19 CO 861/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnictví k nemovitosti a o vzájemném návrhu žalovaného na určení vlastnictví k nemovitosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 3. 2. 2022, č. j. 9 C 151/2020-170,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výtoku I. až III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 999,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada, v obci a [katastrální uzemí], který je zapsán v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]. Vzájemný návrh žalovaného o určení, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] jsou vlastnictví žalovaného, zamítl (výrok v odstavci II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 18 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok v odstavci III.) a dále rozhodl o tom, že žalovanému se vrací soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši 8 000 Kč (výrok v odstavci IV.). Žalobkyně se domáhala shora uvedeného určení s odůvodněním, že pozemek, který je dnes označen parcelním [číslo] byl v pozemkové knize zapsán jako veřejný statek. Žalobkyně je vlastníkem na základě zákona č. 172/1991 Sb., jako další vlastník je však zapsán žalovaný. Soud prvního stupně měl za prokázané, že v roce 1968 vznikla parcela EN parcelní [číslo] o výměře 78m2 (rozdělením parcely EN parcelní [číslo] podle vlastnických hranic) – což je dle neměřického záznamu [číslo] parcela KN [číslo] o výměře 78 m2. Tato parcela vzniklá z PK parcelní [číslo] jež byla ve vlastnictví státu a hospodaření MNV [obec], byla omylem zapsána do vlastnictví [jméno] [příjmení]. Na tuto chybu přišlo Středisko geodézie [obec] při zápisu kupní smlouvy ze dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a manželi [příjmení] (o prodeji rodinného domu se stavební parcelou [číslo] s domem [adresa] a parc. [číslo] jak o tom svědčí korespondence Střediska geodézie [obec] ze dne 11. 2. 1977 a 11. 3. 1977, adresovaná Státnímu notářství v [obec] a advokátní kanceláři [titul] [příjmení]. Středisko geodézie [obec] v těchto dopisech upozornilo na chybu a nutnost předložit opravenou kupní smlouvu, v níž by bylo uvedeno, že parcela [číslo] není předmětem prodeje, protože není vlastnictvím [jméno] [příjmení]. Soud zjistil, že kupní smlouva byla takto skutečně opravena, ale parcela [číslo] byla i přesto opět chybně zapsána na [list vlastnictví] do vlastnictví [jméno] [příjmení], ačkoli jeho vlastnictví k této parcele nebylo podloženo žádnou listinou. Protože při tvorbě základní mapy velkého měřítka v letech 1987 1989 byla parcela [číslo] stále chybně vedena jako vlastnictví [jméno] [příjmení], byla přisloučena k jeho parcele [číslo] která pak měla nově výměru 478 m2. Darovací smlouvou ze [datum] měl za prokázané, že [jméno] [příjmení] [datum narození] daroval z pozemků, které nabyl dědictvím na základě dědických rozhodnutí sp. zn. D 768/1968, D 672/1992 a D 1308/1992 žalovanému mimo jiné parcely KN parcela [číslo] parcela [číslo] přičemž u pozemku parcela [číslo] zahrada nebyla uvedena výměra tohoto pozemku. Právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly k 15. 10. 2008. V rámci obnovy katastrálního operátu přepracováním bylo provedeno doplnění parcel zjednodušené evidence zemědělských a lesních pozemků do souboru geodetických informací na základě využití podkladů dřívější pozemkové evidence, parcely katastru nemovitostí (KN) byly převzaty ze základní mapy velkého měřítka, které v k. ú. [obec] proběhlo v letech 1988 až 1990 a zůstaly beze změn. Protokolem o vytýčení hranic ze 7. 11. 2013 byly vytýčeny hranice pozemků mimo jiné parcely [číslo] tento stav byl zaznamenán v geometrickém plánu [číslo]„ na vytýčení hranice“. U vytýčení hranice ze 7. 11. 