19 CO 62/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 3. 11. 2021, č. j. 7 C 96/2020-110,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] v části obce Mříč a dále pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec] (výrok I.), o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu ve výši 48 061 Kč (výrok II.). Okresní soud takto rozhodl o žalobě žalobce, který uvedené nemovitosti dne 21. 11. 2014 daroval žalovanému, když od této smlouvy dne 25. 2. 2020 odstoupil a dar odvolal. Toto odůvodnil tím, že žalovaný se o darované nemovitosti řádně nestará a zanedbával řádnou údržbu, dále že dne 1. 4. 2019 došlo mezi účastníky k incidentu, když žalovaný žalobce urazil slovy„ magore, jsi senilní“, poté jej chytil oběma rukama za ramena a strkal jej pryč, téhož dne později mu vytrhl klíče ze zapalování automobilu, které si ponechal a vrátil je až za 2 dny. Třetím důvodem uvedeným v odvolání daru bylo, že žalovaný s žalobcem již řadu let nekomunikuje, nenavštěvuje jej a nezajímá se o něj. V průběhu řízení žalobce rozšířil důvody odstoupení od smlouvy a odvolání daru a to, že žalovaný od února 2020 znemožňuje žalobci užívání předmětných nemovitostí, ačkoliv k nim má žalobce zřízené věcné břemeno užívání, dále že v dubnu 2020 žalovaný vyměnil zámky u předmětné nemovitosti a nevydal žalobci klíče a dále, že žalovaný zfalšoval podpisy žalobce na smlouvě o změně dodávky elektřiny a na pojistné smlouvě. K prvému vytýkanému jednání a to nedostatečné péči o darované nemovitosti okresní soud uzavřel, že má toto tvrzení za vyvrácené. K druhému skutku a to incidentu ze dne 1. 4. 2019 okresní soud uvedl, že za prokázané má označení žalobce ze strany žalovaného slovy„ senilní magor“ a že shledal žalobce odpovědným za eskalaci tohoto konfliktu. K odebrání klíčů došlo, ale nevedlo k nemožnosti automobil užívat. K vytýkané absenci komunikace a projevovaného zájmu ze strany žalovaného uvedl, že toto tvrzení má za vyvrácené výpovědí žalobce, z níž vyplynulo, že jejich vztahy byly bezproblémové až do incidentu z 1. 4. 2019. K zabránění možnosti žalobce užívat chatu, kde má zřízeno věcné břemeno, okresní soud uzavřel, že právo užívat darované nemovitosti není žalobci žalovaným upíráno, ale o společné užívání zájem nemá. Dále poukázal na to, že žalobce jako první vyměnil u chaty zámky. Totéž uvádí k vytýkanému jednání a to výměně zámku a nevydání klíčů žalobci. K vytýkanému zfalšování podpisu žalobce žalovaným při změně odběratele elektřiny okresní soud uvádí, že má za prokázané, že k tomuto jednání došlo, avšak na základě svolení žalobce. Jako další skutkový závěr činí závěr, že žalobce činí od konce roku 2018 kroky mající za účel vyvolat konflikty s žalovaným tak, aby mohl podat předmětnou žalobu. Okresní soud uzavírá, že prokázané jednání žalovaného nevykazuje znaky dlouhodobosti, množství ani potřebné intenzity k naplnění znaků § 2072 o.z.

2. Poprvé okresní soud rozhodl o této žalobě rozsudkem ze dne 1. 2. 2021, č.j. 7 C 96/2020-65, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu č. j. 19 Co 465/2021-86 Odvolací soud vytkl okresnímu soudu řadu pochybení (nepřipuštění změn žaloby, přehlédnutí dalšího uplatněného skutku, vady v hodnocení důkazů, částečnou nepřezkoumatelnost a nedostatečné právní hodnocení).

