2 Ad 13/2014
č. j. 2 Ad 13/2014-26
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
2Ad 13/2014 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce P. S., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 12. 2013 čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 11.2.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18. 12. 2013 čj. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. X ze dne 12. 11. 2013 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím, neboť dle jeho názoru nedošlo k žádnému posudkovému nadhodnocení při původním posuzování jeho zdravotního stavu. Zdravotní stav se nijak nezlepšil a naopak s přibývajícím věkem pozoruje zvýšené potíže. Zaměstnání na plný pracovní úvazek může vykonávat pouze díky vstřícnému jednání zaměstnavatele a míra Pokračování - 2 - 2Ad 13/2014 ulehčení pracovních podmínek je v jeho případě v tomto směru mimořádně vysoká, neboť pracovní výkonnost nedosahuje ani 50% průměru. Požádal o nové odborné posouzení zdravotního stavu a navrhl, aby rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (3) Žalovaná navrhla doplnění důkazního řízení o posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Rozhodnutí ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu. III. Obsah správních spisů, včetně důkazu doplněného soudem (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 24. 10. 2013, který při konstatované diagnóze stav po prodělané CMP s pravostrannou hemiparézou a levostrannou centrální parézou v VII. v dubnu 2005, ischemické etiologie, stav po katetrizačním uzávěru foramen, ovale v listopadu 2008, hyperhoricysteinemie lehkého stupně, určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole VI, položka 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., a činí 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. Uzavřel, že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nejde ani o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 12. 11. 2013 čj. 621 019 1746 rozhodla tak, že žalobci se odnímá od 12. 12. 2013 podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. invalidní důchod. Žalobce podal proti rozhodnutí dne 2. 12. 2013 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobce vydané rozhodnutí a došla k závěru, že se námitky zamítají, neboť novým posudkem o invaliditě ze dne 11. 12. 2013 bylo zjištěno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který omezuje fyzické a duševní schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nejednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Tento závěr byl vysloven z toho důvodu, že byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v důsledku kterého poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 25 %. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 25. 4. 2014 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí zdravotní stav, kdy nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti měly lehké následky neurologické i duševní po prodělané cévní mozkové příhodě v roce 2005. Zbytkový neurologický nález lze označit za minimální, funkční postižení se ztrátou specielních dovedností, kdy je zachována schopnost vykonávat denní aktivity a šlo by o zařazení pod položku kapitoly VI 1a) s poklesem pracovní schopnosti 10 %. U žalobce byla dokumentována i lehká kognitivní disfunkce a z toho důvodu komise použila kapitolu VI položka 1b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kde je uveden pokles pracovní schopnosti od 20 do 35 %. Jelikož tato položka byla zvolena pouze s ohledem na přítomnost lehkého kognitivního deficitu, neurologický nález je minimální, žalobce vykonává stále stejné zaměstnání, není odůvodněno použití horní hranice tohoto rozmezí. Komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 25 %. Uzavřela, že Pokračování - 3 - 2Ad 13/2014 žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Závěr, který komise vyslovila je v souladu s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení. Komise souhlasila i s názorem lékaře České správy sociálního zabezpečení, že předchozí posudky, zejména v rámci kontrolních lékařských prohlídek, které proběhly již v období plně stabilizovaného stavu, byly nadhodnocené, neboť podkladový neurologický nález jak v roce 2006, tak i v roce 2010 konstatuje praktickou úpravu topického neurologického stavu. Žalobce odborníky nenavštěvoval, a proto si lékař Okresní správy sociálního zabezpečení sám ke svému posouzení vyžádal zprávu neurologa a tato zpráva byla pořízena dne 26. 9. 2013 a klinického psychologa, která byla pořízena 7. 10. 2013. Komise konstatovala, že zdravotní stav žalobce byl stabilizován. Svůj závěr vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, především vyšetření v komisi dne 25. 4. 2014 odbornou neuroložkou MUDr. J. A., na základě lékařského nálezu praktického lékaře České Budějovice MUDr. L. P., neurologického vyšetření MUDr. J. K. České Budějovice ze dne 26. 9.2013 na základě vyšetření klinickým psychologem PhDr. T. Š. České Budějovice dne 7. 10. 2013, rehabilitace Nemocnice České Budějovice ze dne 31. 5. 2005, neurologického vyšetření MUDr. F. P. Nemocnice České Budějovice dne 4. 10. 2005, 5. 6. 2007, EMG vyšetření MUDr. P. B. České Budějovice, CT LS páteře z 2. 10. 2006, RTG LS páteře staršího data, neurologické ambulance MUDr. Z. U. České Budějovice dne 20. 10. 2006, ortopedické ambulance MUDr. P. Ř. České Budějovice v období od 24. 