19 Co 540/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti nájemní smlouvy, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 21. 1. 2026, č. j. 12 C 396/2023-413 ve znění usnesení ze dne 25. 2. 2026, č. j. 12 C 396/2023-420, o návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce jméno FO, narozeného datum narození, bytem adresa, aby namísto ní vstoupila do řízení právnická osoba., sídlem adresa,

I. Soud nepřipouští, aby do řízení přistoupil jméno FO jako další účastník na straně žalobce.

II. Soud nepřipouští, aby na místo žalobce vstoupila do řízení právnická osoba., sídlem adresa.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 409 140,93 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta v adresa.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 190 485,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta v adresa.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, na základě které se žalobce domáhal určení, že nájemní smlouva ze dne 12. 5. 1995 uzavřená mezi pronajímatelem společností „právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa, vymazané z obchodního rejstříku na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení č. j. 12 K 151/2001-355 ze dne 22. 7. 2007, které nabylo právní moci 19. 9. 2007, a právním předchůdcem žalované, jakožto nájemcem společností právnická osoba, IČO IČO, adresa, vymazané z obchodního rejstříku ke dni 1. 12. 2006, je neplatná (výrok v odstavci I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 713 818,93 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok v odstavci II. ve spojení s usnesením ze dne 25. 2. 2026, č. j. 12 C 396/2023-420). Shora uvedeného určení se žalobce domáhal s odůvodněním, že u Krajského soudu v Ostravě je vedeno pod sp. zn. insolvenční spisová značka insolvenční řízení proti dlužnici – společnosti právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, ve kterém věřitelem a současně insolvenčním navrhovatelem je žalovaný. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2021, č. j. insolvenční spisová značka soud zjistil úpadek dlužnice, prohlásil konkurz na její majetek, ustanovil insolvenčního správce a dále rozhodl o dalších navazujících skutečnostech v souvislosti s rozhodnutím o úpadku insolvenční dlužnice. Žalobce je taktéž věřitelem dlužnice, do insolvenčního řízení přihlásila své pohledávky za dlužnicí, resp. vstoupila do insolvenčního řízení na místo původního věřitele. Žalobce má zásadní výhrady k existenci pohledávky přihlášené ze strany žalovaného, tuto pohledávku neuznává jako existující a učinil popěrný úkon. Žalovaný přihlásil pohledávku v celkové výši 69 950 080,76 Kč, tato pohledávka co do základu (co do jistiny) má představovat nárok na vrácení poměrné části zaplaceného nájemného za dobu od 24. 7. 2006 do 30. 5. 2094, a to ve výši 14 198 648 Kč (bez příslušenství). Toto nájemné mělo být uhrazeno právním předchůdcem na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor, jejíhož určení neplatnosti se žalobce domáhá, kdy původní nájemce právnická osoba, měl podle smlouvy předplatit za celé období 99 let celkovou částku nájemného ve výši 16 000 000 Kč společnosti právnická osoba. vymazané z obchodního rejstříku na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení č. j. 12 K 151/2001-355 ze dne 22. 7. 2007. Správce konkurzní podstaty jméno FO zpeněžil nemovitosti, k nimž se původně vázala označená nájemní smlouva ze dne 12. 5. 1995. Tyto nemovitosti nabyla do vlastnictví dlužnice – společnost právnická osoba. Uplatňovaná pohledávka má vyplývat z nájemní smlouvy a žalobce se ocitá v nejistém právním postavení, které spočívá v tom, že je zpochybňováno vlastnické právo k nemovitostem, které nabyl do svého vlastnictví od dlužnice a podle žalobce je zde riziko, že pohledávky žalobce za dlužnicí nebudou uspokojeny z důvodu uplatněné pohledávky žalovaného, která neexistuje. Domáhá se tedy určení neplatnosti nájemní smlouvy z důvodů v žalobě uvedených, naléhavý právní zájem je dále podle žalobce odůvodněn tím, že trestní stíhání vedené proti žalobci i další incidenční spory vyvolané tím, že nemovitosti žalobce byly zapsané do konkurzní podstaty, se odvíjí od zásadní skutečnosti, kterou je pohledávka žalovaného vyplývající z předmětné nájemní smlouvy. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že otázka platnosti nájemní smlouvy byla pravomocně vyřešena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. 6 Co 967/2008-523 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 8. 2007, č. j. 7 C 130/2006-152, kdy žaloba na určení neplatnosti nájemní smlouvy byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu a dovolání tehdejšího žalobce bylo Nejvyšším soudem dne 29. 5. 2012 pod č. j. 22 Cdo 142/2012-606 odmítnuto. Žalovaný namítal, že žalobce není a nikdy nebyl vlastníkem nemovitosti adresa (obchodní dům Anonymizováno), ve které se nacházel předmět nájmu podle nájemní smlouvy, jejíž platnost žalobce v tomto řízení napadá a s úspěchem se nemůže domáhat určení neplatnosti nájemní smlouvy, když není (a nikdy nebyl) její smluvní stranou. Veškeré vztahy a spory mezi žalobcem a žalovaným, které se týkají insolvenčního řízení a rozsahu uspokojení jimi přihlášených pohledávek, mají a musí být řešeny a vyřešeny v rámci insolvenčního řízení. Podle žalovaného není žalobce ani aktivně legitimován k podání žaloby. Skutečným cílem žaloby na určení neplatnosti nájemní smlouvy je podle žalovaného snaha žalobce o zastrašení žalovaného a současně i pokus žalobce o šikanování žalovaného. Soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti žalobce, neboť ten byl řádně vyrozuměn o termínu jednání dne 21. 1. 2026 (v odůvodnění nesprávně uvedeno 2006) a dne 21. 1. 2026 zaslal žádost o odročení jednání z důvodu pobytu v zahraničí. Žádost o odročení těsně před nařízeném jednání zaslal žalobce soudu již dříve, kdy jednání z 5. 