3. Proti novému rozsudku podal opět odvolání žalobce, rozsudek napadá v plném rozsahu, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu, případně rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce nesouhlasí s posouzením prvního uplatněného důvodu k vrácení daru, a to nedostatečné péči žalovaného o darované nemovitosti, když poukazuje na to, že okresní soud činil své závěry z fotodokumentace, která byla pořízena až poté, co se žalobce začal domáhat vrácení daru a současně poté, co žalovaný v nemovitosti začal trvale bydlet. V posouzení incidentu ze dne 1. 4. 2019 odvolatel polemizuje s konkrétními skutkovými závěry okresního soudu, když tento se řádně nevypořádal s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení] Okresní soud naproti tomu vychází z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], kterého považuje za věrohodného, aniž by zkoumal námitky žalobce ve vztahu k trestní minulosti tohoto svědka. Konečný závěr, že žalobce má zásadní podíl na eskalaci konfliktu při tomto incidentu, nemá podle odvolatele podporu v provedeném dokazování. Pokud jde o tvrzený nezájem žalovaného o žalobce, zde okresní soud dezinterpretuje výpověď žalobce. Odvolatel nesouhlasí ani s posouzením dalšího důvodu, a to neumožnění užívání darovaných nemovitostí žalobcem. Tím, že žalovaný užívá nemovitosti jako celek, a to fakticky ke svému trvalému bydlení, popírá obsah a rozsah zřízené služebnosti a tím fakticky vylučuje žalobce z možnosti užívání těchto nemovitostí. Objektivní uspořádání těchto nemovitostí navíc vylučuje společné užívání chaty. Stejné argumenty uplatňuje vůči závěrům okresního soudu týkajícím se dalšího důvodu, a to výměně zámků u chaty ze strany žalovaného. Pokud jde o poslední tvrzený důvod, a to falzifikaci podpisu žalobce ze strany žalovaného, odvolatel namítá, že okresní soud bez zjevného důvodu přejímá tvrzení žalovaného, že se tak mělo stát po vzájemné dohodě účastníků. Odvolatel také nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že vztahy mezi účastníky byly zpočátku bezkonfliktní, k jejich narušení došlo z důvodu záměru žalobce uměle vyvolávat konflikty a vytvořit si podmínky pro podání žaloby na vrácení daru. Tyto závěry nemají podle názoru odvolatele oporu v provedeném dokazování.

4. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný, s tímto nesouhlasí, napadený rozsudek považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobce má náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovaného, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

7. Okresní soud správně aplikoval na daný případ úpravu současného občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), neboť jak darovací smlouva, tak vytýkané jednání obdarovaného nastalo po nabytí účinnosti této právní úpravy (viz § 3028 odst. 1 o. z.).

8. Na rozdíl od předchozí koncepce nároku na vrácení daru podle § 630 obč. zák., které požadovalo objektivní rozpor jednání obdarovaného s dobrými mravy, požaduje současná právní úprava k naplnění tohoto nároku existenci nevděku obdarovaného vůči dárci, kterým se rozumí chování obdarovaného, kterým ublíží dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, navíc s podmínkou zjevného porušení dobrých mravů. Tato koncepce tedy kombinuje jak hledisko subjektivní (dárce považuje jednání obdarovaného za nevděčné), zůstává však i prvek objektivní, když nepostačuje pouhé přesvědčení dárce o nevděku obdarovaného, ale posuzované jednání musí i z objektivního hlediska naplnit podmínku zjevného porušení dobrých mravů. Povaha nevděku musí mít současně povahu úmyslného či hrubě nedbalého jednání. Z výše uvedeného je zřejmé, že vždy musí jít o jednání namířené proti dárci, nepostačuje pouze obecně nemravné jednání.

9. Podle názoru odvolacího soudu většina žalobcem označených závadných jednání žalovaného nemá charakter jednání obdarovaného směřující proti žalobci, které by mohlo být posouzeno jako ublížení. Hned první žalobcem označený skutek, a to řádné neudržování darovaného majetku, je jednáním obdarovaného směřující nikoliv proti dárci, ale proti darovanému majetku, tedy nedostatečná péče žalovaného o svůj vlastní majetek. Žalobce netvrdí a nevyplynulo to ani z provedeného dokazování, že by žalovaný zanedbával obdarovaný majetek proto, aby citově ublížil žalobci.

