19 CO 934/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem obec číslo , PSČ obec zastoupenému advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne datum , č.j. 8 C 32/2021-236,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 17 805,15 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Prachaticích.

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o vypořádání společného jmění žalobkyně a žalovaného tak, že z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví žalobkyně zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [právnická osoba] ve výši 6 308,66 Kč, zůstatek na vkladovém účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] ve výši 3 254,57 Kč, dětská postýlka v hodnotě 500 Kč, přebalovací pult v [anonymizováno] 500 Kč, jídelní židlička v hodnotě 1 000 Kč, osobní váha [jméno] [číslo] [příjmení] v hodnotě 800 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 12 363,23 Kč a do vlastnictví žalovaného zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] ve výši 2 462,28 Kč, osobní automobil tov. zn. [značka] [značka] XL, [registrační značka] v hodnotě 60 000 Kč, noční stolek v hodnotě 50 Kč, šatní skříně v hodnotě 1 600 Kč, koupelnová skříň a skříň k pračce ve výši 400 Kč, myčka v hodnotě 1 500 Kč, mikrovlnná trouba v hodnotě 500 Kč, sedací souprava v hodnotě 2 000 Kč, žaluzie v hodnotě 2 000 Kč, obývací stěna v hodnotě 3 000 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 73 512,28 Kč (výrok v odstavci I.). Dále rozhodl o tom, že do majetku žalovaného dále připadá povinnost doplatit závazky účastníků, a to z titulu poskytnutého úvěru u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve výši 78 518,22 Kč a dále povinnost doplatit úvěr u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve výši 32 873,38 Kč (výrok v odstavci II.). Soud prvního stupně rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 20 611, 635 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci III.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok v odstavci IV.). Soud prvního stupně vypořádával aktiva ve výši 85 875,51 Kč (12 363,23 Kč a 73 512,28 Kč) od kterých odečetl redukovaný vnos žalobkyně ve výši 7 050 Kč. Vyšel ze zjištění, že dne [datum] byla na osobní účet žalobkyně převedena částka 40 000 Kč a žalobkyně doložila, že následně v průběhu měsíce června roku 2018 ze svého účtu uhradila za movité věci částku 30 737 Kč. Soud učinil závěr o tom, že vnos žalobkyně do společného jmění činil 30 737 Kč, když movité věci byly pořízeny v rozmezí cca dvou týdnů, jednalo se o zařizovací předměty do bytu, sedací soupravu, žaluzie, noční stolek, obývací stěnu, tedy věci, které nejsou kupovány běžně, ale jsou to věci dlouhodobější spotřeby. Učinil závěr, že tyto věci nebyly kupovány z běžných prostředků, ale z prostředků, které měla žalobkyně naspořené. Soud prvního stupně provedl ale redukci vnosu, ve smyslu ust. § 742 odst. 2 o.z. přihlédl k tomu, jak se snížila hodnota majetku, na který byl náklad vynaložen a učinil závěr o tom, že vnos žalobkyně činí 7 050 Kč. Po odečtení této částky zbývá 78 825,51 Kč a při úvaze o rovnosti podílů se každému z účastníků má dostat polovina této hodnoty, tj. částka 39 412, 755 Kč. Pokud žalovaný navrhoval, aby soud při vypořádání společného jmění zohlednil to, že za trvání manželství se žalobkyní tvořily společnou domácnost pouze po určitou dobu, kdy v období od ledna 2019 do března 2019 a následně od srpna 2019 až do právní moci rozvodu nežili ve společné domácnosti a po tuto dobu hospodařili odděleně, žalovaný hradil výživné pro nezletilou dceru od [datum] ve výši 4 500 Kč měsíčně, od [datum] do [datum] ve výši 4 000 Kč měsíčně, od [datum] pak ve výši 3 400 Kč měsíčně, dále výživné na manželku ve výši 3 000 Kč měsíčně a hradil splátky půjček, a to jak uzavřené před manželství, tak i těch za trvání manželství, hradil i nájem, pak soud učinil závěr o tom, že zákon jednoznačně hovoří o době trvání manželství, kdy manželství trvá od okamžiku uzavření manželství, v tomto případě od [datum] až do okamžiku jeho zániku, kdy manželství skončilo rozvodem pravomocně