19 CO 959/2022

Plný text

Krajsky soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. jméno příjmení ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; titul jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalobkyně proti částečnému rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2022, č. j. 16 C 205/2016-699, Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. potvrzuje.

1. Okresní soud napadeným částečným rozsudkem (předmětem tohoto řízení je jak nárok na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke společným nemovitostem účastnic, dále nárok žalobkyně na finanční náhradu za vyloučení z užívání společných věcí) zrušil spoluvlastnictví účastnic ke společným nemovitostem (pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] budova [adresa], vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [obec]) a spoluvlastnictví vypořádal tak, že všechny tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok I.). Řízení o vzájemném návrhu žalované pro jeho zpětvzetí zastavil (výrok II.), dále rozhodl o tom, že o zbývajícím nároku bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok III.). Obě spoluvlastnice souhlasily se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví, v první fázi tohoto řízení byla mezi nimi shoda i ohledně způsobu vypořádání, a to přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované, v pokročilejší fázi tohoto řízení žalobkyně změnila svůj postoj a nadále navrhuje, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Okresní soud měl za splněné podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vzhledem k existující žalobě na zrušení a vypořádání, když podle zákona nelze žádného spoluvlastníka nutit, aby proti své vůli setrval ve spoluvlastnickém vztahu. Žádné zvláštní okolnosti svědčící pro zachování spoluvlastnictví okresní soud neshledal a ani nebyly účastníky tvrzeny. Dále se okresní soud zabýval možnými způsoby vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, a to nejprve otázkou reálného rozdělení věcí. V této otázce převzal závěry soudního znalce [titul] [příjmení], že rozdělení rodinného domu sice není nemožné, ale bylo by spojeno s nutností rozsáhlých stavebních úprav i omezení vlastnických práv a současně poukazuje na to, že žádná z účastnic tento způsob vypořádání nenavrhuje. Z uvedeného je zřejmé, že okresní soud tuto formu vypořádání považuje za nevhodnou. Za možné a vhodné považoval okresní soud vypořádání spoluvlastnictví ve formě přikázání do výlučného vlastnictví jedné ze spoluvlastnic, když v dobé rozhodování soudu v této otázce nebyla shoda mezi stranami sporu, když každá z účastnic požadovala přikázání věcí do svého výlučného vlastnictví. Okresní soud v této souvislosti přihlédl k závěrům konstantní soudní judikatury ohledně relevantních kritérií při posouzení, komu ze spoluvlastníků nemovitostí přikázat do výlučného vlastnictví. Prvním z kritérií je velikost podílu spoluvlastníků, v tomto případě mají účastnice stejný podíl na pozemcích, avšak žalovaná má většinový podíl (3/4) na budově rodinného domu. Okresní soud dále přihlédl k tomu, že je to žalovaná, která v rodinném domě dlouhodobě bydlí a také přihlédl k tomu, že dům pro své užívání také zrekonstruovala. Dále poukázal na to, že je to žalovaná, která konzistentně od počátku tohoto řízení má zájem na přikázání společných věcí do výlučného vlastnictví, oproti žalobkyni, která toto požaduje až v pokročilé fázi řízení. K otázce rekonstrukce domu provedené žalovanou okresní soud dále uvedl, že tato je podstatná i s ohledem na to, že žalovaná vzala zpět svůj návrh na úhradu podílu žalobkyně na investicích do společné věci a nelze jí tedy v tomto řízení tuto náhradu přiznat. Pokud jde o výši vypořádacího podílu, vyšel okresní soud ze závěru soudní znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], která stanovila hodnotu spoluvlastnických podílů účastnic jako cenu obvyklou na základě metody porovnávací.