3. 2025 muselo být odročeno z důvodu podání dovolání žalobce do rozhodnutí odvolacího soudu o námitce podjatosti soudkyně a jednání z 5. 11. 2025 bylo odročeno pro vyřízení podnětu na přikázání věci jinému soudu a opětovnou námitku podjatosti soudkyně. Návrh žalobce ze dne 21. 1. 2026 lze podle soudu považovat za snahu oddálit rozhodnutí soudu, žádost o odročení jednání soud vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť pobyt v zahraničí není důležitým důvodem ve smyslu ust. § 119 odst. 1 o. s. ř. Žalobce se opakovaně domáhal vyloučení soudkyně Mgr. Daniely Špeldové pro podjatost, o čemž dvakrát bylo rozhodnuto a soud ji shledal nedůvodnou. K podnětu žalobce z 3. 11. 2025 ohledně návrhu na delegaci vhodnou učinil soud prvního stupně závěr o tom, že s ohledem na opakované odročování nařízeného jednání z podnětu žalobce lze tento návrh považovat za zneužívání k obstrukci a cílenému protahování občanského soudního řízení, proto s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 201/2008 nepředkládal věc k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou nejblíže nadřízenému soudu. Soud zjistil, že platností nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1995 uzavřené mezi společností právnická osoba. a společností právnická osoba, se zabýval Okresní soud v Písku již v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 130/2006, kdy rozsudkem ze dne 30. 8. 2007, č. j. 7 C 130/2006-152 ve znění rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. 6 Co 967/2008-523 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, č. j. 22 Cdo 142/2012 byla žaloba na určení neplatnosti zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že nájemní smlouva zanikla odstoupením právního předchůdce žalovaného. Soud zjistil, že žalobce se přihlásil v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. insolvenční spisová značka na majetek společnosti právnická osoba. jako věřitel, žalobce popřel pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení žalovaným. Na předmětnou nájemní smlouvu odkazuje i rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 30 C 37/2007 a rozhodnutí Okresního soudu v Písku ve věci sp. zn. 3 C 314/2022. Žalobce a jednatel žalobce jméno FO byl trestně stíhán pro jednání vůči žalovanému. V řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 130/2006 v rámci řešení předběžné otázky pro posouzení existence naléhavého právního zájmu učinil soud závěr, že nájemní smlouva byla uzavřena platně, neboť předmět nájmu byl vymezen dostatečně určitě, smlouva má všechny podstatné obsahové náležitosti a byl k ní udělen předchozí souhlas příslušného národního výboru. Tato platná nájemní smlouva zanikla v důsledku odstoupení od smlouvy žalovaným č. 2 a ke dni rozhodování se tedy na nájemní smlouvu hledí jako by neexistovala, a proto k tomu dni nebyl shledán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Soud v tomto řízení považoval za prokázané, že smlouva o nájmu ze dne 12. 5. 1995 zanikla a nelze tak považovat za relevantní jakýkoli důvod pro určení neplatnosti této smlouvy. Nelze určit, že je neplatnou nájemní smlouva, která již neexistuje. Tím, že právní předchůdce žalovaného odstoupil od nájemní smlouvy, došlo již k porušení právního vztahu a navrhované určení nemůže vést k odstranění stavu právní jistoty žalobce, ani k odstranění ohrožení jeho práva. Stejně tak skutečnost, že u Okresního soudu v Ostravě je veden spor o zaplacení částky, která představuje nespotřebovanou část nájemného v důsledku odstoupení právního předchůdce žalovaného od nájemní smlouvy, neodůvodňuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že nikdy nebyl vlastníkem nemovitosti, jíž se týká předmětný nájemní vztah, není a nikdy nebyl její smluvní stranou. Nelze tak podle soudu dovodit aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby na určení neplatnosti nájemní smlouvy s tím, že lze přisvědčit žalovanému, že veškeré vztahy a spory mezi žalobcem a žalovaným, které se týkají insolvenčního řízení a rozsahu uspokojení jimi přihlášených pohledávek mají a musí být řešeny v rámci předmětného insolvenčního řízení. Není proto dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, a proto byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 713 818,93 Kč s tím, že se jedná o 12 úkonů právní služby po 50 700 Kč v odůvodnění specifikovaných, cestovné ve výši 1 783 Kč, náhradu za promeškaný čas za 6 čtvrthodin po 150 Kč a 8 režijních paušálů po 300 Kč, 4 režijní paušály po 450 Kč a 21% DPH ve výši 123 885,93 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal s tím, že nadále tvrdí, že soudkyně Mgr. Daniela Špeldová byla ve věci podjatá, jelikož existovaly objektivní důvody zpochybňující její nestrannost. V případě Okresního soudu v Písku se jedná o personálním obsazení „malý“ soud, kde lze předpokládat úzké vztahy mezi všemi soudci a přes očekávanou profesionalitu Mgr. Daniely Špeldové nelze u ní odstranit pochybnosti o podjatosti, zvláště jedná-li se o hodnocení věci, které se osobně dotýká jiných soudců občanskoprávního úseku. V řízení o určení neplatnosti nájemní smlouvy se podle žalobce částečně týká právní otázky, která byla předběžně projednávána u Okresního soudu v Písku v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 130/2006, ve kterém se částečně řešila i právní otázka platnosti nájemní smlouvy z hlediska uděleného předchozího souhlasu obecního úřadu s jejím uzavřením. Žalobce se v odvolání zabývá průběhem řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. 