19 Co 908/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČ 00025429 sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 jednající prostřednictvím Jméno žalované B , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B Územní pracoviště Jméno žalované C sídlem Adresa žalované C o přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, o odvolání žalobce a odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2025, č. j. 12 C 346/2024–158,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 14. 8. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba v části, jíž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 119 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 108 500 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a z částky 5 700 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 61 737,70 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 74 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 14. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.). V části, jíž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 128 000 Kč se zákonným úrokem za prodlení, soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 40 478 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 173 050 Kč s příslušenstvím z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou civilního řízení vedeného před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 781/2015. V průběhu řízení žalobu se souhlasem soudu rozšířil nejprve na částku 196 700 Kč a později na částku 202 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 2. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že v uvedeném civilním řízení docházelo k průtahům, řízení jako celek trvalo nepřiměřeně dlouho. Průtahy dle žalobce řízení prodloužily o téměř 6,5 roku. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění vyšel žalobce ze základní roční částky ve výši 18 000 Kč, tuto částku s ohledem na základní kritéria pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění zvýšil o 90 %. Svůj nárok žalobce uplatnil u žalované postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., žalovaná uznala nepřiměřenou délku řízení, výši přiměřeného zadostiučinění stanovila částkou 92 000 Kč.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce dne 13. 2. 2024 uplatnil u žalované nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., a to v souladu s § 14 tohoto zákona, žalobce požadoval 296 400 Kč za trvání řízení v délce 104 měsíců. Žalovaná na základě žádosti žalobce konstatovala, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 781/2015 došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po zhodnocení všech okolností žalovaná dle § 31a odst. 2 citovaného zákona dospěla k závěru, že postačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy je peněžité zadostiučinění ve výši 92 000 Kč. Z obsahu spisu vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 781/2015 vzal soud prvního stupně za prokázané, že řízení bylo zahájeno dne 18. 6. 2015. První rozsudek ve věci byl vyhlášen dne 15. 11. 2018, k odvolání žalovaného byl tento rozsudek rozhodnutím Vrchního soudu v Praze dne 7. 5. 2021 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 5. 5. 2022 krajský soud žalobě opět vyhověl, k odvolání žalovaného byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024 rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 3. 2024. Žalovaný proti němu podal dne 10. 5. 2024 dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. V době rozhodování soudu prvního stupně nebylo dovolací řízení dosud skončeno. Soud prvního stupně dále vzal za prokázané, že žalobce dne 17. 6. 2014 sjednal s , banka, spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč, jehož jistina měla být splacena do 20. 5. 2019, další spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč žalobce sjednal dne 12. 10. 2018. Účelová část tohoto úvěru ve výši 117 000 Kč měla být použita na konsolidaci dluhů.

4. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z článku 38 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, § 31a odst. 1, 2 a 3 a § 32 odst. 3 téhož zákona, dále vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. Soud prvního stupně v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 při určování výše přiměřeného zadostiučinění vycházel ze základní částky v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. V souladu s tímto stanoviskem rovněž první dva roky řízení (respektive prvních 24 měsíců) ohodnotil částkou o polovinu nižší, než je částka základní. Řízení ve věci sp. zn. 13 Cm 781/2015 bylo zahájeno dne 18. 6. 2015 a do rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo s ohledem na probíhající dovolací řízení skončeno. Posuzované řízení tak trvalo devět let a osm měsíců, což dle soudu prvního stupně již představuje nepřiměřenou délku řízení jako celku, v rámci tohoto řízení došlo i k řadě dílčích průtahů. Soud prvního stupně proto stanovil základní částku na 16 000 Kč, kdy základní částku ve výši 15 000 Kč z důvodu celkové délky řízení mírně navýšil. Při hodnocení složitosti případu soud prvního stupně dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nadprůměrně složité, a to s ohledem na rozsah spisu, kdy docházelo k rozsáhlému dokazování i k právnímu hodnocení o způsobilosti zápočtů uplatněných žalovaným a žalovaným byla v rámci obrany uplatněna náhrada škody. Žalovaný byl cizinec, byl ustanoven tlumočník a některé listiny se překládaly do německého jazyka, ovšem pouze v počátku řízení, než si žalovaný zvolil právního zástupce. Soud prvního stupně po zohlednění těchto skutečností z důvodu složitosti řízení snížil základní částku o 10 %. Pokud jde o chování žalobce v posuzovaném řízení, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nemělo na délku řízení vliv, neboť jeho chování v řízení bylo standardní. Neshledal proto důvod k modifikaci základní (už mírně zvýšené) částky. Pokud je o další hledisko, a to postup soudu v posuzovaném řízení, pak soud prvního stupně zohlednil, že ze strany soudu docházelo k bezdůvodné nečinnosti (průtahům). V posuzovaném řízení došlo k průtahu téměř dva roky v době prvního odvolacího řízení před Vrchním soudem a k průtahu po dobu více než 16 měsíců při druhém odvolacím řízení před Vrchním soudem. Soud prvního stupně pak shledal další dílčí průtah na počátku řízení na straně Krajského soudu v Českých Budějovicích. Celkem bylo řízení v důsledku průtahů prodlouženo o čtyři roky. Soud prvního stupně z tohoto důvodu navýšil základní částku o 30 %. Pokud jde o hledisko významu řízení pro poškozeného (žalobce), jde o objektivní kritérium, přičemž zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Soud prvního stupně nerozporuje tvrzení žalobce, že s částkou vymáhanou v posuzovaném řízení počítal žalobce do svého podnikání. Nesouhlasí však s tvrzením žalobce, že skutečnost, že nedosáhl vymáhané částky v kratším časovém horizontu, měla přímý vliv na jeho životní a finanční situaci. Úraz manželky žalobce i potřeba péče o ni vyvstala již několik let před tím, než bylo posuzované řízení zahájeno podáním žaloby. Žalobce sám vstupoval do podnikatelského rizika při zakládání firmy ve chvíli, kdy věděl, že za prodej obchodního podílu nedostal zaplaceno a že je možné, že bude muset zahájit soudní řízení. Výdaje spojené se svým podnikáním žalobce dále navyšoval ještě před podáním žaloby v posuzovaném řízení. Soud prvního stupně nezpochybňuje, že žalobce se ocitl v nepříznivé životní situaci, nelze však bez dalšího uzavřít, že tato nepříznivá životní situace měla svůj původ v nepřiměřené délce řízení, neboť většina okolností, jimiž žalobce argumentuje, existovala již před podáním této žaloby. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobce přes poučení podle § 118a o. s. ř. neprokázal příčinou souvislost mezi ovlivněním životní situace žalobce a nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení). Z tohoto důvodu soud nepřistoupil k navýšení základní částky.