k [datum]. Rozhodná je tedy doba od [datum] do [datum] a podle soudu není rozhodné, zda účastníci za trvání manželství tvořili či netvořili rodinnou domácnost. Soud učinil závěr o tom, že z hodnoty věcí a aktiv se má žalobkyni dostat částka 39 412, 755 Kč a k té je nutno připočíst shora uvedený vnos ve výši 7 050 Kč, tedy celkem částka 46 462, 755 Kč. V řízení bylo zjištěno, že od okamžiku zániku manželství do dne rozhodnutí soudu na společné závazky účastníků zaplatil [role v řízení] výlučně ze svého částku 38 178 Kč a 14 454 Kč, celkem částku 52 632 Kč. Žalobkyně na společných závazcích ode dne zániku manželství ničeho nehradila, vypořádací podíl se tedy u žalobkyně musí snížit o polovinu hrazené částky na společný dluh, tedy 46 462, 755 Kč mínus 26 316 Kč, tj. 20 146, 755 Kč. Zjistil, že za trvání manželství od [datum] do [datum] žalovaný splácel úvěr u [právnická osoba] poskytnutý na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum], mezi účastníky nebylo sporné, že tento úvěr byl výlučným závazkem žalovaného a netvoří společné jmění. Na tento úvěr byla celkem za trvání manželství zaplacena částka 137 047,82 Kč a žalobkyni se tedy má z této částky vrátit polovina, částka 68 523,71 Kč. K částce 20 146, 755 Kč tedy soud připočetl částku 68 523,91 Kč, celkem tedy se jedná o částku 88 670, 665 Kč. Žalobkyni se má tato částka dostat, dostává se jí ale hodnoty 12 363,23 Kč a po odečtení částky 12 363,23 Kč z částky 88 670, 665 Kč zbývá částka 76 307, 435 Kč. Od této hodnoty, které se má dostat žalobkyni, je dále nutno odečíst částku 55 695,80 Kč, která představuje polovinu společných závazků účastníků k doplacení úvěrů u [právnická osoba] K doplacení na těchto úvěrech zbývá částka 78 518,22 Kč a 32 873,38 Kč, tj. celkem částka 111 391,60 Kč (polovina činí 55 695,80 Kč). Pokud jde o vyplacené pojistné plnění ve výši 67 900 Kč, vyplacené žalovanému v souvislosti s pojistnou událostí vzniklou dne [datum] týkající se automobilu [značka] [značka] XL, [registrační značka], soud s hodnotou tohoto vyplaceného pojistného plnění neuvažoval, neboť učinil závěr o tom, že prostředky byly spotřebovány na opravu automobilu, případně jiným způsobem, když bylo zjištěno, že účet žalovaného, na který bylo pojistné plnění vyplaceno, vykazoval ke dni zániku manželství hodnotu 2 462,28 Kč. Účastníci učinili nespornou hodnotu tohoto osobního automobilu ve výši 60 000 Kč a i to vypovídá podle soudu o tom, že automobil musel být po dopravní nehodě opraven, jestliže podle odborného vyjádření společnosti [právnická osoba] jej bylo možno po dopravní nehodě ocenit pouze jako použitelné náhradní díly a cena byla stanovena částkou 20 100 Kč. Na vypořádání podílu žalobkyně je tedy žalovaný povinen zaplatit částku 20 611, 635 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný s tím, že nesouhlasí s přikázáním osobního automobilu do jeho výlučného vlastnictví. Od okamžiku, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost, jí nikterak nebránil automobil užívat, sám ji vyzýval, aby si ho převzala. Za těchto okolností by soud neměl vycházet pouze ze skutečnosti, že ke dni právní moci rozvodu s automobilem disponoval on, jelikož se tak stalo z důvodu nečinnosti žalobkyně. Do okamžiku odchodu ze společné domácnosti automobil zcela běžně a pravidelně užívala, automobil chtěl co nejdříve prodat a z kupní ceny doplatit úvěr, žalobkyně sdělila, že se vše bude řešit až po rozvodu v rámci vypořádání SJM. Není jeho chybou, že automobil již asi dva roky leží ladem. Chtěl ho prodat i po podání žaloby na vypořádání SJM a s žalobkyní si rozdělit cenu kupní cenu rovným dílem, toto řešení ovšem odmítla. Za krajně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy považuje tu skutečnost, že soud při výpočtu vypořádacího podílu nikterak nezohlednil období, kdy s žalobkyní (byť stále manželé) netvořili společnou domácnost – období od 1/ 2019 2019 a následně od 8/ 2019 až do právní moci rozvodového rozsudku. Po tu dobu hospodařil odděleně, hradil výživné na nezletilou dceru, na manželku, splátky půjček, a to jak té uzavřené před manželstvím, tak i těch uzavřených