19 Co 720/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: název žalobce, IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o zaplacení 130 262 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. 7. 2020, č. j. 10 C 16/2014-587,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. až IV. mění takto: Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované se neukládá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Písku na nákladech řízení zálohovaných státem částku 401,60 Kč. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Písku na nákladech řízení zálohovaných státem částku 1 598,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 130 262 Kč se zákonným poplatkem z prodlení ve výši 2,5 ‰ denně z částky 72 511,20 Kč od 30. 3. 2013 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 440,80 Kč od 30. 3. 2013 do zaplacení a z částky 21 346 Kč od 30. 3. 2014 do zaplacení (výrok I.). O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 296 732,51 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. O nákladech státu soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Písku na nákladech řízení zálohovaných státem částku 401,60 Kč (výrok III.) a žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Písku na nákladech řízení zálohovaných státem částku 1 598,63 Kč (výrok IV.), a to vždy do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně v řízení projednával žalobu, kterou se žalobce domáhal původně proti žalovaným 1. a 2. zaplacení částky 2 074 390,30 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem ze dne 30. 8. 2017, č. j. 10 C 16/2014-336 soud prvního stupně žalobě vyhověl ve vztahu k žalovaným 1. a 2. co do částky 1 720 835,30 Kč s příslušenstvím a žalobu zamítl co do částky 353 555 Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 8. 2018, č. j. 19 Co 825/2018-458 ve vztahu k žalovanému 2. rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil, částečně změnil a rozhodl o nákladech řízení, čímž řízení ve vztahu k žalovanému 2. skončilo. Dále odmítl odvolání žalované 1. a rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 1. částečně potvrdil a částečně zrušil a vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstala částka 130 262 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalované 1. Tato částka představuje dlužné vyúčtování služeb za rok 2012 ve výši 108 916 Kč a dlužné vyúčtování služeb za rok 2013 ve výši 21 346 Kč. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba v rozsahu dlužných služeb za období nájmu bytu je nedůvodná, neboť žalované nebylo doručeno řádné vyúčtování způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku, a tedy povinnost žalované plnit. Za období užívání žalovanou po skončení nájmu od 1. 9. 2012 do 28. 2. 2013 žalobce přes poučení soudu neprokázal skutečnou výši poskytnutých služeb a soud nemohl postupovat ani podle § 136 o. s. ř. a stanovit bezdůvodné obohacení podle své úvahy. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu 83,4 % a žalovaná měla úspěch v rozsahu 16,6 %. Po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu soud stanovil, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66,8 %. Náklady řízení žalobce před soudy všech stupňů soud prvního stupně vyčíslil částkou 440 210,35 Kč, z toho 66,8 % představuje částku 296 732,51 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 o. s. ř., když náklady hrazené státem činí 19 630,30 Kč, z toho 10 000 Kč bylo zaplaceno ze zálohy složené žalobcem a zbytek ve výši 9 630,30 Kč ze státních prostředků. Protože žalovaná byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků v rozsahu 95 % a měla neúspěch v rozsahu 83,4 %, soud jí uložil povinnost zaplatit státu částku 401,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když ve zbytku stát nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Žalobci soud uložil s ohledem na neúspěch v rozsahu 16,6 % povinnost zaplatit státu částku 1 598,63 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná po skončení insolvenčního řízení odvolání, které podle obsahu směřuje proti výroku II. a výroku III. rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaná poukazuje na skutečnost, že předmětem zbývajícího řízení byla částka 130 262 Kč tvořená nedoplatky za služby za rok 2012 a 2013, tedy majetkové nároky vzniklé dlouho před rozhodnutím o úpadku žalované, a tedy nároky, které měly být uplatněny v insolvenčním řízení přihláškou. Tomu odpovídal i procesní režim podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož se řízení o takových pohledávkách rozhodnutím o úpadku přerušuje ze zákona. Po skončení insolvenčního řízení sice odpadá důvod přerušení, nicméně pravomocně přiznané osvobození žalované dle § 414 odst. 1, 5 insolvenčního zákona představuje samostatnou a postačující překážku pro to, aby žalobci byla v rozsahu dosud neuspokojených pohledávek poskytnuta soudní ochrana. Na uplatněný nárok současně podle přesvědčení žalované nedopadá žádná z výjimek uvedených v § 416 insolvenčního zákona. Účinky osvobození podle § 414 insolvenčního zákona se nevztahují pouze na samotnou jistinu, ale také na její příslušenství. Po žalované tak nelze po pravomocném osvobození požadovat ani náhradu nákladů nalézacího či odvolacího řízení, pokud jde o náklady akcesorické k pohledávce, která byla nebo měla být uplatněna přihláškou v insolvenčním řízení. V poměrech projednávané věci to znamená, že žalovanou nelze zavázat ani k náhradě nákladů řízení přiznaných žalobci ve výroku II. napadeného rozsudku. Podle přesvědčení žalované dopadají účinky osvobození v nynější věci rovněž na náklady řízení státu uložené žalované ve výroku III. napadeného rozsudku, neboť i tyto náklady mají v projednávané věci akcesorickou povahu k žalobcem uplatněné pohledávce. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud při dalším rozhodování ve věci zohlednil pravomocné skončení insolvenčního řízení žalované a účinky jejího osvobození podle § 414 insolvenčního zákona a aby žalobě neposkytl soudní ochranu v rozsahu pohledávek a jejich příslušenství, které měly být uplatněny přihláškou v insolvenčním řízení, potvrdil, že žalobci nelze proti žalované přiznal uplatněné plnění ani jeho příslušenství, žalovanou nezavázal k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce a žalovanou nezavázal ani k náhradě nákladů řízení státu, popřípadě o těchto nákladech rozhodl s přihlédnutím k jejich akcesorické povaze a účinkům osvobození žalované.

4. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výrocích II. až IV., podle § 212 a § 212a o. s. ř., bez nařízení odvolacího jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

6. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zůstal odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

7. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a, vydá insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

8. Podle § 414 odst. 5 insolvenčního zákona osvobození podle odst. 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odst. 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

10. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací.

11. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

12. Podle § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že po vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 10. 2020, č. j. insolvenční spisová značka zahájeno insolvenční řízení žalované jako dlužnice, dnem 2. 10. 2020 byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Tím bylo řízení před soudem prvního stupně podle § 140a odst. 4 insolvenčního řízení přerušeno. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2026, č. j. incidenční spisová značka vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužnicí a současně osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Usnesení o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek nabylo právní moci dne 8.4.2026. Napadený rozsudek byl poté opětovně doručen žalované k rukám jejího tehdejšího právního zástupce dne 28. 4. 2026, dne 13. 5. 2026 podala žalovaná proti tomuto rozsudku odvolání.

14. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky bylo v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., stejně tak jeho rozhodnutí o nákladech státu bylo v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a v době vydání napadeného rozhodnutí byla tato rozhodnutí po skutkové i právní stránce zcela správná. Rozhodnutí soudu prvního stupně však nenabylo právní moci a z ustálené judikatury i závěrů právní teorie vyplývá, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem procesním a teprve rozhodnutím soudu o přiznání náhrady nákladů řízení dle § 151 o. s. ř. vzniká jednomu z účastníků proti druhému pohledávka. V daném případě rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky ani o nákladech státu právní moci nenabylo. Následně byl zjištěn úpadek žalované jako dlužnice, soud povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením, žalovaná oddlužení splnila a usnesením insolvenčního soudu byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny s tím, že toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Z judikatury Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy je již nelze přihlásit do insolvenčního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014). Současně z ust. § 513 o. z. vyplývá, že náklady řízení stejně jako náklady státu představují podle § 513 o. z. příslušenství pohledávky žalobce, od jehož placení byla žalovaná v důsledku insolvence osvobozena. Nejvyšší soud učinil v usnesení sp. zn. 29 ICdo 155/2017 ze dne 30.5.2019 závěr, že v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř.) dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení.

15. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. až IV. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalované se neukládá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Písku na nákladech řízení zálohovaných státem částku 401,60 Kč a žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Písku na nákladech řízení zálohovaných státem částku 1 598,63 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalované již nelze uložit povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, neboť se jedná o příslušenství pohledávky, od níž byla ve smyslu § 414 insolvenčního zákona osvobozena, stejně tak již žalované nelze uložit povinnost zaplatit státu poměrnou část náhrady nákladů řízení s ohledem na její osvobození od soudních poplatků, jak to učinil soud prvního stupně. Odvolací soud proto ponechal pouze povinnost žalobce zaplatit České republice poměrnou část nákladů státu ve výši 1 598,63 Kč, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.