5. Soud prvního stupně tedy stanovil základní částku ve výši 16 000 Kč za rok řízení s tím, že za první dva roky je snížena na polovinu, tedy na částku 8 000 Kč za rok. Za devět let a osm měsíců činí základní částka 138 666,72 Kč. Tuto částku soud prvního stupně upravil s ohledem na shora jmenovaná kritéria, pokud jde o složitost věci, dospěl ke snížení částky o 10 %, v důsledku postupu soudů naopak ke zvýšení základní částky o 30 %, tedy přistoupil k celkovému navýšení základní částky o 20 % na částku 166 400 Kč. Pokud jde o chování žalobce jako poškozeného a význam řízení pro poškozeného, soud nedospěl k důvodnosti snížení či zvýšení této základní části. Po zohlednění částečného uhrazení náhrady za nepřiměřenou délku řízení žalovanou ve výši 92 000 Kč soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou co do částky 74 400 Kč. Ve zbývající části proto žalobu co do částky 128 000 Kč zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, vychází soud prvního stupně ze stanoviska Cpjn 206/2010, podle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení od dne následujícího po uplynutí lhůty šest měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně proto žalobci přiznal úroky z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. z částky 74 400 Kč ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tedy od 14. 8. 2024. Ve zbytku soud prvního stupně nárok žalobce na úrok z prodlení zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za současné aplikace nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/2022, podle něhož soud pouze částečně procesně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání do výroku II. rozsudku, a to pouze do nesprávného stanovení výše základní částky a tří ze čtyř modifikujících kritérií. Žalobce navrhoval stanovit základní částku na 18 000 Kč ročně. Soud prvního stupně správně argumentoval, že výše základní částky se bude odvíjet zejména od celkové doby řízení, stejně tak správně uvedl, že téměř desetileté řízení je nepřiměřeně dlouhé. Přesto stanovil základní částku pouze ve výši 16 000 Kč. Dle žalobce nelze přehlédnout, že rozpětí 15 000 až 20 000 Kč roční částky odškodnění bylo jako spravedlivé určeno v roce 2010. Desetileté řízení je dle žalobce extrémně dlouhé. Navíc v něm došlo opakovaně k průtahům. Tyto okolnosti mají vést k zásadnímu zvýšení spodní hranice základní částky, dle žalobci nejméně na 18 000 Kč ročně. Pokud jde o kritéria modifikující základní částku, ztotožňuje se žalobce s posouzením kritéria složitosti věci soudem prvního stupně. Považuje za nesporné, že se žalobce nijak negativně nepodílel na nepřiměřené délce řízení. Soud prvního stupně přesto neshledal důvod k modifikaci základní částky, s čímž žalobce nesouhlasí. Domnívá se, že mělo dojít ke zvýšení základní částky o 20 %. Pokud jde o postup soudu v řízení, dle žalobce mělo dojít k razantnímu navýšení základní částky, a to o 40 %, soud prvního stupně shledal adekvátní navýšení o 30 %. Žalobce rovněž nesouhlasí s posouzením kritéria významu řízení pro žalobce. Žalobce má za to, že bylo tvrzeno i prokázáno, že věc měla pro žalobce velký význam, proto navrhoval ocenit ji zvýšením o 40 %, což má stále za důvodné. Žalobce v odvolání rozšířil žalobu o další dva měsíce odškodnění za nepřiměřeně dlouhé posuzované řízení, neboť dovolací řízení skončilo ke dni 6. 5. 2025, rozšířil tedy žalobu o dalších 5 700 Kč. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobci přizná celkem částku 208 100 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání také žalovaná, a to do výroku I. a III. z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Žalovaná nesouhlasí se stanovením základní částky zadostiučinění ve výši 16 000 Kč za rok. Má za to, že není důvod k navýšení základní částky 15 000 Kč. Celkovou délku řízení, která je devět let a deset měsíců, lze hodnotit jako nepřiměřeně dlouhou, nikoliv však jako extrémní. Pokud jde o kritérium složitosti případu, pak dle žalované soud prvního stupně nedostatečně snížil základní částku pouze o 10 %, dle žalované je na místě snížení základní částky o 30 %. Pokud jde o kritérium postupu soudů v posuzovaném řízení, soud prvního stupně základní částku navýšil o 30 %. Toto navýšení žalovaná považuje za příliš vysoké, má za to, že navýšení o 10 % je dostačující. Žalovaná souhlasí se závěry soudu prvního stupně ohledně posouzení kritérií chování žalobce v posuzovaném řízení a významu řízení pro poškozeného (žalobce), kdy soud prvního stupně neshledal důvody pro modifikaci základní částky. Žalovaná dále namítá, že se nemohla dostat do prodlení s plněním, které v rámci projednání nároku dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u ní nebylo uplatněno. Dále nesouhlasí s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, a to nesprávně přiznaného úkonu za předžalobní výzvu a dále za písemný závěrečný návrh žalobce. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne i co do částky 74 400 Kč s úrokem z prodlení a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobce a odvolání žalované byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a jsou přípustná, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, odvolání žalobce je důvodné pouze částečně.

9. Žalobce v odvolacím řízení rozšířil žalobu o dalších 5 700 Kč z důvodu, že po rozhodnutí soudu prvního stupně posuzované řízení skončilo rozhodnutím dovolacího soudu dne 6. 5. 2025, požadoval proto navýšení částky o další dva měsíce po 2 850 Kč, a to již bez úroku z prodlení. Odvolací soud rozšíření žaloby připustil, předmětem odvolacího řízení poté byla žaloba o zaplacení částky 208 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 196 700 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení a z částky 5700 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení.