za trvání manželství, nájem atd. Ohledně úhrady splátek dvou půjček tvořících společné jmění manželů žalobkyni upozorňoval, že je taktéž dlužníkem a je tedy zavázána je uhradit, ona však úvěry neuhradila a veškerou starost ponechala na něm. Je přesvědčen, že by odvolací soud měl tyto skutečnosti zohlednit ve výši vypořádacího podílu, především ve vztahu ke splátkám jeho výlučné půjčky, kdy splátky jím uhrazené za období netvoření společné domácnosti by se neměly promítnout ve vypořádacím podílu ve prospěch žalobkyně. Pokud se týká tvrzeného vnosu, poukazuje na to, že v den připsání částky 40 000 Kč již na běžném účtu žalobkyně byla částka 24 293 Kč, došlo tedy ke smísení prostředků v jejím výlučném vlastnictví a těch tvořících součást společného jmění manželů. Vnos žalobkyně nebyl prokázán. Neměl být zahrnut ve vypořádacím podílu.

3. Žalobkyně považovala rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a spravedlivé. K tvrzení žalovaného, že jí nikterak nebránil automobil užívat, se musí ohradit, neboť žalovaný zakazoval žalobkyni auto užívat a po celou dobu automobil užíval téměř výhradně on. Poté, co bylo vozidlo po nehodě nepojízdným a žalovaný obdržel pojistné plnění, nebyl schopen automobil nechat opravit, ač v průběhu řízení hovořil o tom, že nakoupil nějaké náhradní díly. Je sice pravdou, že za trvání manželství po určité období spolu účastníci nežili, což podle žalobkyně nemá žádný vliv na zákonný režim institutu společného jmění manželů a jiný majetkový režim nebyl mezi účastníky sjednán. Za situace, kdy žalovaný hradil splátky půjček, nájem atd., tak v tomto období byla žalobkyně na mateřské dovolené a starala se o jejich nezletilou dceru. Důvodem, z jakého po určité období společně jako manželé nežili, bylo chování žalovaného vůči žalobkyni, pro které byl dosud nepravomocně odsouzen pro týrání žalobkyně ve společném obydlí.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ust. § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. a shledal, že odvolání je nedůvodné.

5. Podle ust. § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Podle ust. § 710 o.z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Podle ust. § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle ust. § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ust. § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména, jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle ust. § 742 odst. 2 o.z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo [anonymizováno] hodnota té součásti majetku, na níž byl náklad vynaložen. Soud prvního stupně zásady shora uvedené zcela respektoval, učinil správný závěr o tom, že aktiva, která jsou předmětem vypořádání, celkem dosahují částky 85 875,51 Kč, jedná se o movité věci ve výroku rozsudku uvedené, z nichž žalobkyně rozhodnutím soudu nabývá věci v celkové hodnotě 12 363,23 Kč a žalovaný věci v celkové hodnotě 73 512,28 Kč. Soud prvního stupně nepochybil, když osobní automobil [značka] [značka] XL [registrační značka] [značka] [číslo] v hodnotě 60 000 Kč přikázal do vlastnictví žalovaného, neboť to byl žalovaný, který za trvání manželství (od [datum] do [datum]) byl účasten pojistné události, v důsledku které mu bylo následně vyplaceno pojistné plnění ve výši 67 900 Kč z toho důvodu, že oprava je neúčelná, jedná se o úplnou (totální) škodu s odpočtem využitelných zbytků vozidla (jak vyplynulo ze sdělení [obec] podnikatelské pojišťovny [část názvu právnické osoby] ze dne [datum]), přesto žalovaný začal vozidlo opravovat a pojišťovnou vyplacené prostředky byly převážně spotřebovány na opravu automobilu, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Za této situace je spravedlivé, aby vozidlo, které se sám žalovaný rozhodl opravit, na opravu použil i vyplacené pojistné plnění, připadlo do vlastnictví žalovaného. Soud prvního stupně nepochybil, když při vypořádání zohlednil i částku 137 047,82 Kč, kterou žalovaný za trvání manželství (od [datum] do [datum]) zaplatil na úvěr u [právnická osoba] poskytnutý mu na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Jednalo se o výlučný závazek žalovaného, který žalovaný plnil z prostředků náležejících do společného jmění manželů. Samotná okolnost odděleného hospodaření účastníků, byť po delší dobu, nemusí vést k závěru o potřebě stanovení rozdílných podílů účastníků na společném majetku, nejsou-li spolehlivě zjištěny okolnosti další, pro které jsou předpoklady pro zvýhodnění jednoho z účastníků oproti druhému. Soud prvního stupně nepochybil, když vycházel z ust. § 742 odst. 1 písm. a) o.s.