19 Co 321/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A o zaplacení částky 121 868 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2024, č. j. 25 C 331/2024–69,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. mění tak, že se na konec tohoto odstavce připojují slova „pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky delší než 45 dní“.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 14 718,76 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky v Praze.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení (výrok odstavci I.). Žalobu v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 41 868 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 103 319 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 115,31 % ročně jdoucím z částky 80 000 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 5 316,74 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 80 000 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 165 844 Kč, zamítl (výrok v odstavci II.). Zaplacení shora uvedených částek se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 28. 12. 2023 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 12 měsíčních splátkách ve výši 11 517 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky sjednané smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou dluhu, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, žalovaná poskytnuté prostředky ani zčásti nevrátila. Tyto skutečnosti zjistil soud po provedeném dokazování, a to ze smlouvy o úvěru ve spojení s oznámením o schválení úvěru, připojenou dodejkou a dokladem o vyplacení úvěru. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda řádně posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, případně i z jiných zdrojů. Žalobkyně k této otázce uvedla, že vycházela z dokladů a údajů od žalované, databází a jiných zdrojů, SOLUS, NRKI, IR, byl proveden scoring. Z přiloženého hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 27 328 Kč, což bylo doloženo potvrzením o příjmu, byla zaměstnána na dobu určitou 31. 12. 2024, žila sama v obecním bytě a její výdaje činily 8 775 Kč (životní minimum + bydlení). Z výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil připsanou částku 27 705 Kč, žalovaná neprocházela rejstříky SOLUS ani NRKI. Na výzvu k doložení posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila ničeho dalšího, nedostatečně byly prověřeny výdaje. Žalobkyně tedy nesplnila svou zákonnou povinnost, nedostatečně zjistila a ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy, v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. V důsledku toho je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované pouze nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinna tuto částku vrátit podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2, 3 o. s. ř. nevyjádřila k otázkám výše a k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované, soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k majetkovým poměrům žalované v době uzavírání předmětné smlouvy (výpis z účtu) a dospěl k závěru, že je přiměřené možnostem žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu ve výši 80 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (smluvní úrok, sjednané poplatky, smluvní pokuta) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části proto žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy částečně (z 66 %) procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením v rozsahu rozdílu procesních úspěchů obou stran, tj. 32 %. Náklady tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 094 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to ve výši 5 980 Kč za 1 úkon, za 4 úkony právní služby, 4 režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH. Celkové náklady dosahují částky 36 489,20 Kč, náhrada v rozsahu 32 % náležející žalobkyní činí 11 677 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku, do výroku I., co do podmínek plnění ve splátkách, se odvolala žalobkyně, která požadovala, aby byla stanovena ztráta výhody splátek pro případ prodlení, což je obvyklé, žádoucí a nejsou dány žádné zvláštní důvody pro vynechání této podmínky. Žalobkyně se neodvolala co do výše splátek, požaduje, aby bylo rozhodnuto o tom, pokud se žalovaná se splácením ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky delším než 45 dní, aby ztratila výhodu splátek. Žalobkyně odkazuje na komentář k ustanovení § 160 o. s. ř. s tím, že neposkytnutí této možnosti znamená pracné vymáhání jednotlivých postupně dospívajících splátek, které žalovaný nesplnil.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ustanovení § 201 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním napadeno a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Výrok odstavci II., o zamítnutí žaloby, nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci.

5. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

6. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

7. Jak bylo shora uvedeno odvoláním je napaden pouze výrok rozsudku, který nestanovil, že pokud žalovaná se se splácením splátek ocitne v prodlení, ztratí tím výhodu splátek a v takovém případě může věřitel požadovat úhradu dluhu v plném rozsahu.

8. Přisouzený nárok je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částky odpovídající nevrácené jistině z neplatné úvěrové smlouvy a možnost splátek si strany neujednaly. V daném případě nejde ale o aplikaci § 160 odst. 1 o. s. ř., existence a forma splátek je výsledkem aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, jde o otázku aplikace hmotného práva. Odvolací soud vzal v úvahu smysl a účel právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru i spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran. Součástí smlouvy o úvěru (neplatné) bylo ujednání o tom, že pokud spotřebitel poruší dohodnutý režim splátek, o možnost splátek přijde a dojde k zesplatnění úvěru. S tímto byly obě strany srozuměny a forma splátek se sankcí jejich neplnění, pod ztrátou výhody splátek, není v rozporu s legitimním očekáváním obou stran. Placení ve splátkách pod ztrátou výhody odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru.

9. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené postupoval podle ustanovení § 220 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. změnil tak, že rozhodl o tom, že plnění ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně bude pod ztrátou výhody splátek.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyně měla v řízení úspěch jen částečný (66 %) a náleží jí odměna v rozsahu rozdílu procesních úspěchů obou stran, tedy 32 % nákladů. Soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení správně, správně tyto náklady vyčíslil a odvolací soud na odůvodnění výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně zcela odkazuje. Před soudem prvního stupně činily náklady řízení celkem 36 489,20 Kč, ze kterých byla žalobkyni přiznána částka 11 677 Kč. Náklady odvolacího řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a dále z odměny za 2 úkony právní služby, za odvolání proti rozsudku a za účast u jednání odvolacího soudu dne 25. 3. 2025. Odměna za úkon právní služby spočívající v odvolání proti rozsudku činí 1 500 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, a to podle § 9 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, a to za situace, kdy předmětem odvolacího řízení bylo pouze to, zda plnění ve splátkách se má stát pod ztrátou výhody splátek. K tomuto úkonu právní služby náleží i jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. účinné do 31. 12. 2024. Za účast u jednání pak náleží odměna ve výši 2 300 Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, k tomuto úkonu právní služby pak náleží i 1 režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Spolu z 21 % DPH ve výši 955,50 Kč náklady odvolacího řízení dosahují částky 9 505,50 Kč, 32 % těchto nákladů činí 3 041,76 Kč. Náklady před soudy obou stupňů tak dosahují částky 14 718,76 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni odměnu za další poradu s klientem, neboť podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu náleží odměna za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu. Za situace, kdy odvolání bylo podáno pouze z toho důvodu, že nebylo rozhodnuto o ztrátě výhody splátek, považuje odvolací soud účtovanou poradu přesahující 1 hodinu za neúčelnou.