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části výroku v odstavci I. podala odvolání žalobkyně, za odvolací důvody uvádí důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), e), g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud částečný rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně předně opakuje námitku proti závěrům znalkyně [titul] [příjmení], která má údajně zastávat názor, že pro určení ceny nemovité věci je rozhodující zastavěná plocha domu, nikoliv užitná či obytná plocha, tedy znalkyně ohodnocuje stejnou hodnotou nemovitou věc bez ohledu na to, kolik má podlaží. Toto činí její znalecký posudek nepoužitelným. Žalobkyně se obává, že napadený rozsudek je trestem pro ni za to, že její právní zástupce uplatnil v řízení procesní prostředky proti nečinnosti soudu a namítal vady řízení a vady postupu okresního soudu. Odvolatelka dále obsáhle cituje z odborné literatury, z níž vyplývá, že bez ohledu na to, jakou formu vypořádání spoluvlastnictví strany sporu navrhují, je soud povinen se vypořádat i s jinými formami možného vypořádání, a to podle pořadí forem vypořádání, jak vyplývají ze zákona. Nepostačuje tedy, jak uvádí okresní soud v rozsudku, že určitý způsob strany sporu nenavrhují, je povinností soudu v souladu se zásadou iura novit curia vyrozumět účastníky o tom, jaké jsou zákonné možnosti, jak o nich smýšlí tak, aby se strany mohly vyjádřit, zda určité řešení, například rozdělení domu na bytové jednotky, by bylo řešením stávající situace či nikoliv. Těmto zásadám okresní soud nedostál. Další vytýkanou vadu žalobkyně spatřuje v tom, že mělo dojít ze strany soudu ke zvýhodňování žalované pro její procesní neúspěch ohledně toho, že okresní soud přihlédl při závěru o tom, komu ze stran sporu přikázat společné nemovitosti, k tomu, že žalovaná vzala zpět svůj návrh na vypořádání investic do společných věcí. Odvolatelka dále považuje za nesprávný závěr soudu, že náklady na rozdělení domu„ by automaticky neznamenaly zhodnocení nemovitosti, spíše naopak“. Tento závěr podle odvolatelky nemá oporu v provedeném dokazování a je v rozporu s tvrzením soudní znalkyně, která se omezila na konstatování, že mezi vývojem cen bytů a vývojem cen rodinných domů není žádná vazba. Při odvolacím jednání strana žalující rozšířila důvody podaného odvolání a poukazovala na blíže nespecifikovanou změnu právní úpravy oceňování. Dále poukazovala na delší dobu, která uběhla od vypracování znaleckého posudku ke stanovení ceny spoluvlastnických podílů (listopad 2021) a poukazovala na zvýšenou míru inflace od doby vypracování rozsudku. V této souvislosti žalobkyně navrhovala, že soudu sdělí spisové značky řízení, ve kterých v poslední době došlo k oceňování nemovitostí a na základě toho má soud posoudit navýšení ceny předmětných nemovitostí.

3. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná, odvolání nepovažuje za důvodné, napadený částečný rozsudek považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Otázkou dělení rodinného domu na jednotky se zabýval znalec [titul] [příjmení] a toto shledal za zcela nevhodné. Dále je třeba přihlédnout ke konstantní soudní judikatuře týkající se možného rozdělení domu na bytové jednotky v rámci vypořádání spoluvlastnictví, když podle judikatury toto není možné za situace špatných vztahů účastníků, když právě takový vztah mezi stranami tohoto sporu existuje. Úvahy a závěry okresního soudu v dalších otázkách považuje strana žalovaná za správné.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř. Po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden (výrok I.), podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 1140 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu, nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

6. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

7. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

8. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. První skupina odvolacích námitek se týká závěru okresního soudu ohledně vypořádání spoluvlastnictví. První z nich vytýká okresnímu soudu, že se řádně nezabýval všemi možnostmi vypořádání spoluvlastnictví, tedy i těmi, které účastníci nenavrhovali, například rozdělení domu na bytové jednotky. Odvolatelka v této souvislosti odkazuje na odbornou literaturu, podle níž soud musí posoudit možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví podle pořadí způsobů uváděných v právním předpise, tedy na prvním místě reálným rozdělením věci, eventuálně zvláštním způsobem vypořádání, a to rozdělení domu na bytové jednotky. Tato námitka je důvodná pouze zčásti. Okresní soud v napadeném rozsudku tímto způsobem zčásti postupoval, když se věnoval otázce reálného rozdělení nemovitostí. Okresní soud v této otázce vyšel ze závěru znalce [titul] [příjmení], který reálné rozdělení domu považoval sice za technicky možné, ale za zcela nevhodné vzhledem k nutnosti velkých investic do stavebních úprav a následné nutnosti dalších právních kroků zajišťujících užívání rozdělených částí ve formě např. věcných břemen, což by podle jeho závěru znamenalo podstatné snížení ceny takto nově vzniklých nemovitostí. Závěr okresního soudu o zřejmé nevhodnosti tohoto způsobu vypořádání má jednak oporu v provedeném dokazování, a je navíc závěrem učiněným v souladu s konstantní soudní judikaturou. Nutnost vynaložit nemalé finanční prostředky na reálné rozdělení a reálná obava ze snížení ceny nově vzniklých nemovitostí reálným rozdělením jsou podle konstantní soudní judikatury i důvody pro závěr o nevhodnosti takového způsobu vypořádání.

