěny konkrétní okolnosti, kterými by byla vyvrácena žalobní tvrzení žalobkyně. [jméno] [příjmení] se nemohl k věci relevantně vyjádřit, neboť v [obec] bydlel do roku 1968 – poté se odstěhoval. Již při soudním roku dne [datum] [titul] [jméno] [příjmení] potvrdil, že předmětné stromořadí bylo před kácením v roce 2018 obehnáno plotem, kdy sloupky byly za smrky, obec je posunula dle zaměření na skutečnou (myšleno zřejmě katastrální hranici) pozemku. Již namístě samém se účastníci shodli na tom, kde se původně nacházelo oplocení pozemku, které bylo v roce 2018 demontováno žalovanou bez předchozího upozornění žalobkyně. V rámci účastnické výpovědi [titul] [příjmení] jako starosta [obec] potvrdil, že v předmětném období, tj. v letech 1995 – 2005 se o spornou část pozemku nezajímal.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalované má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř, jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, 212a o.s.ř. a shledal, že odvolání je nedůvodné.

5. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, při hodnocení svědeckých a účastnických výpovědí se zabýval i jejich věrohodností, učinil správný závěr o tom, že jako nejpřesvědčivější se jeví výpověď [jméno] [příjmení], manžela žalobkyně a [jméno] [příjmení], které neobsahují informační konflikty a korespondují i s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení provedených důkazů považuje odvolací soud za řádné a správné, správný je jeho závěr o tom, že žalobkyně se ujala držby pozemku na základě darovací smlouvy, kterou uzavřela dne [datum] se svými rodiči, kteří tento pozemek obhospodařovali, vysázeli na něm stromy žalovanou dne [datum] vykácené. Darovány byly pozemky o celkové výměře uvedené ve smlouvě 868 m2, pozemky, jejichž držby se žalobkyně ujala, byly oploceny jako celek, tedy i pozemek parc. [číslo] tvořící úzký pruh přiléhající k hranici pozemků parc. [číslo]. Oplocení vedoucí podél pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] odpovídá oplocení, které bylo vyznačeno v záznamu podrobného měření změn ze dne [datum]. Žalobkyně nenabývala pozemek, který by neznala, ze znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vypracovaného v souvislosti s darovací smlouvou ze dne [datum] vyplynulo, že znalec, který vycházel mimo jiné z osobní prohlídky a zaměření na nemovitosti, kromě dalšího ocenil i 21 smrků starých 15 let a 6 borovic starých 15 let.

6. Podle ust. § 129 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo, kdo vykonává právo pro sebe (§ 129 odst. 1 obč. zák.). Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitou věc, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Podmínky pro vydržení jsou tedy nepřetržitá držba, to je nakládání s věcí jako s vlastní, existence oprávněné držby, jestliže je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc patří a oprávněná dobrověrná držba musí trvat po celou zákonem stanovenou dobu, u nemovitostí 10 let. Pro účely vydržení postačoval za dostatečný i domnělý titul za situace, kdy držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. [jméno] víru je nutno posoudit objektivně, nikoliv subjektivně z hlediska osobního přesvědčení držitele. [obec] víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (rozhodnutí Nejvyšší soudu ze 7.5.2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. V rozsudku ze dne 10.10.2002 sp. zn. 22 Cdo 490/2001 Nejvyšší soud uzavřel, že„ oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva“. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný, omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré míře, avšak nikoliv se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným. Omluvitelným omylem může být výjimečně i omyl právní. [obec] víra držitele„ se zřetelem ke všem okolnostem“ se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohl držiteli vzniknout vlastnické právo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.4.1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96). Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod, postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus). Jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně je držitelem oprávněným, neboť byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí svědčí právní titul, a to za situace, kdy držby pozemku se ujala na základě darovací smlouvy ze dne [datum], která nabyla účinnosti dne [datum], chopila se držby nemovitostí, které jí byly darovány rodiči, neměla tedy důvod k větší opatrnosti ohledně rozsahu od nich nabytého majetku, nabývala pozemek bezprostředně užívaný rodinou, oplocený a za této situace je třeba hodnotit její opatrnost za normální, obvyklou. Žalobkyně tak byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i části pozemku označeném v geometrickém plánu, který tvoří přílohu rozsudku jako parc. [číslo] o výměře 151 m2. Soud prvního stupně správně zohlednil i plochu darovaného a skutečně drženého pozemku a i odvolací soud je toho názoru, že žalobkyně při zachování náležité opatrnosti nemohla mít pochybnost, že plocha držených pozemků neodpovídá ploše uvedené v darovací smlouvě, a to zvláště za situace, kdy znalec [jméno] [příjmení], který dne [datum] vypracoval znalecký posudek ohledně předmětných nemovitostí a vycházel mimo jiné z osobní prohlídky, zaměření nemovitosti, ocenil 21 smrků starých 15 let a 6 borovic starých 15 let nacházejících se na předmětném pozemku. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že podmínky pro vydržení shora uvedené byly splněny, žalobkyně držela pozemek v dobré víře nepřetržitě až do března 2018, je způsobilým subjektem vydržení a pozemek je způsobilým objektem pro vydržení. Vydržecí lhůta uplynula [datum], aniž by byla dobrá víra žalobkyně narušena. Žalobkyně tak nabyla vlastnictví předmětného pozemku vydržením. Rozsudek soudu prvního stupně je správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení.

7. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch a žalovaná je proto povinna jí zaplatit náklady odvolacího řízení, které se sestávají z nákladů za právní zastoupení za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]), dále dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., cestovné z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 812 (při ujetí celkem 436,8 km a spotřebě vozidla 4,8l [číslo] km), náhradu za promeškaný čas za deset půlhodin po 100 Kč za cestu na jednání odvolacího soudu dne [datum], tedy částka 1 000 Kč a k nákladům nutno připočíst i 21 % DPH ve výši 2 228,52 Kč Náklady odvolacího řízení tak celkem dosahují částky 12 840,52 Kč.