7 C 130/2006 a podjatostí JUDr. Průšové, která věc vedenou pod sp. zn. 7 C 130/2006 rozhodovala a dále podjatostí JUDr. Mörtla, který vykonává funkci místopředsedy Okresního soudu v Písku a vykonává státní správu soudu, poukazuje na jeho jednoznačný vztah k věci a zjevnou snahu „krýt nezákonnosti a snahu ututlat veškeré pochybnosti o zákonnosti průběhu již dříve skončeného soudního řízení“. Opětovně vznáší námitku podjatosti Mgr. Daniely Špeldové pro vztah k věci, který vyplývá z jejího vztahu k osobám ostatních soudců, zejména soudci Ondřeji Mörtlovi jako místopředsedovi soudu, v jehož pravomoci jako soudního funkcionáře je nepřímo ovlivnit postup konkrétního soudu téhož soudce, čímž může být rozhodovací činnost soudkyně Špeldové ovlivněna do takové míry, že její rozhodování ve věci nemusí být objektivní. Těmito skutečnostmi se Mgr. Daniela Špeldová nezabývala z důvodu, že považovala námitku podjatosti vznesenou žalobcem vůči ní za obstrukční výkon práva. Žalobce byl dále toho názoru, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť dne 26. 1. 2026 soud jednal a vynesl rozhodnutí, čímž porušil právo žalobce na spravedlivý proces, které zahrnuje právo být přítomen projednání své věci, právo vyjádřit se k prováděným důkazům apod. Žalobce požádal o odročení jednání, které bylo nařízeno na 21. 1. 2026 v této věci, jako důvod uvedl, že se jednatel v termínu jednání nachází v zahraničí a jelikož má zájem se osobně zúčastnit soudního jednání, nechť je jednání odročeno s tím, že skutečnosti o zahraničním pobytu jednatele žalobce bude schopen doložit po návratu do České republiky. Soud žádosti nevyhověl a jednání neodročil. Podle žalobce rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je toho názoru, že naléhavý právní zájem může trvat i po zániku smlouvy, pokud například právní následky takové smlouvy přetrvávají, nebo mezi stranami existuje spor o práva a povinnosti vzniklé za trvání smlouvy nebo že určení neplatnosti je předběžnou otázkou pro jiné řízení anebo že účastník potřebuje odstranit nejistotu v právních vztazích. Žalovaný uplatňuje práva a nároky vyplývající z nájemní smlouvy v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. insolvenční spisová značka, a to způsobem nedovoleným a nezákonným, a to z toho důvodu, že mu taková práva nenáleží, když toto tvrzení vyplývá z argumentu o neplatnosti nájemní smlouvy a neexistenci nároku, který z nájemní smlouvy odvozuje. Uvedené podle žalobce prokazuje závěr, že právní následky vyplývající z nájemní smlouvy nadále trvají. Žalobce v odvolání cituje judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se existence naléhavého právního zájmu, je přesvědčen, že na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení a že je legitimován k vedení předmětného sporu o určení neplatnosti nájemní smlouvy. Žalobce dále namítá neprovedení navržených důkazů a neúplně zjištěný skutkový stav, kdy soud z důvodu toho, že dospěl k nesprávnému závěru o absenci naléhavého právního zájmu neprováděl navržené důkazy, kterými žalobce prokazoval neplatnost nájemní smlouvy. Podotýká, že v této věci měly být prováděny důkazy, které nebyly provedeny ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 130/2006. Z napadeného rozhodnutí není podle žalobce patrné, zda soud prvního stupně prováděl některé listiny jako důkazy a jaké závěry z nich učinil, u některých listinných důkazů se soud vyjadřuje zcela neurčitým způsobem, „soud měl k dispozici“. Není tedy patrné, zda takovou listinou provedl důkaz či nikoliv a pokud ji provedl, není patrné, co z ní zjistil a jaký skutkový či právní závěr z takového důkazu dovodil. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, není možné dovodit, jaké důkazy soud prvního stupně provedl a jaké neprovedl, k čemu přihlížel a k čemu nikoliv a proč je neoznačil za nadbytečné, když svůj konečný zamítavý závěr omezil na absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soud učinil závěr, že žalobce a jeho jednatel jméno FO byl trestně stíhán pro jednání vůči žalovanému, jaký má tento závěr význam pro rozhodnutí soudu nelze dovodit, jednoznačně však svědčí o tom, že soud pohlíží na žalobkyni a jejího jednatele jako na osoby trestně stíhané, což samo o sobě svědčí o závěru, že nehodlá čekat na pravomocný verdikt trestního soudu a učinil si předběžně úsudek o tom, že takové osoby jsou zajisté darebáci. Přiklonil se k naprostým účelovým fabulacím žalované. Odvolání žalobce směřuje i do výroku o nákladech řízení, kdy soud přiznal za jeden úkon právní služby odměnu ve výši 50 700 Kč, z napadeného rozhodnutí není patrné, z čeho soud dovodil výši odměny za jeden úkon právní služby a z jakého punkta věci vycházel. Je sice pravdou, že v nájemní smlouvě je stanovena celková částka nájemného 16 000 000 Kč za dobu 99 let, nicméně v téže smlouvě je uvedena částka 161 161,20 Kč jako roční nájemné, které při součinu doby nájmu 99 let a roční části nájemného činí 16 000 003,80 Kč a není tedy jasné, z jaké částky by měl soud vycházet při stanovení hodnoty předmětu řízení. Pokud částka nájemného nebyla ani reálně poskytnuta, jde v tomto případě o pouhé formálně uvedené číslo na papíře. Je toho názoru, že v této právní věci nelze učinit jednoznačný závěr ohledně sjednaného nájemného. Navíc v době, kdy měla být nájemní smlouva skončena, bylo nájemné tzv. zkonzumováno a soud nemůže vycházet při stanovení odměny advokáta z částky 16 000 000 Kč. Nákladový výrok je rovněž zcela protiprávní z hlediska posouzení a vyhodnocení účelnosti vynaložených nákladů, resp. z hlediska účelnosti provedených úkonů právní služby. U některých úkonů se jednalo o procení otázky. Soud rovněž pomíjí, že žalovaný se mohl vyjádřit v jednom podání, nikoliv v několika po sobě následujících písemných podáních, např. podání dne 3. 9. 2024, 4. 9. 2024 a 25. 9. 2024. Ve všech případech šlo o vyjádření soudem nevyžádaná. Soud neměl vycházet z punkta věci 16 000 000 Kč a měl vycházet z ustanovení advokátního tarifu pro určení odměny za věc neocenitelnou.