10. Odvolací soud podle § 213 o. s. ř. doplnil dokazování usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2025, č. j. 27 Cdo 2768/2024-695 ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 781/2015. Z usnesení bylo zjištěno, že dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze bylo odmítnuto, rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 5. 2025. Řízení ve věci sp. zn. 13 Cm 781/2025 tak trvalo od 18. 6. 2015 do 7. 5. 2025.

11. Po skutkové stránce odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť tato zjištění vyplývají z provedených důkazů, které soud prvního stupně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci, odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na jeho skutkové závěry tak, jak jsou uvedeny v odstavcích 8. až 15. odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Po právní stránce odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vychází z článku 38 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, § 13 odst. 1 o. z. a především § 31a zákona č. 82/1998 Sb. a dále ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011. Soud prvního stupně správně vycházel ze základní částky přiměřeného zadostiučinění v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za první dva roky řízení se stanoví částka o polovinu nižší. Soud prvního stupně v době svého rozhodování vycházel z délky řízení devět let a osm měsíců, což lze hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, přičemž tuto délku řízení způsobilo několik dílčích průtahů. Základní částku s ohledem na tyto skutečnosti stanovil na 16 000 Kč. Odvolací soud tuto částku nepovažuje za dostatečnou. Vychází přitom ze zjištění, že v průběhu odvolacího řízení již bylo posuzované řízení pravomocně skončeno rozhodnutím dovolacího soudu, a to dne 7. 5. 2025. Řízení tak trvalo téměř 10 let. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje základní částku 16 000 Kč za jeden rok řízení za dostačující, za odpovídající považuje částku vyšší, a to zhruba v polovině stanoveného rozmezí, základní částku proto stanovil ve výši 17 000 Kč za jeden rok řízení Naopak neshledal důvodnou argumentaci žalobce uvedenou v odvolání, že rozpětí 15 000 až 20 000 Kč roční částky odškodnění bylo jako spravedlivé určeno v roce 2010 a z tohoto důvodu by měla být částka vyšší. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, dle kterého závěry obsažené ve stanovisku Cpjn 206/2010 jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální. Částky přiznávané soudy v České republice za porušení práva na přiměřenou délku řízení lehce splňují kritéria stanovená judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv.

13. Pokud jde o hodnocení dalších kritérií ze strany soudu prvního stupně, pak odvolací soud považuje jeho rozhodnutí za zcela správné, když soud prvního stupně své závěry logicky a přesvědčivě odůvodnil. Pokud jde o hodnocení složitosti posuzovaného řízení, sdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že se nejednalo o standardní řízení, neboť žalovaný byl cizinec a v počátku řízení se některé listiny překládaly do německého jazyka. Později si žalovaný zvolil právního zástupce a překlady již nutné nebyly. Tato skutečnost zvyšuje složitost řízení a je důvodem pro navýšení základní částky o 10 %. Nelze však souhlasit s odvoláním žalované, že by se jednalo o natolik složitou věc, aby docházelo ke zvýšení základní částky o 30 %. V řízení nebyl vypracováván znalecký posudek, nebylo vyslýcháno velké množství svědků, nepřiměřenou délku řízení způsobily zejména průtahy v řízení na straně soudů. Pokud jde o jednání žalobce v posuzovaném řízení, sdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že jeho jednání nemělo na délku řízení žádný vliv, žalobce žádným způsobem nepřispěl k průtahům v řízení. Odvolací soud však neshledává důvod k modifikaci základní částky a nepovažuje za důvodné odvolání žalobce, který navrhoval její zvýšení o 20 %. Za správný považuje odvolací soud také závěr soudu prvního stupně, že postup soudu v posuzovaném řízení je důvodem pro navýšení základní částky o 30 %, neboť v řízení docházelo ze strany soudů k bezdůvodné nečinnosti. Opakovaně došlo k průtahům na straně Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, dílčí průtahy způsobil v počátku řízení také Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně. Navýšení základní částky o 30 % považuje odvolací soud za odpovídající průtahům v délce asi čtyř let, neshledal důvod pro další navýšení v rozsahu 40 %, jak navrhoval žalobce, nepovažuje však za důvodný ani odvolací návrh žalované, aby z důvodu postupu soudů v řízení došlo k navýšení základní částky pouze o 10 %.

