19 Co 722/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno zástupce sídlem adresa zástupce Anonymizováno žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem jméno zástupce sídlem adresa zástupce o zaplacení 565 996,25 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.3.2025, č. j. 31 C 62/2024-148

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 32 373,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta v , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 565 996,25 Kč s úrokem ve výši 4,85 % ročně z částky 565 996,25 Kč od 4.7.2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 565 996,25 Kč od 4.7.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 108 422 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok v odstavci II.). Zaplacení částky 565 996,25 Kč s úrokem ve výši 4,85 % ročně z částky 565 996,25 Kč od 4.7.2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 565 996,25 Kč do 4.7.2023 do zaplacení se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené žalovanou s právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, . dne 21.10.2020. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru od , právnická osoba, (úvěr on-line) a o stavebním spoření, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované překlenovací úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 936 Kč splatných vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 8,45 % ročně. Pro období, ve kterém došlo k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, byla úroková sazba 4,85 % ročně. Soud zjistil, že žalovaná řádně splácela své závazky do splátky splatné v měsíci lednu 2023, následně již své závazky řádně a včas nehradila, a proto předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila k 30.6.2023. Po zesplatnění úvěru proběhla ještě jedna poslední splátka dne 3.7.2023 ve výši 17 544 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.10.2023 byla pohledávka postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dne 2.11.2022. Soud měl za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyni žalobkyně jako s poskytovatelkou úvěru úvěrovou smlouvu se shora uvedeným obsahem, úvěr čerpala, ale řádně nesplácela. Tuto skutečnost žalovaná nerozporovala, poukazovala na to, že se stala obětí podvodu, což je vyšetřováno Policií České republiky. Není v jejích možnostech dluh uhradit, ačkoliv předtím neměla problém s hrazením svých závazků, byla poctivým plátcem. Smlouvu považovala za neplatnou z toho důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila její úvěruschopnost. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované poskytovatelka úvěru před uzavřením smlouvy ověřila, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované, z historie interní evidence klientů ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace, například záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Ověřila výši měsíčního příjmu žalované, který podle žádosti činil 30 000 Kč měsíčně, ale podle výpisu z účtu činil 48 741 Kč měsíčně. Zjistila, že dosavadní splátkové zatížení žalované činí 7 000 Kč měsíčně, žalovaná tento úvěr řádně splácí, výdaje na bydlení nevynakládá a splátku ve výši 3 936 Kč i s dosavadní splátkovou zátěží je schopná hradit. Vycházela nejen z tvrzení žalované a normativních životních nákladů, ale ze skutečné finanční situace žalované vyplývající z účtu žalované. Žalovaná namítala, že právní předchůdkyně neověřila povahu některých pohybů na účtu žalované. Mělo se jednat o vyšší vklady na účet žalované, odchozí platby i příchozí platby, neboť ty se vymykají běžnému životnímu stylu, nejsou to platby za jídlo, ošacení či léky. Pokud jde o vklady v hotovosti, tyto prováděla žalovaná, největší mimořádná příchozí platba proběhla z jejího účtu. Většina větších plateb (v řádu desetitisíců korun), na které žalovaná poukazovala, proběhla více jak půl roku před uzavřením smlouvy o úvěru, nevybočovala z finančních možností žalované. Po celý rok před uzavřením smlouvy o úvěru vykazoval účet žalované kladný zůstatek pohybující se od částky 30 389 Kč v měsíci únoru roku 2020 do částky 201 112 Kč v měsíci září roku 2020. Soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně přezkoumala úvěruschopnost žalované, kromě informací z dostupných databází vycházela z informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a především z informací z běžného účtu žalované, přičemž stabilní příjem v dostatečné výši, běžné výdaje a dlouhodobě kladný zůstatek na účtu v řádu desítek tisíc korun (běžně přesahující 100 000 Kč) podle soudu postačují k tomu, aby poskytovatel úvěru nenabyl důvodnou pochybnost o úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Namítala-li žalovaná, že se poskytovatel úvěru měl i za popsaných okolností podrobněji zabývat charakterem shora uvedených plateb, soud toto nepovažoval za potřebné a jdoucí nad rámec přiměřené opatrnosti poskytovatele úvěru. Ostatně žalovaná v době, kdy o úvěr žádala, zjevně úvěruschopná byla, což vyplývá i z toho, že úvěr řádně a včas splácela. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní a žalovanou je smlouvou o úvěru podle § 2395 o.z., jedná se o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016. Právo na úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