3. Žalovaný nepovažoval odvolání žalobce za důvodné, podle žalovaného je žalobce nechvalně proslulým procesním obstrukčníkem, který soustavně obstruuje ve všech řízeních, kterých se účastní, včetně tohoto řízení. Opakované námitky podjatosti, nesmyslné návrhy žalobce na delegaci případu jinému soudu pouze potvrzuje „všehoschopnost“ a „bezskrupulóznost“ trestně stíhaného žalobce při zoufalém zneužívání jeho procesních práv v tomto nalézacím řízení. Na straně žalobce se jedná o recidivu, tzn. o případ několikrát opakovaného hrubého zneužití jeho procesních práv (předchozí námitky podjatosti soudkyně, návrh na delegaci případu jinému soudu a zcela bezdůvodná žádost žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků). Podávání námitek podjatosti trestně stíhaným žalobcem stejně jako další procení obstrukce žalovaný předem předvídal a výslovně na možnost jejich výskytu ve svém podání ze dne 21. 11. 2023 upozorňoval a upozorňuje na to, že žalobce se bude snažit nastolit podmínky pro to, aby žádné jednání u odvolacího soudu neproběhlo. Pokusy žalobce, kterak oddálit rozhodnutí soudu je třeba posoudit jako procesní úkon, který není zjevně využíván v souladu se smyslem a účelem ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., ale pouze k záměrným procesním obstrukcím sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení. Skutečnost, že žalobce je známým procesním obstrukčníkem již opakovaně konstatoval Vrchní soud v Olomouci ve svých pravomocných rozhodnutích žalovaným ve vyjádření citovaných. Žalovaný ve vyjádření cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se zneužívání institutu návrhu na delegaci vhodnou k obstrukcím a bezdůvodnému protahování občanského soudního řízení. Soud prvního stupně postupoval správně, když jednání dne 21. 1. 2026 neodročil a o věci rozhodl při jediném jednání, jak tento postup předpokládá ust. § 114a odst. 1 o. s. ř. a vypořádal se s procesními úskoky žalobce. Předvolání k jednání před soudem prvního stupně bylo žalobci doručeno s dostatečným časovým předstihem, jednatel žalobce si mohl svou dovolenou na Anonymizováno domluvit na jiný termín. Stejně tak mohl uplatnit návrh na přikázání věci jinému soudu bezprostředně po doručení předvolání. Návrh žalobce na přikázání věci jinému soudu nemá odkladný účinek, nemůže představovat důležitý důvod pro odročení nařízeného jednání. Rozsudek soudu prvního stupě je odůvodněn řádně, soud prvního stupně podrobně vysvětluje důvody, pro které byla určovací žaloba zamítnuta, rozsudek vyniká profesionálně zpracovaným odůvodněním, možnost kasace napadeného rozsudku z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů se nenabízí. Žalovaný je přesvědčen, že soud prvního stupně postupoval správně, když žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Pokud jde o námitku žalobce, že napadený rozsudek vydala vyloučená soudkyně, pak odvolací soud již dvakrát pravomocně rozhodl tak, že soudkyně není vyloučena. Žalobce nejobsáhlejší část svého odvolání věnuje spekulacím, které se týkají jiné soudkyně Okresního soudu v Písku, která však tento soudní spor nerozhoduje. Námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni a povolání ve věci rozhodovat, k námitce směřující k jiným soudcům téhož senátu nebo proti soudcům jiných senátů soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží. Námitka podjatosti byla vznesena až poté, kdy řízení bylo pravomocně ukončeno, je opožděná a bezpředmětná. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo rozhodnuto o vyloučení všech soudců Okresního soudu v Písku, nebyla vyloučena ani rozhodující soudkyně Mgr. Špeldová, není a nebyl zjevně dán důvod pro delegaci nutnou. V odvolání žalobcem tvrzené skutečnosti nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně Mgr. Špeldové. Důvodem pro delegaci vhodnou nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ust. § 14 o. s. ř., návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci nemůže být vyhověnu. Námitce žalobce o tom, že soud upřel žalobci právo na spravedlivé projednání věci pak uvádí, že nařízeného jednání soudu se žalobce neúčastnil o své vlastní vůli, předvolán byl víc jak 2 měsíce předem a sám se připravil o možnost projednat věc v jeho přítomnosti. Pokud jde o naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, pak žalobce není a nikdy nebyl vlastníkem nemovitostí, nikdy nebyl pronajímatelem ani nájemcem a s úspěchem se nemůže domáhat určení neplatnosti