19 Co 805/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A o zaplacení 780 720 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 18. 12. 2024, č. j. 12 C 305/2023-191,

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 28. 1. 2025, č. j. 12 C 305/2023-202 se ve výroku I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 27 006 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 28. 1. 2025 soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 390 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 12. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu žalobce proti žalovanému o zaplacení (další) částky 390 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 12. 4. 2022 do zaplacení soud prvního stupně zamítl (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 780 720 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným jako svým zaměstnancem sjednal v souladu s § 310 a následujících zákoníku práce konkurenční doložku. Po skončení pracovního poměru žalobce vyplácel žalovanému ujednané peněžité vyrovnání, žalovaný však svůj závazek z konkurenční doložky porušil, když v době trvání konkurenční doložky vykonával konkurenční činnost pro třetí osobu, která je vůči žalobci v konkurenčním postavení. Žalobce se tak domáhal vrácení vyplaceného peněžitého vyrovnání ve výši 390 360 Kč a zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 390 360 Kč.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, namítal, že podmínky konkurenční doložky neporušil, když v rozhodném období nevykonával žádnou výdělečnou činnost, neboť byl v tomto období veden na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaný pracoval u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 1. 2017 na pozici středního managementu, v čl. 7 odst. VII. pracovní smlouvy účastníci sjednali konkurenční doložku, kterou se žalovaný zavázal v případě ukončení pracovního poměru u žalobce zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalobce, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a to na dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru žalovaného u žalobce. Žalobce se naopak zavázal hradit žalovanému po dobu 12 měsíců peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. V případě porušení závazku žalovaným byla sjednána smluvní pokuta rovnající se celkové výši sjednaného peněžitého vyrovnání. Pracovní poměr žalovaného u žalobce byl ukončen dohodou ke dni 31. 8. 2020. Žalobce žalovanému hradil peněžité vyrovnání v období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021, celkem ve výši 390 360 Kč. Žalovaný byl po tuto dobu evidován jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce. Ke dni 1. 9. 2021 se žalovaný stal jednatelem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jejímž předmětem činnosti stejně jako předmětem činnosti žalobce je zámečnictví, nástrojářství a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, obdobný předmět činnosti je zapsán v obchodním rejstříku také u společnosti , právnická osoba, ., která je mateřskou společností , právnická osoba, . Žalovaný působil u společnosti , právnická osoba, . od března 2021 jako poradce a konzultant, na základě dohody s předsedou představenstva společnosti , právnická osoba, . , tituly před jménem, , jméno FO, vykonával žalovaný pozici bezplatného konzultanta společnosti , právnická osoba, . Z výpovědi slyšených svědků bylo zjištěno, že žalovaný se pohyboval v prostorách společnosti , právnická osoba, ., byl uváděn jako kontaktní osoba na objednávkách, podle zjištění detektivní kanceláře se v uvedených dnech v měsících březen až srpen zdržoval v sídle společnosti , právnická osoba, v době od 6:00 hodin do 14:30 hodin. V řízení bylo prokázáno zprostředkování tří obchodů žalovaným mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, v období od března do července 2021, svědek , jméno FO, potvrdil přijímání objednávek od žalovaného za společnost , právnická osoba, . osobně či emailovou korespondencí. Soud prvního stupně vyšel i z vyjádření žalovaného, že od 1. 3. 2021 poskytoval společnosti , právnická osoba, . odborné rady v rovině zásobování a technických parametrů materiálu, zejména plechu. Pokud jde o výrobky, které vyráběla společnost žalobce, byly obdobné jako výrobky vyráběné společností , právnická osoba, ., šlo mimo jiné o vzduchotechnické potrubní prvky.

5. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 310 odst. 1, 2 a 3 zákoníku práce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že činnost žalovaného pro společnost , právnická osoba, . sice nebyla výdělečná, nicméně jednalo se o činnost, která obvykle majetkový prospěch přináší. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1135/2020 a 21 Cdo 1714/2001. Za situace, kdy předmět činnosti žalobce a společnosti , právnická osoba, . jsou totožné a v době závazku z konkurenční doložky vůči žalobci žalovaný realizoval „konzultační a poradenskou činnost“ pro společnost , právnická osoba, ., byl kontaktní osobou na objednávkách, telefonoval s obchodními partnery této společnosti a vyskytoval se v této společnosti, pak tato pozice žalovaného jako poradce a konzultanta odpovídala jeho náplni práce u žalobce. Žalovaný tak dle soudu prvního stupně svůj závazek z konkurenční doložky vůči žalobci porušil, když vykonával činnost, která byla shodná s předmětem činnosti žalobce a která vůči němu měla konkurenční povahu. Soud prvního stupně proto žalobě co do částky 390 360 Kč jako smluvní pokuty za porušení konkurenční doložky vyhověl. Výši sjednané smluvní pokuty soud prvního stupně shledal přiměřenou dle § 310 odst. 3 zák. práce, neboť odpovídá výši peněžitého vyrovnání, které bylo žalovanému žalobcem vyplaceno. Soud prvního stupně naopak zamítl žalobu co do částky 390 360 Kč jako bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši vyplaceného peněžitého plnění, neboť vydání takového bezdůvodného obohacení shledal jako výkon práva, který nemůže používat právní ochrany dle § 8 o.z. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu byl mezi účastníky stejný.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání do výroků I. a III. z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. a) až g) o.s.ř. Základní námitka žalovaného se týká skutečnosti, že neobdržel v souvislosti s jakoukoliv aktivitou pro společnost , právnická osoba, . žádnou odměnu ani jinou výhodu. Soud prvního stupně podle žalovaného dospěl k nesprávnému právnímu hodnocení – závěru o porušení konkurenční doložky žalovaným, neboť jakákoliv zjištěná činnost žalovaného pro společnost , právnická osoba, . neměla výdělečnou povahu. Povaha této činnosti byla účastníky řízení právně hodnocena rozdílně, žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1714/2001. Dle žalovaného však toto rozhodnutí na projednávanou věc nedopadá. Dalším pochybením soudu prvního stupně je tedy chybějící právní hodnocení otázky naplnění znaku výdělečné činnosti. Soud prvního stupně dle žalobce založil své rozhodnutí pouze na zjištění druhého z pojmových znaků konkurenční doložky, tedy na výkonu konkurenční činnosti. Žalovaný poukazuje v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2995/2011. Soudu prvního stupně žalovaný dále vytýká, že nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav. Samotné uvedení kontaktní osoby na objednávkách, telefonování s obchodními partnery a vyskytování se v sídle společnosti nevypovídá nic o skutečné obsahové náplni činnosti žalovaného pro společnost , právnická osoba, . podstatné pro závěr o konkurenční povaze této činnosti. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

7. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že soud prvního stupně provedl důkladné a komplexní dokazování, na jehož základě dospěl k jasnému skutkovému i právnímu závěru o porušení konkurenční doložky žalovaným. Správně vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1714/2001, kde Nejvyšší soud judikoval obecnější pravidlo, podle kterého skutečnost, že výdělku nebylo dosaženo, není významná a za výdělečnou činnost je považována činnost, se kterou je obvykle spojeno poskytování odměny. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že v rozsudku chybí hodnocení otázky naplnění znaku výdělečné činnosti, naopak je podrobně popsáno v bodě 37. odůvodnění rozsudku. Soud prvního stupně hodnotil nejen formální stránku odměňování, ale především faktický dopad činnosti žalovaného – jeho aktivní zapojení do provozu společnosti , právnická osoba, ., komunikaci s obchodními partnery, přítomnost v sídle společnosti a roli kontaktní osoby na objednávkách. Tyto skutečnosti soud spojil s odborným profilem žalovaného a jeho předchozí pracovní náplní u žalobce, čímž dovodil, že jeho činnost měla soutěžní povahu. Soud měl k dispozici dostatek informací pro jasný skutkový závěr. Žalovaný se aktivně podílel na činnosti společnosti , právnická osoba, . v období platnosti konkurenční doložky, a to způsobem, který naplňuje znaky výdělečné činnosti konkurenční povahy. Pokud žalovaný zpochybňuje i přiměřenost smluvní pokuty s tvrzením, že se jí soud prvního stupně v rozsudku nezabýval, tento názor žalobkyně odmítá. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty – odpovídající peněžitému vyrovnání – je přiměřená, neboť reflektuje hodnotu závazku, který žalobce poctivě plnil. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně napadené části, tedy ve výrocích I. a III., podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat s ohledem na uzavření dohody o konkurenční doložce v pracovní smlouvě ze dne 25. 1. 2017, podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 27. 2. 2017 (dále jen zák. práce).

