19 CO 879/2022
č. j. 19 CO 879/2022-129
V PLATNOSTICitované zákony (15)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 132 § 137 § 142 § 149 § 160 § 212 § 219 § 224
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 8
- ze dne 13. července 1999 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), 168/1999 Sb. — § 10 § 8
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2079 § 2829 § 2927 § 2930
Plný text
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa adresa anonymizováno stát. instituce , ulice a číslo , PSČ obec zastoupený obecným zmocněncem jméno příjmení , narozeným datum bytem adresa o zaplacení 32 712 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 4.5.2022, č.j. 3 C 61/2021-101,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 162,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 188 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 712 Kč s příslušenstvím podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost bezodkladně písemně oznámit pojistiteli vznik škodné události a povinnost postupovat v průběhu šetření v souladu s pokyny pojistitele, čímž ztížil nebo znemožnil možnost řádného šetření žalobkyně. Žalovaný navíc šetření pojistné události ztížil i tím, že odmítl uvést osobu, která vozidlo v době dopravní nehody řídila, byť tato osoba měla být osobou blízkou. Žalovaná částka představuje škodu způsobenou [značka automobilu], [registrační značka], jehož majitelem je žalovaný a který řídil dosud nezjištěný řidič, škoda byla způsobena při dopravní nehodě dne [datum] na svodidlech a byla žalobkyní vyplacena Správě a údržbě silnic Jihočeského kraje.
3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování měl za prokázané, že dne [datum] došlo v katastru [obec] na silnici č. II/141 k dopravní nehodě osobního automobilu [značka] [číslo], [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem v době nehody byl a do současné doby je žalovaný. V souvislosti s nehodou došlo ke škodě na svodidlech komunikace ve výši 32 712 Kč. Řidič vozidla v době nehody nebyl zjištěn. Žalovaný byl s několikahodinovým časovým odstupem po nehodě kontaktován v místě svého bydliště policií, nacházel se pod vlivem alkoholu. Žalovaný popřel, že by vozidlo sám řídil, toto měla řídit žalovanému blízká osoba, jejíž totožnost žalovaný odmítl uvést. Vozidlo žalovaného bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalobkyně, z titulu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojistný vztah v rozhodné době trval. V důsledku této skutečnosti žalobkyně vyplatila dne [datum] poškozené [příjmení] a údržbě silnic Jihočeského kraje pojistné plnění ve výši 32 712 Kč. Žalovaný neoznámil dopravní nehodu policii, obdobně pak řádně neoznámil vznik pojistné události žalobkyni, osobu řidiče vozidla v době nehody žalobkyni neidentifikoval ani po další výzvě a tuto neoznačil do současnosti.
4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a § 2930 o.z. Vyšel z ust. § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., dle kterého je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Dle § 10 odst. 1 písm. e) téhož zákona má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 – 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst.
3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba z titulu regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému je zcela důvodná, když odpovídá § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný neprokázal, že řádně splnil povinnosti pojištěného stanovené mu v § 8 tohoto zákona. Naopak ze skutečnosti, že žalovaný doposud neidentifikoval osobu řidiče, když bezprostředně po nehodě tuto osobu odmítl uvést s odkazem na osobu blízkou, a následně uváděl, že osobu řidiče nezná, je zřejmé, že povinnosti pojištěného stanovené příslušným ustanovením zákona č. 168/1999 Sb. porušil, čímž znemožnil možnost řádného šetření žalobkyně. Odmítnutí uvedení skutkového stavu včetně určení totožnosti osoby, která vozidlo v době dopravní nehody řídila (byť s odvoláním se na to, že vozidlo řídila osoba blízká) nelze považovat za důvodné odmítnutí splnění této povinnosti. Soud prvního stupně nemá ani za prokázané, že žalovaný bez zbytečného odkladu řádně ohlásil