nájemní smlouvy. Veškeré spory mezi žalobcem a žalovaným, které se týkají insolvenčního řízení a rozsahu uspokojení jimi přihlášených pohledávek, spory týkající se vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, spory týkající se neúčinnosti právních jednání dlužníka, mají a musí být řešeny v rámci předmětného insolvenčního řízení. Je nepřípustné, aby jakékoliv dílčí sporné otázky mezi žalobcem a žalovaným byly separátně posuzovány obecným soudem na základě určovací žaloby, mimo rámec probíhajícího insolvenčního řízení. Žalovaný očekává, že insolvenční soud v řízení vedeném pod sp. zn. incidenční spisová značka (nyní spojeno do incidenční spisová značka) otázku platnosti nájemní smlouvy posoudí shodně jako Krajský soud v Ostravě a Nejvyšší soud v nalézacím řízení (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020, č. j. 51 Co 267/20101210 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2024, č. j. 26 Cdo 1004/2024-1790), v jehož rámci bylo judikováno, že žalovaný má jako věřitel vykonatelnou pohledávku vůči dlužníkovi, která vyplývá z platně uzavřené nájemní smlouvy. Otázka platnosti nájemní smlouvy, jakož i otázka ocenitelnosti předmětu řízení o určení neplatnosti stejné nájemní smlouvy, byla pravomocně vyřešena rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 8. 2007, č. j. 7 C 130/2006-152 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. 6 Co 967/2008-523 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, č. j. 22 Cdo 142/2012606. Žalovaný má za nepochybné, že žalobce nemůže cestou nové určovací žaloby dosáhnout anulování a zneplatnění výsledku předcházejícího již dávno pravomocně skončeného řízení mezi žalovaným a dlužníkem právnická osoba. Žalobce vůči žalovanému uplatnil požadavek na zneplatnění celé nájemní smlouvy, jejíž předmět je penězi ocenitelný. Předmět lze vyjádřit v penězích, a to konkrétně částkou 16 000 000 Kč. Jedná se o určení neplatnosti totožné nájemní smlouvy, jedná se o stejnou tarifní hodnotu předmětu řízení jako v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 Co 535/2017. Otázka platnosti totožné nájemní smlouvy i ocenitelnosti předmětu řízení již byla přímo vyřešena ve shora citovaných rozhodnutích.

4. V dalším vyjádření žalovaný zdůrazňoval, že žalobce se pokoušel dovozovat svůj naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby z okolnosti, že je účastníkem insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. insolvenční spisová značka na majetek dlužníka – společnosti právnická osoba., IČO IČO, a že v tomto insolvenčním řízení uplatňuje svou pohledávku za dlužníkem rovněž žalovaný. Žalobce argumentoval, že je účastníkem celé řady incidenčních sporů, jedním z těchto byl spor vedený u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. incidenční spisová značka, insolvenční spisová značka, který byl nedávno pravomocně skončen ve prospěch žalovaného a v neprospěch žalobce. Navrhuje, aby soud provedl důkaz pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2025, č. j. incidenční spisová značka, insolvenční spisová značka a pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2026, č. j. incidenční spisová značka, Anonymizováno, insolvenční spisová značka. Žalobce se svou žalobou na určení neplatnosti nájemní smlouvy snaží nepřípustně obcházet probíhající insolvenční řízení za situace, kdy sám ve své incidenční žalobě tvrdil, že nájemní smlouva je neplatná, s tímto argumentem neuspěl. S argumentem žalobce o neplatnosti totožné nájemní smlouvy se insolvenční soud v incidenčním sporu vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. incidenční spisová značka již s konečnou platností vypořádal, rozsudek byl potvrzen Vrchním soudem v Olomouci. Žalobce nemůže pociťovat žádnou nejistotu v právním vztahu, jenž byl založen nájemní smlouvou, jelikož nebyl účastníkem daného nájemního poměru. Neobstojí ani žalobcem prosazovaný závěr, že prostřednictvím určovací žaloby lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků, jelikož incidenční spor mezi účastníky již po delší dobu běžel u insolvenčního soudu. Nájemní smlouva byla uzavřena mezi jinými subjekty a nijak se nedotýká žalobcovy právní sféry. Nájemní smlouva je navíc vyhaslá, již dávno zanikla, takže na určení její neplatnosti nemůže být dán naléhavý právní zájem. Žalobce jako právnická osoba vznikl zápisem do obchodního rejstříku dne 17. 5. 2006, tzn. že v době zániku nájemní smlouvy žalobce existoval pouhé cca 2 měsíce.