10. Odvolací námitka žalobkyně je důvodná pouze v té části, že okresní soud se opomněl zabývat možností rozdělení domu na bytové jednotky. Tento nedostatek v neúplnosti právního hodnocení však lze zhojit v odvolacím řízení. V této otázce nutno souhlasit s názorem strany žalované, že i tento způsob vypořádání nelze považovat za vhodný (a tedy možný) s ohledem na konfliktní vztahy mezi účastnicemi tohoto sporu, které by se měly stát výlučnými vlastnicemi bytových jednotek v předmětném domě. K tomuto způsobu vypořádání spoluvlastnictví soudní judikatura uvádí, že k rozdělení na bytové jednotky soud přistoupí pouze v případě, že vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu (například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 559/2004). Nejen ze samotné existence tohoto soudního sporu, ale zejména z délky tohoto sporu a z rozsahu sporných otázek lze spolehlivě uzavřít, že vztahy mezi účastnicemi tohoto řízení jsou natolik narušené, že v žádném případě nelze očekávat hladké a bezkonfliktní soužití jako nových vlastnic eventuálně nově vzniklých bytových jednotek ve společném domě. Rozdělení věci formou vzniku nových bytových jednotek je zvláštním způsobem vypořádání spoluvlastnictví, které svou povahou má spíše formu transformace spoluvlastnictví do jiné formy, když vlastnictví jednotek spolu vždy přináší zachování spoluvlastnictví ohledně společných částí domu. Nelze považovat za rozumné a funkční řešení ve formě rozdělení domu na bytové jednotky a zachování spoluvlastnictví v jiné formě v situaci, kdy vztahy mezi spoluvlastnicemi jsou konfliktní a není reálné očekávat možnost shody nových vlastnic bytových jednotek při jejich užívání či správě společných prostor. Odvolací soud proto uzavírá, že i tento způsob vypořádání nutno považovat za zřejmě nevhodný.

11. Odvolatelka má sice pravdu v tom, že při posouzení vhodnosti reálného rozdělení či rozdělení na bytové jednotky není rozhodující, jaký způsob vypořádání strany sporu navrhují, avšak tato vyjádřená vůle stran není zcela bez významu a v rámci rozumného uspořádání vztahů při vypořádání spoluvlastnictví je třeba přihlédnout i k tomu, jaký způsob strany navrhují. Z dosavadních jasně vyjádřených postojů žalobkyně k této otázce je zřejmé, že stále setrvává na přání vypořádat spoluvlastnictví přikázáním nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, nikoli formou reálného rozdělení či rozdělení na bytové jednotky. Odvolací námitky žalobkyně ohledně způsobu posouzení, který sama nechce a nenavrhuje, se z hlediska procesní ekonomie nejeví racionálním a podle názoru odvolacího soudu jsou spíše odrazem výše zmíněných konfliktních vztahů mezi stranami tohoto sporu.

12. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou další odvolací námitku žalobkyně poukazující na to, že okresní soud jako jedno z kritérií při posouzení otázky, které z účastnic přikázat společné nemovitosti do výlučného vlastnictví, poukázal na skutečnost, že žalovaná v tomto řízení vzala zpět svůj návrh na přiznání finanční náhrady z důvodu investic do společné věci, když v takovém závěru okresního soudu žalobkyně spatřuje nepřípustné zvýhodňování žalované pro její procesní neúspěch. Odvolací soud této argumentaci okresního soudu rozumí odlišně. Okresní soud v této argumentaci zjevně míří na zásadu procesní ekonomie a zjednodušení soudního sporu. Nicméně podle názoru odvolacího soudu toto uvedené kritérium nepovažuje za podstatné a důležité, ostatně jej okresní soud uvádí ve výčtu kritérií až na posledním místě. Podle názoru odvolacího soudu je rozhodující a správné posouzení této otázky z hlediska předcházejících kritérií uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, a to zohlednění výše podílů spoluvlastnic na společných nemovitostech, dlouhodobé užívání těchto nemovitostí jednou z účastnic, dále provedení rekonstrukce jednou z účastnic (tedy přizpůsobení společné věci svým potřebám či svému vkusu), i poslední kritérium, že žalovaná dlouhodobě a konzistentně požaduje přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, kdežto žalobkyně na tuto otázku měla různý názor a požaduje přikázání do svého vlastnictví až v pokročilé fázi tohoto řízení. Všechna uvedená kritéria svědčí ve prospěch žalované, a proto závěr okresního soudu vypořádat spoluvlastnictví přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované je logické, řádně odůvodněné a zvolené na základě kritérií, které jsou v souladu s konstantní soudní judikaturou. Odvolací soud uzavírá, že vyřešení této otázky okresním soudem není zjevně nepřiměřené, aby odůvodnilo zásah odvolacího soudu do této otázky.

