19 CO 560/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudkyní Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa , PSČ obec 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátkou titul jméno příjmení příjmení sídlem adresa o povolení práva nezbytné cesty, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29.3.2022, č.j. 2 C 248/2018-342,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 616,31 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta v [obec a číslo].

1. Napadeným rozsudkem povolil soud prvního stupně nezbytnou cestu ve formě služebnosti ve prospěch žalobce a každého dalšího vlastníka pozemku parc. [číslo] přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] u [obec] v rozsahu dle geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba], ověřeného [datum], a to zakládající právo chůze a právo jízdy osobními automobily kategorie M1 včetně jízdy s přípojným vozidlem (kategorizace vozidel dle vyhlášky 341/2014 Sb.) s omezením práva jízdy co do četnosti jízd na nejvýše 8 jízd v jednom kalendářním dni a zároveň nejvýše 20 jízd s přípojným vozidlem v jednom kalendářním roce, přičemž žalovaní a každý další vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] jsou povinni výkon práv z nezbytné cesty strpět (výrok v odstavci I.). Žalobci dále uložil povinnost zaplatit za nezbytnou cestu úplatu 13 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalovaným jako společně a nerozdílně oprávněným (výrok v odstavci II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 78 406,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok v odstavci III.) a žalovaným dále uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na náhradě nákladů řízení 14 087,11 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Prachaticích (výrok v odstavci IV.). Soud prvního stupně zjistil, že žalobcův pozemek parc. [číslo] není spojen s veřejnou cestou přes žalobcovy pozemky, žalobce nemá ani zřízeno věcné břemeno, které by mu spojení s veřejnou cestou zajišťovalo přes sousedův pozemek, ani nemá uzavřenu nájemní smlouvu takový přístup mu zajišťující. V důsledku absence tohoto spojení s veřejnou cestou nemůže na svém pozemku řádně hospodařit ani ho jinak řádně užívat. Zjistil, že žalobce začal užívat parc. [číslo] na základě dohody o zřízení práva osobního užívání z [datum] uzavřené s [jméno společnosti] [anonymizována dvě slova], kterou mu k ní bylo za úhradu zřízeno právo osobního užívání ke zřízení zahrádky. V dohodě bylo odkázáno na připojený geometrický plán [jméno společnosti] [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo]. Od [datum] se žalobce podle § 872 odst. 1 novely občanského zákoníku zákonem č. 509/1991 Sb. stal vlastníkem daného pozemku. Shora uvedeným geometrickým plánem byla oddělena parc. [číslo] o výměře [výměra] z parcely [číslo] a zároveň byla od parcely [číslo] oddělena i parcela [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] byla rozdělena na parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře [výměra], přičemž jako nabyvatel nejenom parc. [číslo] ale i parc. [číslo] parc. [číslo] byl uveden žalobce. Je zjevné, že parc. [číslo] parc. [číslo] měly sloužit pro přístup na parc. [číslo] z parcely [číslo]. Nebylo sporným, že žalobce tak přes ně od počátku na parc. [číslo] přistupoval a že mu v tomto přístupu nikdy nebylo bráněno. Soud zjistil, že žalobce po zjištění, že původním vlastníkem [jméno] [příjmení] jsou nabízeny k prodeji pozemky obklopující jeho parcelu [číslo] začal řešit otázku právního zajištění přístupové cesty ke svému pozemku, neboť vyšlo najevo, že cesta k parc. [číslo] nebyla zapsána do katastru nemovitostí. [příjmení] [příjmení] žalobce odkázal na nové majitele. Žalovaní jsou vlastníky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] obklopující pozemek žalobce, a to na základě kupní smlouvy z [datum], uzavřené s [jméno] [příjmení]. Pozemek parc. [číslo] nebyl předmětem kupní smlouvy. Soud prvního stupně rozhodoval poté, co jeho předchozí rozsudek z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zrušen a vrácen k dalšímu řízení a učiněn závěr o tom, že pokud je v dohodě o osobním užívání pozemku odkázáno na geometrický plán, v němž je vyznačena i přístupová cesta k pozemku, ke kterému se právo osobního užívání zřizuje, pak v tom, že se žalobce spolehl na to, že mu bude přístup k pozemku parc. [číslo] zajištěn, nelze spatřovat hrubou nedbalost a naopak jde o očekávání, že v souladu s obvyklým chodem věcí a s principem dobrých mravů mu bude cesta zajištěna. Byl učiněn závěr o tom, že žalobce si nedostatek přístupu nezpůsobil z hrubé nedbalosti či úmyslně a povolení nezbytné cesty nezakazuje ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. Tento závěr soud prvního stupně respektoval a dále uzavřel, že požadavek na povolení nezbytné cesty nepředstavuje zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o.z., skutečnost, že žalovaní a jejich právní předchůdci tolerovali užívání pozemků v jejich vlastnictví žalobcem, nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty, neboť výprosa neposkytuje žadateli právní jistotu spojení s veřejnou cestou, tu zpravidla poskytuje až právo věcné, v tomto případě služebnost cesty. Důvodem pro zamítnutí žaloby není podle soudu ani skutečnost, že žalovaní dosud žalobci v užívání nebránili, neboť jejich souhlas může být kdykoliv odvolán. Situace se podstatně změnila změnou v osobě vlastníka pozemků obklopujících žalobcův pozemek, kdy se žalobce již nemůže spoléhat na příznivé rodinné vztahy a nebránění v přístupu na pozemek. Snaha žalobce zajistit si za této situace právní jistotu spojení s veřejnou cestou je pochopitelnou snahou o zlepšení jeho právního postavení, nemůže být považována za zneužití práva, které nepožívá ochrany. Soud z fotografií a při ohledání na místě zjistil, že po zahájení řízení žalobce zvětšil původní kolnu dřevěným obitím, v průběhu řízení na pozemku zřídil oplocené malé políčko, resp. velký záhon, na kterém pěstuje zeleninu. S tím koresponduje i změna žalobních tvrzení, kdy nově začal tvrdit, že užívání pozemku jako zahrady odpovídá i pěstování plodin a že pro užívání pozemku je vjezd osobním automobilem a zemědělskou technikou nezbytný. Na pozemku pěstuje plodiny (brambory, cibule atd.) pro osobní potřebu, za tím účelem využil zemědělskou techniku, aby vytvořil podmínky pro pěstování – brázdy. V souvislosti s pěstováním plodin je nucen na pozemek dopravit vodu a další potřebné věci (nářadí, sekačka na trávu), což nelze bez užití osobního automobilu, stejně jako přivézt a na zimu odvézt vodní nádrž jako zdroj vody na pozemku a naplňovat ji. K orání slouží uskladněné movité věci, k manipulaci s nimi je zapotřebí zemědělská technika, zejména traktor, na pozemku uskladněné dřevo nelze odvézt bez pomoci minimálně osobního automobilu. Soud prvního stupně měl za splněné podmínky pro povolení nezbytné cesty podle ust. § 1029 o.z., nebylo však možno při povolení nezbytné cesty zohlednit požadavek žalobce na přístup na pozemek zemědělskou technikou za účelem obhospodařování„ políčka“, které na pozemku zřídil, navíc na základě ohledání lze podle soudu uzavřít, že toto„ políčko“ lze obhospodařovat jako běžný zeleninový záhon na běžné zahradě běžným zahradnickým nářadím. Žalobce ale nežádal povolení cesty pouze k obhospodařování políčka, ale vůbec k zajištění možnosti přístupu na pozemek, aby ho mohl užívat, proto nebyl dán důvod žalobu zamítnout. V průběhu řízení se účastníci shodli, že pokud by měla být nezbytná cesta povolena, bylo by nejvhodnější vést ji místy, kudy žalobce na svůj pozemek vjíždí, žalovaní ale setrvali na tom, že by se mělo jednat nejvýše o právo chůze, když účelem užívání pozemku žalobce je jeho užívání pro rekreační účely, na pozemku nejsou zavedeny sítě, je bez energií, kanalizace, bez vody, což vylučuje dlouhodobější pobyt na pozemku. Pozemek, po kterém má být vedeno právo cesty, je louka, která se seče, v případě zřízení práva cesty by žalobci přišli o část plochy k sečení, na louce by byly vyjety koleje. Soud prvního stupně uzavřel, že ač je obvyklé, že právo cesty, je-li zřizováno jako služebnost, sestává se jak z práva přes zatížený pozemek procházet, tak přes něj přejíždět, není vyloučeno, aby byla výjimečně zřízena služebnost spočívající jen v právu chůze po zatíženém pozemku. Jedná se o situace, kdy má vlastník panujícího pozemku zajištěn příjezd motorovými vozidly k hranici zatíženého pozemku, přičemž krátká několikametrová vzdálenost od této hranice nevybočuje z obvyklé vzdálenosti staveb od místa příjezdu k nim. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], jímž žalovaní argumentovali, se hranice pozemku od veřejné cesty nacházela ve vzdálenosti nejvýše několika desítek metrů, v dané věci se ale o vzdálenost několika metrů nejedná. Žalobce by obtížně na pozemek z auta zaparkovaného na veřejné cestě přenášel pěšky všechny věci potřebné k užívání pozemku, navíc již jen vzhledem k šíři veřejné cesty na parc. [číslo] by zde mohl těžko nechávat auto zaparkované. Měl-li by žalobce parkovat, jak argumentovali žalovaní, v údolích na svých pozemcích, i ty jsou vzdálené od předmětného pozemku několik set metrů. Po provedeném dokazování uzavřel, že je namístě zřídit právo cesty zakládající právo chůze a jízdy osobními automobily ve výroku uvedenými včetně jízdy s přípojným vozidlem. Jako podklad stanovení výše úplaty za povolení nezbytné cesty sloužil soudu v řízení vypracovaný znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], znalce z oboru oceňování nemovitostí. S odkazem na citovanou judikaturu východiskem a základem úvah by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných místech sjednává cena za smluvně zřizované srovnatelné právo cesty při zohlednění zatížení služebného pozemku, a to jak z hlediska věcného, tak z hlediska právního. Znalci bylo uloženo stanovit hodnotu přístupu cenovým rozmezím, které umožní zvážit další skutečnosti individualizující daný spor, s ohledem na návrhy účastníků bylo uloženo stanovit hodnotu přístupu variabilně pro různé typy a hmotnosti vozidel a jízdu s přípojným vozidlem a i co do četnosti jízd. Za situace, kdy soud povolil nezbytnou cestu formou jízdy osobními automobily kategorie M1 bez omezení jejich hmotnosti a zároveň ji nepovolil nákladními automobily ani té nejnižší kategorie, vzal za podklad pro stanovení úplaty, kterou uložil žalobci zaplatit žalovaným za nezbytnou cestu, cenové rozpětí 7 000 Kč až 12 000 Kč a 10 000 Kč až 15 000 Kč a úplatu stanovil ve výši 13 000 Kč, která přesahuje hodnotu přístupu při povolení jízdy osobními automobily s omezením hmotnosti do 2 000 kg, ale nedosahuje maximální hodnoty přístupu při povolení jízdy nákladními automobily – vozidly typu N1. Neshledal již žádné další důvody, pro které by měla být takto stanovená částka dále modifikována, vyšel i ze zjištění, že nemovitosti kupované žalovanými byly k prodeji nabídnuty za nižší cenu, než za kterou je žalovaní koupili, žalovaní navýšili kupní cenu poté, co o nemovitosti projevilo současně zájem více zájemců, k navýšení kupní ceny přistoupili s vědomím si hrozícího sporu, jak vyplývá z kupní smlouvy, ale i z jednání o jejím obsahu předcházejícím uzavření kupní smlouvy. Za situace, kdy informace pracovníka realitní kanceláře nebyla účastníky zpochybňována, soud jako nadbytečný neprovedl žalovanými navržený důkaz výslechem [jméno] [příjmení] k okolnostem týkajícím se kupní ceny nemovitostí při jejich nabytí žalovanými a ohledně informování žalovaných ohledně existence sporu o přístup k žalobcově pozemku. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky, učinil závěr o tom, že i když v řízení o povolení práva nezbytné cesty není soud ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán návrhy účastníků, jedná se o sporné řízení, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky, neznamená to ale, že by se nemělo uplatňovat pravidlo procesního úspěchu ve sporu. Byť žalobci nebylo zcela vyhověno co do požadavku na rozsah povolené nezbytné cesty, je zjevné, že bylo-li zřízeno i ve formě práva jízdy a nevyhověno bylo pouze co do jízdy traktorem a co do četnosti jízd, byl žalobce ve věci úspěšný a náleží mu náhrada nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaní odvolali, nesouhlasí se zřízením práva nezbytné cesty ve formě věcného břemene chůze a jízdy osobními motorovými vozidly kategorie M1 včetně jízdy s přípojným vozidlem v četnosti 8 jízd v jednom kalendářním dni a 20 jízd s přípojným vozidlem v jednom kalendářním roce, jsou přesvědčeni, že povolení práva nezbytné cesty je možno v daném případě uvažovat toliko v podobě věcného břemene chůze, které je v dané lokalitě na daném místě přirozené. Způsob využití nemovitosti žalobce, který užívá pozemek jako zahradu k rekreačním účelům nepodmiňuje povolení nezbytné cesty věcným břemenem jízdy motorovými vozidly (průjezdu). Jsou přesvědčeni, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] je použitelné na daný případ, zohledňuje jednak kulturu oprávněného pozemku, způsob a četnost jeho využití a blízkost veřejné cesty. Důležitou otázkou je také skutečnost, že na oprávněném pozemku ve vlastnictví žalobce není žádná stavba evidovaná v katastru nemovitostí, na pozemku není přípojka vody, elektrické energie ani kanalizace či jiným způsobem vyřešena otázka likvidace odpadních vod. Soud nepřihlédl ke skutečnosti, že pro žalobce se mnohonásobně povolením nezbytné cesty ve formě služebnosti zvýšila hodnota jeho pozemku, naopak hodnota pozemků žalovaných jako určitého funkčního celku velmi výrazně klesla a bude velmi technicky obtížné je obhospodařovat a udržovat. Při stanovení výše náhrady za zřízení nezbytné cesty není možné slepě převzít závěry znaleckého posudku, který určuje jen hodnotu přístupu na základě věcného břemene, ale i ostatní skutečnosti, jako je plošný rozsah zatížení, četnost a způsob užívání oprávněnými osobami, rozsah rušení osob povinných a zejména zatížení povinných nemovitostí právní závadou snižující jejich obecnou cenu. V dané věci s přihlédnutím k okolnostem nabytí vlastnického práva k oprávněnému pozemku žalobcem lze uvažovat o odčinění újmy, pokud úplata není dostačující. Poukazovali i na to, že soud si nevyžádal souhlas orgánu na ochranu zemědělského půdního fondu a bez tohoto závazného stanoviska je zřízení věcného břemene nezbytné cesty předčasné, a tudíž nesprávné. Navrhovali provedení výslechu svědka [jméno] [příjmení], právního předchůdce žalovaných, který by se mohl podrobněji vyjádřit k otázce nabytí vlastnického práva žalovanými, jakož i k otázce sjednání kupní ceny. Pro žalované se jedná o stěžejní důkaz, důvody soudu vedoucí k zamítnutí provedení důkazu nejsou akceptovatelné. Jakkoliv jsou si vědomi skutečností uvedených v předchozím zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou nezmínit liknavý přístup žalobce v případě nabytí vlastnického práva k oprávněnému pozemku v roce [rok] a podřaditelnost tohoto jednání pod ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. Jsou přesvědčeni, že žalobce nevyvinul dostatečně intenzivní snahu k získání vlastní přístupové cesty při samotné koupi pozemku. Nesouhlasí ani s rozhodnutím soudu o náhradě nákladů řízení, když soud nerespektoval plně zásadu úspěchu a neúspěchu ve věci, ani žalobce totiž nebyl ve svém návrhu zcela stoprocentně úspěšný, soud nevyhověl návrhu žalobce na zřízení práva jízdy nákladními vozidly a traktorem.

3. Žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný, vydaný v souladu s právně závazným názorem odvolacího soudu vysloveném v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve kterém bylo jasně uvedeno, že žalobce má právo na zřízení nezbytné cesty a jeho chování nenaplňuje podmínky hrubé nedbalosti podle § 1032 odst. 1 písm. b) o.z., a tedy žaloba žalobce zamítnuta být neměla. Pokud jde o stanovení rozsahu nezbytné cesty, soud není vázán návrhem žalobce a může ji stanovit odlišně na základě své úvahy, neboť řízení o povolení nezbytné cesty spadá mezi řízení, u nichž podle § 153 odst. 2 o.s.ř. z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky. Žalovaní se zřízením cesty nesouhlasili a pokud by nezbytná cesta měla být povolena, tak pouze v rozsahu práva chůze. Za této situace měl žalobce plný procesní úspěch a soud rozhodl o náhradě nákladů řízení správně. Odkazují-li žalovaní na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], soud řádně odůvodnil, proč se toto rozhodnutí v daném případě neužije. Argumentace žalovaných, že postačí právo chůze z důvodu, že žalobce nemá žádnou stavbu evidovanou na pozemku dle katastru nemovitostí, je také bezpředmětná, právě z důvodu chybějící přípojky vody je žalobce nucen veškerou vodu na pozemek dovézt a také odvézt, současně je nezbytné právo jízdy i k dalším úkonům a využívání pozemku, tj. manipulace s dřívím, odvoz zemědělské techniky a jejímu adekvátnímu užívání jako zahrady. Pozemek slouží nejen k rekreaci žalobce, ale také jako podpůrný pozemek k obhospodařování dalších pozemků. Upozorňuje, že nezbytná cesta sama o sobě zahrnuje právo jízdy a chůze, podle ustálené soudní judikatury zřízení nezbytné cesty pouze v rozsahu chůze je možné jen výjimečně. Pokud jde o stanovisko orgánu zemědělského půdního fondu, pak nevyžádání stanoviska není překážkou pro povolení nezbytné cesty. Obdobným korektivem pro zřízení nezbytné cesty tak, aby byly okolní pozemky zatíženy co nejméně, je ust. § 1029 odst. 2 o.z. Pokud jde o náhradu, pak ke dni koupě pozemků bylo žalovaným zřejmé, že uprostřed louky je pozemek žalobce, který již sám o sobě představuje určité omezení dispozice s okolními pozemky kolem pozemku a současně zde existuje spor včetně reálně hrozícího soudního sporu o zřízení nezbytné cesty. Z kupní smlouvy vyplývá, že žalovaní věděli o hrozícím sporu a museli být taktéž srozuměni s možností, že soud danou nezbytnou cestu povolí. Znalecký posudek posloužil jako podklad, povolená cesta není nijak zpevněná, jedná se o vyjeté koleje, které fakticky nijak nebrání v nakládání s okolními pozemky a soudem přiznaná úplata je dostatečná. Výslech svědka [příjmení] je nadbytečný, jelikož by prokazoval skutečnosti, které nejsou mezi stranami sporné. Žalovaní věděli o sporu, byli si vědomi hrozícího soudního sporu ke dni podpisu kupní smlouvy. I přes existenci sporu navrhli a setrvali na vyšší kupní ceně, než byla kupní cena původně inzerovaná v nabídce.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaných má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o.s.ř., shora uvedené odvolací důvody neshledal a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů.

5. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že souhlas orgánu ochrany zemědělského původního fondu ke zřízení věcného břemene nezbytné cesty přes pozemek v zemědělském půdním fondu se nevyžaduje. To však neznamená, že by si soud neměl vyžádat vyjádření příslušného orgánu ochrany přírody, který souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podle § 9 odst. 1 zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu jinak uděluje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud si proto vyžádal stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody, který uděluje souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, neboť ten je k úvaze o zatížení zemědělských pozemků zřízením cesty odborně vybaven. Ze zprávy [stát. instituce], [anonymizována tři slova] ze dne [datum], kterou provedl důkaz, zjistil, že navržená trasa nezbytné cesty je vedena přes pozemky p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], které jsou součástí zemědělského půdního fondu a podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, § 3 odst. 1 písm. c), lze zemědělskou půdu užívat k nezemědělským účelům pouze se souhlasem k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Vydání tohoto souhlasu se řídí § 9 a násl. zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. K zatížení zemědělských pozemků nezbytnou cestou se orgán zemědělského půdního fondu blíže nevyjádřil.

6. Podle ust. § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. Samotné nabytí nemovité věci bez zajištěného přístupu ještě neznamená, že se nabyvatel dopustil hrubě nedbalého jednání. Na překážku povolení nezbytné cesty je takové závadné jednání (aktivní konání či nečinnost), z něhož lze usoudit na zavinění žadatele ve formě úmyslu (přímo či nepřímého) či ve formě hrubé nedbalosti. Hrubou nedbalostí se v judikatuře Nejvyššího soudu týkající se závazkového práva, ze které lze přiměřeně vycházet i v oblasti práv věcných, rozumí nedbalost nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu osoby k plnění jejích povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti této osoby k zájmům jiných osob (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Podmínkou obsaženou v ust. § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku nemá být sankcionována sama o sobě skutečnost, že někdo nabyl nemovitost bez přístupu, nýbrž především okolnost, že se lehkovážně spoléhal na to, že mu bude přístup k pozemku po jeho nabytí umožněn sousedy či povolen soudem, přičemž se ho nepokusil zajistit před nabytím nemovitosti sám, ač tak nepochybně učinit mohl. Žalobce nabyl vlastnictví k předmětné parcele ze zákona, kdy ve smyslu ust. § 872 odst. 1 zákona č. 509/1991 Sb. se jeho právo osobního užívání pozemku, které k [datum] trvalo, změnilo na vlastnictví fyzické osoby. Významné pro posouzení věci bylo jednání žalobce, které předcházelo uzavření dohody o zřízení práva osobního užívání s [státní instituce] [anonymizována dvě slova] dne [datum], ve které bylo odkázáno na připojený geometrický plán [číslo] který kromě oddělení parcely [číslo] z parcely [číslo] odděloval z parcely [číslo] i parcelu [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] byla rozdělena na parcelu [číslo] parcelu [číslo] jako nabyvatel parcely [číslo] parcel [číslo] byl uveden žalobce. Odvolací soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] učinil závěr o tom, že pokud v dohodě o osobním užívání pozemku je odkázáno na geometrický plán, ve kterém je vyznačena i přístupová cesta k pozemku, ke kterému se právo osobního užívání zřizuje, pak v tom, že se žalobce spolehl na to, že mu bude přístup k pozemku par. [číslo] zajištěn, nelze spatřovat hrubou nedbalost. Šlo by naopak o očekávání toho, že v souladu s obvyklým chodem věcí a s principem dobrých mravů mu bude cesta zajištěna (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Učinil závěr o tom, že žalobce nepostupoval úmyslně či hrubě nedbale, v důsledku čehož by zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti, a proto nelze k zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty přistoupit. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl s ohledem na odlišný právní názor odvolacího soudu k otázce naplnění podmínek pro povolení nezbytné cesty zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je v dalším řízení třeba vypořádat vztah mezi vlastníkem pozemku, ke kterému není zajištěn přístup a vlastníkem přilehlého pozemku. Soud prvního stupně shora uvedený závazný právní názor odvolacího soudu o tom, že žalobce si nedostatek přístupu nezpůsobil z hrubé nedbalosti či úmyslně, respektoval a odvolací soud nemá důvod se od něj odchýlit. Správný je jeho závěr o tom, že požadavek na povolení nezbytné cesty není v daném případě ani zneužitím práva ve smyslu ust. § 8 o.z., což by mohlo být důvodem pro nepovolení nezbytné cesty.

7. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a správné je i jeho právní posouzení věci. Žalovaní nesouhlasili se zřízením práva nezbytné cesty ve formě věcného břemene jízdy, soud prvního stupně však s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu učinil správný závěr o tom, že podmínky pro to, aby byla zřízena v daném případě služebnost spočívající jen v právu chůze po zatíženém pozemku, nejsou v daném případě splněny. Zřízení služebnosti spočívající jen v právu chůze je výjimečné a s ohledem na vzdálenost hranice pozemku žalobce od veřejné cesty, s ohledem na šíři veřejné cesty na parcele [číslo] i na způsob využití pozemku (pěstování plodin pro osobní potřebu) nepřipadá v úvahu, a to i za situace, kdy z důvodu chybějící přípojky vody je žalobce nucen na pozemek dovážet vodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které žalovaní odkazovali, nelze v daném případě aplikovat, neboť v rozhodnutí Nejvyššího soudu se hranice od veřejné cesty nacházela ve vzdálenosti několika desítek metrů, o kterou se v daném případě nejedná. Řádné užívání pozemku v případě, že by byla zřízena služebnost spočívající jen v právu chůze, by bylo nemožné.

8. Jak bylo shora uvedeno, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, [stát. instituce], [anonymizována tři slova], zaslal stanovisko, ve kterém zdůraznil, že zemědělskou půdu lze užívat k nezemědělským účelům pouze ze souhlasem k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, k zatížení zemědělských pozemků nezbytnou cestou se blíže nevyjádřil. Z ust. § 1029 odst. 2 občanského zákoníku vyplývá, že nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Soud prvního stupně toto respektoval, učinil závěr o tom, že zcela postačuje povolit právo cesty pouze ve formě jízdy po nezpevněném povrchu, vyjma krátké jízdy po parc. [číslo] ale ani zde nebude budován nový povrch. Přihlédl k tomu, že služebné pozemky jsou zatravněny a plní funkci louky a tuto skutečnost správně promítl i při vymezení rozsahu služebnosti tak, aby jízdou vozidly velké hmotnosti nedošlo k nadměrnému zatížení a poškození pozemků, na nichž je právo cesty povolováno.

9. Pokud jde o úplatu za povolení nezbytné cesty, soud prvního stupně vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, na kterou v odůvodnění blíže odkazuje. Podkladem pro stanovení úplaty byl znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], znalce z oboru oceňování nemovitostí, přihlédnuto ale bylo k zatížení služebného pozemku jak z hlediska věcného, tak z hlediska právního, zejména ke skutečnosti, že žalovaní byli při nabytí předmětných nemovitostí informováni o započatých jednáních žalobce s předchozím vlastníkem panem [příjmení], byli srozuměni se zřízením věcného břemene na pozemcích i k tomu, že žalovaní při vědomí hrozícího sporu navýšili kupní cenu s ohledem na více zájemců o předmětné pozemky. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že při stanovení úplaty za povolení nezbytné cesty je nutno zohlednit i újmu vlastníka pozemku zatíženého nezbytnou cestou, která může spočívat i ve snížení ceny dotčeného pozemku v důsledku jeho zatížení právem nezbytné cesty, kdy v důsledku tzv. právní závady, práva svědčícího vlastníku stavby, zpravidla klesne cena zatíženého pozemku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Ze znaleckého posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že s ohledem na podmínky na místě, okolnosti uzavření smlouvy (vědomí cizího pozemku s nevyřešeným přístupem) a zejména trasu vedení věcného břemene nelze podle znalce odvozovat, že by zřízením věcného břemene přibyl mimořádný negativní vliv, ekonomicky vzato nečekaný záporný výnos, který by přesáhl rámec smluvené a už zaplacené ceny hlavní stavby a jejího funkčního celku. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že pozemky jsou buď komunikací nebo zemědělskou půdou a jejich potenciál je velmi malý. Soud prvního stupně svou úvahu o výši úplaty řádně odůvodnil, přihlédl ke všem shora uvedeným hlediskům a odvolací soud jeho závěr o výši úplaty za zřízení nezbytné cesty považuje za správný. Ani odvolací soud neshledal důvody, pro které by měla být úplata navýšena. Nadbytečný byl i výslech [jméno] [příjmení], kterého žalovaní navrhli k otázce nabytí vlastnického práva žalovanými i k otázce sjednání kupní ceny, neboť zjištění učiněná na základě provedených důkazů byla dostatečná. Žalovaní byli informováni o nedořešené přístupové cestě, tuto skutečnost nepovažovali za právní vadu, a přes tuto skutečnost sami s ohledem na větší počet zájemců o nemovitosti kupní cenu ještě navýšili.

10. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ust. § 219 o.s.ř. potvrzen, a to i včetně výroku o nákladech řízení.

11. Úprava náhrady nákladů řízení vychází ze zásady úspěchu ve věci, kritériem úspěchu je porovnání žalobní žádosti s rozsudečným výrokem. Z tohoto hlediska měl žalobce plný úspěch, neboť nezbytná cesta ve formě služebnosti zakládající právo chůze a právo jízdy byla zřízena a žalovaní se povolení nezbytné cesty bránili s tvrzením, že žalobce si nedostatek přístupu způsobil z hrubé nedbalosti. Spor byl vyvolán tím, že žalobci právo cesty, které by mohl bez zbytečných a neodůvodněných komplikací vykonávat, odmítali zřídit. Žalobce měl tedy v řízení plný úspěch, o nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalobce, v odvolacím řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které se sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 2 500 Kč podle § 9 ods.t 3 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 7, vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), dvou režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, jízdného osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět při ujetí celkem 304 km, průměrné spotřebě 6,6 litru nafty na 100 km, ceně 1 litru motorové nafty 47,10 a náhradě 4,70 Kč podle vyhl. č. 511/2011 Sb., tedy 2 373,81 Kč a dále náhrady za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 8 půlhodin po 100 Kč, tj. 800 Kč a 21 % DPH ve výši 1 742,50 Kč Náklady odvolacího řízení tak celkem dosahují částky 10 616,31 Kč.