5. Odvolací soud nařídil jednání na 16. 7. 2026, žalobci bylo předvolání k jednání doručeno dne 28. 5. 2026. Podáním, které bylo odvolacímu soudu doručeno dne 13. 7. 2026 se žalobce domáhal odročení odvolacího jednání, které bylo nařízeno na 16. 7. 2026, a to z toho důvodu, že jednatel žalobce čerpá zahraniční dovolenou v Chorvatsku, měl naplánovaný návrat z dovolené z termínu tak, aby se osobně stihl účastnit odvolacího jednání nařízeného na 16. 7. 2026, z osobních důvodů na straně jednoho ze členů rodiny jednatele žalobce však došlo k vynucenému prodloužení pobytu jednatele žalobce v zahraničí. Jednatel žalobce předpokládá návrat do České republiky snad již o víkendu 18. 7. – 19. 7. 2026. Dovolenou tráví v soukromí u dlouholetých známých, nedisponuje žádným dokladem o ubytování ani o délce pobytu, disponuje alespoň doklady, které svědčí o nákupech dálničních známek, a to slovinské a maďarské. Další skutečnosti nemá jak prokázat. Odvolací soud sdělil žalobci, že na základě žádosti ze dne 13. 7. 2026 nebude jednání odročeno, neboť uváděný důvod „osobní důvody na straně jednoho ze členů rodiny“ není specifikován tak, aby bylo možno posoudit, že se jedná o důvod vážný, existence důvodu není ani doložena. Přípis soudu byl žalobci doručen dne 14. 7. 2026.

6. Dne 15. 7. 2026 byl odvolacímu soudu doručen návrh žalobce na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce, a to jméno FO, jako správce konkurzní podstaty společnosti právnická osoba., bytem adresa, proti kterému je u Okresního soudu v Českých Budějovicích vedeno řízení o náhradu škody, která se odvíjí od skutečnosti, že jméno FO jako správce konkurzní podstaty zpeněžoval nemovitosti obchodního domu Luna s tím, že před jejich zpeněžením měl ukončit nájemní smlouvu výpovědí. Žalobce je toho názoru, že jméno FO svědčí zájem na určení, že nájemní smlouva ze dne 12. 5. 1995 uzavřená mezi pronajímatelem společností právnická osoba. a právním předchůdcem žalované jakožto nájemcem společností právnická osoba je neplatná.

7. Podle ust. § 92 odst. 1 o. s. ř na návrh může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Podle ust. § 216 odst. 1 o. s. ř. však ust. § 92 o. s. ř. pro odvolací řízení neplatí. Odvolací soud pro nepřipustil, aby do řízení přistoupil jméno FO jako další účastník na straně žalobce.

8. Podáním, které bylo soudu doručeno 15. 7. 2026 (jeden den před nařízeným jednáním odvolacího soudu), žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodl podle ust. § 107a o. s. ř. tak, že na místo žalobce vstupuje do řízení společnost právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa s odůvodněním, že žalobce uzavřel s touto společností jakožto postupníkem smlouvu o postoupení práva, jejímž předmětem je právo na určení, že je neplatná nájemní smlouva ze dne 12. 5. 1995 uzavřená mezi pronajímatelem společností právnická osoba. a nájemcem společností právnická osoba Podle žalobce smlouvou o postoupení práva došlo k postoupení práva, ohledně něhož je vedeno soudní řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 Co 540/2026. K návrhu byla připojena smlouva uzavřená mezi žalobcem a právnická osoba dne 24. 6. 2026, jejímž předmětem je shora uvedené právo na určení neplatnosti shora uvedené smlouvy s tím, že důvodem uzavření smlouvy je „sjednaný převod pohledávky mezi smluvními stranami, když postupitel převede na postupníka vlastnické právo k pohledávce uplatňované postupitelem v insolvenčním řízení vedeném u KS v Ostravě pod sp. zn. insolvenční spisová značka, kterého se účastní postupitel a žalovaná společnost právnická osoba. jako věřitelé“. Odvolací soud dospěl k závěru, že právo na určení neplatnosti nájemní smlouvy nelze převést na jiného, podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení není právním jednáním ve smyslu § 545 o. z., je jen procesním úkonem, jímž se řízení zahajuje. Návrhu žalobce tak nebylo možno vyhovět.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2025, č. j. incidenční spisová značka bylo zjištěno, že žaloby žalobců Jméno žalobce A. a jméno FO v části, ve kterých se domáhali určení, že žalovaná právnická osoba. nemá za dlužnicí pohledávky P1/1 ve výši 65 875 957,60 Kč a P1/2 ve výši 64 125,16 Kč přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice, se zamítají. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2026, č. j. Anonymizováno bylo rozhodnuto o určení pravosti a výše pohledávky tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2025, č. j. incidenční spisová značka (insolvenční spisová značka) se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

10. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobce má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., jako odvolací důvod je uveden důvod podle ust. § 205 odt. 2 písm. a), c), d), e) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání je nedůvodné.

11. Odvolací soud nejprve učinil závěr o tom, že žalobce, který byl k jednání řádně předvolán, neprokázal existenci důležitého důvodu pro odročení jednání nařízeného na 16. 7.2026. Důvod uvedený v žádosti o odročení blíže nespecifikoval ani nijak nedoložil, proto odvolací soud nemohl posoudit, zda se na straně žalobce jedná o důvod vážný ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř., který je důvodem pro odročení nařízeného jednání. Postupoval tedy podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, když blíže se k projednání věci v nepřítomnosti účastníka vyjádří níže.

