19 Co 897/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: zainteresovaná společnost IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem tituly před jménem Jméno, příjmení , tituly za jménem sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 86 736,89 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 2. 2024, č.j. 32 C 117/2023–56,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II., co do zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59 466,78 Kč od 24. 1. 2023 do 11. 4. 2024, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II., co do zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59 466,78 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59 466,78 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v částce 19 232 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 466,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu co do částky 27 270,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 710,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 247,80 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 86 736,89 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,5 % a úroku ve výši 4,4 % ročně z částky 86 736,89 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení soud zamítl (výrok II.). Soud žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení v částce 16 577,33 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Jméno, příjmení, , , tituly za jménem, (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách po 1 643 Kč počínaje dnem 22. 10. 2018. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, smlouva je proto pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalovaný jako spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci vůči poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku poskytovateli úvěru vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021. Žalovanému byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka 100 000 Kč, žalovaný dosud splatil 30 762,52 Kč a 9 770,70 Kč, soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky 59 466,78 Kč. Ohledně zbylých nároků včetně úroků žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, zamítl soud žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyni bylo s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznáno 37 % z celkových nákladů.

3. Do výroku II. rozsudku, a to pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59 466,78 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, se žalobkyně odvolala. Podle jejího názoru žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale již před podanou žalobou, a to na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele nese žalovaný, který zná své poměry. Žalovaný byl vyzván k plnění peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 1. 2023. Po marném uplynutí poskytnuté lhůty ke splnění dluhu se dne 24. 1. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud výrok II. v napadené části změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně za částky 59 466,78 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a požadovala rovněž náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil a k nařízenému odvolacímu jednání se bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle § 212 a §212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně, neboť po rozhodnutí soudu prvního stupně nastala nová skutečnost. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a v odvoláním nenapadené části výroku II. nabyl samostatně právní moci dle § 206 odst. 2 o.s.ř.

6. Podle §87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že nárok na zákonný úrok z prodlení věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy po uplynutí lhůty, kterou si strany dohodly, nebo která byla určena soudem. Soud prvního stupně posoudil žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení zcela v souladu s výkladem § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a správně dovodil, že žalovaný v době rozhodování soudu prvního stupně není v prodlení. Odvolací soud z těchto důvodů rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II., co do zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59 466,78 Kč od 24. 1. 2023 do 11. 4. 2024, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, které citoval v odůvodnění svého rozsudku již soud prvního stupně. Odkázat lze rovněž na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 29. 11. 2022, č. j. 60 Co 226/2022–51, na které poukazovala žalobkyně v podaném odvolání. Naopak nelze souhlasit s právním názorem vysloveným Krajským soudem v Ostravě v rozsudku ze dne 3. 4. 2023, č.j. 15 Co 54/2023–80, totiž že dlužník je povinen vrátit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, od níž se odvíjí prodlení dlužníka.

8. Jak bylo shora uvedeno, v případě určení neplatnosti smlouvy o úvěru má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti, nárok na zákonné úroky z prodlení mu však vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně rozhodl o vrácení jistiny výrokem I. rozsudku, kterým určil lhůtu pro vrácení jistiny do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I. nebyl odvoláním účastníků napaden a nabyl samostatně právní moci dne 8. 4. 2024. Žalovanému počala běžet lhůta k plnění od právní moci výroku I. rozsudku, tato třídenní lhůta marně uplynula dne 11. 4. 2024. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu nedostavil, odvolací soud jej nemohl poučit o břemenu tvrdit a prokázat, že dlužnou částku uhradil. Odvolací soud proto vychází z toho, že žalovaný dlužnou jistinu žalobkyni nevrátil, jak tvrdí žalobkyně. Podle § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně od 12. 4. 2024 nárok na zaplacení úroků z prodlení. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroků z prodlení roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K prodlení došlo v prvním pololetí roku 2024, úroková sazba činí 14,75 % ročně, nicméně žalobkyně se domáhala úroku 8,5 % ročně, a proto soud nemůže tento návrh překročit. Odvolací soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 466,78 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení. Přestože soud prvního stupně postupoval v řízení zcela správně, došlo po jeho rozhodnutí ke změně spočívající v tom, že byla pravomocně určena lhůta k vrácení jistiny, odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II.

9. Protože rozsudek soudu prvního stupně byl částečně změněn, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o náhradě nákladu řízení přes soudy obou stupňů. Stejně jako soud prvního stupně vychází z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků, kdy žalobkyni byla soudem prvního stupně zcela správně přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 37 %. Ve stejném rozsahu přiznal odvolací soud žalobkyni rovněž náhradu nákladů odvolacího řízení, které tvoří odměna za 2 úkony právní služby (písemné odvolání, účast u odvolacího jednání) z předmětu řízení stanoveného dle § 8 odst. 2 advokátního tarifu ve výši 25 273,38 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 činí 2 140 Kč; za dva úkony právní služby, dva režijní paušály, 21 % DPH, po připočtení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 270 Kč tak náklady odvolacího řízení vynaložené žalobní dosahují částky 7 174,80 Kč, z toho 37 % činí 2 654,67 Kč. Po připočtení nákladů přiznaných soudem prvního stupně ve výši 16 577,33 Kč dosahují náklady řízení před soudy obou stupňů, jejichž náhrada byla žalobkyní přiznána, částky 19 232 Kč. V souladu s ust. 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. byla žalovaném uložena povinnost, aby tyto náklady zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.