2013 byli podle Protokolu o vytýčení hranic přítomni [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a za [obec] starosta, žádné připomínky nebyly vzneseny. V Souhlasném prohlášení, které bylo přílohou Protokolu o vytýčení hranic, [jméno] [příjmení] uvedl, že souhlasí jen s hranicí mezi parcelami [číslo] ale nesouhlasí s hranicí mezi parcelami [číslo]. Žalovaný vyjádřil nesouhlas a podal stížnost v příloze ke složce geometrického plánu zhotoveného [titul] [příjmení] vytyčujícího průběh hraničních lomových bodů pozemku nyní vedeného pod p. [číslo] nesouhlasil s vytýčením hranice svého pozemku vedeného pod parc. [číslo] která byla vytýčena podle digitální mapy, neboť byla změněna jak hranice, tak i výměra. Z neměřičských záznamů [číslo] soud zjistil, že neměřický záznam [číslo] byl v roce 2015 zpracován z důvodu opravy chybného zobrazení hranic parcel v mapě KN, doplnění střediska geodézie o pozemek chybně neevidovaný v mapě KN, hranice převzaté z mapy PK. Neměřický záznam [číslo] byl v roce 2015 zpracován z důvodu opravy chybného zobrazení hranic parcel v mapě KN na podkladě ZPMZ 18 z roku 1976, mapovacího náčrtu [číslo] mapy PK. Z tohoto je zřejmé, že z parcely [číslo] o výměře 478 m2 byla oddělena nová parcela [číslo] o výměře 78 m2, přičemž v poznámce u této nové parcely je uvedeno, že se jedná o obnovené hranice parcely [číslo] v KN zobrazené v ZPMZ 18 z roku 1976 vzniklé z parcely [číslo] KN a chybně při mapovaní sloučené do parcely [číslo] bude zapsána na nový LV. S ohledem na skutečnost, že žalovaný tvrdil, že sporný pozemek nabyl již v roce 2008, posuzoval soud prvního stupně existenci vlastnického práva žalovaného podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Na vydržení vlastnického práva pak ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Pozemek parc. [číslo] byl původně součástí pozemku parc. [číslo] což byl veřejný statek a soudu nebyla předložena listina, na jejímž základě by vlastnické právo k tomuto pozemku bylo převedeno na právní předchůdce žalovaného či na žalovaného přímo. Žalovanému nesvědčí žádný nabývací titul. Jako vlastnictví jeho právních předchůdců byl sporný pozemek o výměře 78 m2, který je dnes označen parcela. [číslo] evidován pouze chybou ve vedení katastru. Žalovaný by teoreticky podle soudu mohl vlastnické právo vydržet, neboť domnělým titulem k nabytí vlastnického práva by byla darovací smlouva ze dne [datum], kterou [jméno] [příjmení] žalovanému daroval mimo jiné pozemek parc. [číslo] (jehož výměra nebyla ve smlouvě uvedena), tj. pozemek včetně té přisloučené původní parcely [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví České republiky a hospodaření MNV [obec], která byla v roce 1989 (při ZMVM v letech 1987 až 1989) omylem zapsána na [list vlastnictví] do vlastnictví [jméno] [příjmení], takže žalovaný se podle soudu mohl domnívat, že tento pozemek nabyl v hranicích až k parcele [číslo] a s výměrou 478 m2. Před uplynutím desetileté vydržecí doby však žalovaný podle soudu ztratil dobrou víru, neboť vydržecí doba začala plynout dnem 15. 10. 2008, kdy nastaly právní účinky vkladu podle darovací smlouvy ze dne 13. 8. 2008, ale žalovaný se ještě před uplynutím desetileté vydržecí doby v roce 2015 z rozhodnutí katastrálního úřadu č. j. OR-15/2015-305-43 ze dne 21. 10. 2015 dozvěděl tom, že k tomuto pozemku mu nesvědčí nabývací titul. K vydržení proto nemohlo dojít. Podle soudu žalovaný nikdy nebyl vlastníkem té částky pozemku parc. [číslo] která je dnes prostorově vymezena a číselně označena jako parcela [číslo]. Stav zápisů v katastru nemovitostí nebyl v souladu se skutečností a s listinami dokládajícími vlastnické právo, nebyl správný. Z listin plyne, že dobrá víra pro užívání sporného pozemku mohla svědčit jen žalovanému, nikoliv však jeho právním předchůdcům, protože těm nesvědčil ani domnělý titul (jelikož sporný pozemek nebyl uveden v žádných nabývacích titulech pro [jméno] [příjmení], právního předchůdce žalovaného), takže skutečnost, že právní předchůdci žalovaného sporný pozemek užívali, není pro vydržení relevantní, neboť samotné užívání bez (alespoň domnělého) titulu nesplňuje podmínky pro vydržení. Titulem podle soudu pro vydržení nemohla být ani základní mapa velkého měřítka (ZMVM) v roce 1989, kdy při tvorbě této ZMVM byla chybně parcela [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví státu sloučena do parcely [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], neboť není a nemohla být vlastnických titulem. Podle soudu bylo prokázáno, že pozemek označený jako parc. [číslo] v katastrálním území Rakovice je vlastnictvím žalobkyně, tento pozemek přešel do jejího vlastnictví na základě zákona č. 172/1991 Sb. Žalovaný není jeho vlastníkem, neboť jeho právní předchůdci tento pozemek nevlastnili a žalovaný jej nemohl nabýt ani darovací smlouvou z roku 2008, neboť dárce [jméno] [příjmení] tento pozemek nevlastnil. Jediným titulem, na základě kterého se mohl žalovaný v dobré víře domnívat, že mu svědčí vlastnické právo, byla darovací smlouva z roku 2008, avšak nejpozději v roce 2015 na základě rozhodnutí katastrálního úřadu z 21. 