2 Ad 10/2013
č. j. 2 Ad 10/2013-43
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu a rozhodnutí orgánu nižšího stupně o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání, protože bylo založeno na nesprávné aplikaci zákona o zaměstnanosti ve znění neúčinném k datu rozhodování. Soud upozornil, že od 1. ledna 2012 platí výjimka z výhradního zákazu evidence osob soustavně se připravujících na povolání, pokud mají v rozhodném období alespoň 12 měsíců důchodového pojištění. Správní orgán nesplnil povinnost zjistit skutečnost o splnění této podmínky, což porušilo zásadu legality a rovného zacházení. Výrok o náhradě nákladů řízení byl zamítnut, protože žalobkyně neměla náklady vzniklé v tomto řízení.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně Ing. I. V., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.3.2012 č.j. 2012/7542-421, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 30.3.2012 č.j. 2012/7542-421 a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 10.11.2011 č.j. CBA-8432/2011-6 s e z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 10.11.2011, kterým byla žalobkyně ode dne 3.8.2011 vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění podmínky pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání stanovené v § 25 odst.1 písm.r) zákona o zaměstnanosti. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí změněno tak, že slova „podle ustanovení § 30 odst.1 písm.a)“ byla nahrazena slovy „podle ustanovení § 30 odst.1 písm.b)“, slova „z důvodů nesplnění podmínky pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání stanovené v ustanovení § 25 odst.1 písm.r) zákona o zaměstnanosti a oznamovací povinnosti podle ustanovení § 27 odst.2 zákona o zaměstnanosti“ se nahrazují slovy „z důvodu, že neoznámila Úřadu práce skutečnost, že ke dni podání žádosti o zprostředkování zaměstnání byla fyzickou osobou soustavně se připravující na budoucí povolání ve smyslu ustanovení § 25 odst.1 písm.r) zákona o zaměstnanosti, která má vliv na zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, ve lhůtě stanovené v ustanovení § 27 odst.2 zákona o zaměstnanosti“. V žalobě žalobkyně namítá, že ze strany správního orgánu I.stupně, jakož i odvolacího správního orgánu došlo k nesprávné interpretaci a aplikaci zákona o zaměstnanosti, čímž došlo k nesprávnému postupu a porušení práva zajistit rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání dle § 4 odst.1 zákona o zaměstnanosti, neboť restriktivním použitím některých ustanovení zákona o zaměstnanosti nebyly posouzeny všechny vážné důvody včetně těch důvodů hodných zvláštního zřetele. Žalobkyně byla po řadu let zaměstnancem a vedle toho přes kurzy celoživotního vzdělávání se dostala až do akreditovaného magisterského studijního programu „Právo a právní věda“. Žalobkyně od roku 2005 byla v pracovním poměru, její zaměstnavatel se dostal do ekonomických problémů, proto byla nucena ukončit zaměstnanecký poměr a podat žádost o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti. Současně měla i rodinné problémy, došlo ke zhoršení jejího psychického stavu, proto v srpnu 2011 neinformovala úřad práce o svém studiu, které nepovažovala za soustavnou přípravu na budoucí povolání ve smyslu § 25 odst.1 písm.r) zákona. Navíc si byla vědoma toho, že nemá splněny podmínky pro postup do dalšího semestru, proto považovala studium za skončené. Do evidence Úřadu práce byla zařazena dne 3.8.2001. Žalobkyně měla za to, že v rámci státní politiky zaměstnanosti v souladu s § 2 odst.1 písm.i) se může dožadovat podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci. Žalobkyně informovala úřednici na úřadu práce ohledně prezenční formy studia na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a následně byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání, čímž byla žalobkyně značně poškozena, neboť prezenční studium v důsledku úplné ztráty finančních prostředků byla nucena ukončit. Žalobkyně má za to, že došlo k nesprávné interpretaci zákona v případě, že je na žalobkyni pohlíženo jako na osobu soustavně se připravující na budoucí povolání, které si pouze doplňovala a zvyšovala. Proto žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně v době podání žádosti o zprostředkování zaměstnání byla fyzickou osobou soustavně se připravující na budoucí povolání ve smyslu ustanovení § 25 odst.1 písm.r) zákona o zaměstnanosti, což bylo překážkou jejího zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Tuto skutečnost žalobkyně při podání žádosti neosvědčila ve smyslu ustanovení § 27 odst.2 zákona o zaměstnanosti, proto byla oprávněně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 3.8.2011. Žalobkyně byla studentkou řádného prezenčního studia na Právnické fakultě od 1.9.2009 nejméně do 26.10.2011 a studium přerušila pouze v době od 