19 Co 383/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Iveta Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce A , advokátem, se sídlem adresa , adresa Jméno advokáta A , proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A , místem podnikání adresa , zastoupené Jméno Zástupce B , advokátem, se sídlem adresa Jméno advokáta B , o neplatnost rozvázání pracovního poměru, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.12.2024, č.j. 25 C 428/2023-148, Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že soud schvaluje smír účastníků tohoto znění:Účastníci uzavírají dohodu o narovnání, kterou řeší odlišné názory na platnost ukončení pracovního poměru žalobkyně na základě výpovědi ze dne 14.7.2023 tak, že uzavírají dohodu o ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované ke dni 30.9.2023. Žalovaná se dále zavazuje zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 44 532 Kč, to vše do 30.4.2025.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že výpověď z pracovního poměru datovaná 14.7.2023 je neplatná (výrok I.), o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 44 532 Kč (výrok II.). Okresní soud vyřešil spornou otázku okamžiku doručení výpovědi žalobkyni, když uzavřel, že k doručení nedošlo při osobním jednání účastnic dne 14.7.2023, ale až následně poštou. Dále shledal, že již uběhla subjektivní i objektivní lhůta, po kterou žalovaná mohla uplatnit použitý výpovědní důvod a současně uzavřel, že vytýkané jednání žalobkyně nedosahuje zákonem požadované intenzity hrubého porušení, když výpověď jí byla dána v době trvání rodičovské dovolené.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, rozporovala všechny výše uvedené závěry okresního soudu a navrhovala, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne. Žalobkyně naproti tomu považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhovala jeho potvrzení.

3. Při nařízeném odvolacím jednání vedl odvolací soud strany ke smírnému vyřešení sporu poté, co sdělil svůj předběžný názor na věc. Podle konstantní soudní judikatury není otázka platnosti právního jednání, kterým došlo k ukončení pracovního poměru, věcí, která by byla přímo k dispozici účastníku a u které by šlo uzavřít běžný smír, nicméně smírné vyřešení sporu může mít povahu dohody o narovnání, kterou strany narovnají své odlišné názory na platnost skončení pracovního poměru například tak, že uzavřou dohodu o jeho skončení k určitému datu. Právě takovým způsobem postupovaly strany tohoto sporu, ve formě soudního smíru (z procesního hlediska) uzavřely dohodu o narovnání (z hlediska hmotného práva), kterou narovnaly sporné názory a platnost ukončení pracovního poměru tak, že uzavřely dohodu o skončení pracovního poměru k uvedenému datu. Současně se dohodly na zaplacení uvedené částky žalovanou žalobkyni i o povinnosti žalované uhradit žalované náhradu nákladů řízení. Odvolací soud postupoval podle § 99 o.s.ř. a uzavřený smír schválil, neboť neodporuje právním předpisům, obsah smíru považuje za spravedlivý a vyvážený. Vzhledem ke smírnému vyřešení sporu bylo již nadbytečné činit závěry o důvodnosti či nedůvodnosti odvolání, napadený rozsudek byl podle § 220 o.s.ř. změněn tak, že místo rozhodnutí ve věci byl schválen uvedený smír.

4. O náhradě nákladů řízení soud nerozhodoval, neboť tato otázka byla vyřešena účastníky v samotném smíru.

5. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku z odvolání z důvodu smírného vyřešení sporu rozhodne soud prvního stupně (§ 3 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).