7. 2006 do 10. 11. 2006. IV. Právní názor soudu (6) V dané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále je s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (7) Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvýše 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s tím souvisejí. Pokračování - 4 - 2Ad 13/2014 Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost za zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může přitom být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (8) V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 12. 11. 2013, čj. X, kterým mu byl odňat od 12. 12. 2013 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů. Námitky žalobce byly rozhodnutím ze dne 18. 12. 2013 č.j. X zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 11. 2013 čj. X bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 10. 2013 již žalobce nebyl invalidní, neboť jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 25 %. Obdobný závěr byl vysloven novým posudkem o invaliditě ze dne 12. 11. 2013 vypracovaným posuzujícím lékařem České správy sociálního zabezpečení, ve kterém lékař dospěl ke shodnému závěru. (9) Ke shodnému závěru dospěla i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 25. 4. 2014, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI položka 1b) vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 20 do 35 %. Vzhledem k tomu, že tato položka byla zvolena pouze s ohledem na přítomnost lehkého kognitivního deficitu, přitom neurologický nález byl minimální, žalobce vykonával stále stejně zaměstnání, nebylo odůvodněno použití horní hranice tohoto rozmezí. Komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 25 %. Při vyšetření neurologem v komisi bylo zjištěno normální psychomotorické tempo, v běžném kontaktu nebyla patrna porucha intelektových či paměťových schopností, v neurologickém nálezu pouze instabilita pravé horní končetiny ve výdrži a mírné zhoršení jemné motoriky pravé ruky. Neurologické postižení proto bylo nutné považovat za lehké. Ze zprávy psychologa byl zřejmý lehký kognitivní deficit organicky podmíněný sekundární labilizací osobnosti při organickém psychosyndromu s příznaky neurastenickými a úzkostně depresivními. Komise proto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost označila následky neurologické i duševní lehkého charakteru po prodělané cévní příhodě v roce 2005. Zdravotní stav žalobce komise označila jako stabilizovaný. Komise vysvětlila, že zbytkový neurologický nález by bylo lze označit za minimální, neboť se jedná o funkční postižení se ztrátou specielních dovedností minimálního rázu, kdy byla zachována schopnost vykonávat denní aktivity a z toho důvodu je třeba zařadit pod položku 1a, kapitoly VI s poklesem pracovní schopnosti 10 %. S ohledem na dokumentovanou lehkou kognitivní disfunkci však komise zvolila kapitolu VI položku 1b), kdy v rozpětí tam uvedeném 20 až 35 % stanovila míra pracovní schopnosti na 25 % právě pro skutečnost lehkého kognitivního deficitu, přičemž neurologický nález byl minimální a žalobce stále vykonával stejné zaměstnání. (10) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a zhodnoceny v řízení před správním orgánem. V posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Pokračování - 5 - 2Ad 13/2014 Budějovicích ze dne 25. 4. 2014 byl hodnocen zdravotní stav žalobce a tento posudek soud považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý. Byl zpracován v řádném složení za účasti odborných specialistů ve vztahu k onemocnění žalobce. Komise vypracovala posudek po studiu a vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace a lékařských nálezů. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu byl vysloven shodný závěr, který vyslovili lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení i lékař v námitkovém řízení, že zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému stupni invalidity. Zdravotní stav žalobce byl podřazen pod kapitolu VI položku 1 písm. b), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v platném znění a bylo stanoveno, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 25 %. Komise uzavřela, že zdravotní stav žalobce byl dlouhodobě nepříznivý, avšak žádnému stupni invalidity neodpovídal. Soud proto dospěl k závěru, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Komise se vypořádala se všemi dokládanými postiženími. Na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích soud vyslovil závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, avšak invaliditě žádného stupně neodpovídá, neboť pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí činil 25 %. Pokud by došlo v další době (po vydání rozhodnutí žalované) ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, ať již pro onemocnění základní, či pro další choroby, může žalobce nárok na invalidní důchod uplatnit jen nově podanou žádostí. V. Závěry, náklady řízení (11) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobce zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce žádnému stupni invalidity neodpovídal. (12) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče, tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 6 - 2Ad 13/2014 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9. června 2014 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.