10. 2015, č. j. RO-15-2015-305-43, které nabylo právní moci dne 21. 11. 2015, žalovaný dobrou víru ztratil, neboť z tohoto rozhodnutí se dozvěděl, že pozemek není jeho vlastnictvím. Proto žalovaný nemohl vlastnické právo vydržet. Žalobě na určení vlastnického práva žalobkyně tak bylo vyhověno a ze stejného důvodu byl zamítnut i vzájemný návrh žalovaného na určení, že vlastníkem tohoto sporného pozemku je on. Pokud žalovaný argumentoval geometrickým plánem č. d. 941/ 1955 nebo mapou PK, pak žalovaným předložená kopie mapy neobsahovala žádné autorizační údaje katastru nemovitostí, takže nelze určit, zda se jedná o autentický snímek pozemkové mapy a z jakého roku je, a proto tato mapa nebyla k důkazu provedena. Není ani zřejmé, zda byly změny navržené tímto geometrickým plánem realizovány v katastru nemovitostí a podle soudu je pouhým okem zřejmé, že tvar pozemku [číslo] při hranici s parcelou [číslo] na geometrickém plánu z roku 1955 se neliší nijak zřetelně od tvaru pozemku [číslo] při hranici s parcelou [číslo] na geometrickém plánu z roku 1976. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaného na určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] nahlížením do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemek tohoto parcelního čísla není vůbec v katastru nemovitostí evidován.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal s odůvodněním, že soudce jedná zmatečně, opomenul a nezabýval se důkazy a podstatnými návrhy ve vzájemných souvislostech. Sousedící pozemek parc. [číslo] byl vadně vytyčen, zanesen a chybně vytyčen a zanesen do map byl i pozemek parc. č. st. [číslo]. Tím se soud odmítl zabývat. Toto je podstatné, když se jedná o správné určení hranic u pozemku p. [číslo] resp. jeho vydělené [parcelní číslo]. Neoddělitelnou jednou z hlavních otázek je i určení pozemku [parcelní číslo]. Soud se zabýval jen částí, jiné důležité vadné části katastrálního postupu zaměstnanců přehlížel. Žalovaný je toho názoru, že prokázal nabývací vlastnický titul jak k pozemku [parcelní číslo] i k pozemku dle PK [číslo]. Ačkoliv soud věděl o nekvalitní práci ze strany Katastrálního úřadu [obec], jeho odůvodnění v podstatě okopíroval do svého rozhodnutí. Soud se nezabýval kvalitou odvedené práce Katastrálním úřadem v [obec], toto ho nezajímalo. Žalovaný poukazoval i na nerovný přístup spočívající v tom, že jeho účastnická výpověď tak, jak byla uvedena v písemném protokole, neodpovídala jeho účastnické výpovědi a soud se vyjádřil tak, že v protokole bylo zaneseno vše podstatné. Navrhoval, aby byl proveden důkaz přiloženými fotografiemi k pozemku [parcelní číslo].

3. Žalobkyně považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný, soud při svém rozhodování vycházel ze zjištěného skutkového stavu zejména z listinných důkazů, které obsahovaly právní jednání týkající se dispozic s předmětnými nemovitostmi i listin dokumentujících činnost katastrálního úřadu. Za správný považuje závěr soudu o tom, že pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Rakovice je vlastnictvím žalobkyně, do jejího vlastnictví přešel na základě § 1 zákona č. 172/1991 Sb. Poukazuje na rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Písek, ze dne 21. 10. 2015, č. j. OR-15/2015-305-43, jímž katastrální úřad rozhodoval o nesouhlasu žalovaného s neprovedením opravy chyb v údajích katastru nemovitostí v katastrálním území Rakovice. Pokud je ze strany žalovaného namítáno, že soud nepřistupoval k jednomu z účastníků rovně a že jeho výpověď zapsaná v protokole o jednání neodpovídá jeho ústnímu vyjádření, tuto skutečnost žalobkyně popírá, má za to, že vzhledem k obsažnosti účastnické výpovědi žalovaného, je v protokole o jednání zahrnuto vše podstatné, co žalovaný uvedl. Nelze pominout ani fakt, že po protokolaci výpovědi žalovaného byl tento ze strany soudu dotázán, zda s protokolací souhlasí a ten neměl žádné námitky.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř., shora uvedené odvolací důvody neshledal a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů.