1.11.2008 do 31.8.2009, což vyplývá z potvrzení fakulty ze dne 26.10.2011. Žalobkyně neukončila ani nepřerušila studium v červnu 2011, kdy již studovala v programu prezenčního studia na právnické fakultě, tudíž rovněž doba prázdnin příslušného akademického roku se zahrnuje do doby soustavné přípravy na budoucí povolání, konkrétně červenec a srpen 2011. Je proto nesporné, že dne 3.8.2011 žalobkyně byla studentkou prezenčního studia na vysoké škole, proto nesplňovala podmínky dané zákonem o zaměstnanosti pro zařazení fyzické osoby do evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobkyně studium Úřadu práce v Českých Budějovicích neosvědčila, naopak stvrdila svým podpisem údaje čestného prohlášení v žádosti o zprostředkování zaměstnání, kdy v bodě 9. ponechala znění „nepřipravuji se soustavně na budoucí povolání tj. nejsem studentem prezenčního studia na vysoké škole“ a oznámila své studium až dne 10.10.2011, čímž porušila ustanovení § 27 odst.2 zákona o zaměstnanosti. V době podání žádosti o zprostředkování zaměstnání žalobkyně nemohla být jako student prezenčního studia na vysoké škole uchazečem o zaměstnání, neboť prezenční studium na vysoké škole je skutečností rozhodnou pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. O této skutečnosti byla žalobkyně i řádně poučena. Tíživá rodinná situace žalobkyně nemá vliv na posouzení věci. Správní orgány postupovaly v souladu se správním řádem, neboť u žalobkyně při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání existovala skutečnost bránící zařazení nebo vedení uchazečů o zaměstnání, kterou žalobkyně při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání Úřadu práce neoznámila. Úřad postupoval v souladu se zákonem o zaměstnanosti v případě, kdy žalobkyni z evidence uchazečů o zaměstnání vyřadil. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 3.8.2011 žádost o zprostředkování zaměstnání na základě které byla zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobkyně v žádosti o zprostředkování zaměstnání v rámci čestného prohlášení uvedla, že se nepřipravuje soustavně na budoucí povolání. Při jednání na Úřadu práce dne 10.10.2011 žalobkyně uvedla, že je studentem denního studia. Dne 12.10.2011 žalobkyně předložila potvrzení o studiu, vystavené dne 11.10.2011 Právnickou fakultou Masarykovy univerzity, osvědčující prezenční formu studia s přerušením studia od 1.11.2008 do 31.8.2009. Dne 14.10.2011 předložila potvrzení ohledně prezenční formy studia na právnické fakultě v období od 1.9.2010 do 31.1.2011, od 1.2.2011 do 31.8.2011 a od 1.9.2011 do 31.1.2012. Právnická fakulta v potvrzení o studiu ze dne 26.10.2011 uvedla, že se jedná o řádné prezenční (denní) studium žalobkyně od 1.9.2009 do 26.10.2011. Správní orgán dne 4.11.2011 zahájil správní řízení ve věci vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu zákonné překážky bránící jejímu vedení v evidenci ode dne 3.8.2011, neboť nesplnila oznamovací povinnost dle § 27 dost.2 zákona o zaměstnanosti. Úřad práce vydal dne 14.11.2011 rozhodnutí, kterým žalobkyni ode dne 3.8.2011 vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání, jelikož nesplňovala zákonné podmínky, jestliže byla studentkou prezenčního studia na vysoké škole. Žalobkyně soustavnou přípravu na budoucí povolání neoznámila Úřadu práce v zákonem stanovené lhůtě dle § 27 odst.2 zákona o zaměstnanosti v případě, že neuvedla, že se připravuje soustavně na budoucí povolání. Žalobkyně toto rozhodnutí napadla odvoláním, ve kterém namítala nesprávnou aplikaci zákona, neboť není osobou soustavně se připravující na budoucí povolání, při podání žádosti neměla splněny podmínky pro pokračování studia, proto studium neuvedla. Žádost o udělení výjimky ze studijního plánu podala až dne 8.9.2011 a nemohla předvídat, zda jí bude vyhověno. Výjimka jí byla uvedena až dne 20.9.2011 s tím, že se jedná o podmíněný zápis, což vedlo k obnovení potvrzení o studiu se zpětnou účinností od 1.9.2011. O odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, kdy žalovaný shledal důvod ke změně rozhodnutí Úřadu práce, neboť u žalobkyně nenastala skutečnost bránící zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale tato skutečnost již existovala při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání a žalobkyně ji při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání Úřadu práce neoznámila, proto žalovaný změnil výrok rozhodnutí tak, že žalobkyně svým jednáním naplnila skutkovou podstatu podle ustanovení § 30 odst.1 písm.b) zákona o zaměstnanosti. V ostatním ponechal výrok rozhodnutí Úřadu práce beze změny. V odůvodnění žalovaný uvedl, že bylo relevantními důkazy prokázáno, že žalobkyně byla v době podání žádosti o zprostředkování, konkrétně dne 3.8.2011 studentkou prezenčního studia na vysoké škole, tedy soustavně se