2 Ad 14/2016

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně L.K., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2016, č.j. X, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Od ůvodnění:

I. Vymezení věci (1)Žalobou doručenou dne 16. 3. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2016, č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 11. 2015 čj. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 9. 11. 2015 není invalidní, neboť pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobkyně zrekapitulovala průběh řízení. Uvedla, že splnila podmínky řízení a žalobu podala v zákonné lhůtě. Vyslovila přesvědčení, že rozhodnutí není správné, neboť jí dodané a navržené důkazní prostředky nebyly řádně zhodnoceny a provedené dokazování nevyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, přičemž navíc další důkazní prostředky, jejichž provedení se nabízelo ani provedeny nebyly. Rozhodnutí nejsou dostatečně srozumitelně a přesvědčivým způsobem odůvodněna, neboť z nich není zřejmé, jakými právními úvahami se při rozhodování Česká správa řídila. Lékařské posudky o invaliditě MUDr. S.a MUDr. M. z 9. 11. 2015, respektive 1. 2. 2016 nejsou odpovídajícím a vyčerpávajícím dokladem zdravotního stavu žalobkyně. Proto bylo navrženo doplnění dokazování o aktuální znalecký posudek z oboru posudkového lékařství, který by měl invaliditu žalobkyně komplexně a nestranně zhodnotit. Žalobkyně poukázala na to, že trpí diabetem mellitus 1. typu na inzulinu a thyreopatií AI na substituci. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle jejího přesvědčení je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položka 2 písm. c), kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 až 45 %, v jejím případě minimálně 35 %. Lékaři nezohlednili žalobkyní uváděné neurologické potíže, nepřihlédli k tomu, že trpí brněním prstů u nohou a chronickou únavou a nevzali v úvahu další lékařské zprávy a diagnózy. (3) Podle žalobkyně lékaři vycházeli z neaktuálních lékařských zpráv a vyšetření, k čemuž odkázala na zprávu MUDr. K. ze dne 21. 6. 2015 a dále zdůraznila, že u této lékařky nebyla minimálně posledních 5 let. Žalobkyně vyslovila o objektivnosti a aktuálnosti vypracovaných posudků nemalé pochybnosti. Žalobkyni je 32 let a není schopna pracovat na plný úvazek. K tomu odkázala na zprávu diabetoložky MUDr. B., ze dne 11. 2. 2016. Ta žalobkyni doporučila částečný invalidní důchod, neboť zmírnění pracovní zátěže umožní lepší péči o zdravotní stav, což se projeví zmírněním kolísání glykémií a představuje to prevenci vzniku komplikací. Žalobkyně dále odkázala na ambulantní vyšetření ve Fakultní nemocnici v Motole ze dne 11. 2. 2016, kde se uvádí, že je přítomno aktuálně občasné brnění DK, únava při kolísání glykémií, nově dg na neurologie diabetická polyneuropatie. (4) Žalobkyně proto zpochybnila závěr žalované i lékařů, kteří dospěli k závěru, že diabetes mellitus je hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to zejména, pokud hodnotili nastalou situaci tak, že tyreopatie pracovní potenciál žalobkyně podstatně nelimituje a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v malé míře. Tento závěr je nesprávný a lékaři k němu dospěli tzv. „od stolu“. Žalovaná v jejím případě nepostupovala v souladu s § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a nenavýšila žalobkyni horní hranici o možných 10 procentních bodů. Přitom žalobkyně jako absolventka průmyslovky je právě pro svůj zdravotní stav a jeho zhoršení po prvním těhotenství a návratu do zaměstnání a po druhém těhotenství od roku 2013 nucena pracovat jako administrativní pracovnice cca 44 km od svého bydliště a nemůže tudíž pro svůj zdravotní stav a stanovenou diagnózu zcela využívat dosaženého vzdělání, zkušeností a znalostí. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného. (5) Žalovaná k věci uvedla, že pro věc je důležité, zda zdravotní stav pojištěnce omezuje či nikoliv, neboť v současné době má právě tato okolnost význam pro stanovení procenta snížení pracovní schopnosti. Zdůraznila, že pokud je přítomno ve zdravotním stavu více onemocnění, které na tento zdravotní stav působí, tyto zdravotní potíže se nesčítají, ale určí se rozhodující diagnóza a k dalším diagnózám se může přihlédnout v maximální možné míře navýšením 10 %. Lékařské zprávy či hodnocení zdravotního stavu vydaná po datu vydání napadeného rozhodnutí nelze zohlednit, v takovém případě je řešení cestou podání nové žádosti o přiznání předmětné dávky. Podle názoru žalované je žaloba nedůvodná a bylo navrženo její zamítnutí.