2. Proti tomu rozsudku se žalovaná odvolala s odůvodněním, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Napadený rozsudek vychází ze závěru soudu prvního stupně, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, s tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí, je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně splnila svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tudíž by mělo být na žalobní nárok žalobkyně nahlíženo jako na nárok z titulu bezdůvodného obohacení. V bankovních výpisech žalované, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně měla dostatečně splnit povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, je několik plateb v řádech desetitisíců až stovek tisíců, které si zaslouží pozornost z pohledu posouzení úvěruschopnosti. Nelze z nich dovodit, zda (ne)představují závazky žalované, které mohly (ale také nemusely) mít vliv na poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně. Tyto skutečnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotit v rámci své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované.

3. Žalobkyně považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný a odvolání žalované za účelové oddalování její povinnosti zaplatit dlužnou částku. V řízení před soudem prvního stupně žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně při ověřování způsobilosti žalované splácet úvěr postupovala řádně a s odbornou péčí, neboť ověřila příjmy žalované, aktivně prověřila její finanční závazky a výdaje prostřednictvím klientských registrů a prostřednictvím prověření položek na běžném účtu žalované, vypočetla běžné výdaje na základě statistických údajů. O reálné schopnosti žalované splácet úvěr svědčí i skutečnost, že žalovaná řádně splácela úvěr po dobu 27 měsíců. Pokud přestala následně (po více než dvou letech trvání smlouvy) úvěr řádně splácet, nemá to již na závěr o její bonitě v době poskytnutí úvěru a na platnost úvěrové smlouvy žádný vliv. Pokud by žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy o úvěru patřičně bonitní, těžko si lze představit, že byla schopná uhradit 27 splátek úvěru. I sama žalovaná ve svém odporu tvrdí, že se do tíživé situace a platební neschopnosti dostala z důvodu trestné činnosti – podvodu třetí osoby a dříve neměla žádný problém s hrazením závazků.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

7. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je správný jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Za správné považuje zjištění soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, ověřila předchozí splátkovou morálku žalované z informací z CBCB, čerpala z historie v interní evidenci klientů, z informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a především z informací z běžného účtu žalované, ze kterého vyplynulo, že příjem žalované je vyšší, než uváděla žalovaná v žádosti o úvěr, nedosahoval částky 30 000 Kč měsíčně, ale pohyboval se kolem částky 48 700 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalované získala informace i o tom, že žalovaná již splácí úvěr ve výši 7 000 Kč měsíčně a získala přehled i o výdajích žalované i o tom, že zůstatek na účtu žalované se v každém měsíci pohyboval v řádu desítek tisíc korun, výjimkou nebyl ani zůstatek přesahující částku 100 000 Kč. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně, v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z výsledků posouzení nebyl důvod mít pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr poskytnutý právní předchůdkyní žalobkyně s měsíční splátkou úvěru ve výši 3 936 Kč. O tom, že žalovaná byla úvěruschopná, svědčí i to, že po dobu 27 měsíců (do splátky splatné v měsíci lednu 2023) úvěr řádně splácela. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že nad rámec přiměřené opatrnosti poskytovatele úvěru by bylo posuzovat charakterem příchozích a odchozích úhrad z účtu žalované v řádu desítek tisíc korun. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzen.

8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch a má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které se sestávají z nákladů za její právní zastoupení. Právní zástupce žalobkyně učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) a náleží mu celkem odměna ve výši 21 160 Kč, za každý z úkonů odměna podle § 7 bod 6. odměna ve výši 10 580 Kč. Ke 2 úkonům právní služby náleží i 2 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jízdné celkem ve výši 3 195 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu dne 20.5.2025 osobním automobilem z , adresa, do , adresa, a zpět při ujetí celkem 434 km, spotřebě 4,5 l/100 km, ceně pohonných hmot 34,70 Kč/litr a paušální náhradě 5,80 Kč/1 km. K nákladům dále náleží i náhrada za promeškaný čas za 10 půlhodin po 150 korunách, tedy částka 1 500 Kč. Spolu s 21 % DPH ve výši 5 618,55 Kč náklady odvolacího řízení dosahují částky 32 373,60 Kč.