19 CO 619/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO , sídlem adresa , zastoupená advokátem titul jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa doručovací adresa adresa o zaplacení částky 343 129,92 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2022, č. j. 14 C 113/2021-40,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 343 129,92 Kč od 30. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 97 361,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 343 129,92 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 327,30 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 281,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 343 129,92 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Co do nároku na smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 343 129,92 Kč od 30. 11. 2018 do zaplacení soud žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 445 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 343 129,92 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 14. 3. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 386 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění úvěru ke dni 29. 11. 2018 Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 16. 10. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným z titulu uvedené smlouvu o úvěru postoupila na žalobkyni s účinností ke dni 21. 10. 2019.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 14. 3. 2016 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - konsolidace půjček, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 386 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 233,10 Kč včetně pojištění. Účastníci ve smlouvě o úvěru sjednali, že úvěr společně s úroky ve výši 13,9 % ročně uhradí žalovaný ve 120 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 4. 2016. Žalovaný dne 14. 3. 2016 čerpal úvěr v celkové výši 386 000 Kč, z výpisu soud dále zjistil splátky úvěru provedené v období od 25. 4. 2016 do 1. 4. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila sovu pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru ke dni 28. 11. 2018, dlužnou částku ve výši 369 269,20 Kč měl žalovaný uhradit nejpozději do 13. 12. 2018, když dlužná jistina činila 343 129,92 Kč. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o úvěru byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 10. 2019 postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 10. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2021. Soud prvního stupně vzal rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Z výpisu z databáze ARAD soud zjistil, že průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR dosahovaly v březnu 2016 výše 11,03 % ročně pro úvěry na spotřebu a 11,11 % ročně pro úvěry na spotřebu s fixací nad 5 let.

4. Po právní stránce soud prvního stupně nárok žalobkyně posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“). Pokud jde o postoupení pohledávky, vycházel z § 1879 až § 1882 o. z., promlčení posoudil dle § 629 odst. 1 o. z. a úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Nárok žalobkyně je nárokem z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, kterou žalovaný řádně a včas neplnil. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla po zesplatnění úvěru postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávek bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobkyně má na základě postoupení pohledávky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru vůči žalovanému nárok na dlužnou jistinu ve výši 343 129,92 Kč, dlužné smluvní úroky ve výši 3 281,26 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 15 327,30 Kč, neboť se v obou případech jedná o kapitalizované příslušenství k okamžiku zesplatnění úvěru, které bylo sníženo o úhrady následně provedené žalovaným. Žalobou uplatněný nárok na smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 343 129,92 Kč od 30. 11. 2018 do zaplacení soud prvního stupně neshledal důvodným, neboť dle ustanovení článku 44d písm. b) všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně si strany sjednaly odchylnou úpravu pro nárok právní předchůdkyně žalobkyně na smluvní úrok po zesplatnění úvěru a nárok právní předchůdkyně žalobkyně na úrok za dobu po zesplatnění úvěru byl nahrazen smluvní pokutou (článek 44d písm. b) bod III.), která mimo jiné měla zahrnovat také úroky, které by žalovaný byl povinen právní předchůdkyni žalobkyně uhradit po dni prohlášení úvěru za splatný. Právo vyčíslit smluvní pokutu právní předchůdkyně žalobkyně nevyužila, žalobkyně však s ohledem na odkazované ujednání stran nemá právo na smluvní úrok za období po zesplatnění úvěru. Pokud žalovaný namítal nepřiměřenou výši smluvního úroku ve výši 13,9 % ročně, soud prvního stupně tento sjednaný smluvní úrok neshledal nepřiměřeným s ohledem na sazby úroků pro spotřebitelské úvěry uzavírané v březnu roku 2016 dle databáze ARAD. Žalovaný dále namítal promlčení nároku žalobkyně, soud prvního stupně námitku neshledal důvodnou, neboť k zesplatnění úvěru došlo ke dni 28. 11. 2018 a žaloba byla podána u soudu dne 5. 11. 2021, tedy před uplynutím tříleté promlčecí doby. Soud prvního stupně vzal za prokázané rovněž to, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného. S těmito závěry soud prvního stupně žalobě v převážné většině nároků vyhověl, zamítl ji pouze co do výše smluvního úroku z dlužné jistiny jdoucího od 30. 11. 2018 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když soud vycházel z poměrů úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání do výroku II. a III. z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Odvolání žalobkyně směřuje pouze do otázky přiznání smluvního úroku ze žalované jistiny úvěru. V ostatním, tedy co do konstatování uzavření smlouvy o úvěru a vzniku samotného nároku, se ztotožňuje se soudem prvního stupně. Žalobkyně trvá na tom, že jí měl být přiznán i úrok smluvní jako zákonná součást nesplacené jistiny úvěru. Smlouva o úvěru je typově na hrazení úroku založena, jak vyplývá z § 2395 o. z. Banky neposkytují peníze zdarma, jde o klasickou ziskovou činnost a smluvní úrok je naprosto přirozená cena za toto poskytnutí. Placení úroku od čerpání úvěru do jeho plného splacení je esenciální náležitostí, jsou cenou za dočasně půjčené peníze. Výše smluvního úroku v projednávané věci byla soudem označená jako zcela souladná, na čemž trvá i žalobkyně. Skutečnost, že smluvní úrok náleží věřiteli z nesplacené jistiny úvěru i po zesplatnění, je běžně uznávaným nárokem u všech soudů. Závěr soudu prvního stupně se v tomto ohledu dá považovat za určitý exces v ustálené judikatorní praxi. Pokud soud odkazuje na článek 44d všeobecných obchodních podmínek, tak zde se mluví o povinnostech dlužníka po zesplatnění striktně vázáno na lhůtu 10 dnů po zesplatnění. Naopak nikde ve všeobecných obchodních podmínkách ani smlouvě není výslovně stranami dohodnuto, že by smluvním úrokem nemělo být úročeno obecně do budoucna. Smluvní pokuta nemá žádný vliv na existenci a trvání smluvního úroku, to nemá podklad v žádném zákoně a rozhodně tak nezní ani soudem citované všeobecné obchodní podmínky. Výrok III. o nákladech řízení žalobkyně napadá jako akcesorický, když žalobkyně měla mít úspěch v plném rozsahu a tedy nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, kterou uplatňovala v částce 74 226 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 343 129,92 Kč od 30. 11. 2018 do zaplacení, a dále aby změnil výrok III. tak, že přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v plné výši. Následně požaduje náklady právního zastoupení i za řízení odvolací.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výroku II. a III. podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zůstal odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Podle § 2395 o. s. ř. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Odvolací soud po skutkové stránce vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť jeho skutkové závěry vyplývající z provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí soudu ve věci. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně tak, jak jsou uvedena v odstavci třetím odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Po právní stránce soud prvního stupně správně vyhodnotil nárok žalobkyně jako nárok z titulu smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., když žalobkyně pohledávku ze smlouvy o úvěru nabyla postoupením od právní předchůdkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. Pokud soud prvního stupně ve výroku I. žalobě co do dlužné jistiny ve výši 343 129,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 327,30 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 281,26 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2019 do zaplacení vyhověl, považuje odvolací soud jeho rozhodnutí za věcně správné.

13. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok také na smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 343 129,92 Kč od 30. 11. 2018 do zaplacení. Soud prvního stupně žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl s odkazem na ustanovení článku 44d písm. b) všeobecných obchodních podmínek, ve kterých si strany smlouvy o úvěru sjednaly, že v případě porušení smlouvy je banka oprávněná provést některé nebo všechny z následujících opatření, b) prohlásit svým rozhodnutím úvěr za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení s tím, že klient je povinen do 10 dnů po obdržení oznámení splatit bance (i) jistinu úvěru; (ii) úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru k jistině úvěru, případně dalších částky, jež náleží bance podle smlouvy o úvěru a nebyly dosud bance uhrazeny a (iii) smluvní pokutu rovnou výši úroků a případných poplatků a dalších částek, jež by klient byl povinen platit bance po dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru v případě řádného průběhu plnění smlouvy o úvěru s tím, že je zde uveden vzorec pro výpočet smluvní pokuty. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto ustanovení všeobecných obchodních podmínek prohlásila úvěr za splatný a využila možnost požadovat po žalované zaplacení jistiny úvěru a úroků smluvních a úroků z prodleních ke dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru, nevyužila však možnost požadovat smluvní pokutu dle dohodnutého vzorce. Ze všeobecných obchodní podmínek ani smlouvy o úvěru však nevyplývá, že by se tím právní předchůdkyně žalobkyně vzdala práva na smluvní úrok z úvěru. Povinnost úvěrovaného platit úroky je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, z právního hlediska jsou úroky příslušenstvím pohledávky, která vzniká úvěrujícímu ze smlouvy o úvěru v důsledku půjčení peněžních prostředků úvěrovanému. Jak správně uvedla žalobkyně v podaném odvolání, z ekonomického hlediska jsou úroky cenou za dočasně poskytnuté peněžní prostředky, kterou je povinen platit úvěrovaný úvěrujícímu. Z ustanovení § 2399 odst. 2 o. z. vyplývá, že smluvní úrok z úvěru se platí za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nevyužila právo vyčíslit smluvní pokutu, dle odvolacího soudu neznamená, že by právní předchůdkyni žalobkyně zaniklo právo požadovat smluvní úrok z úvěru sjednaný účastníky ve smlouvě o úvěru ve výši 13,9 % ročně. Odvolací soud s těmito závěry změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z dlužné jistiny 343 129,92 Kč od 30. 11. 2018 do zaplacení, když smluvní úrok je žalobkyní požadován ode dne následujícího po zesplatnění úvěru.

14. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Má proto právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v plné výši a také právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odměna za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) činí 9 700 Kč. Právní zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 5 úkonů právní služby, náleží mu proto odměna ve výši 48 500 Kč, dále náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč a 21 % DPH z těchto částek ve výši 10 500 Kč. K nákladům řízení před soudem prvního stupně dále patří zaplacený soudní poplatek ve výši 13 726 Kč Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tak dosahují částky 74 226 Kč. V odvolacím řízení vychází odvolací soud z předmětu 238 475,29 Kč jako pětinásobek ročního plnění, neboť předmětem odvolacího řízení byl úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 343 129,92 Kč do zaplacení. Odměna za 1 úkon právní služby činí 9 260 Kč. Právní zástupce žalobkyně vykonal 2 úkony (odvolání a účast u odvolacího jednání), náleží mu proto odměna ve výši 18 520 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 21 % DPH z těchto částek ve výši 4 015,20 Kč, celkem jde o částku 23 135,20 Kč Náklady žalobkyně vyložené za řízení před soudy obou stupňů tak celkem činí 97 361,20 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud žalovanému, aby tyto náklady zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.