žalobkyni vznik pojistné události, neboť toto nelze dovodit ani z písemného podání žalobkyně ze dne [datum] v řízení vedeném Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 10 C 36/2019. Pokud žalovaný tvrdil, že došlo ke změně vlastníka vozidla, jímž se měl stát těsně před dopravní nehodou nevlastní otec žalovaného [jméno] [příjmení], soud prvního stupně toto tvrzení považoval za účelové, když z vyjádření zmocněnce žalovaného je zjevné, že [jméno] [příjmení] nikdy vozidlo od žalovaného nepřevzal, nezaplatil za vozidlo kupní cenu, nikdy vozidlo fakticky neprovozoval, tedy nebyl odpovědným provozovatelem vozidla. Z tohoto důvodu soud prvního stupně pro nadbytečnost neprováděl navržený důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení]. S těmito závěry soud prvního stupně žalobě jako důvodné vyhověl, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 712 Kč a dále podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení, když žalovaný byl vyzván žalobkyní k zaplacení výzvou ze dne [datum] doručenou dne [datum] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby, 6 režijních paušálů, náhrada za ztrátu času, cestovné a DPH. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, které odůvodnil tím, že z relace o dopravní nehodě vyplývá, že neznámý řidič způsobil dopravní nehodu dne [datum] a na místě nesetrval a nebyl policií zjištěn. Žalovaný žádné jiné informace nemá, oznámení policie postoupil ve stejném znění pojišťovně. Regres z důvodu neoznámení dopravní nehody se všemi informacemi proti žalovanému proto není důvodný. Žalovaný rovněž odmítá, že by Policii ČR uvedl, že vozidlo řídila osoba blízká. Předpoklady vzniku regresního nároku pojišťovny stanoví pouze § 10 zákona č. 168/1999 Sb., nelze proto doplňovat další předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody ve smyslu § 28294 a násl. o.z. Žalovaný poukazuje na to, že dopravní prostředek byl použit bez jeho vědomí a proti vůli provozovatele. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný ztížil nebo znemožnil možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 citovaného zákona. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že svůj nárok uplatňuje dle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o povinném ručení, neboť se do dnešního dne nepodařilo zjistit, kdo vozidlo v době dopravní nehody řídil. Žalovaný jako provozovatel vozidla žalobkyni neoznámil osobu řidiče, čímž žalobkyně nemohla zvážit všechny okolnosti k uplatnění regresního nároku. Pokud žalovaný v odvolání uvádí, že vozidlo bylo v době dopravní nehody užito bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, pak toto tvrzení žalovaný ničím nedokládá, například oznámením na Policii ČR. Ze strany žalovaného tak nebylo dostáno součinnosti při šetření pojistné události a není pravdou tvrzení žalovaného, že žalobkyně měla k dispozici veškeré informace nutné pro posouzení pojistné [anonymizováno]. Nedochází k liberaci z jinak objektivní odpovědnosti provozovatele dle § 2927 o.z. Dle názoru žalobkyně nemůže obstát ani argumentace žalovaného, že vozidlo v době dopravní nehody ani nevlastnil. Jak sdělil obecný zmocněnec žalovaného, k převodu vlastnického práva nebyla uzavřena žádná písemná smlouva, nebyla nikdy uhrazena kupní cena, neboť před prodejem se vozidlo našlo nabourané. Žalobkyně odkazuje na ust. § 2079 odst. 1 o.z. s tím, že není možné usuzovat na změnu vlastnického práva, když nebyla naplněna ani jedna z náležitostí kupní smlouvy. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
8. Po skutkové stránce vychází odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť mají oporu ve spise. Skutkové závěry soudu prvního stupně vyplývají z provedených důkazů, které soud hodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí soudu ve věci. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho skutkové závěry uvedené v odstavcích 8 – 19 odůvodnění napadeného rozsudku. S ohledem na odvolací námitky žalovaného odvolací soud dodává, že považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že vlastníkem a provozovatelem vozidla [značka] [číslo] [značka] [registrační značka] byl v době dopravní nehody a do současné doby je žalovaný. Pokud žalovaný uváděl, že došlo k prodeji tohoto vozidla jeho nevlastnímu otci [jméno] [příjmení], pak z provedených důkazů nelze dospět k závěru, že by k takovému převodu vlastnictví k předmětnému vozidlu došlo. Obecný zmocněnec žalovaného při jednání před soudem prvního stupně uvedl, že žalovaný měl vozidlo na základě ústní smlouvy prodat [jméno] [příjmení], ten však vozidlo nikdy nezaplatil, neboť mezi tím se vozidlo našlo nabourané a z prodeje tedy nakonec sešlo. Z tohoto vyjádřen je zřejmé, že pokud žalovaný zamýšlel prodat předmětné vozidlo panu [jméno] [příjmení], pak k uzavření kupní smlouvy fakticky nedošlo, z prodeje, jak uvedl zmocněnec žalovaného„ sešlo“. Předmět koupě nebyl žalovaným zamýšlenému kupujícímu předán, nebyla zaplacena kupní cena a k faktické realizaci prodeje a tedy změně vlastnictví předmětného vozidla nedošlo. Pokud soud prvního stupně s ohledem na toto vyjádření i ostatní provedené důkazy zamítl výslech svědka [jméno] [příjmení] pro nadbytečnost, byl jeho postup správný. Nelze přehlédnout skutečnost, že podle relace o dopravní nehodě zpracované Policií ČR žalovaný bezprostředně po nehodě uvedl, že vozidlo řídila osoba blízká, neuvedl nic o tom, že by vozidlo v době dopravní nehody již nevlastnil a prodal jej jiné osobě. Tuto skutečnost žalovaný nesdělil ani žalobkyni jako pojistiteli, tvrzení o prodeji vozidla žalovaný začal uvádět až v průběhu soudního řízení.
9. Rovněž po právní stránce odvolací soud souhlasí se závěry, které učinil soud prvního stupně, proto na ně v plném rozsahu odkazuje. Soud prvního stupně správně dovodil ve smyslu § [číslo] odst. 1 a § 2930 o.z., že žalovaný byl v době dopravní nehody provozovatelem a vlastníkem předmětného vozidla, ve vztahu k žalobkyni byl pojištěným z pojistné smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako pojistitelem a obecným zmocněncem žalovaného jako pojistníkem. Žalovaný jako pojištěný tak byl podle § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný neoznámil dopravní nehodu policii, obdobně řádně neoznámil vznik pojistné události žalobkyni, osobu řidiče vozidla v době nehody neidentifikoval ani po další výzvě žalobkyně. Pokud žalovaný v odvolání namítal, že předmětné vozidlo bylo použito bez jeho vědomí a proti vůli žalovaného, pak je třeba uvést, že nic takového žalovaný neoznámil Policii ČR v době šetření dopravní nehody ani žalobkyni jako pojistiteli. Pokud žalovaný odkazoval na relaci Policie ČR o dopravní nehodě s tím, že jiné informace on sám neměl, pak dle § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. byl povinen pojistiteli nejen oznámit dopravní nehodu jako pojistnou událost, ale také popsat skutkový stav týkající se této události. Žalovaný nic takového neučinil, neprokázal, že řádně splnil povinnosti pojištěného stanoveného v § 8 citovaného zákona, nevylíčil skutečnosti, které by odpovídaly tomu, že vozidlo bylo použito neznámou osobou bez vědomí a proti jeho vůli, nic takového neoznámil ani na Policii ČR. Naopak bezprostředně po dopravní nehodě Policii ČR uvedl, že vozidlo neřídil sám, že jej řídila osoba blízká. Ani tehdy Policii ČR nesdělil, že by vozidlo mělo být použito bez jeho vědomí a proti jeho vůli. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil povinnosti pojištěného stanovené v § 8 odst. 1 - 3 zákona č. 168/1999 Sb., žalobkyně jako pojistitel má podle § 10 odst. 1 písm. e) téhož zákona proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnila. Odvolací soud s těmito závěry rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, když soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř.
10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v rámci odvolacího řízení byla žalobkyně plně úspěšná. Žalobkyni náleží odměna za dva úkony právní služby po 2 420 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 citované vyhlášky, náhrada za ztrátu času ve výši 1 000 Kč (10 půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovné zástupce žalobkyně k jednání u odvolacího soudu a zpět ve výši 370 Kč a náhrada za DPH ve výši 21 % z částky 6 440 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 352,40 Kč Celkem jde o částku 8 162,40 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.