13. Pokud jde o další námitku žalobkyně směřující proti formulaci okresního soudu, že„ nemalé výdaje na rozdělení by automaticky neznamenaly zhodnocení nemovitosti, spíše naopak“ lze plně odkázat na výše uvedené, a totiž, že tento výrok je odůvodněný a má oporu v provedeném dokazování pouze ve vztahu k reálnému rozdělení věci, nikoli k otázce rozdělení domu na bytové jednotky (zde nelze souhlasit s argumentací strany žalované, že znalec [titul] [příjmení] se zabýval a shledal nevhodným i rozdělení na bytové jednotky, z obsahu jeho posudku jednoznačně vyplývá, že tento se zabýval výhradně otázkou reálného rozdělení věci). Problematičnost této formulace vyplývá z výše uvedené nekompletnosti právního posouzení, které bylo napraveno odvolacím soudem. Problematičnost formulace jednoho – nikoli zásadního - dílčího závěru nečiní rozsudek jako celek věcně nesprávným 14. Další skupina námitek v tomto odvolacím řízení se týká otázky výše vypořádacího podílu, konkrétně námitek proti věcné správnosti znaleckého posudku [titul] [příjmení]. Žalobkyně předně namítá, že tento znalecký posudek nelze považovat za použitelný, neboť znalkyně má zastávat nesprávný odborný názor, že pro určení ceny domu má být rozhodující zastavěná plocha a nikoli užitná či obytná plocha a znalkyně nesprávně ohodnocuje stejnou hodnotou nemovitou věc bez ohledu na to, kolik má podlaží. Odvolatelka zde polemizuje s názorem, který však znalkyně nezastává, ani podle něj nepostupuje. Znalkyně v této souvislosti vysvětlila, že pokud primárně vychází z údaje o zastavěné ploše, je to proto, že tento údaj má k dispozici, na rozdíl od údajů o užitné či obytné ploše. Počet podlaží při užití porovnávací metody zohledňuje formou koeficientu. Námitka odvolatelky, že znalkyně má údajně ohodnocovat stejnou hodnotou nemovitou věc bez ohledu na počet podlaží je zjevně nepravdivá, neboť z obsahu znaleckého posudku vyplývá, že předmětný dům ve spoluvlastnictví účastnic tohoto sporu má 3 podlaží, tuto nemovitost znalkyně porovnává s 6 jinými nemovitostmi a z nich 4 mají 3 podlaží, 1 nemovitost 4 podlaží (či přesněji 3,5 vzhledem k částečnému podsklepení) a 1 nemovitost dvě podlaží. Je tedy zřejmé, že znalkyně při porovnání posuzované nemovitosti s jinými realizovanými prodeji jiných nemovitostí se maximálně snaží volit zejména ty nemovitosti, které mají stejný počet podlaží. Různé nemovitosti jsou nutně odlišné v řadě posuzovaných kritérií, není reálné požadovat, aby byla nalezena pro srovnání nemovitost, která se zcela shoduje ve všech podstatných kritériích. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že znalecké závěry této znalkyně jsou přesvědčivé a jsou dostatečně odůvodněny.

15. Žalobkyně dále namítá blíže neuvedenou změnu právní úpravy oceňování, která má bránit použitelnosti posudků vypracovaných v tomto řízení. Žádnou takovou podstatnou změnu právních předpisů odvolací soud nenalezl. Za dobu od vypracování žalobkyní kritizovaného znaleckého posudku znalkyně [titul] [příjmení], tedy od listopadu 2021 do současné doby, nedošlo k žádné změně zákona č. 151/1997 Sb., zák. č. 254/2019 Sb. zaznamenal pouze drobné novelizace, a to pouze ryze technického charakteru. Právní zástupce žalobkyně má patrně na mysli změnu oceňovací vyhlášky č. 441/2013 Sb. provedenou vyhláškou č. 424/2021 Sb., a to konkrétně vypuštění poslední věty § 1c odst. 1, když od 1. 1. 2022 odpadla dříve stanovená povinnost zdůvodňovat odchylku zjištěné obvyklé (tržní) ceny od ceny administrativní (běžně nazývané„ tabulková“). Pro potřeby tohoto sporu je podstatné zjištění obvyklé ceny předmětných nemovitostí tak, jak existuje na trhu, tedy zjednodušeně řečeno ceny tržní. Uvedená změna oceňovací vyhlášky neznamená žádnou podstatnou změnu ohledně způsobu či formy stanovení obvyklé ceny a na správnosti či použitelnosti znaleckého posudku [titul] [příjmení] nic nemění. Případná změna právní úpravy by byla relevantní jen tehdy, pokud by byl nově stanoven požadavek, který dříve neplatil, v tomto případě však došlo k odpadnutí dříve existujícího požadavku, který není relevantní ani rozhodující pro určení obvyklé (tržní) ceny.