připravovala na budoucí povolání a tuto skutečnost dle § 27 odst.2 zákona o zaměstnanosti Úřadu práce neosvědčila při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání. Důsledkem toho byla oprávněně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 3.8.2011. Žalovaný odkázal na § 30 odst.1 písm.a) zákona o zaměstnanosti a bylo i zdůvodněno, proč se jedná u žalobkyně o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro naplnění skutkové podstaty uvedené v § 30 odst.1 písm.b) zákona, jestliže žalobkyně při podání žádosti dne 3.8.2011 neuvedla, že je studentem denního studia a sdělila toto až dne 10.10.2011. Proto byl potvrzen právní názor prvostupňového správního orgánu, že byl správně interpretován pojem fyzická osoba soustavně se připravující na budoucí povolání. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal napadené rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. 2012/7542-421 v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování odvolacího správního orgánu, tj. ke dni 30. března 2012, jak mu ukládá ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s. Soud dospěl k závěru, že správní orgán nepostupoval při rozhodování v dané věci v souladu s tehdy platnými a účinnými zákony, neboť aplikoval zákon o zaměstnanosti ve znění, jež bylo ke dni rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 30. března 2012, již neúčinné. Pro posouzení předmětné věci je rozhodná aplikace ustanovení § 25 odst. 1 písm. r) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném od 1. ledna 2012. Dle tohoto ustanovení může být uchazečem o zaměstnání, pokud zákon nestanoví jinak, pouze fyzická osoba, která má na území České republiky bydliště a není fyzickou osobou soustavně se připravující na budoucí povolání. Dále platí dle odstavce 4 téhož ustanovení nově od 1. 1. 2012 výjimka z uvedeného, neboť „…zařazení a vedení v evideci uchazečů o zaměstnání nebrání, pokud fyzická osoba soustavně se připravující na budoucí povolání získala v rozhodném období (§ 41) zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle jiného právního předpisu v délce alespoň 12 měsíců.“ Fyzická osoba, která se soustavně připravuje na budoucí povolání, má současně dle téhož odstavce povinnost oznámit krajské pobočce Úřadu práce skutečnost, že se soustavně připravuje na budoucí povolání, a to při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání, nebo osobně anebo písemně do 8 dnů ode dne zahájení soustavné přípravy na budoucí povolání. Popsaná novela ustanovení § 25 zákona o zaměstnanosti, kdy byl za stávající odstavec 3 vložen nově odstavec 4, tak stanoví výjimku z dosavadního absolutního zákazu evidence osob soustavně se připravujících na budoucí povolání jako uchazečů o zaměstnání. K uvedené změně došlo přijetím zákona č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 367/2011 Sb.“), jenž nabyl účinnosti ode dne 1. 1. 2012. Dle Důvodové zprávy k zákonu č. 367/2011 Sb. bylo smyslem novelizace odstranit nesystémovost dosavadní právní úpravy spočívající v tom, že fyzické osoby, které pracují a zároveň studují formou prezenčního vysokoškolského studia, nemohou být v případě ztráty zaměstnání evidovány na Úřadu práce. Cílem novelizace bylo odstranění faktické nerovnosti vůči těmto fyzickým osobám, které přispívají do pojistného systému, ale následně nemohou čerpat podporu v nezaměstnanosti. Prostřednictvím nové právní úpravy tak byla do zákona o zaměstnanosti ve výsledku promítnuta zásada rovného zacházení při uplatňování práva na zaměstnání, jež vyplývá z ustanovení § 4 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Správní orgán v předmětné věci aplikoval nesprávně ustanovení § 25 odst. 1 písm. r) zákona o zaměstnanosti ve znění, jež bylo účinné do 31. 12. 2011 a v době jeho rozhodování tak již pozbylo účinnosti. Dle tehdejšího znění zákona se fyzická osoba, soustavně se připravující na budoucí povolání, nemohla stát uchazečem o zaměstnání za žádných podmínek. Nově od 1. 1. 2012 však zákonná úprava prolamuje tento absolutní zákaz tím, že v případech, kdy daná fyzická osoba získala v rozhodném období zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 12 měsíců, může být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazena. Doplňme, že rozhodným obdobím míní zákon o zaměstnanosti poslední 2 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání (§ 41 zákona o zaměstnanosti). V daném případě podala žalobkyně žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání dne 3. 8. 2011. V návaznosti na to je třeba pro posouzení nároku na zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání vycházet z rozhodného období 3. 8. 2009 – 2. 8. 