19 CO 400/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 025 250 Kč a částku rovnající se 0,1 % denně z 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 1. 2021, č. j. 4 C 214/2019-115,

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 025 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, tj. do 2. 5. 2022, se potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 348 635 Kč s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 154 174 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení celkem 97 373 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 10. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč od 11. 12. 2016 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 10. 11. 2015 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně.

2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 500 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 11. 2015 do zaplacení a z částky 1 400 000 Kč od 12. 12. 2015 do zaplacení (výrok I.), povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 245 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení 371 279 Kč (výrok III.).

3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 1 500 000 Kč, kterou měla vrátit do 11. 12. 2016. Protože žalovaná svůj závazek ze smlouvy řádně a včas nesplnila, je žaloba na zaplacení částky 1 500 000 Kč důvodná, stejně jako nárok žalobkyně na zaplacení sjednaného úroku ze zápůjčky ve výši 8 % ročně (§ 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 2392 věta první o. z.). Žalovaná svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce písemně uznala co do důvodu a výše. Soud prvního stupně shledal důvodným také nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 11. 12. 2016 do zaplacení dle § 2048 o. z., když smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky není nepřiměřeně vysoká, důvodem celkové výše smluvní pokuty v současné době je dlouhá doba prodlení žalované s vrácením zápůjčky, a to od 11. 12. 2016 do dne rozhodování soudu, tj. do 15. 1. 2021, tedy déle než 4 roky. Soud prvního stupně vyčíslil smluvní pokutu ke dni 15. 1. 2021 částkou 2 245 500 Kč a přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu i do budoucna, tj. od 16. 1. 2021 do zaplacení.

4. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 19 Co 400/2021-142 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku II. ohledně smluvní pokuty ve výši 1 220 250 Kč potvrdil, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 025 250 Kč a ve výši rovnající se 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 194 461 Kč. Po skutkové stránce vyšel odvolací soud z toho, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 12. 2015 zaslal právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] (zapůjčitel) na účet žalované ve dvou částkách 1 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku do 1 roku od poskytnutí zápůjčky, tedy do 11. 12. 2016. Strany smlouvy současně sjednaly úroky ve výši 8 % ročně z dlužné částky, nezaplatí-li žalovaná dluh řádně a včas a v případě prodlení se splacením ve sjednaném termínu sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka ze zápůjčky včetně příslušenství a pohledávka smluvní pokuty do výše 500 000 Kč byly zajištěny zástavní smlouvou uzavřenou se zapůjčitelem dne 10. 12. 2015, zástavou byly nemovité věci ve vlastnictví žalované. Žalovaná vystavila dne 10. 12. 2015 na řad zapůjčitele bez protestu vlastní směnku na částku 1 500 000 Kč. Dluh ze zápůjčky žalovaná do 11. 12. 2016 nesplatila, listinou ze dne 4. 12. 2018 dluh uznala co do důvodu i výše (1 500 000 Kč). Dne 20. 2. 2019 uzavřely strany dohodu, kterou se zapůjčitel zavázal do 30. 3. 2019 nevymáhat dluh ve výši 1 500 000 Kč a žalovaná se zavázala do 30. 3. 2019 zápůjčku uhradit s tím, že pokud tak učiní, nebude zapůjčitel vymáhat příslušný úrok z prodlení, tj. 8 % ročně z dlužné částky od 10. 12. 2015, ani smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouvou ze dne 26. 8. 2019 zapůjčitel postoupil pohledávky ze smlouvy o zápůjčce a pohledávku smluvní pokuty žalobkyni.