12. Pokud jde o odvolací důvod spočívající v podjatosti soudkyně Mgr. Daniely Špeldové, žalobce neuvádí jiné důvody než ty, které uváděl v průběhu řízení a Krajský soud v Českých Budějovicích v průběhu řízení o námitce podjatosti Mgr. Daniely Špeldové dvakrát rozhodoval, usnesením ze dne 12. 9. 2024, č. j. 24 Nc 1146/2024-187, kdy rozhodl o tom, že Mgr. Daniela Špeldová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci a o tom, že Mgr. Daniela Špeldová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci bylo opětovně rozhodováno dne 10. 12. 2025, č. j. 19 Nc 1159/2025-368, opět bylo rozhodnuto o tom, že Mgr. Daniela Špeldová není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci. Soudkyně Mgr. Daniela Špeldová se vyjádřila k námitce podjatosti vznesené žalobcem tak, že se necítí být ve věci podjatá, nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům ani k věci samé a z obsahu spisu nevyplynuly žádné skutečnosti, které by podjatosti soudkyně nasvědčovaly. Žalobce žádné jiné skutečnosti, než které uváděl v předchozích námitkách podjatosti neuvádí, odvolací soud proto učinil závěr o tom, že tento odvolací důvod není dán.

13. Namítal-li žalobce, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání nařízeného na 21. 1. 2026, v této věci jednal a rozhodl, odvolací soud neshledal v postupu soudu prvního stupně pochybení. Podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V nepřítomnosti účastníka řízení věc projednat a rozhodnout jde jen tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání. Po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat „důležitý důvod“, příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na jeho povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Za důležitý důvod, pro který účastník může požádat o odročení jednání se považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání, tak i okolnost účastníkem případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka za důležitou. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených. Z obsahu spisu vyplývá, že předvolání k jednání, které bylo nařízeno na 21. 1. 2026, bylo žalobci doručeno dne 20. 11. 2025 a přestože měl žalobce vědomost o nařízeném jednání soudu prvního stupně, jednatel žalobce jméno FO zakoupil jízdenky a letenky na svou dovolenou (platba jízdenky dne 30. 12. 2025 a sdělení právnická osoba., ze dne 29. 12. 2025) v termínu, který kolidoval s nařízeným jednáním. Jednatel žalobce vědom si toho, že je nařízeno jednání, si zajišťuje zahraniční dovolenou, vědom si toho, že absolvování této dovolené mu zabrání se jednání zúčastnit, a navíc žádost o odročení jednání podává tzv. na poslední chvíli, dne 20. 1. 2026, soudu byla doručena ve 22:05 hodin. Soud prvního stupně měl jednání nařízeno již na 5. 3. 2025, jednání muselo být odročeno z důvodu podání dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2024, č. j. 24 Nc 1146/2024-187, který rozhodl o tom, že soudkyně Mgr. Daniela Špaldová není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 396/2023 s tím, že s ohledem na tento závěr není namístě předkládat věc k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti. Žalobce vznesl námitku podjatosti opětovně a Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 12. 2025, č. j. 19 Nc 1159/2025-368 také rozhodl, že soudkyně Mgr. Daniela Špeldová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. Jednání bylo soudem nařízeno i na 5. 11. 2025, z důvodu podání návrhu na přikázání věci jinému soudu doručené dne 3. 11. 2025 bylo toto jednání odročeno, neboť součástí návrhu byla i opětovně vznesená námitka podjatosti, jak shora uvedeno. Shora uvedený postup žalobce v řízení svědčí o tom, že žádost o odročení jednání nebyla využita v souladu se smyslem a účelem § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím sledujícím především bezdůvodné protahování řízení. Soud prvního stupně proto nepochybil, když jednání nařízené na 21. 1. 2026 neodročil a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobce. Na základě shora uvedeného nutno uzavřít, že žalobce zneužíval i námitky podjatosti a návrh na delegaci k protahování řízení a soud prvního stupně nepochybil, když druhý návrh na delegaci nepředložil svému nadřízenému soudu, neboť byl zneužit k obstrukci, kdy návrh na delegaci nutnou je podán dne 3. 11. 2025, současně s opětovně vznesenou námitkou podjatosti.

14. Žalobce se domáhá určení neplatnosti nájemní smlouvy, jejímž účastníkem nikdy nebyl, není ani právním nástupcem účastníků smlouvy. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká. Takovou žalobu může tedy podat nejenom osoba, která byla smluvní stranou, ale osoba od smluvní strany odlišná, pokud se jej dotýká sporný vztah či právo (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009). Soud prvního stupně postupoval správně, když se zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.). Učinil správný závěr o tom, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tato funkce určovací žaloby koresponduje s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce, který nebyl účastníkem smlouvy, není ani právním nástupcem původních účastníků, nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Nemůže být odůvodněn tím, že u Krajského soudu v Ostravě je vedeno insolvenční řízení proti dlužnici – právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, ve kterém je věřitelem a současně insolvenčním navrhovatelem žalovaný, žalobce je taktéž věřitelem dlužnice – společnosti právnická osoba. a že žalobce pohledávku žalovaného neuznává jako existující a učinil popěrný úkon. Pohledávka byla žalovanému přiznána rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2010, č. j. 30 C 37/2007-155 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020, č. j. 51 Co 267/2020-1210. V uvedeném řízení se soudy zabývaly platností nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1995 a dospěly k závěru o platném uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 12. 5. 1995. Usnesením ze dne 14. 6. 2024, č. j. 26 Cdo 1004/2024-1790 bylo dovolání odmítnuto. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že veškeré vztahy a spory mezi žalobcem a žalovaným, které se týkají insolvenčního řízení a rozsahu uspokojení jimi přihlášených pohledávek, mají a musí být řešeny a vyřešeny v rámci předmětného insolvenčního řízení, žalobce dne 28. 2. 2022 doručil Krajskému soudu v Ostravě popěrný úkon, ve kterém popřel pohledávku co do pravosti, žaloba žalobce v části, ve které se domáhá určení, že žalovaná nemá za dlužnicí pohledávky P1/1 ve výši 65 875 957,60 Kč a P1/2 ve výši 64 125,16 Kč přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice, byla zamítnuta a Vrchní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2025, č. j. incidenční spisová značka (insolvenční spisová značka) v napadeném výroku potvrdil. Pokud žalobce nikdy nebyl účastníkem smlouvy, ani právním nástupcem původních účastníků smlouvy a z nájemního vztahu pro něj neplynou ani žádná práva nebo povinnosti, nájemní vztah založený smlouvou ze dne 12. 5. 1995 se žalobce nijak nedotýká a žalobce nemá na této určovací žalobě naléhavý právní zájem. Na straně žalobce nelze shledat stav ohrožení práva či nejistoty, spor o pravost pohledávky žalovaného byl vyřešen ve shora uvedeném incidenčním sporu, na straně žalobce nelze shledat stav nejistoty v jeho právním postavení. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ust. § 219 o. s. ř. ve výroku v odstavci I. potvrzen. Ačkoliv z některých důkazů citovaných soudem nevyplývá, jaké zjištění z nich soud učinil, s ohledem na závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu byla tato zjištění nadbytečná stejně jako provádění dalších důkazů, jak správně uvedl soud prvního stupně.