5. Skutkové zjištění neodpovídá provedeným důkazům, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem není v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., a to vzhledem k tomu, že soud prvního stupně buď vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, anebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Nesprávná jsou i taková skutková zjištění, která soud prvního stupně založil na vadném hodnocení důkazů. Typově jde o situace, kdy je logický rozpor v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, anebo, kdy výsledek hodnocení důkazů, neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištění skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo soud aplikovat sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně se může promítnout i do nesprávnosti skutkových zjištění, neboť jednak právní názor soudu předurčuje okruh skutečností, které jsou předmětem skutkových zjištění, jednak na jeho základě soud zjištěným skutečnostem přisuzuje určitý význam (srovnej Bureš, Drápal, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář k ustanovení § 205, C. H. Beck). Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci a při právním posouzení věci neshledal. Soud prvního stupně hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Odvolací soud považuje za správné zjištění soudu prvního stupně o tom, že v roce 1938 byla uzavřena směnná smlouva mezi obcí [obec] a (mimo jiné) [jméno] a [jméno] [příjmení], na základě které manželé [příjmení] nabyli díl„ a“ oddělený geometrickým plánem z pozemku PK [číslo] tento díl byl přisloučen do (jejich) parcely PK [číslo], která poté měla výměru 2494 m2. V roce 1960 byla při zakládání jednotné evidence půdy nově vytvořena parcela KN [číslo] (o výměře 1 206 m2) z části parcely [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví Místního národního výboru [obec] a z parcel ve vlastnictví manželů [příjmení] (celá PK [číslo] + část PK [číslo] + část PK [číslo]), když manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] nabyli tyto pozemky směnnou smlouvou s obcí z roku 1941. V roce 1968 byla parcela KN [číslo] o výměře 1206 m2 rozdělena podle vlastnických hranic na parcelu EN [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví Místního národního výboru [obec] a na parcelu EN [číslo] o výměře 1 128 m2 ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. V roce 1969 zdědil nemovitosti ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], předmětem dědického řízení (D 768/1968) nebyla parcela EN [číslo], ale pouze parcela EN [číslo]. V roce 1976 prodal [jméno] [příjmení] část svého pozemku parc. [číslo] se stavební parcelou [číslo] s domem [adresa] manželům [příjmení] a Středisko geodézie [obec] přišlo na chybu (vyplynulo z korespondence Střediska geodézie [obec] ze dne [datum] a [datum], adresovaná Státnímu notářství v [obec] a advokátní kanceláři [titul] [příjmení]), že parcela [číslo] omylem zapsaná do vlastnictví [jméno] [příjmení] není jeho vlastnictvím a je nutno předložit opravenou kupní smlouvu, v níž by bylo uvedeno, že parcela [číslo] není předmětem prodeje. Kupní smlouva byla opravena, ale parcela [číslo] byla opět chybně zapsána do vlastnictví [jméno] [příjmení], ačkoliv jeho vlastnictví nebylo podloženo žádnou listinou. Při tvorbě Základního mapy velkého měřítka v letech 1987 až 1989 byla parcela [číslo] stále chybně vedena v [příjmení] [jméno] [příjmení], byla přisloučena k jeho parcele [číslo], která pak měla nově výměru 478 m2. Na základě těchto zjištění o chybě katastrální úřad vyhotovil neměřický záznam, ve kterém oddělil z parcely [číslo] o výměře 478 m2 novou parcelu [číslo] o výměře 78 m2 a bylo zapsáno duplicitní vlastnictví obce Rakovice a žalovaného. Pozemek [číslo] byl tedy původně součástí pozemku parc. [číslo] což byl veřejný statek, po určitou dobu byl v katastrálních operátech evidován jako součást pozemku parc. [číslo] jako vlastnictví [jméno] [příjmení], toto se však stalo omylem. Soudu nebyla předložena žádná listina, na základě které by bylo převedeno právo k tomuto pozemku na právní předchůdce žalovaného či na žalovaného. Žalovaný není vlastníkem předmětného pozemku, jeho právní předchůdci tento pozemek nevlastnili, a proto ho nemohl žalovaný nabýt ani darovací smlouvou ze dne [datum]. Soud prvního stupně postupoval správně, když se zabýval tím, zda mohl žalovaný vlastnické právo k tomuto pozemku vydržet za situace, kdy domnělým titulem pro nabytí vlastnického práva vydržením by byla shora uvedená darovací smlouva, kterou [jméno] [příjmení] žalovanému daroval, mimo jiné i pozemek parcela [číslo], jehož výměra nebyla ve smlouvě uvedena, daroval tedy pozemek včetně přisloučené původní parcely [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví České republiky a hospodaření MNV [obec], která byla v roce 1989 omylem zapsána na list vlastnictví [číslo] do vlastnictví [jméno] [příjmení]. Žalovaný se tak mohl domnívat, že tento pozemek nabyl v hranicích až k parcele [číslo] s výměrou 478 m2. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že u vydržení vlastnického práva je třeba postupovat ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku podle ustanovení § 1089 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 o. z. platí, že drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle ustanovení § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let. Podle § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. Titulem, na základě kterého se mohl žalovaný v dobré víře domnívat, že mu svědčí vlastnické právo, byla darovací smlouva ze dne 13. 8. 2008, právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly k 15. 10. 2008. V tento den začala plynout i desetiletá vydržecí doba. Správné je zjištění i závěr soudu prvního stupně o tom, že před uplynutím desetileté vydržecí doby žalovaný ztratil dobrou víru, neboť v roce 2015 se z rozhodnutí katastrálního úřadu [číslo jednací] ze dne 21. 10. 2015 dozvěděl, že mu nesvědčí nabývací titul a za této situace nemohl vlastnické právo vydržením nabýt. Správný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný si nemohl do vydržecí doby započíst dobu, po kterou nemovitou věc držel [jméno] [příjmení], neboť ten nedisponoval žádným (tedy ani domnělým) nabývacím titulem. Pouhé užívání pozemku bez existenci alespoň domnělého titulu k vydržení nepostačovalo. Soud prvního stupně nepochybil, když žádné zjištění neučinil z geometrického plánu č. D 941/1955, neboť nebylo možno učinit závěr o tom, že změny navržené geometrickým plánem byly realizovány. Rovněž tak nepochybil, když neprovedl důkaz fotokopií PK mapy předloženou žalovaným, neboť neobsahovala žádné autorizační údaje katastru nemovitostí, nebylo možno určit, zda se jedná o snímek autentický a z jakého roku.

6. S ohledem na shora uvedené považuje odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen. Pokud se žalovaný domáhal určení vlastnického práva k parc. [číslo] v k. ú. [obec], není pozemek tohoto parcelního čísla v katastru nemovitostí evidován.

7. Odvolací soud neprovedl důkaz fotografiemi předloženými žalovaným, a to pro nepřípustnost, neboť žalovaný byl před soudem prvního stupně poučen o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v ustanovení § 205a o. s. ř. Žalovaný mohl důkaz fotografiemi uplatnit před soudem prvního stupně, a pokud tak neučinil, nemůže je již k prosazení svého nároku či obrany proti němu v odvolacím řízení uplatňovat.

8. Odvolací soud nemůže zasahovat ani do pravomoci správního orgánu, který bude rozhodovat o návrhu na opravu údajů uvedených v katastru nemovitostí a správnímu orgánu určovat, jak má v řízení, které před ním bude probíhat, postupovat.

9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch a má tedy nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení se sestávají z nákladů za právní zastoupení žalobkyně při dvou úkonech právní služby po 3 100 Kč podle ustanovení § 9 odst. 4, § 7 odst. 5, a to za vyjádření ze dne 26. 4. 2022 a účast právního zástupce žalobkyně na jednání dne 6. 10. 2022. K těmto dvěma úkonům právní služby náleží i dva režijní paušály po 300 Kč, tedy částka 600 Kč ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále náhrada za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 půlhodiny po 100 Kč, tedy částka 400 Kč. Ke shora uvedeným nákladům je ještě třeba připočíst cestovné z [obec] do [obec] a zpět při ujetí 110 km, spotřebě 6,6 litrů na 100 km, ceně benzínu 38,90 Kč a náhradě 4,70 Kč/km podle vyhlášky č. 511/2021 Celkem náklady odvolacího řízení dosahují částky 799,41 Kč.