5. Odvolací soud se ztotožnil s právním hodnocení nároku žalobkyně na zaplacení částky 1 500 000 Kč s úrokem ve výši 8 % ročně ve smyslu § 2390 o. z. a § 2392 věta první o. z., neboť žalovaná svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce vrátit poskytnutou částku 1 500 000 Kč do 11. 12. 2016 nesplnila a dlužnou částku nevrátila ani později na základě dohody z 20. 2. 2019. Rozsudek soudu prvního stupně proto ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Pokud jde o nárok žalobkyně na smluvní pokutu, považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu dle § 2048 o. z., soud prvního stupně však žalobkyni nesprávně přiznal smluvní pokutu i za období po jeho rozhodnutí, tedy do budoucna od 16. 1. 2021 do zaplacení. Takové rozhodnutí je v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, dle které v případě smluvní pokuty sjednané procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušil svoji povinnost plnit řádně a včas. Z tohoto důvodu smluvní pokutu nelze věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna. S těmito závěry odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že nárok žalobkyně na smluvní pokutu do budoucna, tedy po rozhodnutí soudu, jako nedůvodný zamítl. Pokud žalovaná namítala, že postup původního věřitele i žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, pak tuto námitku odvolací soud důvodnou neshledal, když právní předchůdce žalobkyně ještě dne 20. 2. 2019 uzavřel se žalovanou písemnou dohodu, na základě které umožnil žalované zaplatit dlužnou částku do 30. 3. 2019 s tím, že v takovém případě nebude po žalované požadovat ani sjednaný úrok ze zápůjčky, ani smluvní pokutu za prodlení se zaplacením zápůjčky. Žalované tak byla poskytnuta lhůta o další více než 2 roky delší. Pokud poté žalovaná nezaplatila a původní věřitel (zapůjčitel) smlouvou ze dne 26. 8. 2019 pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni, nelze takový postup shledat postupem v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně považoval za důvodnou námitku žalované, pokud jde o přiměřenost výše sjednané smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. Sjednanou sazbu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení s ohledem na okolnosti panující v době uzavření smlouvy o zápůjčce shledal odvolací soud nepřiměřeně vysokou, když za skutečnosti odůvodňující snížení výše smluvní pokuty od 11. 12. 2016 do rozhodnutí ve věci dne 25. 5. 2021 o polovinu považoval jednak zajištění dluhu ze zápůjčky a smluvní pokuty do výše 500 000 Kč zástavním právem na nemovitých věcech žalované zřízeným smlouvou ze dne 10. 12. 2015 uzavřenou se zapůjčitelem a zajištění vlastní směnkou ze dne 10. 12. 2015 vystavenou na řad zapůjčitele na částku 1 500 000 Kč, když zohlednil také úročení dluhu ze zápůjčky ve výši 8 % ročně v případě, že zápůjčka nebude řádně a včas vrácena. Odvolací soud vyčíslil smluvní pokutu ke dni rozhodování (25. 5. 2021) tak, že při sazbě 0,05 % denně představuje smluvní pokuta za období od 11. 12. 2016 do 25. 5. 2021 částku 1 220 250 Kč. S těmito závěry potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 220 250 Kč, pokud byla uložena žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši dalších 1 025 250 Kč, v této části změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

6. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, č. j. 33 Cdo 3199/2021-181 rozsudek ze dne 25. 5. 2021, č. j. 19 Co 400/2021-142 ve výroku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o 1 025 250 Kč a o částku rovnající se 0,1 % z 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud odkázal na judikaturu týkající se posouzení výše sjednané smluvní pokuty a její přiměřenosti a uzavřel, že závěry odvolacího soudu o tom, že výše smluvní pokuty nemůže být nepřiměřená, je-li přiměřená její denní sazba (přiměřenost je nutno posuzovat s přihlédnutím k hodnotě a významu zajištěné povinnosti podle sjednané denní sazby), že rozhodné jsou jen okolnosti panující v době uzavření smlouvy o zápůjčce a že smluvní pokutu nelze přiznat do budoucna, jsou v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Pochybení odvolacího soudu spočívá v tom, že nepřiměřenost výše smluvní pokuty založil jen na zjištění, že dluh žalované byl zajištěn zástavním právem a vlastní směnkou. To, že strany smlouvy o zápůjčce sjednaly – s odkládací podmínkou – úroky z peněžité zápůjčky, tj. cenu za přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem, není kritériem rozhodným pro úvahu o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty.

7. Rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. 5. 2021, č. j. 19 Co 400/2021-142 ve výroku I. a ve výroku II. v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 220 250 Kč, zůstal dovoláním nedotčen a nabyl právní moci dne 25. 6. 2021.

8. Odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu přezkoumal opětovně rozsudek soudu prvního stupně v dotčené části, tedy pokud jde o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 025 250 Kč a smluvní pokuty rovnající se 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a dospěl k závěru, že odvolání žalované ani v této části není důvodné.

9. Účastníci řízení při odvolacím jednání dne 20. 10. 2022 učinili nesporným, že žalobkyně vedla na základě původního rozsudku odvolacího soudu proti žalované exekuční řízení, v rámci kterého došlo k úhradě všech pravomocně přiznaných částek, a to jistiny 1 500 000 Kč včetně přiznaného úroku, smluvní pokuty ve výši 1 220 250 Kč i nákladů řízení ve výši 194 461 Kč, a to dne 2. 5. 2022. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu za období od 11. 12. 2016 do 2. 5. 2022 celkem částku 2 953 500 Kč, po odečtení žalovanou uhrazené smluvní pokuty ve výši 1 220 250 Kč požadovala na smluvní pokutě částku 1 733 250 Kč.

