19 Co 778/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , datum narození , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 346 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2025, č.j. 36 C 391/2024-41 ve znění usnesení z 19. 5. 2025, č.j. 36 C 391/2024-58,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. mění tak, že se na konec tohoto odstavce připojují slova: „pod ztrátou výhody splátek“.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 4 645,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to až do úplného zaplacení (výrok odstavci I.). Žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 847 Kč spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení zamítl (výrok v odstavci II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 012 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní noci rozsudku (výrok v odstavci III.). Zaplacení shora uvedených částek se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne , datum, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet určený žalovaným a zbytek peněžních prostředků, částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele coby provizi za zprostředkovatelský úvěr s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem za jejich půjčení ve čtyřiceti měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci. Žalovaný neplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila dne , datum, . Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalobkyně a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet dne , datum, částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla podle smlouvy odeslána na účet zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatku splácet ve čtyřiceti měsíčních splátkách po 1 500 Kč, datum první splátky bylo stanoveno na , datum, . Žalovaný splátky nehradil, uhradil toliko částku 1 Kč, žalobkyně jej k úhradě dlužných splátek upomínala a informovala ho o zesplatnění úvěru a vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, případně i z jiných zdrojů. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný, který byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem ve výši 30 517 Kč. Ověřila, že nemá negativní záznam v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí, vycházela z toho, že bydlí u rodičů, což bylo ověřeno prohlášením rodiče a výpisem z katastru nemovitostí a dále vyšla z toho, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně výdajů vycházela z toho, že tyto tvoří součet výše životního minima 4 860 Kč a normativních nákladů na bydlení ve výši 13 737 Kč, které jsou vyšší než tzv. bydlení u rodičů. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dostatečně zjistit a ověřit především skutečné výdaje žalovaného, jež je nutné porovnat s jeho příjmy. Žalobkyně doložila, že zohlednila normativní náklady na bydlení, životní minimum, základní nezabavitelnou částku, přitom skutečnou výši nákladů nezjišťovala a nijak neprověřila. Zcela pominula prověření žalovaného v úvěrových registrech BRKI, NRKI, SOLUS, zda nemá žalovaný jiné závazky, úvěry a zda je řádně hradí. Soud nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, kdy bylo prokázáno, že žalovaný na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru obdržel částku 27 500 Kč a uhradil pouze částku 1 Kč. Soud tedy vyhověl žalobě co do částky 27 499 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. S odkazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po 500 Kč měsíčně, které se mu jevily přiměřené možnostem žalovaného s ohledem na zjištěné příjmy žalovaného z žádosti o úvěr. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyni s ohledem na částečný úspěch v řízení bylo přiznáno 56 % nákladů řízení, částka 2 012 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku, co do výroku o plnění ve splátkách, se odvolala žalobkyně, která požadovala, aby povinnost žalovaného hradit ve splátkách byla stanovena pod ztrátou výhody splátek.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ust. § 201 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 202 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. v rozsahu, ve kterém bylo odvolání napadeno a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Výrok v odstavci II., o zamítnutí žaloby, nebyl odvolání dotčen a nabyl samostatně právní moci.

5. Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

6. Podle § 1931 o.z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

7. Jak bylo shora uvedeno, odvoláním je napaden pouze výrok I. rozsudku, ve kterém nebylo stanoveno, že pokud se žalovaný se splácením splátek ocitne v prodlení, ztratí tím výhodu splátek a v takovém případě může věřitel požadovat úhradu dluhu v plném rozsahu.

8. Soud prvního stupně učinil správní závěr o tom, že s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru je přisouzený nárok nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající nevrácené jistině z neplatné úvěrové smlouvy. Existence a forma splátek je v daném případě výsledkem aplikace ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, jde o otázku aplikace hmotného práva. Odvolací soud vzal v úvahu smysl a účel právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru i spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran. Součástí smlouvy o úvěru (neplatné) bylo ujednání o tom, že pokud spotřebitel poruší dohodnutý režim splátek, o možnost splátek přijde a dojde k zesplatnění úvěru. S tímto byly obě strany srozuměny a forma splátek se sankcí jejich neplnění, pod ztrátou výhody splátek, není v rozporu s legitimním očekáváním obou stran. Placení ve splátkách pod ztrátou výhody odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru.

9. Odvolací soud proto s ohledem na shora uvedené postupoval podle ust. § 220 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. změnil tak, že rozhodl o tom, že plnění ve splátkách po 500 Kč měsíčně bude pod ztrátou výhody splátek.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně měla v řízení úspěch jen částečný, náleží jí odměna v rozsahu rozdílu procesních úspěchů obou stran, tedy 56 % těchto nákladů. Soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení správně, správně tyto náklady vyčíslil a odvolací soud na odůvodnění výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně zcela odkazuje. Před soudem prvního stupně byla na nákladech řízení přiznána částka 2 012 Kč jako 56 % celkových nákladů žalobkyně. Před soudem odvolacím náklady žalobkyně dosahují částky 4 702,50 Kč a sestávají se z odměny za 1 úkon právní služby po 2 300 Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné od , datum, , dále z jednoho režijního paušálu podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve výši 450 Kč a 21 % DPH ve výši 577,50 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 375 Kč. Žalobkyni náleží 56 % těchto nákladů, tedy částka 2 633,40 Kč na nákladech odvolacího řízení, celkem tedy před soudy obou stupňů částka 4 645,40 Kč.