14. Odvolací soud neshledal odvolání žalobce důvodným ani pokud jde o hledisko významu řízení pro žalobce jako poškozeného. Soud prvního stupně velmi podrobně, logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč nemá za prokázanou příčinou souvislost mezi ovlivněním životní situace žalobce a nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení). Žalobce byl soudem prvního stupně řádně poučen dle § 118 o. s. ř., aby prokázal svá tvrzení ohledně ovlivnění životní situace způsobené nepřiměřenou délkou řízení a aby ke svým tvrzením navrhl důkazy. Všechny žalobcem navržené důkazy soud prvního stupně provedl a řádně zhodnotil. Za této situace nelze soudu prvního stupně vytýkat, pokud žalobce opakovaně nepoučoval dle § 118a o. s. ř. nebo podle § 119 a o. s. ř. Odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na odstavec 24. odůvodnění napadeného rozsudku, neboť se závěry soudu prvního stupně zde obsaženými v plném rozsahu ztotožňuje.

15. Jak bylo shora uvedeno, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně stanovil základní částku pro určení výše přiměřeného zadostiučinění ve výši 17 000 Kč ročně. Za první dva roky trvání posuzovaného řízení se tato částka snižuje na jednu polovinu, tedy za první dva roky řízení jde celkem o částku 17 000 Kč. Za dalších sedm let a deset měsíců jde o částku 133 166,67 Kč, celkem tady za devět let a deset měsíců trvání řízení činí základní částka zadostiučiní 150 166,67 Kč. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně tuto základní částku z důvodu složitosti věci snižuje o 10 % a v důsledku postupu soudu v posuzovaném řízení ji zvyšuje o 30 %, celkem tedy přistoupil k navýšení základní částky o 20 %, v daném případě tedy na částku 180 200 Kč po zaokrouhlení. Po odečtení částky 92 000 Kč, kterou žalovaná žalobci za nepřiměřenou délku řízení již přiznala, shledal odvolací soud žalobu důvodnou co do částky 88 200 Kč. S těmito závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně přiznaných úroků z prodlení od 14. 8. 2024. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vychází ze stanoviska Cpjn 206/2010, podle kterého má žalobce jako poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb.

16. Odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci dalších 13 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 14. 8. 2024 do zaplacení, tedy celkem je žalobci výroky I. a II. přiznáno právo na přiměřené zadostiučinění ve výši 88 200 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 119 900 Kč odvolací soud žalobu zamítl, a to včetně žalobcem požadovaného úroku z prodlení z částky 108 500Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a z částky 5 700 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení.

17. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. při aplikaci nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/2022, dle kterého odvolací soud žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady tvoří odměna za právní zastoupení advokátem za řízení před soudem prvního stupně za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu a účast na jednání dne 11. 12. 2024) podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 a 4 úkony právní služby po 4 660 Kč (písemné vyjádření ze dne 10. 1. 2025 a 27. 1. 2025 a účast na jednání dne 17. 1. 2025 a 5. 3. 2025) podle § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. K odměně dále náleží 4 režijní paušály po 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a 4 režijní paušály po 450 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025. K odměně dále náleží 21 % DPH ve výši 7 148,40 Kč, náklady právního zastoupení za řízení před soudem prvního stupně tak dosahují částky 41 188,40 Kč. V odvolacím řízení vykonal právní zástupce žalobce 3 úkony právní služby (písemné odvolání, písemné vyjádření k odvolání žalované, účast u odvolacího jednání dne 3. 6. 2025) po 4 660 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, k odměně dále náleží 3 režijní paušály po 450 Kč a 21 % DPH z těchto částek ve výši 3 219,30 Kč. Odměna za právní zastoupení advokátem v odvolacím řízení tak činí 18 549,30 Kč. Po připočtení částky 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby tak náklady řízení vynaložené žalobcem v řízení před soudy obou stupňů dosahují částky 61 737,70 Kč. Odvolací soud nad rámec shora uvedeného výpočtu dodává, že soud prvního stupně stanovil výši nákladů řízení zcela správně, s ohledem na změnu přiznané výše zadostiučinění však došlo ke změně odměny za 1 úkon právní služby učiněný po 1. 1. 2025, tedy i v řízení před soudem prvního stupně.