ř., tedy z toho, že podíly obou manželů na vypořádání jmění jsou stejné, neboť ani odvolací soud neshledal důvody pro disparitu podílů. Skutečnost, že žalovaný plnil svou vyživovací povinnost vůči dceři, vůči manželce a hradil z prostředků náležejících do SJM splátky půjček náležejících do společného jmění manželů, důvodem pro disparitu podílů není. Splátky, které žalovaný zaplatil po právní moci rozsudku o rozvodu manželství, byly žalovanému soudem prvního stupně řádně zohledněny a zároveň bylo při vypořádání společného jmění manželů správně zohledněno i to, že za trvání manželství žalovaný z prostředků náležejících do společného jmění manželů platil splátky úvěru poskytnutého mu před uzavřením manželství.

6. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ust. § 742 odst. 1 o.z., když zohlednil vnos žalobkyně ve výši 30 737 Kč, neboť po provedeném dokazování učinil správné zjištění o tom, že po převedení částky 40 000 Kč na účet žalobkyně dne [datum] došlo bezprostředně v rozmezí cca dvou týdnů k zakoupení předmětů do bytu, jednalo se o věci dlouhodobější spotřeby, které nebyly zakoupeny bezprostředně po uzavření manželství, ale teprve poté, co žalobkyně složila částku 40 000 Kč z investování na svůj běžný účet. V souladu s ust. § 742 odst. 2 o.s.ř. soud prvního stupně vnos ve výši 30 737 Kč redukoval s ohledem na snížení hodnoty pořízených věcí, na které byly finanční prostředky vynaloženy, a to na částku 7 050 Kč.

7. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, vypořádání společného jmění manželů bylo provedeno v souladu se zásadami uvedenými v ust. § 709 a násl. občanského zákoníku Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení, která se sestává z nákladů za její právní zastoupení. Žalobkyni byl podle ust. § 140 odst. 2 o.s.ř. ustanoven zástupcem advokát, jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování i daň z přidané hodnoty platí stát, a proto odvolací soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady žalobkyně zaplatit na účet Okresního soudu v Prachaticích. Náklady vynaložené v souvislosti se zastoupením žalobkyně v odvolacím řízení se sestávají z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného ze dne [datum] a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]), tarifní hodnotu odvolací soud stanovil ve smyslu ust. § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. z částky 132 583,55 Kč, z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. Odvolací soud do tarifní hodnoty tedy zahrnul aktiva ve výši 85 875,51 Kč, pasiva 78 518,22 Kč a 32 873,38 Kč a dále částku 67 900 Kč představující vyplacené pojistné, které žalobkyně navrhovala do vypořádání zahrnout. Nezohlednil hodnotu mobilního telefonu [příjmení] iPhone 7, 32GB pořízený za 13 490 Kč dne [datum], neboť hodnota tohoto mobilního telefonu k zániku SJM nebyla soudem zjišťována a nebyla učiněna účastníky nespornou. Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 132 583,55 Kč činí podle § 7 bod 5 částku 6 420 Kč, za dva úkony právní služby tedy náleží částka 12 840 Kč, ke které je nutno připočíst dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jízdné z [obec] do [obec] a zpět při ujetí 100 km, průměrné spotřebě 10 litů [číslo] km, ceně 40,50/litr benzínu automobilového 98 oktanů a náhradě 4,70 Kč/km jízdy podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. K nákladům dále náleží i náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč a s připočtením 21% DPH ve výši 3 090,15 Kč tak náklady odvolacího řízení celkem dosahují částky 17 805,15 Kč Tyto náklady žalobkyně je žalovaný povinen zaplatit na účet Okresního soudu v Prachaticích.