10. Žalovaná ve vyjádření k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022 uvedla, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, smluvní úroky jsou dle názoru žalované lichevními, a to z důvodu, že jsou sjednány jednoznačně v rozporu se zákonem. Dle žalované je přiměřenost výše smluvní pokuty třeba posuzovat především z pohledu zajištěné povinnosti, kdy pro naplnění uhrazovací funkce smluvní pokuty je třeba, aby její výše představovala souhrn eventuálně v úvahu přicházejících škod, které lze v daném případě v důsledku porušení zajištěné povinnosti očekávat. Žalovaná uvedla, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy. Dle názoru žalované je však otázka, zda smluvní pokuty v projednávané věci plní svoji zajišťovací funkci, když zápůjčka byla zajištěna ještě dalšími zajišťovacími instituty, a to zástavním právem na nemovité věci a vlastní směnkou. Smluvní pokuta požadovaná dle výroku II. rozsudku převyšuje již uhrazenou a zaplacenou jistinu, a je ve zřejmém nepoměru s částkou, která reálně byla žalované jako dlužníkovi poskytnuta. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že zamítne nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 2 245 500 Kč a na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a rozhodne o nárocích na náhradu nákladů řízení podle míry úspěchu ve sporu.

11. Podle § 2048 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Podle § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

13. Po skutkové stránce odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť jeho závěry vyplývají z provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění uvedená v odstavcích 5. – 12. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

14. Pokud jde o smluvní pokutu, vychází odvolací soud po právní stránce z ust. § 2048 o. z. a § 2051 o. z. ve vztahu k přiměřenosti výše smluvní pokuty. Námitku žalované, že postup žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud neshledal důvodnou. Jak uvedl již ve svém přechozím rozhodnutí ze dne 25. 5. 2021, právní předchůdce žalobkyně ještě dne 20. 2. 2019 uzavřel se žalovanou písemnou dohodu, na základě které umožnil žalované zaplatit dlužnou částku ze smlouvy o zápůjčce do 30. 3. 2019 s tím, že v takovém případě nebude po žalované požadovat ani sjednaný úrok ze zápůjčky, ani smluvní pokutu za prodlení se splacení zápůjčky. Žalovaná podle smlouvy o zápůjčce měla částku 1 500 000 Kč vrátit původnímu věřiteli do 10. 12. 2016, byla jí tak poskytnuta lhůta o další více než 2 roky delší. Jestliže žalovaná ani poté svůj dluh nezaplatila a původní věřitel smlouvou ze dne 26. 8. 2019 pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni, nelze takový postup shledat postupem v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o přiměřenost sjednané smluvní pokuty, pak Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 26. 7. 2022 shodně jako odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí vychází z toho, že smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku nelze považovat za nepřiměřenou, je-li její celková výše důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeného navyšování o jinak přiměřenou sazbu. Není tedy důvodný odkaz žalované na to, že smluvní pokuta požadovaná žalobkyní dle výroku II. rozsudku soudu prvního stupně převyšuje již zaplacenou jistinu a je ve zřejmém nepoměru s částkou, která reálně byla žalované jako dlužníkovi poskytnuta. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít rovněž výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se v otázce úměry této sankční povinnosti ustálila tak, že smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy. V daném případě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tato sazba smluvní pokuty je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu považována za platnou. Skutečnost, že žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu vzniklou v důsledku prodlení žalované celkovou částkou 2 953 500 Kč, pak nemůže být důvodem pro závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty, neboť je důsledkem prodlení žalované trvajícím od 11. 12. 2016 do 2. 5. 2022, tedy více než 5 let.

15. Odvolací soud vázán právními závěry Nejvyššího soudu vychází z toho, že nepřiměřenost výše smluvní pokuty nelze založit pouze na zjištění, že dluh žalované byl zajištěn zástavním právem a vlastní směnkou. Skutečnost, že strany smlouvy o zápůjčce sjednaly úroky z peněžité zápůjčky, není kritériem rozhodným pro úvahu o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty. Odvolací soud však žádné jiné okolnosti, které by vedly k závěru o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty, v daném případě neshledal, žalovanou nebyly tvrzeny a v řízení nevyšly najevo. Pokud žalovaná uváděla, že neměla dostatek času věc řešit z důvodu emočního vypětí, které nastalo po smrti jejího manžela, pak je třeba uvést, že při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty nejsou rozhodné důvody, které způsobily prodlení s plněním dluhu žalované nebo okolnosti, za nichž k prodlení došlo, výši smluvní pokuty nelze hodnotit s ohledem na skutečnosti, které nastaly až poté, co byla sjednána. Za důvodný nelze považovat ani odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 438/2022, neboť se týká skutkově odlišné věci a neřeší výši smluvní pokuty sjednané formou sazby za den prodlení, ale přiměřenost smluvní pokuty sjednané v určité absolutní výši.

16. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované ve vztahu ke smluvní pokutě není důvodné, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 025 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, tj. do 2. 5. 2022, je věcně správný, a proto byl v této části podle § 219 o. s. ř. odvolacím soudem potvrzen. Odvolací soud dodává, že smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč za období od 16. 1. 2021 do 2. 5. 2022 představuje částku 708 000 Kč, žalované tak výrokem I. tohoto rozsudku byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na smluvní pokutě celkem 1 733 250 Kč.

17. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 371 279 Kč Odvolací soud sdílí závěry soudu prvního stupně, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady za řízení před soudem prvního stupně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 211 875 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje za účelně vynaložený úkon písemné vyjádření žalobkyně ze dne 7. 9. 2020 (v předchozím rozsudku nesprávně uvedeno ze dne 20. 10. 2020), neboť toto písemné vyjádření se netýkalo věci samé a nebylo podáno na výzvu soudu. Ostatní úkony přiznané soudem prvního stupně odvolací soud považuje za úkony, za které náleží odměna stanovená podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Soud prvního stupně také správně počítal tarifní hodnotu u každého úkonu ze součtu částky 1 500 000 Kč a smluvní odměny vyčíslené ke dni provedení každého úkonu právní služby. Soud prvního stupně správně vyčíslil tarifní hodnotu z prvních 5 úkonů, odvolací soud však odlišně vyčíslil tarifní hodnotu a tedy i odměnu za úkon vyjádření k odvolání ze dne 20. 10. 2020, kdy z tarifní hodnoty 3 615 000 Kč činí odměna 22 780 Kč a za úkon jednání před okresním soudem dne 15. 1. 2021, kdy z tarifní hodnoty 3 745 500 Kč činí odměna 23 300 Kč Odvolací soud tak jako odměnu za 7 úkonů právní služby přiznává celkem 129 840 Kč, k tomu 7 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné vyčíslené soudem prvního stupně ve výši 3 220 Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 1 600 Kč. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku ve výši 211 875 Kč tak náklady řízení před soudem prvního stupně činí 348 635 Kč. Žalovaná na základě předchozího rozsudku odvolacího soudu zaplatila žalobkyni na nákladech částku 194 461 Kč, po zrušení nákladového výroku rozsudkem Nejvyššího soudu tuto částku žalobkyně žalované nevrátila a započetla si ji na náklady řízení. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 348 635 Kč s tím, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni pouze zbývající částku 154 174 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. Výrok o nákladech odvolacího a dovolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Má proto právo na náhradu nákladů řízení, a to za odvolací řízení za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání 5. 3. 2021, účast na odvolacím jednání 25. 5. 2021). Odvolací soud ke každému úkonu právní služby vypočetl tarifní hodnotu podle výše smluvní pokuty k tomuto dni, ke dni 5. 3. 2021 činí tarifní hodnota 3 819 000 Kč, z toho odměna za 1 úkon právní služby představuje 23 580 Kč, ke dni 25. 5. 2021 je tarifní hodnota 3 940 500 Kč a z toho odměna za 1 úkon právní služby 24 100 Kč. K tomu náleží 2 režijní paušály po 600 Kč, cestovné právního zástupce žalobkyně k odvolacímu jednání ve výši 1 802 Kč a náhradu za ztrátu času 800 Kč. V dovolacím řízení vykonal právní zástupce žalobkyně 1 úkon (20. 8. 2021 podání dovolání), odměna za tarifní hodnoty 1 350 750 Kč činí 13 740 Kč, k tomu náleží režijní paušál ve výši 300 Kč a soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč. Za odvolací řízení po zrušení rozsudku odvolacího soudu Nejvyšším soudem náleží odměna za 1 úkon (účast u jednání 20. 10. 2022) z tarifní hodnoty 1 733 250 Kč ve výši 15 260 Kč, 1 režijní paušál ve výši 300 Kč, náhrada za ztrátu času 800 Kč a cestovné ve výši 2 091 Kč vypočtené při vzdálenosti 300 km, spotřebě 5,1 l /100 km, sazbě 4,70 Kč/km a ceně benzínu 44,50 Kč dle příslušné vyhlášky. Náklady odvolacího a dovolacího řízení tak celkem dosahují částky 97 373 Kč.