III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem. (6) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku dne 9. 11. 2015, který dospěl k závěru, že není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pracovní schopnost poklesla o 25 %, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV., položka 2 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky citované vyhlášky nemění. Byla konstatována diagnóza diabetes mellitus 1. typu na inzulinu – léčba CS II, dlouhodobé kolísání glykémií, počínající polyneuropatie, zejména dle kliniky (při negat. EMG vyšetření), chronická lymfocytární thyreoiditida s pozitivitou antiTPO – subklinická hypothyreosa korig. na substituci Letroxem, lehká krátkozrakost, žilní městky DK – bez vředu nebo zánětu, hemorhoidy (ošetření Hemoronem v roce 2011 a 2012), atopická dermatitida v anamnéze, sledována pro resistenci levého prsu. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 19. 11. 2015 rozhodnutí, kterým zamítla žalobkyni žádost o invalidní důchod, neboť pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 25 %. Proti tomuto závěru podala žalobkyně dne 30. 11. 2015 námitky. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem České správy sociálního zabezpečení dne 28. 1. 2016 bylo uzavřeno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 25 %. Nejedná se o invaliditu. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nebyly rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. K námitkovému řízení byly doloženy další nové lékařské zprávy MUDr. P., Nemocnice Písek – propouštěcí zpráva z hospitalizace na interním oddělení ze dne 27. 1. 2016; MUDr. T., gynekolog – sdělení ze dne 18. 12. 2015, MUDr. B., Fakultní nemocnice v Praze – zpráva z vyšetření ze dne 3. 12. 2015; MUDr. V. – zpráva z neurologického vyšetření ze dne 24. 11. 2015. (7) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 10. 6. 2016 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je diabetes mellitus 1. typu na inzulinu od 05/2011 na léčbě CSII (kontinuální subkutánní infuze inzulinu) s dlouhodobým kolísáním glykémií, počínající polyneuropatií, zejména dle kliniky (při negat. EMG vyšetření), jinak bez objektivizování dalších jiných diabetických komplikací. Komise měla k dispozici zprávy MUDr. D.B., Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, ze dne 1. 10. 2015, 5. 11. 2015, 3. 12. 2015, po datu vydání napadeného rozhodnutí dne 11. 2. 2016 a 2. 6. 2016, zprávu MUDr. J.H., Písek, ze dne 19. 10. 2015, zpráva z neurologického vyšetření MUDr. T.V., Písek, ze dne 24. 11. 2015, hospitalizace na interním oddělení Nemocnice Písek, MUDr. J.P. od 25. 1. do 27. 1. 2016 a vyšetření žalobkyně v komisi odbornou internistkou MUDr. M.S. Komise zhodnotila vývoj onemocnění žalobkyně od roku 1994, kdy ve 12/08 byla vyšetřena v diabetické poradně Příbram, kde byla diagnostikována cukrovka. Od druhé gravidity 2010 byla dispenzarizována v diabetologické ambulanci FN Motol. Od 05/2011 byla zaznamenána dekompenzace cukrovky, a proto zahájena léčba inzulinovou pumpou – CSII. Těžká hypoglykémie zaznamenána nebyla, rovněž nebyly zjištěny diabetické komplikace, ale nevyhovující byly hodnoty glykémií. Dále v 11/2011 byla realizována rektoskopie pro rektorhagie, kde byly popsány nezvětšené mírně lividní hemorhoid. pleteně. Ty byly ošetřeny hemoronem. V 10/2015 bylo diabetoložkou doporučeno vážit částečnou invaliditu, vzhledem k dekompenzaci DM při velké pracovní zátěži, kdy se žalobkyně vrátila po druhém těhotenství do práce (rok 2013). V 01/2016 byla krátkodobě hospitalizována (25. 1. až 27. 1. 2016) pro dekompenzaci diabetu, hyperglykémie a diabetickou aciódu. Dále byla při neurologickém vyšetření popsána začínající polyneuropatie, kdy neurolog i přes poměrně příznivý nález v kondukčních studiích vzhledem ke klinice stav vyhodnotil jako polyneuropatii s postižením tenkých vláken u diabetičky. Na EMG vyš. HKK popsal jen lehkou lézi ulnárního nervu vpravo a v oblasti kubitálního kanálu a na DKK byla přiměřena kondukční studie. Žalobkyně uvedla, že trpí bolestmi krční páteře a používá krční límec. Neurologické vyšetření ani vyšetření nezjistilo významné vertebrogenní postižení. (8) Komise vzhledem ke všem zprávám z odborných lékařských vyšetření a na základě vyšetření žalobkyně v komisi uzavřela, že zdravotní stav k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole IV, položka 2b přílohy k vyhlášce č. 259/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 15 až 25 %. Komise tento pokles stanovila na 25 %. Komise zvolila horní hranici míru poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k dlouhodobému kolísání hladiny glykémií. Zaznamenána byla incipientní diabetická komplikace ve smyslu polyneuropatie. Nebyl zjištěn důvod pro další využití § 3 eventuálně § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění. Vlastní thyreopatie (subklinická hypothyreosa) je kompenzována substituční léčbou a nemá žádný funkční dopad. V žádném případě se u žalobkyně nejednalo o středně funkční postižení, které by bylo lze zařadit pod položku 2c. Prevenci vzniku komplikací právní norma nezohledňuje. Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., neboť pokles pracovní schopnosti činil 25 %.