16. Odvolací soud nemohl akceptovat ani další námitku žalobkyně poukazující na to, že výše vypořádacího podílu byla stanovena podle znaleckého posudku vypracovaného v listopadu 2021 (konkrétně 23. 11. 2021), když od té doby podle názoru žalobkyně došlo k podstatnému navýšení cen nemovitostí a v této souvislosti je strana žalující připravena sdělit odvolacímu soudu spisové značky více soudních řízení, ve kterých došlo k oceňování nemovitostí tak, aby odvolací soud mohl posoudit tuto cenovou otázku. V soudní praxi se prosadila zásada, že znalecký posudek odrážející zjišťovaný stav na trhu by neměl být starší 1 roku. Tato zásada je v daném případě zachována. Je obecně známou skutečností, že v průběhu tohoto roku došlo k podstatnému zvýšení cenové hladiny (jev v ekonomii nazývaný jako inflace). Z povahy znaleckého odhadu tržní ceny nemovitostí metodou porovnávací vyplývá a je jeho imanentní vlastností, že vždy nutně odráží stav minulý, nikdy ten aktuální. Neaktuálním či nepoužitelným by se posudek mohl stát tehdy, pokud by na trhu došlo k výjimečné a jednorázové změně. Samotná existence jakékoli změny ve společnosti, tržních podmínkách obecně, či na trhu jedné komodity, neodůvodňuje potřebu vypracování dalšího znaleckého posudku (v tomto řízení by šlo již o čtvrtý znalecký posudek). Doba relativní cenové stability projevující se nízkou inflací a absencí turbulentních změn jak v politické, společenské či ekonomické oblasti, byla vlastní období, které skončilo s rokem 2019. Počínaje rokem 2020 nastalo období opakovaných krizí, politické i ekonomické nejistoty a konce cenové stability (pandemická krize započatá v roce 2020, období zvýšené inflace započaté již v létě 2021, energetická krize počínající již na podzim 2021, bezprecedentní válečný konflikt v Evropě zahájený v únoru 2022). Všechny výše vyjmenované krizové události stále trvají a budou mít vliv na společenské i ekonomické poměry i v budoucnu. Odvolacímu soudu se nejeví smysluplným protahovat již takto dlouhý soudní spor a zadávat vypracování nového znaleckého posudku za situace, kdy trvá politická, společenská i ekonomická nestabilita a dále i s ohledem na to, že každý znalecký posudek vypracovaný v tomto řízení je podroben velmi obsáhlé a podrobné kritice všech dílčích i obecných závěrů znalce ze strany právních zástupců obou účastníků, což s sebou nutně nese potřebu v řádech více měsíců se jimi podrobně zabývat. Odvolací soud uzavírá, že vypracováním nového znaleckého posudku by s velkou pravděpodobností došlo ke stejné situaci, kdy by odvolací soud v budoucnu rozhodoval v podobné situaci, kdy od vypracování nového posudku uplynula řada měsíců a společenská i ekonomická situace by byla obdobně nestabilní a nevyzpytatelná, jako v současnosti. Za zcela chybný a nesprávný nutno označit požadavek právního zástupce žalobkyně, aby sám soud činil odborné závěry o nárůstu cen nemovitostí zkoumáním jiných nedávno proběhlých řízení, kde se oceňovaly jiné nemovitosti. Takovou otázku nemůže řešit soud na základě obecných úvah, ale výhradně soudní znalec, který na základě odborných znalostí určí, která kritéria či vlastnosti srovnávaných nemovitostí jsou či nejsou rozhodující pro tržní stanovení ceny, tedy vyhodnotí srovnatelné a nikoliv srovnatelné nemovitosti a učiní odborné závěry o ceně nemovitostí či vývoji cen v určitém tržním segmentu. Odvolací soud uzavírá, že stále nové a nové přezkoumávání či ověřování výsledku dokazování vyplývající ze znaleckých posudků odrážejících situaci na nestabilním trhu nepřinese reálně správnější či spravedlivější rozhodnutí, ale neúměrné protahování soudního sporu či dokonce jeho nemožnost skončit.

17. Odvolací soud uzavírá, že odvolání žalobkyně neshledal důvodným, napadený částečný rozsudek ohledně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastnic shledal věcně správným, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení nebylo rozhodováno proto, že řízení se nekončí, o nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně budoucím rozhodnutím, kterým se řízení skončí.