2011. Odvolací správní orgán se měl vypořádat s otázkou, zda žalobkyně získala v tomto rozhodném období potřebnou dobu důchodového pojištění v délce 12ti měsíců a zda tak splnila podmínku zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání i přesto, že byla ke dni podání žádosti o zprostředkování osobou soustavně se připravující na budoucí povolání. Ze shora uvedeného vyplývá, že v řízení před správním orgánem byla především porušena zásada legality dle ustanovení § 2 odst. 1 správního řádu ( „Správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.“ ), neboť správní orgán aplikoval při rozhodování již neúčinnou zákonnou úpravu. V souvislosti s porušením zásady legality byla dále v odvolacím správním řízení porušena zásada materiální pravdy dle § 3 správního řádu ( „Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ ), neboť správní orgán aplikoval již neúčinnou úpravu, nezabýval se tak ani skutkovými otázkami ohledně splnění podmínky potřebné doby důchodového pojištění v rozhodném období 3. 8. 2009 – 2. 8. 2011 na straně žalobkyně, jak měl správně učinit, jestliže by postupoval v souladu s účinnou právní úpravou. V důsledku toho správní orgán nezjistil stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí v souladu se zákonem. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje proto zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.). Pokud správní orgány v dalším řízení dojdou ke zjištění, že žalobkyně získala v rozhodném období 3. 8. 2009 – 2. 8. 2011 potřebnou dobu důchodového pojištění, absentoval zde dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2012 zákonný důvod pro její vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Správní orgán postupoval nejen v rozporu s platnými hmotněprávními předpisy, jež upravují podmínky rozhodné pro vznik nároku na vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale i v rozporu s předpisy procesněprávními. V procesněprávní rovině pochybil, když aplikoval nesprávně ustanovení § 30 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti a v návaznosti na to potvrdil rozhodnutí orgánu nižšího stupně o tom, že byly dány zákonné podmínky pro vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání. Ustanovení § 30 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti upravuje povinnost pobočky Úřadu práce vyřadit uchazeče o zaměstnání z evidence, jestliže uchazeč o zaměstnání „bez vážných důvodů ve lhůtě stanovené v § 27 odst. 2 neoznámí krajské pobočce Úřadu práce osobně nebo písemně další skutečnosti, které mají vliv na zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání“. Byla proto nutno zabývat se otázkou, zda žalobkyně porušila oznamovací povinnost vyplývající z ustanovení § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Soud v této souvislosti považuje za vhodné opětovně připomenout, že dle právní úpravy platné od 1. 1. 2012, jež je obsažena v odstavci 4 ustanovení § 25 zákona o zaměstnanosti, platí, že fyzická osoba, která se soustavně připravuje na budoucí povolání, je povinna krajské pobočce Úřadu práce tuto skutečnost oznámit při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání, nebo osobně nebo písemně do 8 dnů ode dne zahájení soustavné přípravy na budoucí povolání. Z potvrzení o studiu vystaveném Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně dne 26. 10. 2011 vyplývá, že žalobkyně byla řádnou studentkou prezenčního studia a tedy současně dle zákonné terminologie „osobou soustavně se připravující na budoucí povolání“ v době od 1. 9. 2009 nejméně do 26. 10. 2011 (den vydání potvrzení). Pro úplnost se doplňuje, že soustavnou přípravou na budoucí povolání zákon o zaměstnanosti rozumí dle ustanovení § 5 písm. d) mimo jiné dobu prezenčního studia na vysoké škole, a to včetně prázdnin, které jsou součástí akademického roku. V souvislosti s tím soud nijak nerozporuje zjištění správního orgánu o tom, že žalobkyně byla osobou soustavně se připravujících na budoucí povolání i ke dni podání žádosti o zprostředkování, tj. ke dni 3. 8. 2011. Tuto skutečnost však na pobočce Úřadu práce oznámila až dne 10. 10. 2011, tedy více než 2 měsíce poté, co podala na pobočce Úřadu práce žádost o zprostředkování zaměstnání. V návaznosti na to má soud za prokázané, že žalobkyně porušila oznamovací povinnost dle odstavce 4 ustanovení § 25 zákona o zaměstnanosti (viz shora). Soud má za to, že ačkoliv žalobkyně nesplnila oznamovací povinnost dle odstavce 4 ustanovení § 25 zákona o zaměstnanosti, nebyly splněny zákonné předpoklady pro její vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Podle zákona o zaměstnanosti ve znění účinném ode dne 1. 1. 2012 nesplnění oznamovací povinnosti dle ustanovení § 25 odst. 4 zákona o zaměstnanosti nebylo a není důvodem pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Dle správním orgánem aplikovaného ustanovení § 30 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti má pobočka Úřadu práce povinnost vyřadit uchazeče o zaměstnání z evidence pro porušení oznamovací povinnosti dle ustanovení § 27 odst. 2 nebo ustanovení § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Povinnosti vyplývající z těchto ustanovení se však na žalobkyni nevztahovaly. Osoby soustavně se připravující na budoucí povolání mají od účinnosti novely speciální oznamovací povinnost dle nového odstavce 4 ustanovení § 25 zákona o zaměstnanosti. Toto ustanovení zavádí oznamovací povinnost týkající se výhradně osob soustavně se připravujících na budoucí povolání, kterou žalobkyně ke dni podání žádosti dne 3. 8. 2011 bezesporu byla. Speciální úprava se v daném případě uplatní před obecnou úpravou oznamovací povinnosti, jež je obsažena v ustanovení § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti Soud upozorňuje, že nejen že odvolací správní orgán nesprávně aplikoval ustanovení § 30 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, jež na daný případ dle nově platné právní úpravy vůbec nedopadá, odvolací správní orgán však pochybil i v jiném směru. Při užití uvedeného ustanovení se totiž nijak nezabýval otázkou, zda zde existovaly na straně žalobkyně vážné důvody, jež by mohly ospravedlňovat neoznámení skutečností, majících vliv na zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, jak příslušné ustanovení předvídá. Soud uvedené podotýká nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí, neboť případné úvahy o existenci “vážných důvodů” lze považovat za nadbytečné. Tyto by byly na místě pouze v případě, že by žalobkyně porušila povinnosti stanovené v ustanovení § 25 odst. 3 či v § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Porušení těchto povinností ze strany žalobkyně je však a priori v daném případě vyloučené, neboť tyto se na žalobkyni nevztahovaly. Ustanovení § 25 odst. 3 upravuje oznamovací povinnost při souběhu výkonu činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru nebo dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti a současného vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Ustanovení § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti pak představuje úpravu oznamovací povinnosti ohledně skutečností, majících vliv na zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Tato je úpravou obecnou ve vztahu ke speciální úpravě obsažené v ustanovení § 25 odst. 4, jež se tak uplatní přednostně. Jestliže žalobkyní nebyly porušeny povinnosti dle § 25 odst. 3 či v § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, nebyly dány zákonné předpoklady pro potvrzení rozhodnutí o jejím vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Soud dále konstatuje, že v důsledku toho, že odvolací správní orgán nevycházel z aktuálně účinného znění zákona o zaměstnanosti, došlo ve výsledku k porušení jeho zákonné povinnosti zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Na tomto argumentu ostatně postavila svou žalobu sama žalobkyně a soud se s touto argumentací plně ztotožňuje. Správní orgány budou v dalším řízení povolány k tomu, aby ve věci postupovaly dle zákona o zaměstnanosti ve znění účinném ke dni rozhodování. Dále pak na správních orgánech bude, aby se řádně vypořádaly se skutkovými zjištěními v souvislosti s otázkou, zda byly v případě žalobkyně naplněny podmínky pro uplatnění výjimky dle ustanovení § 25 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, jež se týkají splnění potřebné doby důchodového pojištění v rozhodném období na straně žalobkyně. Jen takový postup zaručí respektování zásady rovného zacházení při uplatňování práva na zaměstnání, vyplývající z ustanovení § 4 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Krajský soud v Českých Budějovicích v předmětné věci dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzal odvolací správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění. Kromě toho soud shledal v dané věci podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem (konkrétně porušení zásady legality, zásady materiální pravdy a zásady práva na zajištění rovného zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání). Na základě shora uvedeného soud zrušil pro vady řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s. jak rozhodnutí odvolacího orgánu, tak i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně. Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozhodnutí, jsou správní orgány v dalším řízení vázány. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s., dle něhož žalobkyně, která byla v řízení úspěšná by měla právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tímto řízením však žalobkyni náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst.1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. března 2013 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Markéta Šlachtová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.