IV. Právní názor soudu. (9) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (10) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (11) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (12) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (13) S ohledem na žalobkyni vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval v prvé řadě s námitkou nedostatečného zhodnocení důkazních prostředků, kdy provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav a navíc nebyly provedeny další důkazní prostředky, jejichž provedení se nabízelo. Tuto námitku žalobkyně vznesla pouze v obecné poloze, když neuvedla, které konkrétní důkazní prostředky nebyly řádně zhodnoceny a které další důkazní prostředky, jejichž provedení se nabízelo, ani nebyly provedeny. Tuto obecně vznesenou žalobní námitku soud může přezkoumat rovněž pouze v obecné poloze, neboť mu nepřísluší domýšlet obsah žaloby za žalobkyni. Po zhodnocení této žalobní námitky soud dospěl k závěru, že veškeré zprávy z odborných lékařských vyšetření, které jsou založeny ve spise žalobkyně, měly lékařské orgány k dispozici. Je třeba zdůraznit, že zdravotní stav je posuzován k datu vydání napadeného rozhodnutí a jsou tudíž brány v úvahy zprávy, které jsou v té době ohledně zdravotního stavu žalobkyně v takové dokumentaci založené. Žalobkyně sama žádné jiné zprávy, které byly vydány do data vydání napadeného rozhodnutí posuzujícím orgánům, nepředložila. Nepředložila je ani při jednání před krajským soudem. Pouze poukazovala na zprávy, které byly vydány po datu vydání napadeného rozhodnutí. Jak vyplývá z obsahu posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, o který soud důkazní řízení doplnil, i zprávy, které byly vydány po datu vydání rozhodnutí, měl tento orgán k dispozici. Závěr, který byl vysloven nelze z toho důvodu nezpochybňovat. (14) Pokud žalobkyně v další části žaloby vyslovila přesvědčení, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení uvedené v kapitole IV, položka 2, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pak tento její názor se liší od názoru posudkových orgánů, které jsou povolány k tomu, aby takový objektivní závěr vyslovily. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 10. 6. 2016 postavila najisto, že zdravotní stav odpovídá kapitole IV, položka 2 písm. b) a výslovně uvedla, že se nejednalo o středně těžké funkční postižení, viz položka 2c, neboť prevenci vzniku komplikací daný právní předpis nezohledňuje a komise se ztotožnila se závěrem hodnocení lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení i s výsledkem námitkového řízení. (15) Soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Pouze ověřuje, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha Posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně a na základě úplné zdravotní dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (16) Komise dospěla shodně s předchozími posudkovými zhodnoceními k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Lékaři zdůraznili, že vycházeli ze zjištěného zdravotního stavu a funkčních dopadů tohoto zdravotního stavu, o nichž nejsou pochybnosti. (17) Soud proto uzavřel, že na základě posudkových zhodnocení, které měl soud k dispozici a jsou ve svých závěrech shodné, bylo postaveno najisto, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí žádnému stupni invalidity neodpovídal. V těchto závěrech nejsou mezi lékařskými závěry žádné rozpory. Z výsledků posouzení vyplývá, že se lékařské orgány zprávami odborných vyšetření žalobkyně zabývaly a své závěry vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Komise shodně s lékaři České správy sociálního zabezpečení neshledala ani další prostor pro procentní navýšení o maximálně možných 10 % dle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. V dané věci byl vypracován posudek, který si soud vyžádal a který dostál nárokům na test jeho úplnosti, přesvědčivosti a správného složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný a vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Bylo vysvětleno, jak bylo při vypracování posudku postupováno, jaké onemocnění je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. To má bezprostřední vliv na stanovení procenta poklesu pracovní schopnosti. Posudkové závěry se shodovaly se závěry prvoinstančního i druhoinstančního lékaře. (18) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Uzavřel, že posudek, který hodnotil zdravotní stav žalobkyně, byl dostačující, objektivní a přesvědčivý. Byl vypracován v řádném složení komise a po studiu a vyhodnocení dostupné zdravotní dokumentace. Soud zastává názor, tak jak bylo uvedeno v lékařských posudcích, že lze vyslovit závěr, že zdravotní stav žalobkyně žádnému stupni invalidity dosud neodpovídal. Soud sám, jak bylo výše uvedeno, nemůže závěry vyslovené lékařskými orgány měnit. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že v případě, že pokles pracovní schopnosti činí 25 %, jedná se o zdravotní stav, který je dlouhodobě nepříznivý. Avšak toto procento poklesu pracovní schopnosti dosud žádnému stupni invalidity neodpovídá. Pokud by však došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit znovu, nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud věc posuzoval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou patnou právní úpravu.

V. Závěr, náklady řízení. (19) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (20) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. července 2016 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava