19 Co 58/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C adresa o žalobě z rušené držby, o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5.12.2024, č. j. 2 C 209/2024-32,

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku v odstavcích II., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 500 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Okresní soud napadeným usnesením z části zamítl žalobu na ochranu držby týkající se rušení držby spočívající ve vystavování předmětu nájmu přístupu třetích osob z veřejné cesty ponecháním vrat v otevřeném či neuzamčeném stavu (výrok I.), ve zbytku žalobě vyhověl a uložil žalované zdržet se rušení držby nájemního práva žalobkyně k nemovitým věcem, a to k pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., a to vystavováním předmětu nájmu volnému přístupu třetích osob z veřejné cesty odstraněním vrat na zemědělské stavbě bez č. p./č. e. nebo jejich ponecháním v otevřeném, či neuzamčeném stavu (výrok II.). Soud dále uložil žalované povinnost obnovit předešlý stav tím, že osadí dvoje vstupní vrata na zemědělské stavbě bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , číslo, (výrok III.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.). Okresní soud takto rozhodoval o žalobě na ochranu rušené držby, a to držby nájemního práva žalobkyně k výše uvedeným nemovitostem, a to proti jednání žalované vyplývající z jejich vzájemného sporu o existenci nájemního práva žalobkyně k předmětným nemovitostem, kdy žalovaná se podle žalobkyně začala uchylovat k šikanóznímu jednání majícímu za cíl vypudit žalobkyni z těchto nemovitých věcí. Dne 14. 11. 2024 došlo na popud žalované k odstranění dvojice vstupních vrat na západní straně objektu, což vedlo ke zpřístupnění obydlí žalobkyně z veřejné cesty. Objekt jako celek se stal volně přístupným a nezabezpečeným, krátce na to zmizela poblíž vrat uskladněná kola a lyže. Žalobkyně v reakci na to kontaktovala Policii ČR, ta jí sdělila, že vrata byla odstraněna na pokyn žalované pro údajnou potřebu jejich opravy. Samotná vrata však opravu nevyžadují, byla ostatně odvezena k lesu a tam položena. Dne 16. 11. 2024 žalovaná otevřela vstupní dveře na druhé straně objektu a otevřeny je také ponechala, čímž opět zpřístupnila obydlí žalobkyně i z druhé strany. Okresní soud konstatuje, že v řízení o žalobě z rušené držby soud neřeší hmotněprávní otázky, jako je existence jednotlivých práv účastníků, omezuje se pouze na zjištění posledního faktického stavu a na existenci svémocného rušení držby, ve věci samé rozhoduje usnesením, které je předběžně vykonatelné, které toliko prozatímně chrání poslední faktický stav. Z předložených důkazů měl okresní soud za osvědčené, že žalobkyně je držitelkou práva nájmu, mimo jiné k pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí stavba č. p. , číslo, a k pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí je zemědělská stavba bez č. p. /č. e., a to na základě nájemní smlouvy (nesprávně označené jako podnájemní smlouva) uzavřené mezi původním vlastníkem , jméno FO, a žalobkyní. Dále konstatuje, že právo nájmu je způsobilý předmět držby, a tedy požívá i ochrany před rušením držby. Nezbytnou součástí práva nájmu představuje právo žalobkyně předmět nájmu zabezpečit, uzamknout a užívat jej ve stavu, kdy není volně přístupný třetím osobám. Z videozáznamů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že dne 14. 11. 2024 v době od 9:29 hodin do 9:50 hodin několik osob provedlo demontáž dvojice vrat umožňujících příjezd do uzavřeného dvora zemědělské usedlosti užívané žalobkyní. Z listinné podoby SMS zprávy vyplývá, že oznámení žalobkyně o přestupku bylo zaevidováno s tím, že žalovaná měla sdělit, že vrata odmontovala firma kvůli jejich opravě. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně prokázala držbu nájemního práva k předmětným nemovitostem i rušení této držby žalovanou spočívající v tom, že vrata do objektu byla odvezena bez jakékoliv přiměřené náhrady, toto jednání soud hodnotil jako konání mající v sobě prvek svémoci, tedy jednání neoprávněné. Nelze dovodit, že žalovaná by byla k tak razantnímu zásahu oprávněna. I kdyby vrata vyžadovala nutnou opravu, bylo namístě tuto záležitost žalobkyni jakožto nájemci s předstihem oznámit a namísto vrat zajistit adekvátní náhradu. Okresní soud proto žalobě ohledně rušebního činu spočívajícím v odstranění vrat vyhověl, tedy uložil žalované zdržet se rušení držby tímto způsobem a dále jí uložil obnovit předešlý stav tím, že osadí zpět dvoje vstupní vrata. Pokud jde o druhý rušební čin ze dne 16. 11. 2024, ten žalobkyně neprokázala ani neosvědčila, proto okresní soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodoval podle kritéria úspěchu ve věci, když žalobkyně byla úspěšná pouze ohledně jednoho nároku, ohledně druhého nikoliv, tedy míra úspěchu obou stran je shodná, žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto usnesení podala odvolání žalovaná, odvoláním napadá výroky II. a III., jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e), f) g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení ve výrocích II. a III. změnil tak, že žalobu zamítne. Žalovaná namítá, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl všechny důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Soud žalovanou nijak nekontaktoval, aby alespoň zjistil, proč byla vrata demontována a jaké jsou skutečné poměry. Žalovaná uvádí, že jedna vrata byla neznámou osobou poškozena, takže byla odvezena k opravě a druhá vrata byla k této opravě odvezena z toho důvodu, aby mohla být podle nich provedena oprava poškozených vrat. Druhým důvodem demontáže je skutečnost, že žalobkyně pronajaté budovy úmyslně ničí a zanedbáváním jejich nezbytné údržby zapříčinila jejich havarijní stav. Žalobkyně svedla okopovou rouru dovnitř budovy bez č. p./č. e. Uzamčením dříve jen uzavřených, ale neuzamčených vrat, pak žalobkyně znemožnila nezbytné práce na odstranění havarijního stavu některých částí budovy. Soud prvního stupně tak došel k nesprávným skutkovým zjištěním, když dospěl k závěru, že výpověď předmětné nájemní smlouvy, kterou dala žalovaná žalobkyni, je neplatná. Žalovaná se snažila věc vyřešit dohodou s žalobkyní, avšak bezvýsledně. Okresní soud při svém rozhodování vycházel pouze z žaloby a důkazů předložených žalobkyní, soudu tak nebyl znám skutečný stav předmětných staveb, zásahy do těchto staveb ze strany žalobkyně, ani skutečná příčina, proč byla podána předmětná žaloba, a to, že žalobkyně nechce, aby bylo možné zjistit poškozování majetku žalované a aby nemohly být provedeny nezbytné sanační práce, které by omezily nebezpečí úrazu. Soud byl žalobkyní uveden v omyl, a to zatajením podstatných skuteční, jednak jednostrannou interpretací skutečností uvedených v žalobě. Soud nedostatečně vyhodnotil i okolnosti, ze kterých žalovaná zjistila, že majetek, který si dobré víře zakoupila, je pronajat. V chování žalobkyně shledává žalovaná rozpor s principem dobrých mravů. Při odvolacím jednání žalovaná doplnila své odvolání o argument, že žalobkyně nemohla prokázat držbu nájemního práva proto, že držbou je jen oprávněná držba ve smyslu § 992 odst. 2 občanského zákoníku. Také poukázala na princip, že zneužití práva nemá požívat právní ochrany, nelze tedy chránit pokračující devastaci budovy ze strany žalobkyně. Žalovaná se dále domnívá, že odstraněním vrat nebyla rušena držba. Dále dodala, že nemohla vrátit vrata na původní místo, neboť tomu bránil automobil zaparkovaný před budovou.

3. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalobkyně, s odvoláním nesouhlasí, rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správní a navrhuje jeho potvrzení. Žalobkyně poukazuje na konstantní soudní judikaturu, a to nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 3474/21, z nějž vyplývá, že v tomto typu řízení se nezkoumají předběžné hmotněprávní otázky, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou, pro úspěšnost žaloby z rušené držby je postačující, aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší. Obrana strany žalované tak zásadně může spočívat pouze v námitce, co do uplynutí prekluzivní lhůty k podání žaloby, neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla vůbec rušena, nebo byla rušena svémocně. Žalobkyně splnila a prokázala všechny podmínky k úspěchu své žaloby v té části, ve které jí bylo okresním soudem vyhověno. Naopak žalovaná v řízení tvrdí irelevantní argumenty.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním napadeno (výroky II. a III.) a ohledně souvisejícího výroku (výrok IV.), podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Dle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

6. Dle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

7. Dle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

8. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, skutečnosti, které má okresní soud za osvědčené, vyplývají z předložených důkazů žalobkyní, okresní soud zjistil skutkový stav dostatečně a věc posoudil správně i po právní stránce.

9. Zjevně nesprávná je argumentace žalované, že okresní soud měl dojít k mylnému závěru, že výpověď nájmu, kterou dala žalovaná žalobkyni, má být údajně neplatná. Žádný takový závěr okresní soud ve svém rozhodnutí nečiní a ani činit nemá vzhledem k povaze tohoto řízení. Řízení o žalobě z rušené držby je zvláštním typem řízení, které se svou povahou blíží řízení o předběžném opatření, kdy nejsou zkoumány předběžné hmotněprávní otázky, v daném případě zejména platnost nájemní smlouvy, platnost výpovědi z nájemní smlouvy, nezkoumá se ani povaha držby, zda je či není řádná poctivá nebo pravá, když soud se omezuje pouze na zjištění existence držby a jejího svémocného rušení. Tyto skutečnosti měl okresní soud za osvědčené na základě důkazů předložených žalobkyní. Vzhledem k povaze řízení, když podle § 177 odst. 1 o. s. ř. je třeba rozhodnout do 15 dnů od zahájení řízení, a ve věci se nenařizuje jednání, se nepředpokládá ani provádění dokazování (tvrzené skutečnosti se tedy pouze osvědčují), a zpravidla není ani prostor pro kontaktování strany žalované a zjištění jejího stanoviska. Svou obranu může sama žalovaná uplatnit v odvolacím řízení, avšak pouze v mezích definovaných výše citovaným nálezem Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 3474/2021, a to poukazem na uplynutí prekluzivní lhůty ve smyslu § 1008 odst. 1 o. z., neexistencí žalobcovy držby, případně popřením skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně.

10. Právním úprava omezuje svémocné jednání pouze na nejzávažnější případy, kdy je nezbytné pro akutně nastalé nebezpečí a potřebu jeho odvrácení, zejména jednání v krajní nouzi. Zásadně platí, že pokud se určitý subjekt dopouští protiprávního jednání, tak tímto protiprávním jednáním dotčený subjekt má vždy k dispozici prostředky právní ochrany, aby se tímto právem aprobovaným způsobem domáhal obrany svých práv či svého postavení, nikoliv, aby jednal svémocně. Žalovanou tvrzená obrana, že bylo potřeba opravit jedny poškozená vrata a druhá musela být vymontována proto, aby podle nich byla provedena oprava, dále tvrzení o protiprávním postupu žalobkyně, která nedostatečnou údržbou či aktivním jednáním ničí pronajaté nemovitosti a z tohoto důvodu bylo nezbytné vrata odstranit, nejsou přípustnou obranou ve smyslu výše citované judikatury, tedy nepoukazují na nastalou prekluzi možnosti podat tento typ žaloby, nepopírají existenci držby ani nepopírají existenci rušení či svémocnost rušení. K otázce údajné potřeby opravy vrat se dostatečně vyjádřil okresní soud ve svém rozhodnutí a poukázal na to, že správný postup při opravě vrat by spočíval ve včasném oznámení této skutečnosti žalobkyni a zejména osazením adekvátní dočasné náhrady.

11. Tvrzení žalované v podaném odvolání o údajném protiprávním jednání žalobkyně ve formě poškozování či nedostatečné údržbě pronajatých věcí, nemůže být úspěšnou obranou, neboť v případě protiprávního jednání žalobkyně má žalovaná dostatek právních prostředků pro ochranu svého majetku. Z tvrzení žalované nevyplývá, že by zde existovala akutní potřeba okamžitého zásahu či krajní nouze. Jinými slovy vznesená argumentace nepopírá svémocnost rušebního zásahu žalované.

12. Není namístě ani argumentace žalované o údajné ochraně zneužívání práva ze strany žalobkyně při podání předmětné žaloby, když smyslem a cílem tohoto typu řízení není zkoumat či legitimovat způsob užívání předmětu nájmu žalobkyní, když právě k této otázce se vztahují námitky žalované, ale postihovat nesprávné svémocné jednání strany žalované.

13. Není správná ani argumentace žalované, že odstraněním vrat nebyla narušena držba nájemního práva žalobkyně, odvolací soud se plně ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně k této otázce uvedenou v přezkoumávaném rozhodnutí. Ani námitka o údajné existenci překážky navrácení do původního stavu (parkující auto před nemovitostí), není skutečností, která by znamenala trvalou překážku ve formě nevykonatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, parkující vozidlo není trvalou překážkou. Může se jednat pouze o okolnost, která je podstatná pro případné řízení o zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce. Odvolací soud neprováděl žádné důkazy navrhované oběma stranami sporu v odvolacím řízení, když tyto důkazy považoval za nadbytečné, neboť jsou navrhovány k prokázání argumentace, která nemůže vést k úspěchu podaného odvolání.

14. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku v odstavcích II. až IV. jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a to podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení. Žalovaná nebyla se svým odvoláním úspěšná, proto žalobkyně má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 5 500 Kč, která se skládá z náhrady za právní zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby právního zástupce žalobkyně (za písemné vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího řízení) v sazbě 2 300 Kč za jeden úkon podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném po 1. 1. 2025, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 450 Kč ve výši 900 Kč.