10. Totéž platí o posledním vytýkaném jednání, a to falzifikaci podpisu žalobce žalovaným na žádosti o převod odběratele energií. Ačkoliv rozhodně nelze takové jednání omlouvat, když jde o jednání nežádoucí a za určitých okolností i protiprávní, nebylo toto chování žalovaného motivováno snahou ublížit žalobci či jej poškodit, ale zjednodušit si situaci směřující k jinak legitimnímu záměru žalovaného, a to stát se odběratelem elektrické energie ve své vlastní nemovitosti.

11. Pokud jde o druhý vytýkaný skutek, a to chování žalovaného při incidentu ze dne 1. 4. 2019, okresní soud má patrně za prokázané vytýkané jednání žalovaného, když výslovně uvádí, že žalobce prokázal nevhodné a urážlivé výroky žalovaného na adresu žalobce a zjevně má za prokázané i jednání žalovaného spočívající v odebrání klíčů žalobci, neboť se obsáhle zabývá úvahami o tom, o jaké klíče šlo (což odvolací soud v této věci nepovažuje za rozhodující). Toto popsané jednání spočívající v užití urážlivých výrazů žalovaným na adresu žalobce a odebrání klíčů lze považovat za jednání způsobilé dárci ublížit. Takové jednání současně též porušuje dobré mravy. Zbývá posoudit, zda jde o jednání úmyslné či hrubě nedbalé a zda vzhledem ke všem zjištěným okolnostem tohoto jednání jej lze označit za tak intenzivní, že v daném případě skutečně porušilo dobré mravy. V této souvislosti je podstatné, že k vytýkanému jednání žalovaného vůči žalobci došlo při vyhrocené hádce, tedy žalovaný jednal v afektu, nešlo o promyšlené a plánované jednání. Soudní judikatura tradičně pohlíží na jednání obdarovaného vůči dárci učiněné v afektu při hádce méně přísně. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky R I 835/36 ([příjmení] [číslo]), jehož právní věta zní:„ Urážlivé výroky obdarovaného pronesené v rozčilení proti dárci neodůvodňují hrubý nevděk, jestliže byly dárcem vyvolány.“ Podle názoru odvolacího soudu je v této věci třeba zohlednit i další aspekt a totiž, že se jedná o ojedinělý exces obdarovaného vůči dárci. V této souvislosti je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 186/2012, podle nějž ojedinělý exces obdarovaného (fyzické napadení bez vážnějších následků) či podobné jednání nelze s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem daného případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Tento prokázaný případ odvolací soud shodně s okresním soudem považuje za jediné prokázané jednání žalovaného vůči žalobci mající povahu způsobilou ublížit žalobci. Odvolací soud uzavírá, že toto prokázané jednání žalovaného považuje za ojedinělý exces provedený v afektu při probíhající hádce, který nelze posoudit jako promyšlené či plánované jednání obdarovaného. Jde tedy o emocionální zkratovité jednání, které v daném případě nelze posoudit jako úmyslné či hrubě nedbalé a ani jej nelze považovat vzhledem k okolnostem za zjevné porušení dobrých mravů.

12. Za úmyslné či hrubě nedbalé jednání žalovaného vůči žalobci mající povahu zjevného porušení dobrých mravů nelze považovat ani vytýkané jednání spočívající v nedostatku komunikace, absence návštěv či absence zájmu informovat se o zdravotním stavu žalobce či neposkytování pomoci (tedy nezájem obdarovaného o dárce), když z provedeného dokazování vyplynulo, že vztahy mezi účastníky byly po dlouhou dobu bezkonfliktní, když ke vzniku konfliktu mezi účastníky došlo až po incidentu z 1. 4. 2019. Vytýkané jednání je zjevně důsledkem narušených vztahů mezi účastníky, nikoli jejich příčinou. Popsané vytýkané jednání je logickým důsledkem konfliktů mezi účastníky a jednání žalovaného, který se odstěhoval do darované nemovitosti a omezil styky s žalobce, tedy minimalizoval nebezpečí dalších konfliktů, nutno označit za správné a racionální. Vzhledem k výše uvedenému toto jednání nelze hodnotit za zjevně porušující dobré mravy.

