19 CO 545/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 43 348 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 2. 2022, č. j. 12 C 134/2018-318,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. co do úroku z prodlení z částky 43 348 Kč ve výši 8,05 % ročně za období od 9. 4. 2018 do 5. 9. 2018 zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. co do částky 42 147 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42 147 Kč za období od 22. 6. 2020 do zaplacení potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 1 201 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 201 Kč od 6. 9. 2018 do zaplacení a z částky 42 147 Kč za období od 6. 9. 2018 do 21. 6. 2020 se mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 12 376,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 43 348 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 4. 2018 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II.), to vše od tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce se žalobou ze dne 20. 12. 2017 po jejím postupném rozšíření a následně částečném zpětvzetí domáhal po žalovaném v době rozhodování soudu prvního stupně zaplacení částky 43 348 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo v důsledku užívání nemovitostí v k. ú. [územní celek] v období od března 2017 srpna 2018.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce jako prodávající uzavřel dne 3. 3. 2017 se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu ve výši ideální ½ k nemovitostem v k. ú. [územní celek], obec Deštná, zapsaným na [list vlastnictví] za kupní cenu ve výši 2 000 000 Kč. Žalovaný zaplatil žalobci na kupní cenu v období od března 2017 do září 2017 7 splátek po 10 000 Kč, celkem 70 000 Kč. Protože další dohodnuté splátky neplatil, žalobce od kupní smlouvy odstoupil s účinností ke dni 29. 3. 2018. Soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva byla uzavřena platně ve smyslu § 2079 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále „o. z.“), žalobce od kupní smlouvy platně a účinně odstoupil, neboť účastníci možnost odstoupení pro prodlení s úhradou nejméně dvou měsíčních splátek kupní ceny výslovně ve smlouvě sjednali (§ 2001 o. z.). Odstoupením od smlouvy byl závazek mezi účastníky v souladu s ustanovením § 2004 odst. 1 o. z. od počátku zrušen, a to ke dni 29. 3. 2018, kdy bylo odstoupení od smlouvy doručeno žalovanému. Vzhledem k tou, že žalovaný předmětné nemovitosti užíval od března 2017 do srpna 2018 na základě kupní smlouvy, od které žalobce platně odstoupil, užíval je na základě právního důvodu, který odpadl a bezdůvodně se tím obohatil. Žalobce již v podání ze dne 13. 5. 2020 uvedl, že pokud by soud žalobu nepovažoval za důvodnou jako dlužnou kupní cenu, požadoval by plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného, soud prvního stupně tuto změnu žaloby usnesením ze dne 23. 2. 2022 v souladu s ustanovením § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil. Pokud žalovaný jako obranu proti nároku žalobce namítal, že žalovaná částka již byla uhrazena, když žalovaný žalobci v rámci splátek kupní ceny zaplatil 70 000 Kč, soud prvního stupně odkazuje na článek VII. odst. 5. kupní smlouvy, kde si strany ujednaly, že odstoupí-li strana prodávající od kupní smlouvy z důvodu stojícího na straně kupující, je strana prodávající oprávněna ponechat si přijaté finanční prostředky uhrazené kupujícím. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že tento postup si strany ujednaly v rámci autonomie smluvní volnosti ve smyslu § 1 odst. 2 a § 1746 odst. 2 o. z., a není proto důvodu, proč by z něj nebylo možné vyjít. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný žalobci uhradil ve splátkách část kupní ceny ve výši 70 000 Kč, tato skutečnost však nemá vliv na nárok žalobce proti žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení, neboť se jedná o dva samostatné nároky žalobce. Pokud žalovaný namítal promlčení nároku žalobce, pak soud prvního stupně dovodil, že ke vzniku bezdůvodného obohacení mohlo dojít nejdříve až odstoupením od smlouvy dne 29. 3. 2018, nárok žalobce by tak mohl být promlčen nejdříve 29. 3. 2021. Žalobce svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnil dne 13. 5. 2020, k promlčení proto dojít nemohlo. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení žalovaného, vychází soud prvního stupně ze znaleckého posudku o ceně obvyklého nájemného vypracovaného [titul] [jméno] [jméno]. Námitky žalovaného proti znaleckého posudku neshledal důvodnými, způsob ocenění nemovitostí a použití redukčních koeficientů, které znalec použil, soud považuje za přiléhavé. Jestliže na pozemcích parc. [číslo] vázla nájemní smlouva, žalobce na tuto skutečnost reagoval částečným zpětvzetím žaloby, přičemž v rozsahu těchto námitek bylo řízení soudem prvního stupně částečně zastaveno. Soud prvního stupně proto vychází z obvyklého nájemného předmětných nemovitostí bez pozemků parc. [číslo] v období od března 2017 do prosince 2017 ve výši 24 490 Kč (2 449 Kč měsíčně), v období leden a únor 2018 činí obvyklé nájemné celkem 5 108 Kč (2 554 Kč měsíčně, a to bez pozemků parc. [číslo]), obvyklé nájemné za předmětné nemovitosti za období od března 2018 do srpna 2018 činí 26 100 Kč (4 350 Kč měsíčně). Celkem bylo bezdůvodné obohacení vyčísleno částkou 65 698 Kč, po odečtení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč bezdůvodné obohacení žalovaného představuje částku 45 698 Kč. Pokud žalobce požadoval zaplacení částky 43 348 Kč, nepožaduje více, než na kolik má nárok. S těmito závěry soud prvního stupně žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. Soud prvního stupně přihlédl ke zdravotnímu stavu žalovaného, kdy se jedná o osobu těžce až zvlášť těžce postiženou ve smyslu autismu a introverze, které byl s ohledem na její zdravotní stav přiznán částečný invalidní důchod. Z těchto důvodů soud převážně neúspěšnému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobce pouze náklady na zaplacení soudního poplatku ze žaloby ve výši 3 000 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), d) a g) o. s. ř. Dle žalovaného soud prvního stupně chybně považoval podání žalobce ze dne 13. 5. 2020 za změnu žaloby a na základě toho uzavřel, že nárok žalobce není promlčen. Dle žalovaného se nejednalo o jasnou změnu žaloby, ale čistě o vyslovení hypotetického návrhu. Tříletá promlčecí lhůta se stavěla až změnou žaloby, ke které došlo dne 9. 11. 2021, nárok žalobce je tedy promlčen. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že skutečnost, že žalovaný žalobci uhradil ve splátkách část kupní ceny ve výši 70 000 Kč, nemá vliv na nárok žalobce proti žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení, neboť se jedná o dva samostatné nároky, pak dle žalovaného za situace, kdy ke koupi nemovitých věcí nedošlo, je požadavek žalobce na úhradu dalšího plnění v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný soudu prvního stupně dále vytýká, že neprovedl navržený výslech znalce a nepostupoval dle § 127 odst. 2 o. s. ř. Tím zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a neúplně zjistil skutkový stav věci. Pro případ, že závěry soudu prvního stupně před odvolacím soudem obstojí, trvá žalovaný na tom, aby bylo důsledně postupováno dle judikatury Nejvyššího soudu, kdy se úspěch ve věci stanovuje i dle požadovaného příslušenství. V takovém případě by žalovaný měl nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Žalovaný dále doplnil, že pokud žalobce v podání ze dne 13. 5. 2020, které má být dle názoru soudu změnou žalobu, požadoval bezdůvodné obohacení spočívající v užívání nemovitých věcí za období od okamžiku poslední splátky kupní ceny, pak poslední splátka kupní ceny byla žalovaným uhrazena v září 2017, soud prvního stupně však žalobci přiznal bezdůvodné obohacení za období od března 2017 do prosince 2017. Případná změna žaloby ze dne 13. 5. 2020 se nemůže týkat období od března 2017 do září 2017, dle výpočtu soudu jde o částku 2 449 Kč měsíčně, tedy celkem 17 143 Kč. V tomto rozsahu je nárok žalobce nepochybně promlčen a žalobu je třeba zamítnout. Splatnost nároku žalobce nemohla nastat v dubnu 2018, když k doručení výzvy k plnění bezdůvodného obohacení za období od října 2017 do srpna 2018 mohlo dojít nejdříve v rámci řízení před soudem prvního stupně, a to dnem 19. 6. 2020, tedy dnem následujícím po doručení podání právní zástupkyni žalovaného. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení v plné výši v dubna 2018 ani nevznikl. Rovněž by bylo možné požadovat úroky z prodlení až ode dne 20. 6. 2020. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení, případně aby žalobu zamítl co do částky 17 143 Kč a co do úroku z této částky zcela a co do úroku z prodlení ze zbývající částky pak v části ode dne 9. 4. 2018 do 19. 6. 2020.

5. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že v průběhu řízení změnil svůj nárok z titulu nezaplacené kupní ceny na nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to v návaznosti na závěry vyslovené v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2021, č. j. 19 Co 531/2021-241. Jedná se pouze o změnu právní kvalifikace, která není změnou žaloby. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1310/2004 ze dne 22. 11. 2006. Žalobce navíc doplnil skutková tvrzení a návrhy důkazů pro případ změny právního posouzení již svým podáním ze dne 13. 5. 2020. Žalobce uzavřel se žalovaným kupní smlouvu ze dne 3. 3. 2017, ve které se žalovaný zavázal, že bude hradit měsíční splátky kupní ceny ve výši 10 000 Kč po dobu 18 měsíců. Žalovaný splátky hradil jen po dobu 7 měsíců a následně užíval předmětné nemovitosti dalších 11 měsíců, aniž by cokoliv platil. Nemovitosti užíval navzdory tomu, že byl opakovaně vyzýván k jejich vyklizení. Požadavek na úhradu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitých věcí bez právního důvodu tak dle žalobce nelze považovat za plnění, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobce nesouhlasí ani s námitkami žalovaného ke znaleckému posudku vyhotovenému [titul] [jméno] [příjmení]. Pokud žalovaný namítal, že pozemky parc. [číslo] byly pronajaty až do prosince 2017 a mohl je tak po právní stránce užívat až od 1. 1. 2018, pak žalobce s ohledem na tuto námitku zúžil svůj nárok týkající se užívání pozemků bez právního důvodu tak, že požadoval v období do března 2017 do prosince 2017 bezdůvodné obohacení pouze za pozemek parc. č. st. [číslo] v k. ú. [územní celek] a za období od ledna 2018 do srpna 2018 za tento pozemek a dále za pozemky p. [číslo] vše v k. ú. [územní celek]. Soud prvního stupně výši bezdůvodného obohacení zjistil ze znaleckého posudku, když je oprávněn provádět jednoduché výpočty ze znaleckého posudku. Předmětný znalecký posudek obsahoval dostatek podkladů pro stanovení obvyklého nájemného jak všech tří pozemků, tak i pouze pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [územní celek]. Žalobce považuje za správné i rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně.

7. Žalobce vzal v odvolacím řízení žalobu zpět co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 348 Kč za období od 9. 4. 2018 do 5. 9. 2018. Žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. Odvolací soud proto postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do úroku z prodlení z částky 43 348 Kč ve výši 8,05 % ročně za období 9. 4. 2018 do 5. 9. 2018 zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po skutkové stránce odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně tak, jak jsou uvedena v odstavci 6 až 20 odůvodnění napadeného rozsudku a rovněž na skutkové závěry soudu prvního stupně uvedené v odstavci 22 až 27 odůvodnění tohoto rozsudku. Skutková zjištění soudu prvního stupně vyplývají z provedených důkazů, které soud hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkové závěry soudu prvního stupně považuje odvolací soud za zcela správné a poskytující dostatečný podklad pro rozhodnutí soudu ve věci. Pokud soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na výslech znalce, považuje odvolací soud jeho postup za správný, výslech znalce byl dle odvolacího soudu nadbytečný, neboť znalec ve znaleckém posudku své závěry dostatečným způsobem odůvodnil a z posudku je zřejmé, z jakých podkladů znalec vycházel a jaké metody při výpočtu výše obvyklého nájemného použil.