15. Odvolací soud změnil výrok II., o nákladech řízení, neboť soud prvního stupně odměnu za některé z úkonů právní služby nesprávně posoudil. Soud prvního stupně postupoval správně, když odměnu za jeden úkon právní služby stanovil z částky 16 000 000 Kč, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vychází z tarifní hodnoty určené podle předmětu řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Hodnota předmětu řízení činila 16 000 000 Kč a odměna advokáta za jeden úkon právní služby určená podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 50 700 Kč. K otázce ocenitelnosti předmětu řízení a tarifní hodnotě, ze které je nutno vycházet, se odvolací soud vyjádřil již v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 130/2006 a Ústavní soud v usnesení ze dne 10.11.2011, sp. zn. I. ÚS 2752/2011 učinil závěr o tom, že pokud soud odvodil tarifní hodnotu z částky 16 000 000 Kč, postupoval správně. Částka 50 700 Kč náleží advokátovi za převzetí věci a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, dále za vyjádření ze dne 21. 11. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Vyjádření právního zástupce žalovaného k námitce podjatosti ze dne 3. 9. 2024 a vyjádření k delegaci a podnět k vyměření z 4. 9. 2024 bylo možno učinit v jednom podání, a proto odměna byla přiznána za jeden úkon právní služby. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vyjádření k procesním otázkám, byla přiznána mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, tj. částka 25 350 Kč. Právnímu zástupci žalovaného dále náleží odměna za úkon právní služby spočívající ve vyjádření z 25. 9. 2024, a to ve výši 50 700 Kč. Ke shora uvedeným úkonům právní služby nutno připočíst i režijní paušál ve výši 300 Kč. Právní zástupce žalovaného se dále vyjadřoval dne 3. 3. 2025 k námitce podjatosti vznesené žalobcem, a to na výzvu soudu, za tento úkon právní služby mu náleží odměna ve výši 25 350 Kč a režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za návrh na stanovení lhůty k provedení procesního úkonu z 6. 11. 2025 náleží podle ust. § 9 odst. 1 a § 7 odst. 5 odměna ve výši 2 300 Kč, dále režijní paušál ve výši 450 Kč. Za vyjádření k návrhu na delegaci nutnou ze dne 6. 11. 2025 a vyjádření k témuž na výzvu soudu z 18. 11. 2025 je třeba přiznat odměnu za jeden úkon právní služby, ovšem ve výši jedné poloviny, neboť se jednalo o vyjádření nikoli ve věci samé. I v tomto případě náleží režijní paušál ve výši 450 Kč. Právní zástupce se domáhal dále odměny za poradu s klientem přesahující jednu hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, a to za poradu konanou dne 3. 9. 2025 a 24. 9. 2025. Odvolací soud přiznal odměnu pouze za jednu z těchto porad, za poradu konanou dne 3. 9. 2025, když další poradu přesahující jednu hodinu nepovažuje za účelně vynaloženou. Náleží tak odměna ve výši 50 700 Kč plus režijní paušál ve výši 450 Kč. Stejná odměna náleží i za účast na jednání, které se konalo dne 21. 1. 2026, tedy částka 50 700 Kč plus náhrada ve výši 450 Kč. Spolu s jízdným ve výši 1 873 Kč a ztrátou času za 6 půlhodin, ve výši 600 Kč a 21% DPH tak náklady před soudem prvního stupně dosahují částky 409 140,93 Kč.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný měl v odvolacím řízení úspěch, a proto mu náleží odměna za 3 úkony právní služby po 50 700 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 23. 4. 2026, další vyjádření ze dne 26. 5. 2026 a účast na jednání odvolacího soudu dne 16. 7. 2026). Ke shora uvedeným úkonům právní služby náleží i 3x náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, dále cestovné z adresa a zpět osobním automobilem, celkem ve výši 2 476 Kč, náhrada za promeškaný čas za 10 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 33 059,46 Kč. Náklady odvolacího řízení tak celkem dosahují částky 190 485,46 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen Nejvyšší soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Tento rozsudek lze k návrhu vykonat, pokud by povinnosti v něm stanovené nebyly včas a řádně splněny.