13. Pokud jde o čtvrtý vytýkaný skutek, a to tvrzené znemožnění užívání darované chaty žalobcem, zde se odvolací soud ztotožňuje s hodnocením okresního soudu. Žalovaný nebrání žalobci ve spoluužívání této chaty. Žalobce však požaduje a trvá na tom, aby mohl chatu neomezeně užívat výlučně sám, a tím zcela vyloučit žalovaného z užívání této nemovitosti, kterou užívá k trvalému bydlení. Samotná smlouva darovací a o zřízení věcného břemene nespecifikuje zřízenou služebnost užívacího práva jako právo k výlučnému užívání, toto právo blíže nespecifikuje a odkazuje na ust. § 1283 a násl. o. z., když ani z odkazu na tato ustanovení nelze dovodit právo k užívání výlučnému. Za situace, kdy žalovaný opustí dřívější bydliště, aby nedocházelo ke konfliktům s osobami blízkými (žalobce, bratr žalovaného, bývalá manželka žalovaného) a odstěhuje se do darované nemovitosti, následné jednání žalobce, který se snaží vyloučit žalovaného z užívání této nemovitosti a dosáhnout toho, aby tuto nemohl užívat ke svému bydlení na základě neoprávněně extenzivního výkladu užívacího práva, hodnotí odvolací soud shodně s okresním soudem za účelové jednání žalobce motivované vyvolat konflikt a získat podklady pro zamýšlenou žalobu na vrácení daru. Odvolací soud v tomto závěru utvrzuje i jednání žalobce nejen v celém soudním sporu, ale zejména jeho postoj při pokusu o smírné vyřešení sporu provedené odvolacím soudem při odvolacím jednání dne 7. 4. 2022, kdy žalobce zjevně bezdůvodně odmítal jakékoliv ať kompromisní či vysloveně vstřícné návrhy žalovaného směřující k nastavení systému částečně společného a z části výlučného užívání darované chaty žalobcem. Naprosto nevstřícné chování žalobce svědčí o neochotě k vyřešení sporných momentů ve vztahu k žalovanému, naopak o snaze udržovat a eskalovat neshody a konflikty za účelem zvrácení důsledků vyplývajících z jeho předchozího jednání spočívajícím v darování nemovitosti žalovanému. Odvolací soud uzavírá, že žalovaný v minulosti ani v současnosti neupírá žalobci právo užívání darovaných nemovitostí, je dokonce ochoten nad rámec svých povinností umožnit v určitém rozsahu i výlučné užívání darované nemovitosti žalobcem, avšak nemůže vyhovět neodůvodněným a maximalistickým požadavkům žalobce a být zcela vyloučen z užívání této nemovitosti, kterou užívá k trvalému bydlení.

14. Skutkovou podstatu § 2072 o. z. nemůže naplnit ani další vytýkané jednání spočívající ve výměně zámků chaty, dřevníku a skříně elektroměru žalovaným. Toto jednání nebylo motivováno snahou vyloučit či omezit možnost užívání darovaných nemovitostí žalobcem, ale bylo reakcí na předchozí svévolné jednání žalobce, který sám tyto zámky vyměnil a zabránil tak žalovanému užívat darované nemovitosti, které jsou v jeho vlastnictví. Vytýkané jednání žalovaného tedy směřovalo k obnovení realizace svého práva dispozice s tímto svým majetkem. Takové jednání je jednáním legitimním a nelze jej v žádném případě označit za nevděk.

15. Odvolací soud uzavírá, že žádné z žalobcem vytýkaného jednání žalovanému nelze posoudit jako naplnění skutkové podstaty § 2072 odst. 1 o. z., neboť z části k nim nedošlo, z části nelze považovat jednání obdarovaného směřující proti dárci a ve zbývajícím rozsahu tyto soudy obou stupňů neposuzují vzhledem k jejich okolnostem za úmyslné či hrubě nedbalé jednání takové intenzity, aby zjevně porušilo dobré mravy. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., a to podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, které svědčí straně žalované. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 114 Kč, která se skládá z náhrady za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby, a to účasti právní zástupkyně žalovaného při odvolacím jednání v sazbě 3 100 Kč za úkon, s tím související 1 paušální náhradu hotových výdajů advokátka ve výši 300 Kč a 21 % DPH.