10. Po právní stránce soud prvního stupně správně uzavřel, že kupní smlouva uzavřená účastníky dne 3. 3. 2017 zanikla odstoupením žalobce od smlouvy ve smyslu § 2004 odst. 1 o. z. od počátku, odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 29. 3. 2018, kdy bylo doručeno žalovanému. Jak uvedl odvolací soud již ve svém zrušujícím usnesení v této věci, č. j. 19 Co 531/2021-241 ze dne 25. 5. 2021, vztahy mezi účastníky je s ohledem na zánik kupní smlouvy třeba vypořádat na základě zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný předmětné nemovitosti v k. ú. [územní celek] užíval od března 2017 do srpna 2018 včetně, do dne odstoupení od smlouvy je užíval na základě právního důvodu, který odpadl, ode dne následujícího po účinném odstoupení žalobce od kupní smlouvy žalovaný předmětné nemovitosti užíval bez právního důvodu. Tímto užíváním nemovitostí se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud prvního stupně výši bezdůvodného obohacení zcela správně stanovil na základě znaleckého posudku, a to s ohledem na námitku žalovaného spočívající v nájemní smlouvě třetího subjektu váznoucí na pozemcích parc. [číslo] do konce roku 2017, stanovil výši bezdůvodného obohacení za rok 2017 za předmětné nemovitosti s vyloučením pozemků parc. [číslo] částkou 2 449 Kč za měsíc, za rok 2018 za všechny předmětné nemovitosti částkou 4 350 Kč měsíčně. V podrobnostech lze odkázat na podrobný výpočet uvedený soudem prvního stupně v odstavci 46. odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně pouze nesprávně vyčíslil výši bezdůvodného obohacení za měsíce leden a únor 2018, když vycházel z toho, že nájem třetí osoby na pozemcích parc. [číslo] trval od března 2017 do února 2018. Z provedených listinných důkazů však bylo zjištěno, že dohoda o užívání pozemku parc. [číslo] s nájemcem [jméno] [příjmení] byla dohodou zrušena ke dni 31. 12. 2017 (odstavec 13. odůvodnění). Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně vychází z toho, že výše bezdůvodného obohacení v měsících leden a únor 2018 činila podle znaleckého posudku částku 4 350 Kč měsíčně. Soud prvního stupně rovněž nesprávně dovodil, že námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná. Odvolací soud sdílí závěr, že ke vzniku bezdůvodného obohacení mohlo dojít nejdříve odstoupením od smlouvy dne 29. 3. 2018 a nárok žalobce mohl být promlčen nejdříve 29. 3. 2021. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobce svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnil dne 13. 5. 2020. Žalobce však podáním ze dne 13. 5. 2020 uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení pouze za období říjen 2017 až srpen 2018. K rozšíření nároku na bezdůvodné obohacení za období od března 2017 do srpna 2018 včetně došlo až podáním žalobce ze dne 9. 11. 2021, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za období od března 2017 do září 2017 je promlčen. Pokud jde o výši nároku, pak za měsíce říjen až prosinec 2017 je bezdůvodné obohacení ve výši 7 347 Kč (2 449 Kč x 3), za období leden až srpen 2018 je bezdůvodné obohacení ve výši 34 800 Kč (4 350 x 8). Bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši obvyklého nájemného za období od října 2017 do srpna 2018 tak celkem dosahuje částky 42 147 Kč. Pokud žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 43 348 Kč, je žaloba co do částky 1 201 Kč nedůvodná.