10. Podle § 310 odst. 1 zák. práce, byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době splatnosti.

11. Podle § 310 odst. 2 zák. práce, konkurenční doložku může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odst. 1 by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

12. Podle § 310 odst. 3 zák. práce, byla-li v konkurenční doložce sjednána smluvní pokuta, kterou je zaměstnanec zaměstnavateli povinen zaplatit, jestliže závazek poruší, zanikne závazek zaměstnance z konkurenční doložky zaplacením smluvní pokuty. Výše smluvní pokuty musí být přiměřená povaze a významu podmínek uvedených v odst. 1.

13. Po skutkové stránce odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť tato zjištění vyplývají z provedených důkazů, které soud prvního stupně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v odstavcích 3.-28. odůvodnění napadeného rozsudku stejně jako na jeho skutkové závěry uvedené v odst. 31. odůvodnění rozsudku. Také právní ohodnocení věci soudem prvního stupně je dle odvolacího soudu zcela správné, neboť soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 310 zák. práce spolu s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu.

14. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1135/2020, dle kterého výdělečnou činností je každá právem dovolená činnost, která je vykonávána za účelem získání majetkového prospěchu. Přitom není podstatné, zda nakonec k dosažení takového majetkového prospěchu skutečně dojde či nikoliv, podstatné je, že se jedná o činnost, která je s dosažením majetkového prospěchu obvykle spojená. Významné není ani to, zda jde o činnost vykonávanou v pracovněprávním nebo v občanskoprávním vztahu, zda jde o podnikání na základě živnostenského oprávnění nebo jiného oprávnění na základě zvláštních právních předpisů, anebo zda se jedná o výkon činnosti ve statutárních či kontrolních orgánech obchodní společnosti. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou námitku žalovaného, že by věc neměla být posouzena dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1714/2020, které rovněž vychází z toho, že výdělečnou činností se – obecně vzato – rozumí každá právem dovolená činnost, která je vykonávána za účelem získání majetkového prospěchu. Aby se jednalo o konkurenční činnost, nestačí, že se jedná o jakoukoliv z činností, jež mají shodný předmět s předmětem činnosti zaměstnavatele, ale musí být splněna i druhá z podmínek, tedy že jde o činnost výdělečnou. Výdělečnou činností však se i zde chápe činnost spojená obvykle s poskytováním odměny. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že oba tyto předpoklady porušení konkurenční doložky byly v projednávané věci naplněny. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce vykonával pro společnost , právnická osoba, . činnost od 1. 3. 2021, tedy v době trvání konkurenční doložky, a to v prostorách této společnosti, prakticky denně v době od 6:00 do 14:

30. Nejednalo se tedy o občasnou konzultační či poradenskou činnost, ale o výkon činnosti žalovaného pro tuto společnost v rozsahu standardního pracovního poměru. Pokud jde o obsah této činnosti, nejednalo se pouze o konzultace či poradenství, ale z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný byl do provozu společnosti , právnická osoba, . aktivně zapojen, neboť byl přítomen v sídle společnosti, komunikoval s obchodními partnery, byl uváděn jako kontaktní osoba na objednávkách a dle vyjádření svědka , tituly před jménem, , jméno FO, se podílel na rozjezdu této společnosti. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že za společnost , právnická osoba, nakupoval od společnosti , právnická osoba, . zboží, když objednávky od něj přijímal osobně nebo emailem právě žalovaný. Skutečnost, že žalovaný sjednával objednávky za společnost , právnická osoba, . potvrdil rovněž svědek , jméno FO, a tato skutečnost vyplývá i z faktur, objednávek, dodacích listů a emailové korespondence, která byla provedena jako důkaz ze spisu Policie ČR, č. j. , číslo jednací, soudem prvního stupně (odst. 15. odůvodnění rozsudku). Soud prvního stupně pak správně posuzoval obsah pracovní náplně žalovaného u žalobce dle charakteristiky pracovních funkcí a organizačního řádu a dle směrnice – obchodní činnost (odst. 18.-20. odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že pozice žalovaného jako poradce a konzultanta , právnická osoba, . ve spojení se zjištěním jeho další činnosti pro tuto společnost (vyřizování objednávek, jednání s obchodními partnery) je shodná s jeho náplní práce u žalobce. Za situace, kdy předmět činnosti žalobce a společnosti , právnická osoba, . jsou totožné, když se zabývají výrobou komponentů pro vzduchotechniku, lze dospět k závěru, že činnost žalovaného pro společnost , právnická osoba, . byla ve smyslu § 310 odst. 1 zák. práce shodná s předmětem činnosti žalobce jako jeho dřívějšího zaměstnavatele. Jak bylo shora uvedeno, ačkoliv tato činnost nebyla v užším slova smyslu výdělečná, neboť žalovaný za tuto činnost v období od 1. 3. 2021 do 31. 8. 2021 nepobíral od společnosti , právnická osoba, . žádnou finanční odměnu, jednalo se o činnost, která je svojí povahou činností výdělečnou a za kterou je obvykle finanční plnění poskytováno. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky porušení konkurenční doložky ve smyslu § 310 zák. práce byly v projednávané věci naplněny. O významu sjednané konkurenční doložky pro žalobce svědčí i to, že se zavázal vyplácet žalovanému po dobu jednoho roku přiměřené peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku a toto finanční vyrovnání v celkové výši 390 360 Kč také žalovanému řádně vyplatil. Pokud žalovaný konkurenční doložku sjednanou v pracovní smlouvě ze dne 25. 1. 2017 shora popsaným jednáním porušil, vzniklo žalobci právo na sjednanou smluvní pokutu dle § 310 odst. 3 zák. práce. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vychází z toho, že smluvní pokuta sjednaná ve stejné výši, jako bylo vyplacené finanční vyrovnání, je smluvní pokutou přiměřenou.

15. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že odvolací důvody uplatněné žalovaným nebyly v projednávané věci naplněny a nebyly zjištěny ani žádné vady řízení, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. Soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, tento skutkový stav rovněž správně právně hodnotil. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný. Je proto povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení žalobce advokátem. Právní zástupce žalobce vykonal v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání. Odměna advokáta za 1 úkon právní služby z předmětu odvolacího řízení 390 360 Kč činí dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (advokátní tarif) 9 900 Kč za 1 úkon právní služby, za 2 úkony tedy 19 800 Kč. K odměně dále náleží 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za ztrátu času na cestě k soudnímu jednání z , adresa, do , adresa, a zpět za 8 započatých půl hodin po 150 Kč, tj. 1 200 Kč. Z těchto částek náleží právnímu zástupci žalobce 21 % DPH ve výši 4 599 Kč. K nákladům řízení dále patří cestovné vlakem za cestu z , adresa, do , adresa, ve výši 172 Kč, za zpáteční cestu z , adresa, do , adresa, ve výši 335 Kč, celkem jde o částku 507 Kč. Náklady odvolacího řízení žalobce tak dosahují částky 27 006 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil odvolací soud žalovanému, aby tyto náklady zaplatil žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.