11. Odvolání žalobce je částečně důvodné také pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení. Žalobce svůj nárok uplatnil podáním ze dne 13. 5. 2020, které bylo právní zástupkyni žalovaného doručeno dne 18. 6. 2020. Prodlení žalovaného tak mohlo nastat nejprve 19. 6. 2020, odvolací soud však vychází z toho, že žalovaný měl přinejmenším 3 dny na plnění tohoto závazku, vychází proto z počátku prodlení žalovaného dne 22. 6. 2020. Pokud žalobce po částečném zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení požadoval úrok z prodlení od 6. 9. 2018, je jeho žaloba nedůvodná, co do úroku z prodlení za období od 6. 9. 2018 do 21. 6. 2020.

12. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani námitku žalovaného, že žalovaný uhradil žalobci ve splátkách část kupní cenu ve výši 70 000 Kč, ke koupi nemovitých věcí nedošlo a požadavek žalobce na úhradu dalšího plnění je proto v rozporu s dobrými mravy. Jak správně uvedl soud prvního stupně, nárok žalobce proti žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení je samostatný nárok, žalovaný sám v řízení žádný nárok proti žalobci z titulu bezdůvodného obohacení neuplatnil. Pokud žalovaný v první fázi tohoto soudního řízení uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, pak o tomto jeho nároku již bylo pravomocně rozhodnuto, když v tomto rozsahu byla žaloba žalobce částečně zamítnuta a rozsudek okresního soudu ze dne 23. 9. 2020, č. j. 12 C 134/2018-204 v této části samostatně nabyl právní moci. V tomto rozsahu tedy jde o věc pravomocně rozhodnutou a odvolací soud proto k tomuto nároku žalovaného již znovu přihlížet nemohl. Za situace, kdy k odstoupení od kupní smlouvy žalobcem došlo pro porušení povinnosti ze strany žalovaného a žalovaný předmětné nemovitosti užíval bez právního důvodu ještě několik měsíců poté, co od kupní smlouvy bylo platně a účinně odstoupeno, nelze požadavek žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení považovat za nárok uplatněný v rozporu s dobrými mravy.

13. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 42 147 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 22. 6. 2020 do zaplacení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. pouze co do částky 1 201 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 201 Kč od 6. 9. 2020 do zaplacení a z částky 42 147 Kč za období od 6. 9. 2018 do 21. 6. 2020 tak, že žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. tak, že za řízení před soudem prvního stupně odvolací soud přiznal žalobci stejně jako soud prvního stupně s ohledem na sociální a majetkové poměry žalovaného pouze částku 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby. Za toto odvolací řízení byla žalobci přiznána plná náhrada nákladů, neboť byl v odvolacím řízení z převážné části úspěšný. Náklady odvolacího řízení žalobce tvoří odměna za právní zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) z předmětu řízení 43 348 Kč, tedy ve výši 2 860 Kč za jeden úkon právní služby. K odměně náleží dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 029,30 Kč, náhrada za ztrátu času na cestě za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč. Cestovné bylo stanoveno při vzdálenosti 67 km za 1 cestu, průměrné spotřebě použitého vozidla 6,7 litrů /100 km, ceně benzínu 95 dle vyhlášky 44,50 Kč na 1 litr a základní sazbě za použití motorového vozidla 4,70 Kč na 1 km. K těmto nákladům v celkové výši 7 749,30 Kč náleží 21 % DPH ve výši 1 627,40 Kč, náklady odvolacího řízení tak dosahují částky 9 376,70 Kč. Po připočtení částky 3 000 Kč za soudní poplatek z žaloby tak náklady řízení žalobce činí 12 376,70 Kč. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby tyto náklady zaplatil žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.